Za poslední měsíce se tu mihlo postupně několik článků na téma reálií podle skutečnosti. Dnes se podíváme na to, jak poskládat dohromady inspiraci a realitu, z níž nakonec může vzejít další inspirace. Pokud jste někdy poslední dobou zavítali na můj osobní psací profil na Facebooku, možná jste si všimli, že jsem tam sdílel pár fotek jedné teplárny. Důvod byl ten, že hrála dost důležitou roli v povídce Popelák psané do série Kladivo na čaroděje. Tahle teplárna se nachází kousek od mého bydliště v blízkosti dalších dvou pro děj klíčových objektů (samoobsluha a stanice dobrovolných hasičů). Zatím to zní snadně, co? Představte si ovšem, že jsem během psaní dost váhal mezi hned třemi teplárnami.

Teď si možná říkáte, proč jsem to řešil. Za prvé jsem psal fikci a za druhé, no a co? Kolik lidí po přečtení ta místa skutečně pozná nebo se tam vůbec někdy dostane? Víte, i kdyby nikdo, přece jen je pro mě osobně jaksi uspokojivé vědět, že když už jsem psal podle reality, psal jsem podle ní správně a neflákal to. Stejně tak jsem si udělal výlet i na jiná místa v Praze, na nichž se text odehrával, abych si odkrokoval vzdálenosti, prohlédl terén a pořídil pár fotek.

Ano, teď můžete namítnout, že když chcete psát o jiném místě, než kde bydlíte, třeba se tam ani nemáte šanci dostat (ale jak tu padlo nedávno, můžete si udělat kvůli psaní výlet třeba do Londýna). To je pravda. Ale když už příběh zasadíte na místa, která znáte, máte velkou výhodu, ne? Vždy je dobré vědět, kde se může hrdina ukrýt, odkud by měl skvělý výhled, stejně jako kudy na to místo vůbec přijde, případně jaká by byla nejlepší úniková cesta. Mimochodem, pokud se mnou někdy půjdete na výlet kolem pražských Stodůlek (věřte tomu nebo ne, ale máme toho tam k vidění opravdu hodně), připravte se, že co půl hodiny na něco ukážu a řeknu vám, kde jsem tohle místo použil nebo se ho použít chystám. A ne nutně v textu odehrávajícím se v Praze, jak rozeberu v článku dál.

Občas je puntičkářské lpění na skutečnosti příjemnou rozcvičkou pro mozek. Nikdy nevíte, kdy vám podobná analýza skutečného prostředí pomůže i s psaním stoprocentní fikce. Občas člověk až žasne, co jsme schopni napsat v autorském zápalu, kdy nevidíme vpravo vlevo. To pak mění umístění v prostoru nejen lidé, ale i jindy nehybné věci jako domy nebo klidně celá města. Opravdu, stane se, že vlak vyjede z Prahy, nejprve projede Pardubicemi a až pak Kolínem. Stejně jako jsem si přečetl, jak se během akční scény postava A otočí zády k postavě B, načež jí B vrazí meč pod klíční kost. Kaskadérský výkon.

Dost řečí, jdeme vybírat teplárnu. Fotografie jsem pořídil osobně, mapa je screenshot z mapy.cz (vždy mi přišly kontrastnější než ty od Googlu a pro podobné příklady proto vhodnější).

Takže, našimi soutěžícími jsou následující teplárny na Praze 13.

1. Teplárna na křižovatce ulic Jeremiášova a Archeologická:

 

2. Teplárna na křižovatce ulic Jeremiášova a Mukařovského:

 

3. Teplárna v ulici Velichovská:

 

4. Důležitým porotcem naší soutěže je kombinace hasičů a samoobsluhy. Zde se nacházely dvě postavy, které posléze měly zasáhnout do dění u zvolené teplárny.

 

Nyní si ukažme, kde se dané objekty nachází:

 

Důležitým kritériem byl dostatek místa kolem teplárny. Ideálně, abyste tam nacpali tři náklaďáky. V textu se tři nákladní auta sice nevyskytují, ale potřeboval jsem rezervu.

Shrňme si nyní výhody jednotlivých tepláren.

– Číslo jedna má kolem sebe dostatek místa a podle popisu v příběhu by cestou k tomuto objektu musel projet jeden konkrétní automobil kolem samoobsluhy, takže by nezůstal nepovšimnut důležitými postavami.
– Číslo dva má kolem sebe taky dost místa a navíc je nejblíž hasičům. Plus, okolní zástavba by mohla alespoň částečně zakrýt před zvídavými zraky, co za podivnosti se kolem bude dít.
– Číslo tři vypadá ze všech nejlépe. Nejvyšší komíny, láká už z dálky pohled.

A teď nevýhody.

– Číslo jedna přímo sousedí s několika obytnými domy, takže výše zmíněné podivnosti by sledovaly stovky lidí, což by se úplně nehodilo.
– Mezi číslem dva a hasiči se nachází několik domů, které dost vadí ve výhledu. Výše zmíněné postavy, které budou zasahovat do dění, by nemusely vůbec nic vidět a tím pádem by třeba nezasáhly.
– Trojka je umístěna sice příjemně skrytě, ale při druhém pohledu možná až moc, špatně se k ní dostává, od samoobsluhy a hasičů jsou vidět jen špičky komínů a ani s místem kolem to není zrovna slavné.

Ačkoliv by bylo hodně svědků (což při zpětném pohledu na celý příběh je ve výsledku docela fuk) a je nejvzdálenější, číslo jedna vítězí z důvodu, že se zde perfektně doplňovala poloha a okolní prostor.

Pak už bylo třeba dořešit jen takové detaily jako změřit vzdálenosti, určit, kdo v jaké chvíli kde stojí, kam zaparkuji který z těch imaginárních náklaďáků, atd.

Ano, stačilo by to prostě jen tak napsat a neřešit to. Ale jak už jsem řekl, podobná práce se skutečným místem vám může v budoucnu pomoct s místy, která si sami vymyslíte. Ostatně, teplárna klidně může představovat základy čarodějné věže, popelnice hromadu balvanů a bezďák se v nich přehrabující kouzelného dědečka, co za cígo a pár drobných poradí, jak porazit zlého mága. To pak můžete dejme tomu zkoušet, za jakou dobu jste schopni přeběhnout od věže ke svému koni, což je támhleto modré auto. Případně si vyzkoušejte v myšlenkách, kam byste nasadili členy zásahové jednotky, aby je nikdo ode dveří nezahlédl. Ano, bezďák na vás bude koukat divně, ale to vás snad nezastaví, ne?

Možná, že když začnete takhle pracovat s realitou, zjistíte, o kolik je vaše fikce náhle uvěřitelnější. Zkuste si to, třeba budete překvapeni. Možností, co vše na podobných místech zkoušet, je opravdu nepočítaně, sami určitě přijdete na další literární cvičení pod širou oblohou. Když už jsme u toho, kolem Stodůlek máme fakt spoustu skvělých míst, která se v příbězích budou sice vyskytovat ve fantastických světech, ale mají předobraz v realitě. Třeba hned několik dračích jeskyní. Tady jednu máte.

 

Co je hlavní, tímhle vším pocvičíte mozek a začnete nad některými záležitostmi přemýšlet s trochu jiným náhledem. Sami zjistíte, že to je užitečné a mnohdy žádoucí. Mazejte ven hledat inspirativní místa, počasí tomu už nějakou dobu přeje.

Sikar