Havraní vlasy, oblíbený to obrat, na který spousta lidí nadává. Sám ho občas s povzdychem zmíním spolu s dotazem, proč pro jednou ty černé vlasy nešlo popsat nějak jinak. Jelikož ale máme skvělé čtenáře a ti mají neméně skvělé komentáře, nedávno jsem s několika vedl krátkou debatu právě na téma havraních vlasů. Padlo během ní pár opravdu trefných poznatků. Pokud oni komentátoři chtějí, nechť se ozvou v komentářích, abych sem nemusel nutně tahat jejich identity. Tak jako tak jim patří díky, protože tenhle článek je vlastně od nich, já ho budu jen tlumočit a doplňovat.

Nedávno jsem ještě jednou kontroloval povídku, která vyjde v letošních Žoldnéřích fantazie. Úplně jsem zapomněl, že jsem při popisu jedné postavy použil právě slovní spojení havraní vlasy. Když jsem ho viděl, skoro jsem tomu nechtěl věřit, ale vysvětlení se dostavilo ihned. Ty havraní vlasy jsou tam použity vzhledem ke kontextu dost ironicky. Mimochodem, vzhledem ta postava připomíná jednu osobu, kterou znám (a ne, není to pomsta, onu osobu mám rád a vážím si jí). Ten člověk má ovšem černé, nikoliv havraní vlasy.

Jak je to možné? Pokud se skutečně ptáte, odpověď je jednoduchá. Jako jsem se kdysi zmiňoval, že ne každý temný elf je drow, tak ne každé černé vlasy se dají popsat slovem havraní. Až příště uvidíte havrana, pořádně si prohlédněte, jakou přesně má barvu. Pak se podívejte na černovlasé lidi. Kolik z nich má havraní vlasy? Najdou se tací. Dnes jsem se v práci rozhlédl po kolezích kolem. Našel jsem čtyři černovlasé a každý měl tu barvu v trochu jiném odstínu. Černá prostě není univerzální, stejně jako blonďáci můžou mít vlasy jako sláma, písek nebo <doplňte vlastní přirovnání, mě teď napadají samé voloviny>.

Nedávno jsem opět něco porotcoval a skutečně mě potěšil popis ,,ebenové vlasy”. Po hejnu havranů to byla příjemná změna. Schválně najděte ve svém okolí někoho černovlasého a zkuste zapřemýšlet, k čemu byste přirovnali právě jeho vlasy.

Je to jako vždy. Něco se zažije až příliš a mnoho lidí ani nenapadne, že to je vlastně klišé. Věřím, že některé postavy, o nichž jsem četl, skutečně havraní vlasy měly, ale také bych se klidně vsadil, že se spíš jednalo o autorovu domněnku, že rovnice černé vlasy = havraní vlasy platí. Líbivá formulace zvítězila nad realitou. A přitom je tolik možných odstínů a s nimi se pojících označení. V zásadě lze považovat vymýšlení nových za dobré literární cvičení. Procvičíte si slovní zásobu a přestanete se spoléhat na jedno jediné slovo.

A teď hodně upřímně. Když už má vaše hrdinka havraní vlasy a tento fakt je v povídce zmíněn třikrát nebo více, je dobré vždy zas a znovu psát ,,havraní vlasy” a pro jednou je nepopsat prostě a jednoduše jako černé? Opakovačka slušela Old Shatterhandovi, vám ne (takhle mi kdysi něco okomentovala Cirrat).

Když už jsme u toho a zabýváme se oproti nedávnému článku běžnými barvami vlasů, povšimněte si barev vlasů obecně. Pokud je váš hrdina výjimečný, mívá vlasy černé, zářivě blond nebo zrzavé. No dobře, tohle se týká opět hlavně ženských postav. Muži mají v oblibě spíš vlasy černé, jak mám z těch dvou set soutěžních povídek ročně pocit. Sice vím, že se jedná v podstatě o barvomluvu, která má nějaký význam, ale optejte se sami sebe – máte hrdinu se světle hnědými vlasy? S počínajícími šedinami? Kouty? Předčasně plešatého? Nebo jako mnoho hrdinů, o nichž píší začínající autoři, má vlasy vždy dokonalé a barevně jednolité? Co například popsat někoho s černými vousy, tmavě hnědými vlasy s občasným lehce světlejším proužkem a sem tam šedinou? Zní to divně? Tak si mě někdy prohlédněte zblízka.

Abych se vrátil k začátku článku, obrat havraní vlasy bývá čas od času téměř zesměšňován. Sám z něj někdy už kvílím, protože ač není vyloženě špatný, je rozhodně nadužívaný. Když je každá černovláska havranovláska a je havranovláskou opakově pětkrát, přestává to být zajímavé. Originální to není už dávno.

Havrani patří předně na stromy, ne nutně na každou hlavu. Prosím.

Sikar