Zdravíčko, zase jednou tu máme předmluvu. Stručně, občasnou spolupráci jsme navázali i s Jitkou Ládrovou. Pokud ji neznáte, docela se divím, protože to je osoba v té naší sortě víc než aktivní a nakonec na ni narazíme snad všichni. Pokud ji přesto neznáte, tak tady máte jeden odkaz. Pokud bych vás s ní ale měl seznámit sám pár větami, tak krom toho, že sama píše a na kontě má pár povídek vydaných tiskem, také pořádá literární soutěže a z nich sestavuje sborníky. Ano, jsem lenoch a nasázel tam řadu odkazů, ale dozvíte se z nich víc, než bych já mohl reálně dát do krátké předmluvy. Po přečtení článku si je projděte, třeba se zúčastníte soutěže, koupíte si knihu… Už nebudu zdržovat.

Sikar

Jste jedni z těch, co píší do literárních soutěží? Říká se, že pokud máte v šuplíku román a rádi byste ho vydali, tak je dobré začít obesílat s povídkami žánrová literární klání a udělat si tak v očích nakladatele dobré jméno. Jenže kdo rozhoduje o tom, zda se umístíte?

Porotci. Často je neznáme, nevíme, jaký mají vkus, ale přesto se jim snažíme zavděčit, aby právě našemu dílu dali vysoký počet bodů. Je ale skutečně hodnocení porotců objektivní, jak by se to správně slušelo?

Jak vypadá takový porotce

Většina porotců za svou práci nic nedostává, dělá ji ve volném čase a v mém případě mohu říct, že často i na úkor knih, které na mě čekají v knihovničce (a za které jsem zaplatila docela dost peněz). Přesto se vždy snažíme dát do toho vše a být co nejvíce nestranní.

Jak asi správně tušíte, teď přijde nějaké to ale. Ano. I když porotci dle mých osobních zkušeností (soutěže Zpívající věže, O Dračí řád) v drtivé většině případů k hodnocení přistupují zodpovědně, stále to jsou jen lidé. A lidé přirozeně dělají chyby.

Následující seznam porotcovských prohřešků jsem sestavila na základě pozorování sebe sama a mých kolegů. (Tak schválně, v kterých bodech se najdou. :D)

1. Ovlivnění osobním vkusem

Každý máme trochu jiné preference. I když jsou soutěžní díla často žánrově vymezena, první porotce má raději fantasy, druhý scifi, někdo upřednostňuje hrdinské fantasy, jiný miluje space operu, ale hard scifi mu nic neříká. Co porotce, to trochu odlišný vkus. A je jasné, že něco takového se promítá i do hodnocení.

Přestože já osobně se tomuto snažím vyvarovat a hodnotit povídky maximálně objektivně podle mnoha kritérií (uvěřitelnost postav, vyváženost popisů a děje, napětí, pointa, umění autora vtáhnout do děje, atd.), v momentě, kdy vedle sebe stojí dvě řemeslně stejně propracované povídky, zpravidla jsou to právě mé osobní preference, které ve výsledku rozhodnou, která skončí první a která druhá. Tak to zkrátka je a od toho také soutěže hodnotí více lidí, aby se tato rovina subjektivity smazala.

Přestože každý porotce má trochu jiný vkus, nemusíte se v tomto ohledu bát. Ještě jsem za tři roky hodnocení a organizování soutěží nezažila, že by nějaký člen poroty povídku kompletně „odstřelil“ jen proto, že by mu žánrově nesedla.

2. Nepozornost

Můj oblíbený bod. Číst soutěžní texty jako porotce a číst si nějaký sborník povídek jsou dvě rozdílné věci. Když píšete díla do soutěží, radím vám některé klíčové momenty v textu zdůrazňovat trochu víc. V uznávaných soutěžích bývá obvykle vždy minimálně 50 povídek (v loňském O Dračí řád jsme jich měli dokonce 104). A na toto kvantum textů mají porotci dva až tři měsíce. Není to mnoho, ne každý den máte chuť/čas číst.

Jako porotce čtu zpravidla rychleji a méně pozorně. I když mě to baví, je to práce – nevybírám si texty tak jako knihy, které si kupuji. A termíny odevzdání hodnocení obvykle začnou klepat na dveře dřív, než se člověk naděje.

V takových chvílích je logické, že můžete přehlédnout drobné odkazy, kterými se vám autor snaží něco naznačit. Je to opravdu lehčí, než to možná vypadá. A dohledávat vodítka zpětně? Pokud by povídek bylo deset, nebyl by to takový problém, ale v takovém množství textu, zvlášť když víte, že vás dnes ještě další tři povídky čekají, to v podstatě není možné. Ne, pokud máte rádi svůj vlastní čas a musíte další den do práce. Myslete na to, až zase příště budete ukrývat nápovědy k pochopení pointy.

3. Náladovost

Velké soutěže se nedají zhodnotit během jednoho večera. Obvykle to zabere minimálně měsíc celkem intenzivní práce. A znáte to – asi málokdo může říct, že má alespoň týden stálou náladu.

