O potřebě betačtenářů tady hovoříme každou chvilku. Někteří z nás je sice nepotřebují, ale ne každý autor, hlavně začínající, je hned na úrovni, aby se bez nich obešel. Chápeme, že je opravdu těžké najít někoho, kdo vám je schopen podat kvalitní zpětnou vazbu. Někdy je složité najít vůbec někoho. Taky můžete mít štěstí a být obklopeni lidmi ochotnými vám věnovat čas. Jenže pozor, jsou jejich názory skutečně užitečné? Schválně jsem se zamyslel nad svými betačtenáři a usoudil, že ideální je mít jich pět, každého jiného. Někdy se může dokonce stát, že dva i více typů budete mít v jednom člověku! Jací to teda jsou?
1. Kritik milující váš žánr
Možná budete namítat něco o tom, že tahle kategorie bude přesně ta sorta kamarádů plácajících po zádech a říkajících „Hele, dobrý!“, ale není to tak. To, že daný čtenář je nadšeným konzumentem dejme tomu detektivek, neznamená, že ho váš příběh o záhadné vraždě a drsném detektivovi zaujme. Může to být právě naopak.
Takový člověk se v žánru vyzná a díky tomu může upozornit na to, že vámi použité motivy jsou nadužívané, nechtěně vykrádáte dílo jiného autora, poukáže na zjevné chyby ve fungování policejního aparátu, fakt, že důkazy viny jsou nedostatečné, atd.
Stručně řečeno, podobného člověka potřebujete opravdu nutně, pokud experimentujete s novým žánrem. Zrovna nedávno jsem si na něj sám zahrál. Aneb viděl jsem dost Star Treku na to, abych mohl říct, že na kapitánův dotaz se hlasitě a jasně odpovídá „Ano, pane!“ a něco jako tiché přikývnutí na můstek vesmírného korábu nepatří.
To, že má někdo něco rád, z něj totiž nemusí dělat zaslepeného obdivovatele. Stává se, že je pak ještě o to kritičtější, protože chraň bůh, aby někdo prasil jeho oblíbený žánr.
2. Kritik, který váš žánr téměř nečte
Asi si říkáte, že někdo, kdo detektivky vůbec nečte, tu vaši asi tuplem nebude chtít přelouskat, případně vám k ní řekne jen to, že se mu nelíbila. Upřímně? Já jsem jednou takhle betačtení odmítl, protože jsem žánru vlastně vůbec nerozuměl, ale řekněme, že dalším faktorem byl počet stránek vyšší než čtyři stovky a nedostatek času. Jenže pokud mi pošlete (po předchozí domluvě, prosím) něco kratšího, s radostí se pustím i do žánru, po kterém bych dobrovolně nesáhl. Ano, už jsem podával kritiku i k harlekýnkám.
Důvodem je to, že zatímco čtenář milující detektivky se může soustředit na logiku případu a snažit se váš načapat na švestkách, kdepak máte nějakou botu, někdo, kdo žánru tolik nerozumí, se může zaměřit na něco úplně jiného. Už se mi taky stalo, že dva čtenáři měli mnoho připomínek k technické stránce jedné science fiction, ale třetí čtenář, který se o daný žánr většinou ani neotře, se mě prostě optal na motivaci jedné z postav, která neměla s technikou nic společného.
Kritik-znalec totiž nejen, že se sám soustředí na jeden aspekt textu. On pak na něj zaměří i vaši pozornost a může vám tak proklouznout docela velká chyba.
3. Učitel češtiny
Tohle je snad bez debat. Nemusí se jednat o skutečného učitele, ale čtenář, který vám dopodrobna rozebere pravopis a stylistiku, je poklad. Pokud máte po ruce i jiné betačtenáře, je docela jedno, jestli se učitel bude rýpat i v příběhu nebo ne. Tohle je osoba, která nehledě na obsahovou stránku zařídí, aby se váš text četl co nejlépe.
Prostě, korektor je potřeba. Může se stát, že poté, co podle jeho připomínek text dobrousíte, si uvědomíte, že je to vlastně blábol, a budete se ptát, proč vás neupozornil na strašné chyby v ději, ale hele – je to sice blábol, ale teď se líp čte, ne?
4. Čtenář
Asi se ptáte, zda jsem v nadpisu nezapomněl nějaké slovo. Ne, nezapomněl, protože tenhle čtenář je běžný čtenář. Je jedno, jaký má rád žánr, předložte mu cokoliv. Jde o to, že oproti předchozím kategoriím se nejedná o kritika nebo korektora, zkrátka někoho, kdo cíleně hledá chyby, aby vám pomohl. Jo, i čtenář na něco upozorní, ale jeho zaměření je jiné – chce si prostě jen číst a bavit se.
