Obecný nedostatek času, který trápí celý Triumvirát už tak nějak průběžně, se aspoň v mém případě (dočasně) vyřešil. Se značným zpožděním, nicméně stále ještě s platným “po Velikonocích” vám místo Cirrat přináším výsledky šesté Bleskovky.

Tentokrát přišlo 23 textů od pravidelných účastníků i bleskovkových nováčků. Nápadů nepočítaně, rozmanitost zpracování velkolepá, nuž musím přiznat, že tentokrát i bodový záběr široký. Než mi zase někdo lehce vytkne, že cpeme vítěze do celých bloků – neděláme to schválně. Jen zkrátka to tak už vychází, že se nám na stejném místě sejde vícero jmen.

Ani tentokrát však nepadl v dílčím hodnocení pouze jeden bod, což nás stále velmi těší. Neshodli jsme se však ani na opačném konci spektra, takže nepadla ani trojitá sedma. Snad příště (až někdo z nás nebude tak zmlsaný).

Nuž samotné umístění. Tif s povídkou Něco se stalo sice statečně bojovala, ale především kvůli příliš volnému pojetí zadání a celkové zkratkovitosti na hranici přerostlého drabble (jak podotkla Cirrat) skončila na posledním místě. Příště se jistě zadaří více.

O stupínek výše skončil King Rukola a jeho Príjemné ranné prekvapenie. Jeho text se až příliš podobal každodennímu ránu mnoha z nás – po velmi pomalém rozjezdu přišel nelogický zvrat, čas udělal pár kotrmelců a pointa vyšuměla do ztracena jako zapomenutý vitaminový nápoj. Holt rána bývají všelijaká.

O dvacáté a jednadvacáté místo se dělí Jodid a Tereza Jelínková se třinácti body. Jarní nesmrtelnost je – jak už to u Jodida ostatně bývá pravidlem – roztodivným dialogem. Tentokrát však autor narazil nejen s absencí popisů a děje, ale i s volnějším zpracováním zadání. Vtipná hříčka, které však stále ještě něco chybí k dokonalosti. Terezina povídka Minulost v ohni, budoucnost nejistá pak pohořela na nezvládnuté dějové zkratce i odstavcích, respektive jejich absenci. Příběhu Lišky a Jestřába na prahu jejich dospělosti chybělo ještě hodně péče.

Na dalším stupínku mezi 16. a 19. místem je menší tlačenice. Sejný počet bodů, tedy čtrnáct, získali za své texty Vitolda, Aileen, Lokken a Jindřich Martínek (psáno podle přijetí práce). Jejich texty byly čtivé, ale ještě stále sem tam něco chybělo či přebývalo. U Roztomilého omylu (autorka Vitolda) se třeba spojil fakt, že mezidruhová nedorozumění bývají častým námětem SF povídek, s dalšími drobnostmi a dojmem, že jde o střípek většího celku. Povídka to sice byla pěkná, ale holt to nestačilo.

Aileen v povídce Zrozen v zániku využila všeho, co zadání nabízelo. Apartní požářiště posloužilo zapomenutému tvorečku místo inkubátoru. Škoda jen nadbytečných slov a pointě vyznělé trochu do ztracena. Lokkenův Atomový poker tentokrát také vsadil na dialog, nicméně po prvotním nástupu ztrácel dech navzdory vtípkům včetně hlavního, že hráči karty vůbec nevytáhli. Oproti tomu Jindřichovo Za spásou má dobře držené tempo, ale text hodně shodily chyby. Osud lidstva očividně bude i v budoucnu potřebovat procvičit základy gramatiky.

Přejděme dál a výš, k číslům patnáct, čtrnáct a třináct. Autorky se samy budou muset dohodnout, jak si pozice rozdělí, protože od nás dostaly shodně patnáct bodů. Vlčačka ukázala, co se stane po jednom obrovském průšvihu a výbuchu planety a Nezodpovědnost je souhrnem celé patálie pár minut před začátkem soudního stání. Inu ani soudní znalci to nemívají snadné. Srpnové odpoledne má svůj rytmus a všední starosti, než nás Martian vyvede z omylu aneb jak to také mohlo vypadat v Pompejích na sklonku jejich slávy. Nu a nakonec Lyra naznačila, co se také může stát, když božskou laborantku vyrušuje při práci její vrtošivý milenec. Prachová chuť v této souvislosti zanechává spíš smutek než pobavení z roztěkanosti milenců.