Někdy sama sebe přistihnu, že jeden den hodnotím díla přísněji než jiný. (Poznámka: nyní myslím hlavně bodové hodnocení, písemné zpětné vazby těmto odchylkám podléhají méně.) Ne tak dávno se mi zase stalo, že venku panovalo opravdu nevlídné počasí a zrovna jsem sáhla po povídce, která krásně dokreslovala náladu tohoto pochmurného dne. To vše má vliv na hodnocení porotce, ať se tomu brání sebevíc.

Je smutné to říct takto obecně, ale někdy opravdu záleží, v jaké chvíli porotce váš text vezme do ruky – zvlášť když se vaše dílo kvalitativně pohybuje v takovém tom šedém průměru. Excelentní povídky jsou excelentní kdykoliv a naopak dokážou špatný den rozjasnit a ten dobrý ještě víc podtrhnout, ale pokud má váš příběh nějaké mouchy, tak se momentální rozpoložení porotce může na přidělených bodech, a tedy i konečném pořadí, promítnout.

4. Gramatické chyby

Už jste někdy četli hodnocení porotce, kde vám vyčítá nějaké gramatické chyby a sám je v textu udělá? Mně ano – v soutěži O Dračí řád, než jsem v roce 2016 přešla do poroty. Tehdy jsem si poněkud ošklivě říkala: Hm, zrovna ty mi máš co vytýkat.

I když se jako porotci snažíme psát písemné zpětné vazby srozumitelně a gramaticky správně, občas se stane, že i nám něco unikne. Za prvé – občas nějaká chybka ujede každému a v kritice obvykle zdůrazňujeme chyby, které se soutěžícím opakují. A za druhé – písemné hodnocení není totéž jako povídka v soutěži. Když píšu povídku, obvykle ji kontroluji opravdu důkladně. Text čtu několikrát, často ho pošlu nějakým dalším očím, abych dostala zpětnou vazbu.

V momentě, kdy porotce sepisuje postřehy k povídce a snaží se najít podstatu, aby jeho kritika soutěžícímu nějak pomohla, má úplně jiné myšlenky. A ano – i když si po sobě text přečte, spíš ho jen prolítne, jestli má hlavu a patu. Takže pokud vám nějaký porotce zdůrazňuje gramatické chyby a sám nějakou udělá, buďte shovívaví. Ostatně – třeba vás jen zkouší.

5. Sarkasmus

Většina porotců, které znám, se snaží být na soutěžící milá. Povzbudit, neodrazovat, i když zcela upřímně mám někdy pocit, že určitá díla by opravdu zasloužila „cimrmanovské“ hodnocení ve stylu: „Více už do soutěže nepište, a pokud možno nepište vůbec.“

Je logické, že když přečtete nějaké dílo celé, přestože jinak byste jej jako čtenář odložili už po prvním odstavci (někdy i po první větě), potřebujete si nějak ulevit. Věty typu: Nejlepší na dané povídce bylo (protože zpětná vazba má začínat něčím pozitivním), že měla jen tři strany, nakonec vždy smažu. Přesto mi to někdy nedá a občas si trochu rýpnu. Méně rýpavě, ale přesto stále sarkasticky.

Porotce nemá moc možností, jak se bránit, zvlášť když chce odvádět svou práci dobře a opravdu všechny povídky poctivě přečíst. Nezlobte se proto na nás, když občas něco napíšeme trochu kousavě. Nad některými díly trpíme. Potřebujeme si nějak ulevit. Obvykle v tom není nic osobního, i když jako autor chápu, že si to tak lze snadno brát. Pamatujte na to, že to děláme pro zábavu – chceme se u toho prostě bavit. Nad některé chyby je důležité se povznést a brát je s humorem. Udělejte to taky. 😉

Zdá se vám seznam nekompletní?

Je jasné, že by se jistě našly další chyby, kterých se porotci dopouštějí. Komolíme jména postav (ale na naši obranu, někdy to dělají i sami autoři a to jsou to JEJICH postavy!), nechápeme vaše autorské záměry, nemůžeme si na dílo vzpomenout, když nás zrovna potkáte na nějakém conu a chcete si o povídce popovídat z očí do očí… mohla bych pokračovat dál, a pokud vás ještě něco napadne, budu ráda, když to do komentáře doplníte. Pamatujte ale hlavně na jedno: I porotce je jen člověk!

Jitka Ládrová

Jitka Ládrová 

Psaní se věnuje posledních pět let. Mezi její největší literární úspěchy patří povídky „Zákon smečky“ (MLOK 2016) a „Děti ze Země nikoho“ (Struny osudu, 2017). Zhruba před třemi lety se rozhodla zakusit opačnou roli a začít některá literární klání i hodnotit. V současné době je organizátorkou soutěže Zpívající věže a spoluorganizátorkou O Dračí řád. Více Jitčiných článků najdete na jejím osobním blogu