Zatímco kritik na vás spustí, že jako slušný, ale ta linka o vztahu postav X a Y je natahovaná, místy je zmatené přepínání pohledu, závěr uspěchaný, atd., čtenář vám třeba jen jednou větou sdělí to nejdůležitější. Jak se mu to četlo, líbilo a jaký z toho měl dojem. Jestli se bavil nebo ho to nudilo.
Může vám přijít, že tohle vás jako autora nikam neposune, ale není to tak. Kritik vás sice někam nasměruje, ale otázka zní, zda se nová, dle kritikova názoru lepší verze, dobře čte. Čtenář vám sice úplně neporadí, ale současně s tím víte, že se nesoustředil nutně na detaily a spíš vnímal celek.
5. Profík
Předchozí čtyři betačtenáři jsou základ, se kterým se vypracujete. Jenže představte si, vy jednoho dne dosáhnete takové úrovně, že už k vám mají jen drobné připomínky. Jenže pak narazíte na někoho staršího a zkušenějšího, kdo má za sebou léta psaní a vydávání. Předložíte mu povídku a nestačíte se divit, co v ní najde. Jak je tohle možné? Vaši betačtenáři přece řekli, že to je dokonalé. Co tam tedy mohl najít?
Jak se říká, víc hlav víc ví a tisíc lidí, tisíc chutí. Navíc taky – můžete být velmi dobří, ale vsaďte se, že se najde někdo lepší, než vy.
Profík na vás dozajista nebude mít čas. Neocení, pokud mu pošlete každé nové dílko. Jenže když už se vám poštěstí s ním pracovat, ať ten člověk je spisovatel sestavující sborník, redaktor časopisu nebo nakladatel, připravte se, že si z půlhodinové rozmluvy nad vaší povídkou možná odnesete víc, než byste čekali. Někdy má jeden škrtanec červenou fixou cenu zlata. Poznámka na okraji se vyvažuje platinou.
Pokud se vám tedy naskytne příležitost, s tímhle člověkem se rozhodně nehádejte. Jeho příspěvek k vaší tvorbě vás může hodně posunout, i kdyby text nakonec odmítl. Protože upřímně, pokud to navíc udělal zdarma, získali jste možná víc, než jste si zasloužili.
Na závěr – já vím, já vím…
Ano, hezky se mi to tady vypráví. Krásně jsem vám tady mimochodem ukázal skupinku lidí, jimiž jsem obklopen. (Ahoj, asi jste se poznali, co?) Otázka ale zní – kde je najít? Když píšete, je strašně jednoduché narazit na nezájem svého okolí. Člověk usedající za klávesnici nebo čmárající pod lavicí do bloku očekává, že jakmile řekne „Já píšu“, všichni si kecnou na zadek.
Asi už víte, že to tak není. Dost často se setkáte s názory, že tímhle se nikdy neuživíte (částka, kterou jsem si vydělal psaním povídek, nedosahuje ani jedné celé výplaty v mém prvním zaměstnání, přičemž nebydlet tehdy ještě s rodiči, umřel bych hlady), nikdy nebudete slavní (sláva je pojem relativní, mimochodem) a všechen čas, co do toho investujete, je promarněný (oproti zírání na stupidní nekonečné seriály, že ano).
Nejen, že tohle člověku pochopitelně moc nezvedne náladu, on se pak málem bojí někomu říct, co má za koníčka. To se pak čtenáři hledají špatně. Je mi to skutečně líto, ale pokud jste v takové situaci, asi vám moc neporadím. Seznamky autorů se čtenáři asi neexistují, ačkoliv když to teď píšu, zní to jako docela dobrý nápad.
Ale nezoufejte. Jelikož obnovujeme různé činnosti, jimž jsme se věnovali dřív, časem uvolníme snad i stop stav na příjmu povídek ke kritice. Dočkejte času.
Sikar
Venca Dg = 5 v jednom!
Náhodou jsi ho znázornil pěkně. Cink, cink.
Sehnat betačtenáře je fakt kunšt. Uvidím, jak se mi bude dařit lovit, až dokončím to svoje veledílo.
Myslím, Sikare, že jsi to vystihl velmi přesně. Profíka tedy mezi svými betami nemám, ale ti ostatní – stříbrní, zlatí, platinoví, ti tam jsou. Mé drahé bety, děkuji vám.
Poznal jsem ho!
Tuhle jsem obdržela kritiku své povídky – s pochvalami i s výtkami, jak už to bývá. Zatímco však pochvaly byly vyjádřeny jako – pěkný slovní obrat, tahle část byla napínavá a tahle zábavná, ty negativní obsahovaly věci, o kterých si nejsem jistá, jestli by tam skutečně měly být.
