Nedávno tady proběhl inspirační článek, kterého jsem se neúčastnila, protože… jsem to opět nestihla. Navíc jsme se ovšem v zákulisí domluvili, že když je mým hlavním oborem Google Fu a squatování na informační dálnici, mohla bych sepsat článek právě o tomhle. Slovo dalo slovo, tady je po delší době něco z pouze mojí klávesnice.

Rovnou předesílám, že nebudu odhalovat nějaké hluboké nepoznané pravdy ani představovat nějaké nástroje, které nejsou široce známé. Je to spíš o tom, co děláte, než čím to děláte (ha, Míšo, dvojsmysl).

Mám neustále otevřených něco přes 100 záložek v prohlížeči. Je to nejčastěji proto, že najdu něco zajímavého, chci si to přečíst, zrovna nemám čas, tak to alespoň otevřu, aby mi článek nikam neutekl, a je to. Některé, které jsem už četla, si archivuju ve složce záložek podle tématu. I těch záložek mám několik desítek…

A teď, co archivuju.

Moje největší inspirace jsou vizuální. Jdu, vidím nějakou blbost, vyfotím si ji a přemýšlím.

Nebo lozím po internetu, najdu nějakou blbost a uložím si ji. Jako například tadyten čokl nalevo. Když jsem tu fotku viděla poprvé, strašně jsem se jí lekla. Ve spojení s jednou konkrétní fotkou ovcí uhořelých při australských požárech (té vás ušetřím, není pěkná) vznikla inspirace na horor, který jsem už šest let neměla šanci dopsat.

Mimochodem, když jsem tu samou fotku poslala Sikarovi, akorát se jí strašně smál… Lidi na stejné věci reagují různě, kdybyste nevěděli…

Obrázky střádám z Facebooku, Pinterestu, normálních článků (pokud to nejsou ty generické ilustrační) a všeho možného, co lze online najít.

Články pak nejčastěji o politických a vojenských převratech (zamýšleli jste se někdy nad tím, jak prožíval své poslední chvilky Kaddáfí, když ho lynčovali?), ale nejen těch velkých, o kterých si přečtete v novinách na první stránce, ale i o těch tichých a nenápadných. Další oblíbená kategorie jsou popisy vynálezů, až už soudobých nebo historických. Jsou to skvělé materiály na „co kdyby“. Ostatně tohle je zdroj mnoha veselých alternativních historií nebo steampunku.

Vyplatí se taky sbírat tak zvaná háelpéčka, neboli hluboké lidské příběhy.

Tím teď nemyslím takové to „tato holčička je těžce nemocná a přece to nevzdává, pokud jí chceš poslat modlitbu, napiš amen a sdílej tento obrázek“, nebo „podívejte se na toto video, neuvěříte, co udělal muž, kterého pozvali na večírek“ a on je to sir Winton, který netuší, že dospěláci kolem něj jsou děti, které kdysi pomohl zachránit. Mám na mysli spíš rozhovor se Shaunem Paulem O’Dohertym, nynějším pacifistou, který si ale odseděl samotku za terorismus. Posílal kdysi bombové dopisy od IRA…

(Mimochodem, Cracked opustila většina původní redakce a novější články jsou velmi cukrová vata, což zamrzí…)

Další fajn zdroj námětů je The Guardian a jeho nejrůznější poradny, rubrika Dopisy od nebo Dopisy pro, atd. Něco je větší clickbait, něco menší, ale háelpéčka jsou dobrým zdrojem zápletek, zvratů a vývoje postavy. Když nevím, sáhnu tam.

V podstatě se nejedná o nijak zvláštní režim surfování, klidně se přiznám, že to vzniklo jako náplast na pocit viny: když dělám rešerše a sbírám inspiraci, tak se přece jen tak neflákám. No a z původní výmluvy se stala další práce, protože teď už neumím čumět jen tak po internetu, teď už přemýšlím o tom, kde bych co mohla využít.

Zpověď policejního snajpra? Sem s ní. Blogísek utahané zdravotní sestry? Hm, jak by se cítila moje postava v situaci, kterou popisuje? A jak lidé v jejím postavení zvládají stresové situace? Nemáme ještě pár blogů zdravotních sester z různých oborů, abych si to mohla srovnat?

V neposlední řadě, pokud jste studenti vysokých škol, máte často přístup do kouzelných portálů EBSCO a JSTOR. Tam je toho taková spousta, že to ani pěkné není. Je větší problém vyfiltrovat články, které by k něčemu mohly být, a neztratit se přitom v kouzlu bočních uliček, než že by byl problém něco najít.

Wikipedie není zdroj. To nám hustí do hlavy spousta lidí velmi intenzivně – a mají pravdu. Kouzlo Wikipedie nicméně spočívá v tom, že správně sepsané heslo odkazy na zdroje obsahuje, stačí kliknout. A na těch zdrojích můžete najít třeba další klíčová slova, která zadáte do Googlu a kruh se uzavře! Opět, nejtěžší je na tom nespadnout do té špatné králičí díry, ale dá se to ukočírovat. Tuhle metodu hledání zdrojů používám jak při hledání faktů a zdrojů do školních prací (ten zdroj VŽDYCKY otevřete a ujistěte se, že se tam píše to samé, co na Wiki, abyste pak nebyli za blbce), tak i při hledání faktů do povídek. V poslední době ovšem častěji to první…

Takže jak vidíte, můžete aktivně hledat konkrétní informaci, nebo si vyberete systém, který vám vyhovuje, a do něj strkáte všechno, co vás při pasivním „jen tak“ brouzdání internetem zaujalo. Není na tom vůbec nic zvláštního, jen prostě cokoli, co se vám líbí, si odložíte, abyste to později zase našli.

No a čas od času svůj syslí poklad nezapomeňte prohrabat. Třeba tam někde máte arcikam a nevíte o něm…