Vážení a AAA drazí, opět jednou otvírám článek já, ač není můj. Ano, uvádím novou tvář, kterou ale znáte, protože Meridion pro nás psala už dřív jako host. Oproti ostatním zdejší působení začíná netradičně. Rozhodla se zareagovat na nedávnou výzvu předhozenou v nové rubrice Zážitky. Takže, čím náš teď asi překvapí? Oproti mně se totiž nezaměřila na současnost.

Sikar

 

Domníváte se, že jsme ve svých zážitcích omezeni dobou, ve které žijeme? Dovolte, abych vás vyvedla z omylu:

Stojím uprostřed bojiště plného sténajících raněných. Mám jen hrst obvazů a skoro žádné zkušenosti s ošetřováním. U koho začít? Ovázat ruku nebo hlavu zvládnu, ale co se zraněním hrudníku nebo krku? Tisknu prsty do rány, abych zastavila krvácení, a volám na mistra ranhojiče, který má však plné ruce práce jinde. Právě někomu vypaluje ránu žhavým železem. Nad bojištěm se nese nelidský řev a zápach spáleniny.

Jiné válečné pole. Tentokrát bitva ještě trvá. Nabízím raněným vodu a pomáhám jim do týla armády k ošetření. Vtom se ohnisko bojů přesouvá. Skupina nepřátelských jezdců provedla obchvat a míří přímo na mě…

První scéna se odehrála v roce 2016, druhá v roce 2017. Přestože se jednalo o zinscenované bitvy, ta krev byla divadelní a voják v ranhojičově péči měl pod košilí kus bůčku, takže se škvařila jen prasečí kůže, ty zážitky mají punc opravdovosti. Původně jsem se na roli ošetřovatelky přihlásila v naději, že se přiučím něčemu ze středověkého felčarství. Místo toho mi byly do rukou vraženy nějaké obvazy a byla jsem ponechána, ať se starám, jak umím. Přesto to byla cenná zkušenost – už jenom kvůli tomu pocitu zoufalství a bezmocnosti, že nevím, komu pomoci dříve, případně netuším jak. (Vžila jsem se do své role natolik, že mě musel “raněný” šeptem upozornit, abych mu tu klíční kost nemačkala tolik. 🙂 ) A pokud jde o druhý příklad: když se proti vám řítí několik tun kavalérie, může váš mozek stokrát křičet, že je to všechno jen divadlo, stejně se vám rozbuší srdce a rozklepou kolena, jak si adrenalin prosadí svou.

Do prožívání historie na vlastní kůži se můžete zapojit několika způsoby.

Nejjednodušší je přihlásit na larp (LARP = Live Action Role Play). Bez dlouhodobé přípravy můžete strávit víkend nejen v minulosti, ale i v budoucnosti nebo ve fantasy světě a prožít přitom emoce nebo vyzkoušet si své reakce v situacích, s nimiž se v běžném životě nepotkáte. Některé larpy jsou koncipované jako válečný konflikt různých stran (dřevárny = bitvy s neškodnými napodobeninami zbraní), jiné jsou postavené na komunikaci a interakcích mezi účastníky, kdy každá postava má svůj scénář a cíl, který má splnit za pomoci nebo proti vůli jiných postav. Realističnost se liší projekt od projektu, v závislosti na scénáři, organizátorech i účastnících. Před dvaceti lety byly běžné nejroztodivnější kostýmy podle toho, co si kdo spíchl doma. Dnes organizátoři některých výpravných larpů zajistí účastníkům i zapůjčení vhodných kostýmů pro navození té správné atmosféry (např. De la Bête nebo Legie).

Pokud chcete získat přesnější představu o skutečném boji než na dřevárně, existuje u nás spousta skupin historického šermu a vojenské historie, které pokývají široké spektrum období od římských legionářů přes středověk, „třicítku“ až po druhou světovou válku.

Řemeslníci předvádějící své umění na různých historických akcích (nezaměňovat s jarmarečníky prodávajícími zboží na „historických“ trzích) se šermířům v mnohém podobají. Obě kategorie se soustředí na jednu stránku dobového života a zbytku se věnují s různým zaujetím. V obou skupinách se najdou jedinci, kteří u kostýmu hledí především na pohodlnost a snadnou vypratelnost, a jedinci, kteří se snaží, aby jejich kostýmy a vybavení vypadaly co nejdobověji.

Ti druzí se už blíží „elháčkářům“, tj. lidem věnujícím se living history (LH). Ti se zabývají všemi možnými aspekty historického života. Většinou se zaměřují jen na úzké časové období, které však mají prozkoumané do nejmenších detailů. Jejich vybavení nejen vypadá dobově, ale je i zhotovené dobovými technikami, tj. ručně šité oděvy a boty. Kromě akcí pro veřejnost pořádají i vlastní uzavřené akce, kde se lze bez okukování turisty z 21. století opravdu ponořit do života v minulosti. Nejde jen o zábavu, ale i o ověřování teoretických znalostí v praxi a vyměňování si zkušeností. Občas někomu nestačí prožít v dobách dávno minulých jenom víkend, a tak vyrazí s dobovým vybavením na delší výlet – třeba ve stopách vikingů na Faerské ostrovy nebo jako středověký poutník pěšky do Říma.