Já od bety v kostce očekávám (nehledě na výše uvedené typy), že mi poukáže na – kostrbaté věty, pozapomenuté vysvětlení nějaké věci, nelogičnosti v ději a v chování postav, odporování sám sobě. Podle mě má beta stále do určité míry respektovat text jako takový, čili autorovo podání a jeho takříkajíc ksicht, a nesnažit se ho předělat k obrazu svému – “takhle bych to napsal já.” Nebo se mýlím?
Pokud mi jedna beta škrtne celé 3 odstavce s tím, že “tohle mě nebavilo”, to z toho přece automaticky nedělá natolik špatnou část příběhu, že by se musela skutečně vymazat. Zvláště když se přiznala, že obsah té části je jí úplně cizí. Druhé dvě bety tu část zase zhltaly. Tady přece vždy musí platit, zda tu část potřebuje příběh, i když samozřejmě lze polemizovat o konkrétním podání. Jiná výtka se zase týkala dialogů – prakticky by mi nejraději škrtla všechny, co tam byly, protože jí prostě nezajímalo, co si ti dva povídají. I přesto že uznala, že to nebylo mlácení prázdné slámy a patřilo to k ději. Tak já nevím, není tohle spíš věc pozornosti a zájmu, než vyložené dobře-špatně? Možná ze mě mluví i mírné ublížení :D, ale především jsem zmatená :). Co si myslíte?
Myslím si tohle: jestliže dotyčnou betu ony pasáže nudily/nezajímaly (což může a nemusí být totéž, ale spíš je), měla by se zamyslet a zkusit uvést PROČ. A nad tím by se pak zase měla zamyslet autorka, zda je taková připomínka relevantní či ne…
Ak to zjednodušíme, aj bety môže byť dobré a zlé. Ani nevraviac o rozličnom vkuse.
Tiež som odjakživa dostáva od bet protichodné pripomienky. Jedna beta považovala tú istú pasáž v knihe za najzaujímavejšiu, najlepšiu, iná zase za najhoršiu a najodradzujúcejšiu. Treba si ale uvedomiť, že nič, čo beta povie, nie si povinná urobiť. Ani keby to povedalo desať bet. Ale ja sa v tomto držím vlastného nepísaného pravidla, že ak jedna beta povie niečo, s čím nesúhlasím (nedáva mi to zmysel), nechám to po starom. Ale ak to povedia nezávisle aspoň dve bety, síce nerada, ale niečo s tým robím. Teda okrem prípadov, kedy mi aspoň dve ďalšie bety netvrdia o tom kúsku textu niečo celkom opačného. 🙂
No… já myslím, že když ti beta poví, jak na ni kterej kus textu působil, tak je to přesně to hlavní, co by dělat měla. (Promiň, ale konsistentnost a stylistiku si má autor hlídat hlavně sám. Čtenářský pocity jsou to, co si sám nenasimuluje.) Aspoň… je to to hlavní, co bych si od bety přála slyšet já.
No a když ti řekne, že ji ta pasáž nudila, tak je to prostě zpětná vazba, jak to taky na některé čtenáře působí. Ne na všechny, jak vidíš z reakcí ostatních bet. Možná je to vyloženě okrajová reakce.
Ale je pak na tobě, co s tou informací uděláš. Co by beta určitě dělat neměla, je předepisovat ti, jak máš psát.
A vyložené dobře/špatně v tomhle oboru není skoro v ničem, i když to spousta lidí tvrdí. Nanejvýš tak ,,víc lidí to nadchne než otráví” / ,,víc lidí to otráví než nadchne”.
S tou konsistentností nesouhlasím. Samozřejmě by si to měl autor hlídat sám, ale může se zaprvé stát, že mu neco uteče – což se zejména u delších celku stát může docela snadno, za druhé autor může něčemu dobré rozumět (myslím dějové souvislosti), ale věty mu ukážou, že to obecně zase tak dobře srozumitelné není, případně, že mu někde kus vysvětlení vypadl – autorovi je to jasné, tak mu to přijde nadbytečné psát, ale čtenář nemá tak hluboký ponor, takže to vidí jinak.
Případně je samozřejmě dobré mít bety, které mají samy určitou odbornost nebo zkušenosti nebo znalosti nebo všechno dohromady a které mohou člověka upozornit na to, že něco takhle nefunguje nebo v minulosti nefungovalo nebo to bylo/je úplně jinak.
Dobrá beta tedy není jen o dojmech, ale i o věcných připomínkách.
Díky za reakce vám všem, máte pravdu. Člověk stejně vždycky nakonec dojde k tomu, že si to musí v hlavě několikrát otočit a přijde na to, že jinak než podle vlastního nejlepšího svědomí to napsat nemůže. Raději tam budu mít místa, která někoho mohou nudit, ale mohu si za nimi stát, než mít místa, která přepíšu podle dobře míněné rady, a ty zas budou nudit někoho jiného. A tomu už bych mohla říct jen : No jo no, já to měla původně jinak…