Píšete. V zapálení do textu vrazíte slova, která vám právě přijdou na jazyk. Stříká z vás kreativita. Bušíte do klávesnice a plníte stránky obsahem. A pak, když vášeň opadne, odstavce pročítáte… no, a potěš koště, nestačíte se divit. Z vět, které působily tak nevinně, najednou trčí do všech stran dvojsmysly a vy jen s hanbou doufáte, že si toho čtenáři nevšimnou.

Dvojsmysly jsou ze své podstaty jednoduché – prostě máte jednu věc, která se dá chápat dvěma nebo více způsoby. Například zámek. Jednou je to ta věc k zamčení, podruhé pak velký barák. K popukání, co? Z hlediska češtiny je to docela nudný jev. Jenže okořeňte ho trochou pubertálního humoru a hned se posunete do úplně nové roviny.

Pokud autor umí správně použít a načasovat lechtivý dvojsmysl, zvládne udělat s textem divy. Pratchett díky tomu dokázal skvěle odlehčit napětí a spousta humoristických knih počítá s tím, že mají čtenáři šťouravou fantazii, která najde všelijaké narážky tam, kde by je člověk jindy nehledal.

Potíž nastává ve chvíli, když takový dvojsmysl přehlédnete a s kamennou tváří ho naservírujete čtenáři v dramatické scéně vážného příběhu. Tenhle případ autorské slepoty může oscilovat od čiré ignorace očividného, až po drobnosti, kterých si běžný smrtelník ani nevšimne. Pokud tedy píšete seriózně míněný příběh, vyplatí se podrobit použité výrazivo zátěžovému testu tou nejperverznější optikou, jakou v sobě najdete.

A aby ten článek byl trochu zábavnější a ne jen obecné brblání, připravila jsem pár pojmů a spojení, které jsem ve svých či cizích textech v poslední době zachytila. Určitě by se jich ale našlo i víc, takže nám nějaké další pro pobavení klidně napište v komentářích.

Děvenko, podrž mi klacek!

Klády jakéhokoli druhu jsou ošemetná záležitost. Dřevěné, pevné, silné, dlouhé nebo, nedej bože, tvrdé mohou vašim hrdinům značně zavařit. Pokud váš znavený rek touží po odpočinku, usaďte ho spíše na zem nebo, pokud už potřebujete ve scéně nějaké to dřevo, na pařez. Vyhnete se tak pochechtávání, které by mohlo způsobit třeba prohlášení typu: „Usadil se na kládu a spokojeně vydechl.“

Opatrně zacházejte i s dalšími kusy stromů – zaražení klacku do vosího hnízda nebo píchání jím do žáby může mít poněkud zoofilní podtext, pokud ho popíšete nešikovně. A o kořenech či žaludech snad raději ani nemluvě.

Další zapeklitý problém z řad rostlinstva se často skrývá v obyčejném ovoci – slečny nabízející melouny nebo broskvičky ze své zahrádky mohou kolemjdoucím nenápadně naznačovat víc, než autor původně zamýšlel. U hrdiny gurmána zase dávkujte opatrně labužnické vysávání škeblí a doporučuji také pozor na slovíčko plnění – „miska naplněná šéfkuchařovou specialitou“ by mohla vyvolat u citlivějších čtenářů nejedno zvednuté obočí.

Farma zvířat

Flóru už jsme probrali, tak co se mrknout na faunu? Ptáček si o výsměch vyloženě říká (celou jednu povídku jsem kvůli téhle srandě musela přepsat, radši se ani neptejte), záživné čtení poskytnou občas ale i neuvědoměle použití hadi a chapadla a svůj díl zábavy si užijete i s prasaty a kanci nebo deriváty kočiček. A schválně si představte, že se do vážné scény vrací postava, která zašvitoří: „Viděl jsem u jezera pořádného bobra.“ Něco takového přejde poťouchlý čtenář jen sotva  s vážnou tváří!

Když se země zachvěla

Když už se pohybujeme v přírodovědných disciplínách, stojí za zmínku také geologie. S úkazy jako jsou gejzíry, proudy, erupce a výrony se dá pracovat kreativně, raději k nim ale vždy přidávejte, o co že se vlastně jedná – přece jen „žhavý výstřik“ si ne každý hned spojí s lávou nebo vodním živlem.

Ukaž svůj nástroj

Bodné zbraně jsou tak nějak obecně považovány za falickou reprezentaci, takže jistá symbolika v píchání kopím nebo bodání mečem asi nikoho nepřekvapí. Speciální kategorii podivností nicméně tvoří hrdinova fixace na vlastní zbraň. Máte-li nabušeného frajera s pořádným mečem, dávejte pozor, aby ho neleštil nebo nebrousil až příliš často. A významné dotýkání se zbraně visící mu u pasu snad možná také vynechejte.

Podobně jako se zbraněmi je dobré zacházet uváženě i s nástroji muzikálního či řemeslného typu. Profukování píšťaly, hra na pikolu… Ono i samotné slovo nástroj může občas vyvolávat nechtěné asociace. Například ve scéně, v níž je nebohý hrdina mučen svým nepřítelem, nic nezabije napětí spolehlivěji, než věta, že záporák „se zvrhlým úsměvem potěžkal svůj nástroj.“

Brána jazyků otevřená

Jako další solidní průšvih se mohou ukázat branky, oltáře nebo tajné vstupy, k jejichž otevření potřebujete nějaký klíč. Díry či otvory, do nichž mají hrdinové něco strkat a zasouvat, mohou v textu udělat pěknou polízanici. Velkou pozornost je proto třeba věnovat zvoleným přídavným jménům, kterými je charakterizujete – nevhodnými popisy barevnosti (černá), tvaru (kosočtverečná), velikosti (velká), teploty nebo vlhkosti (doplňte si sami) riskujete, že čtenáři vyprsknou v dramatické chvíli smíchy.

Písmenka v pozoru

V neposlední řadě si pak hlídejte překlepy. Nabušený hrdina je najednou nabuzený, cestuje-li s prasaty, může skončit prsatý, z bulvy má vulvu a nedej bože, když je mistrem tenisu nebo skončil nějakému děvčeti v péči. Vynechaná písmenka vám zvládnou i ze zdánlivě nevinné záležitosti udělat pornografii, aniž by se hrdinové museli svlékat – když totiž zapomenete takové jedno téčko ve větě „držel ji za prsty“, pozvednete vztah vašich hrdinů hodně rychle. Zejména, pokud byl banální a nečekaně se stal…

Tak ať to jde a dvojsmyslům zduř! Ehm… zdar!

Míša