Proniknout k jádru řemesla, šermu nebo living history zabere čas, takže se do toho asi nevrhnete kvůli psaní jedné povídky. Nicméně na některých historických akcích si můžete řemesla a zbraně nejen prohlédnout, ale i vyzkoušet (např. Oživlý středověk na hradě Zlenice).

Já sama jsem řemeslnice s příklonem k LH, ale z přirozené zvědavosti i spisovatelských důvodů ráda vyhledávám nové zkušenosti, a proto jsem se účastnila i těch dvou bitev popsaných v úvodu. Avšak přestože se jednalo o zajímavé zážitky, zas tak moc se nelišily od toho, s čím už dříve přišla moje fantazie. Nicméně jiné osobní zkušenosti obohatily mé psaní o drobné postřehy dokreslující atmosféru a dodávající příběhu na autenticitě.

(Díky tomu, že se moje hrdinka dostala ze současnosti do středověkého světa, jsem se při jejich psaní ani nemusela vžívat do cizí role. 🙂 )

 

Vždycky jsem se považovala za docela šikovnou na ruční práce, a proto seznámení s vřetenem zasadilo těžkou ránu mému sebevědomí. Vrchní přadlena po chvíli nevydržela pohled na tu nerovnoměrně cuckovitou věc, co opouštěla mé prsty, a posadila mě k hřebenům na předčesávání ovčího rouna.

(…)

Původně jsem se domnívala, že to bude nedostatečná hygiena, co mi bude vadit nejvíc, ale člověk si dvakrát rozmyslí mytí v ledové vodě, obzvlášť když to znamená odložit všechny vrstvy oblečení.

(…)

Zašívání tmavé látky tmavou nití v mihotavém světle svíčky bylo dost namáhavé pro oči. Naštěstí příchod jara znamenal, že se přes den začaly otevírat okenice, které byly celou zimu zabedněné. Nikdy bych nevěřila, jaký luxus může představovat denní světlo.

 

 

Tady Sikar, opět přebírám slovo, protože pravidla je dobrá opakovat.

Máte nějaký zážitek, který vás donutil něco napsat? Chcete nám přiblížit nějaké reálie? Stačí se pouze ozvat na sikar@triumvirat.cz a napsat jako předmět ZÁŽITEK. Pak už se jen dohodneme, zda chcete mít v článku odkaz na stránky knihkupectví, zbytek povídky na blogu/literárním serveru nebo cokoliv, co se vám bude zrovna hodit. Vy pomůžete ostatním s psaním reálií a na oplátku třeba získáte nové čtenáře.

Ačkoliv můžete napsat téměř cokoliv, jako cíl bychom si kladli lidi seznámit spíš s obskurními detaily a drobnostmi, ne nutně dělat z toho turistického průvodce. Než to někdo špatně pochopí:
– Nezajímá nás nutně, jak krásná je Paříž, ale spíš jak hnusné jsou její skryté uličky.
– Nemusí jít za každou cenu o cizinu. I to, jak jste zabloudili přes noc v bažinách na Šumavě, je zážitek.
– Nejde taky jen o místa. Například mi někdy přijde líto, jak ploše jsou popisovaní duševně nemocní lidé. Pracujete s nimi nebo je máte v rodině, a chcete, aby o nich lidé psali realisticky a ne jen na základě domněnek? Lidé, přírodní jevy, nové technologie, nezvyklé potraviny, mnoho dalšího, to vše může vést k inspiraci.
– Nejde nám až tolik o styl, jako ukázku, co vše se dá zakomponovat do popisu. Všímejte si vlastního okolí a popisujte ho po svém. Pokud máte zážitek, ale bojíte se ho sepsat, protože si nejste jistí stylem, rozhodně jsme ochotní poskytnout radu.

Tak, a teď přepínáme idylku, protože bychom k tomu měli i pár trochu přísnějších pravidel.
– Rádi bychom, aby ukázky i články samotné byly na úrovni. A tím máme na mysli pravopis i stylistiku. Opravy a změny pochopitelně autorovi před uveřejněním ukážeme. U nás chceme, aby to vypadalo dobře. Na odkazované stránce ať se klidně prohánějí miši, někdo má blbé keci a nafukují se erbegy.
– Co se týká délky, rádi bychom, aby ukázka byla maximálně stejně dlouhá jako jí předcházející článek. Stručně, je to ukázka, takže pokud by z ní například šly pro potřeby článku vypustit dialogy a nechat jen popis, lze ji takto upravit. Dnes zveřejněný kousek povídky nemá ani jednu celou normostranu, ale myslím, že třeba dvě až tři normostrany pochopitelně nejsou problém, v případě hodně zajímavých ukázek by bylo možné domluvit se i na delší.
– Buďte ohleduplní a nekraďte. Tím nemyslím až tak autory článků jako jejich čtenáře. Ukázky slouží jako inspirace, nikoliv podrobný návod. Neradi bychom, aby někdo poté ukázku do své povídky jen zkopíroval a změnil jména. To se prostě nedělá, víme? Třeba já čtu docela dost literárních soutěží z naší kotliny, a pokud bych narazil na něco podezřele povědomého, nemusel bych zůstat mlčet.

Nestyďte se a klidně se zapojte. Budeme rádi a ostatní určitě taky.