Jestliže jste se při přečtení názvu článku zaradovali, že budu vybízet ke konzumaci alkoholických nápojů, s nimiž vám psaní půjde lépe, tak vás zklamu. K pití alkoholických ani jiných nápojů tady vybízet nebudu – alespoň ne v prvním plánu.

K čemu bych naopak vybídnout chtěla, je pozorné sledování všeho, co se děje kolem vás. Rozhlížejte se. Naslouchejte. Dotýkejte se. Čichejte. Ochutnávejte – to, co se ochutnávat dá, to dá rozum, rozhodně neochutnávejte prací prášek, jedovaté rostliny nebo podobné zdraví nebezpečné záležitosti.

Pokud někam cestujeme, zvlášť do zahraničí, přináší nám to často množství zážitků, které můžeme zužitkovat ve své tvorbě, podobné je to i v případech, kdy se účastníme různých akcí. Nejen dovolenou ale třeba i víkend na nějaké akci či zajímavém výletě se většinou snažíme užít si co nejvíc, prožíváme je intenzivněji než všední dny – protože na to máme čas, protože jsme třeba někde, kde to neznáme a jsme zvědaví, a taky proto, že dovolené, akce a výlety bývají pomíjivé a většinou nám přijdou krátké. Zvlášť v cizím prostředí usilujeme o to, abychom “načerpali” co nejvíc zážitků, které se často snažíme uchovat pomocí fotek a/nebo videa, případně i deníků, zážitkovníků nebo dopisů, zkrátka se snažíme vzpomínky zachytit, abychom se k nim mohli vracet.

Jenže on i ten obyčejný všední den nám toho může přinést spoustu. Nejen zážitků, ale všech možných vjemů a odpozorovaných detailů, které se mohou dříve či později hodit.

Snažte se vnímat, co se děje okolo vás, jaké je vlastně prostředí, v němž se denně pohybujete, jací jsou lidé, s nimiž se setkáváte a/nebo míjíte. Jdete-li po ulici, nedívejte se jen před sebe (ale samozřejmě sledujte, kudy a kam jdete), zkuste vzhlédnout do úrovně alespoň prvního patra, možná budete překvapení, co všechno uvidíte a jak domy vypadají nahoře (člověk takhle často objeví třeba i zajímavé architektonické detaily, kolem nichž celé roky chodil bez povšimnutí). Sledujte lidi, s nimiž se míjíte – jak vypadají, co mají na sobě (třeba nějakou zajímavou pokrývku hlavy nebo neobvyklý šperk? co o nich vypovídá styl, jakým se oblékají?), zračí-li se v jejich tvářích nějaké emoce, jakým stylem jdou, jaká používají gesta, klidně i poslouchejte, co říkají a jak se spolu baví… I samotná jízda v MHD může být docela inspirující. Já osobně zpravidla necestuji hromadnou dopravou tak dlouho, aby se mi vyplatilo číst si – a hlavně většinou cestuji s dětmi, takže by to stejně nešlo. Takže si někdy krátím čas třeba tím, že pozoruji (nenápadně, nezírám samozřejmě), jaké mají moji spolucestující ruce (nosy, uši, zuby…) a beru to jako takové malé mentální literární cvičení, podobně si třeba občas říkám, jak bych toho či onoho člověka v několika větách výstižně popsala, někdy se snažím představovat si lidi v nějakých historických kostýmech. Zkrátka: cestování MHD může být velice zábavné.

Sledujte zvířata, a to jak domácí – ve městě většinou psi – tak volně žijící (viděli jste například někdy v městském parku veverku?), všímejte si ptáků – i ve městě jich uvidíte spoustu a zdaleka to nebudou jenom holubi – neptejte se mne, jaké jiné, já poznám sotva sýkoru, vrabce, kosáka a drozda – mimochodem onehdy jsme třeba viděli na ulici pána, který nesl na rameni docela velkého papouška. Dívejte se, co ve městě roste za stromy, keře a květiny. Sáhněte si na kůru těch stromů, pohlaďte listy (například mladinké listy platanů jsou heboučké jako plyšáček), čichněte si, jak voní květy na keřích – a nebojte se, že při tom budete vypadat blbě ;-). Pozorujte, jak se město mění během jednotlivých ročních období. Zkrátka zpomalte a rozhlížejte se pozornýma očima.

Pohybujete-li se někde v přírodě, také samozřejmě máte spoustu možností, jak nasávat různé podněty. Les je úžasný sám o sobě. Lehněte si na záda a dívejte se do korun stromů. Ztište se. Poslouchejte všechny takové ty běžné zvuky, které vám okolní příroda nabídne. Zhluboka dýchejte. Snažte se přemýšlet o tom, co je okolo vás jedlé a čemu byste se naopak raději měli vyhnout. Zkuste pozorovat své okolí a vnímat bezprostřední vlivy člověka. Jste-li někde na louce, můžete si lehnout do trávy a nechat se jí obklopit. Vnímejte zvuky okolo vás. Hmyz se vám patrně připomene sám – raději se pak nezapomeňte prohlédnout “na klíšťata”. Dívejte se na nebe, jen na nebe, obklopení trávou jako hradbou, sledujte, jak po nebi plují mraky, jak rychle se mění jejich tvary, zkuste si představovat, co vám připomínají. Je tam drak? Plující lodě? Bojující vojsko? Je tam mapa nového světa? Jezero mezi horami? Ostatně na nebe se samozřejmě můžete dívat kdekoli vám to počasí a smogová situace dovolí, nemusíte se omezovat jenom loukou.

Když jsme u toho nebe, zkuste někdy po setmění vyjít ven tam, kde žije jen málo lidí (a je tedy méně tzv. světelného smogu). Dívejte se na oblohu a pozorujte hvězdy. Nevadí, pokud dokážete najít sotva Velký vůz a většinu souhvězdí neumíte pojmenovat. Nechte se obklopit velikostí vesmíru.

Být v noci venku je vůbec doporučení hodný zážitek – samozřejmě někde, kde je bezpečno (zajímavý zážitek pochopitelně může být i pobyt někde, kde je nebezpečno, ale k tomu já na tomto místě rozhodně vybízet nebudu – to ať si zváží každý sám, jak moc nebezpečné či potenciálně nebezpečné prostředí chce vyhledávat a jaké riziko mu ještě stojí za to). Je jasné, že po setmění vypadají věci jinak, noc má také své specifické zvuky – město se většinou ztiší a v přírodě se probouzejí tzv. noční tvorové. Mimochodem, západy slunce a svítání jsou na některých místech magické samy o sobě.

Zkrátka nasávejte jako houby, nasávejte vjemy a podněty, protože nikdy nevíte, co všechno z toho se vám při psaní může – dříve či později – hodit. A to buď jako volná inspirace nebo jako přímo načerpané zážitky či různorodé detaily, které můžete zužitkovat přímo v textu.

Ale i kdybyste nenapsali ani čárku, pokud se budete dívat na svět kolem sebe otevřenýma očima a snažit se všemi smysly vnímat to, co se děje okolo vás, bude váš život bohatší.

 

Arenga

P.S. Když se člověk dívá pozorně, objeví někdy i tam, kudy chodí témeř denně, zajímavé věci. Čekali byste třeba v běžném českém, respektive slezském, městě tohle? Normálně venku. V řece.