Je tady Silvestr a protože spolu s novým rokem bývá takovou tradicí rekapitulovat, rozhodli jsme se malé vzpomínání provést i my. A šli jsme pro jistotu rovnou ke kořenům…
Je tady Silvestr a protože spolu s novým rokem bývá takovou tradicí rekapitulovat, rozhodli jsme se malé vzpomínání provést i my. A šli jsme pro jistotu rovnou ke kořenům…
Opět tu máme hosta. Tentokrát ale hosta skutečného, nebude se jednat o stálejší spolupráci. Tady na stránkách ho možná znáte z komentářů jako Tlustého zlého strýce Leonarda, ale jinak je známý jako Leonard Medek. Jestli ho neznáte, tak byste si asi měli honem doplnit vzdělání a dát si sami pár za uši. Ano, napsala pro nás velká ryba, tak pěkně sedněte do kruhu kolem a poslouchejte. Sikar
Byli jste letos hodní? Pak pro vás máme vánoční nadílku! O tom, jak tvořit zajímavé záporáky, se nám rozepsal Pavel Bareš, mladý talentovaný autor, který v letošním roce rozbouřil vlny české fantastiky vychvalovanou knihou Projekt Kronos. Tahle dysoptická sci-fi z budoucnosti je sice jeho prvotinou, ale na dalším díle se prý už usilovně pracuje, a tak jsme rádi, že si na nás našel chvilku, aby nám sepsal článek. Takže vám …
Opět jednou zdravím a začínám předmluvou. Broga, autora následujícího článku, můžete znát v první řadě z komentářů tady na stránkách, ale pro mě osobně je důležité, jak jsem se s ním seznámil já – v třetím ročníku Dračího řádu skončil první v kategorii fantasy. To jen abyste věděli, že když se zmiňuje o jedné své povídce, je velice skromný. No nic, pustím ho radši ke slovu. Znovu si přečtěte …
Individuální slovní zásoba (lexikum) je soubor všech slov či slovních spojení, které zná konkrétní jedinec v daném jazyku. Uvádí se, že v češtině tvoří aktivní slovní zásoba (tedy slova aktivně používaná v mluveném a/nebo psaném projevu) u dospělého člověka asi tři až deset tisíc slov, pasivní slovní zásoba (slova, kterým člověk rozumí, ale aktivně je nepoužívá) bývá obvykle tři až šestkrát vyšší. Pasivní slovník středoškolsky vzdělaného člověka tvoří údajně …
Je tady půlka prosince a s ním zase jednou přehled toho nejzajímavějšího, co Triumvirát přečetl, čte, plánuje přečíst nebo prostě jiným způsobem doporučuje…
Vítám vás u dalšího článku s drobečky, které na vlastní článek nevydají. Jaké tři máme tentokrát? Dědictví, skloňování jmen bohů a něco o ne úplně dobrých překladech. Nebudu zdržovat, jdeme na to. Tentokrát jsme pro vás drobečky nachystali ve dvou, abychom měli článek rychleji.
Píšete. V zapálení do textu vrazíte slova, která vám právě přijdou na jazyk. Stříká z vás kreativita. Bušíte do klávesnice a plníte stránky obsahem. A pak, když vášeň opadne, odstavce pročítáte… no, a potěš koště, nestačíte se divit. Z vět, které působily tak nevinně, najednou trčí do všech stran dvojsmysly a vy jen s hanbou doufáte, že si toho čtenáři nevšimnou.
Nerad používám podobné analogie, protože jsou dost k ničemu. V okamžiku, kdy dobře/špatně napsanou povídku začnete přirovnávat k dobře/špatně uvařenému jídlu, zřejmě pořádně nevíte, co říct, případně vám asi došly argumenty. Jenže někdy se člověk neubrání, aby je nepoužil. Stručně, pro tento článek si představte svůj text jako přístroj. Ten přístroj je vyrobený z dokonalých součástek bez jediné vady. Škoda jen, že sám o sobě drhne, protože ačkoliv díly v něm jsou skvělé, jejich …