Je tady půlka prosince a s ním zase jednou přehled toho nejzajímavějšího, co Triumvirát přečetl, čte, plánuje přečíst nebo prostě jiným způsobem doporučuje…

Ekyelka:

Vzhledem k nedávnému malému kolapsu jsem se musela jaksi neplánovaně zastavit a spočnout. A co se dělá nejlépe, když ležíte napojení na infuzi a nemůžete se skoro ani hnout? Správně, nejlépe se drbe do cizích textů. I když to vlastně ani moc nejde, protože nebylo zatím moc do čeho drbat, text je zábavný a čitelný. Už teď se těším, až nový román od Oskara Fuchse budu zase držet v drápech (minimálně pro to rozvíření kalu na okraji českého fantastického rybníčku).

Někde ve virtualitě se pohybuje celková fotka jedné z mých knihoven. Jelikož vnucené volno bude víc než jen pár dní, rozhodla jsem se ji provětrat – a přečíst, co jsem ještě během svého megasyslení nestihla. Momentálně usínám s Anno Dracula, na polici už čeká Paolo Bacigalupi, kterého mi před lety doporučil Sikar.

Na začátku prosince byl Fénixcon a já tam původně měla (a chtěla, moc chtěla) být taky. No, nevyšlo to, každopádně se i tak mohu těšit na Ofenzivu českých zemí od Honzy Kotouče. Ono vůbec hodně knížek dorazí do Hnízda teď v prosinci. Mezi jinými Po nitkách do minulosti (protože mám vícero zálib a i pro samotné psaní a tvoření postav je to skvělá kniha, když máte otázky ohledně zpracování textilu a vláken) a Gaimanova Norse Mythology, kterou najdu pod stromečkem.

Kdo mi tak trochu vyrazil dech, je Petra Stehlíková a její Naslouchač. Poslední rok totiž pravidelně proklínám nakladatelství Host, že vydává samé zajímavé a poutavé publikace a romány, které zkrátka musím mít ve sbírce (a neomezují se jen na můj obvyklý žánr, takže i moje non-SFF knihovna nabírá na váze). Teď v prosinci vydali román Faja, což je druhý díl Naslouchače, takže jsem logicky byla zvědavá, co je celá tahle věc zač – a upalovala jsem do knihovny pro díl první. Výsledek? Už dlouho mi kniha nevydržela tak ostudně málo hodin (ano, přečetla jsem ji na jeden zátah za jediné dopoledne) a nebyla jsem přitom tak hodně spokojená. Přitom o autorce jsem toho zatím moc nezachytila, což je opravdu škoda. Však si to přečtěte sami.

Nu a protože mne vzápětí čeká obrovský balík novel z právě uzavřené Ceny Karla Čapka, budu mít o zábavu postaráno na skutečně dlouhou dobu.

Sikar:

Od minula jsem v Edgaru Wallacovi pokračoval, konkrétně jsem sáhl po románu Soudný den, který obecně z jeho tvorby docela vybočoval. Posléze jsem uznal, že bych mohl zase jednou sáhnout do hromad knih, které jsem před pěti lety tahal po celých hromadách z antikvariátu, a konečně si přečetl Phulovu rotu od Roberta Asprina. Trochu zklamání. Čtení je to dobré, ale jasně z toho křičí, že tohle je prostě jen úvodní díl a představení postav. Vědomí, že u nás vyšly jen dva díly je utěšováno snad jen faktem, že ta série údajně velmi stagnovala, co se kvality týče.

O plány na Vánoce jsem se podělil už minule, ale jinak byl teď měsíc ve znamení komiksu. Minule zmiňované Velké knize kocoura Vavřince jsem nakonec musel věnovat menší rozbor. Dál čtu nebo mě čeká na přečtení Bojový anděl Alita 1, Ghost in the Shell 2, Ocelový alchymista 1 a Knihy magie.

Dál bych rád zmínil, že jsem taky poštou obdržel cestopis S Čezetou po stopách Emila Holuba, který jsem hned zařadil vedle S Čezetou do města Tuaregů. Oba má na svědomí poněkud netradiční cestovatel Vojtěch Hlásný, který by si dle mého názoru zasloužil trochu větší pozornost médií. Co se těch knih týká, nejedná se o jeho dvě jediná dobrodružství, navíc u první knihy je jako spoluautor uveden jeho bratr Filip, který… No, podívejte se sami, co je to za machra. U první knihy se chystá druhé vydání a první asi neseženete. Já sám ho od něj koupil osobně na střední škole před šatnami.

Tak mě napadá, že už je po uzávěrce Ceny Karla Čapka a já letos hodnotím… Ehm… Sakra… Tři kategorie? Omluvte mě…

Cirrat:

Odložila jsem bakalářku ještě jednou a naivně jsem si myslela, že budu mít v prosinci čas ji sepsat. Místo toho ještě příští týden mám dva dny tlumočení, takže dál se válím především v knihách vědeckého charakteru.

V listopadu mi zkazila iluze Superinteligence Nicka Bostroma, která už v předmluvě dokázala vystihnout to, o čem jsem se pokoušela napsat 50 stránek. Pokud mě znáte, víte, že donutit mě k pláči (tedy jinak než při sledování/čtení dojemného příběhu), je něco dost neobvyklého. Při téhle knize jsem ovšem bulela nejdřív vzteky a pak z lítosti, že to letos zase nestihnu.

Tenhle měsíc jsem toho moc nepřečetla, ale až budu mít z krku poslední letošní pracovní závazky, mám před sebou tyhle tři knihy z obrázku. První z nich vyšla už v roce 2011 a poslední loni (2016), mám tedy obavy, že se zase budu plácat v zastaralých údajích, ale co se dá dělat. Pokud jsem předtím postupovala špatným směrem, nezbývá mi, než prozkoumat jiné cestičky. Zatím o nich nic nevím, jen že podle Městské knihovny v Praze “zkoumají potenciál nelidských bytostí”, což je něco, co do svého tématu potřebuju.

Ještě to se mnou chvíli vydržte, v únoru plánuju práci odevzdat, pak bude knihovnička z mé strany zajímavější – na policích se mi hromadí spousta nepřečtených knih, které pořád kupuju “až bude čas”. Například Psychologie masových vrahů a Psychologie sériových vrahů Andreje Drbohlava, na které se těším od loňských narozenin. Nebo těch předloňských? (Každopádně, může mi někdo říct, proč evidentně dvě související knihy stejného autora vydala Grada v různé grafické úpravě? Bolí mě z toho oči!)

A pokud by vás zajímalo, co dalšího kromě čtení děláme, tak chystáme i 5×5×Triumvirát, kterýžto vypukne už na konci ledna – tak se nezapomeňte přihlásit! 🙂