O jedenácté a dvanácté místo se rovným dílem dělí Jeremiáš a Tora. První jmenovaný odvyprávěl střípek příběhu ze svého existujícího universa, což mu ovšem spíš uškodilo (pokud si nepamatujete dřívější texty či je neznáte, zkrátka k povídce přistupujete jinak). Spoléhat se na čtenářovu obeznámenost není zrovna vhodné a tak I kdybych přišel k vodám, kde si mohu odpočinout nedopadlo sice špatně, ale mohlo být i lépe. Tora naopak zvolila zcela civilní svět i postavy a na velmi malém prostoru vylíčila příběh dvou lidí doslova v několika větách. Jen Fénix vstane z popela tak zůstane v rovině niterného a téměř intimního vyprávění bez velkých zvratů.

Další stupínek nám opět zhoustne, protože těch lepších textů se sešlo vícero. Shodných sedmnáct bodů získali čtyři autoři. Regi ve svém textu Dílo mého otce poukazuje, jak to také může dopadnout, když necháte syna na chvíli o samotě (Sikar by mohl vyprávět). Jiří Sivok ve stejném gardu stvořitelů a potomků předestírá myšlenku, co se stane, když stroje převezmou vládu ve všech důsledcích a detailech. Zápis odvolání u P.s.k. tak nenechává nikoho na pochybách, že ani hodinářům se smůla nevyhýbá. To Arenga na to šla v případě příběhu Hiria Lahiana jinak a otce nechala v přítomnosti dcery vyslovit to, co jediné je snad ještě mohlo zachránit. V tomto ohledu vybočuje KattyV svým příběhem ne o rodiči a dítěti, ale o dvou milencích, kteří se k sobě snaží marně dostat. Hranice mezi nebem a zemí nemusí být jen ta na obzoru.

Zbývá posledních sedm textů. Nejspíš jsou naši autoři velmi družní lidé, protože na 3-6 místě se nám tlačí dokonce čtveřice autorů. Opět se přidržím termínu zaslaných textů a jako první zmíním Sabriel. Adrenalinové ráno, kdy ani kávová zrna schroupaná přímo v ústech a zalitá energeťákem nemají takový účinek, vyústí v celku pochopitelné rozhodnutí jet Zpátky domů. Naopak na výlet poslal svého hrdinu Zbyněk Moravec a záverečný noční pobyt ve vězení asi nebyl tím pravým ořechovým. Jenže co naplat, za Požár v Baranaviči policie musela někoho obvinit. I když vysvětlení je samozřejmě trochu jinde, než si nebozí úředníci mysleli.

Eva Skálová nám dovolila nahlédnout do života jiných výletníků. Mnohem smutnějších a šedivějších, ale také živějších a udivenějších. Jak vysvětlit malému Jeníkovi vyrůstajícímu ve světě přežívajícím po katastrofě, co to jsou rostliny, to se snaží naznačit Paní ve fazolích. Stejně bezútěšná místa pročesává vypravěč Příběhu 1002. noci ve snaze dopátrat se posvátných dýk. Fionor nás pro změnu vzal do Sýrie, která zdaleka nemusí být tak životu nebezpečná, jak se zdá. Stačí totiž mít na své straně džina.

Pokud jste se ještě neztratili, pak počítáte se mnou a počítáte správně. Poslední příčka, poslední dvě jména. Na prvním místě se s totožným počtem dvaceti bodů umístili TlusŤjoch a Jela, naši pravidelní účastníci větších i menších soutěží.

Kdo nás sledujete, jistě jste už narazili na některý z TlusŤjochových textů. Epický záběr a velkolepá šíře kejklí se slovy, významy a obraty je pro něj charakteristická, ale v případě svého soutěžního textu Literární vzplanutí (TlusŤjochova these) dal před makabrózní hostinou přednost vyvážené svačince a prospělo mu to. Vtip, koketování s mýtem a lehkost jsou hlavními devizami textu.

Jela šla cestou božství a myšlenky, že lidstvo stále lpí na trojjedinosti, ať se děje, co se děje. Katastrofa, změna víry ani nový počátek to nezastaví, Trojjedinní tu budou stále, i kdyby se třeba Svatá kráva na rohy stavěla. I její text nepostrádá vtip, byť jemnější a vyplývající z tragikomičnosti nás samých, a čtivost luxusního kraťásku.

Tímto ještě jednou gratuluji vítězům a všem autorům děkuji nejen za účast, ale také za bezbřehou trpělivost, s níž čekali na dnešní článek. Jako vždy platí, že vítězné povídky si nasyslíme do sborníku. A pro všechny ostatní: nesmutněte! Letní měsíce se blíží a s nimi opět Prazdninové psaní Triumvirátu!

Psaní i nadále zdar!

Ekyelka

P.S. – nezapomeňte, že 3.6. bude první T3con, kde nás uvidíte pěkně pohromadě, každého s přednáškou.