Povídky, náměty i trable s psaním odložme na chvíli stranou. Ještě kousek dál, prosím, budete potřebovat víc místa. Mnohem víc místa – a taky času.

Nebojte se, nevytáhnu na vás žádné složité psychologické žvásty poučky, ani zaříkávačské tanečky nebo esoterické mantry z hnutí New Age. Na to znám spousty mnohem povolanějších lidí (i cvoků), kteří by vám mohli odvykládat přednášky na pokračování, s workshopem a soukromou seancí. A nebudu vás ani příliš zdržovat – přeci jen, většina z nás má volno ze školy či dovolenou, proto tu dnes nechám jen pár řádek, které možná ani nebudou zase tak důležité.

Zkrátka a dobře dneska to bude o vás samotných, o autorech. Dlouhé letní večery, kdy se vzpamatováváte z dnů plných slunce a tepla (no dobře, taky bych radši dny trávila zavřená v lednici, nebijte mne!), se dají využít různě. Psaním, sbíráním námětů a kontaktů se zajímavými lidmi, o zajímavých chutích a účincích všemožných substancí nemluvě*. Někdo se v létě nezastaví málem ani ve spánku, kolik má práce a energie, jiného horko uvádí do mátožného stavu blízkého katalepsii, kdy je vůbec rád, že nezapomíná dýchat.

Pokud jste na tom stejně jako já a sluneční energii přeměňujete radši v něco hmotného (šperky, džemy a zavařeniny, dobrý pocit po natažení se na deku, když jste předtím třikrát přeplavali Sádrák) než v písmenka a příběhy, může se snadno stát, že uprostřed všeho toho jasu a spokojeného žití ze dne na den si uvědomíte, že už zase jste nic nenapsali. A co víc, přepadne vás špatné svědomí, že byste přeci měli psát, protože uzávěrky soutěží, slíbené texty, vlastní vývoj a tamten autor napsal letos už osm povídek a vy stále jen tu jednu v lednu a bla bla bla.

Každý jsme si někdy čichli k pocitu vyhoření, či se rovnou prošli skrz plameny (a někteří z nás si v nich dokonce postavili hnízdo, protože proč nezlikvidovat všechno a naráz, že). Tenhle drobný záchvěv špatného svědomí bývá u spousty autorů předzvěstí panického stavu a záchvatu horečnatého tvoření ve snaze dohnat ztracený čas. Zvlášť pokud se zadaří a dostanete dovolenou, kdy se skutečně můžete flákat**. Jenže ono to najednou nejde! Den se snadno překulí do druhého, tamhle je potřeba zařídit, nač není během roku čas, tuhle se pozdržíte u přátel dlouho do noci – a místo vysněných desítek popsaných stránek stále zíráte na ten první list. Zcela čistý a netknutý. Od záchvěvu špatného svědomí to je k panice a stresu jen pověstný kočičí chlup.

Psát, že každému z nás vyhovuje něco jiného, je tady naprosto zbytečné. Motivačních článků se dá všude najít přehršel, takže to zkrátím: autoři, dejte si nohy na stůl či na sousední křeslo, na chvíli zavřete oči a odpočiňte si. Že se blíží uzávěrka Ceny Karla Čapka? Do listopadu daleko. Že už je tady skoro půlka měsíce a vy jste ještě ani nekopli do našeho letního tématu? Kopnete přes víkend a příští týden dostanete skvělý nápad. O nejlepší fantasy si také může dát caipirinhu nebo dvě; nejspíš to bez jakýchkoliv výčitek udělá a pozve i pár dalších přátel.

Celý rok jste v zápřahu. Stále nějaké povinnosti a musy, takže nesklouzněte k tomu, že se přes ten krátký čas, kdy máte volno, budete zbytečně honit. Nevyčítejte si ty lenivé dny a proklábosené noci. Vyražte do terénu, koukejte se a užívejte si. Aspoň na pár dní úplně vypněte své autorské okruhy a buďte zkrátka lidmi. S největší pravděpodobností vás to ke psaní stejně zase dovede, ale nenuceně a bez zbytečného stresu.

A pokud bez psaní nevydržíte, zkuste relaxovat. Pište pohledy babičkám a tetám, kterým jinak ani nezavoláte, jak je rok dlouhý. Veďte si cestovní deníky – zůstanou vám a skvěle poslouží i po letech, až si nebudete schopni vzpomenout, kde že to v Čechách tak skvěle vařili svíčkovou. Zkuste napsat dopis nebo dva svým přátelům a betám, hezky postaru, na list papíru a perem (propisky jsou také povoleny, jen pastelky si radši schovejte pro antistresové omalovánky). Že jste rukou nepsali už spousty let a určitě se to nikomu nepodaří přečíst? Tak to aspoň zkuste – budete překvapeni, jak vynalézavými kryptografy umí adresáti být.

Změňte naprosto a docela běžné rituály, týkající se psaní. Ať si to přiznáte nebo ne, zasloužíte si malou dovolenou. Ano, i vy, co jste letos ještě nic nedopsali (ani nezačali psát). Protože strašit vás kvůli blížícím se uzávěrkám vás stejně začnu až v srpnu.

Dovoleným, volnému režimu, životu a psaní zdar!

---

* V žádném případě vás nenabádám k požívání čehokoliv nebezpečného. Jen si zkrátka dávejte dobrý pozor na ústřice. Občas ta následující rána bývají… zajímavá.

** Nezapomínám na studenty. Také si uvědomuji, že spousta z vás v létě brigádničí (a občas dře víc než borůvky). Jenže pokud jste celý rok zapojeni do pracovního procesu a máte vyhlídku právě na ten týden či dva naprosté volnosti, je to skutečně jiné, než volno mezi školou a brigádou. U spousty z nás třeba v tom, že nemusíme vstávat každé ráno mezi třetí a pátou, ale až nás vzbudí potomci či soused se sekačkou na trávu.