V předchozích částech jsem postupně rozebírala důvody proč sex psát, co vzít v potaz a jak na to. Jak jsem ale slibovala, při pročítání zdrojů jsem narazila i na několik zajímavých podtémat, která s tematikou sexu v literatuře souvisejí a která se mi nepodařilo vtěsnat do žádné z předchozích částí. Následující tři úterky to tedy budou takové drobky se zajímavostmi, doplňkovými informacemi a podněty pro zamyšlení.

Dnes to tedy budou témata dvě a sice ocenění pro nejhorší sex v literatuře a zamyšlení nad tím, jak autorovo pohlaví ovlivňuje jeho psaní erotických scén.

Nejhorší sex v literatuře

Bad Sex in Fiction Award, kterou od roku 1993 každoročně uděluje Literary Review v Británii, je cena určená knihám v žánru fikce.Tyto obsahují sexuální scénu, která je špatně napsaná, povrchní nebo zcela nadbytečně popisná. Knihy s cíleně pornografickou nebo expresně erotickou tematikou v ní ale nejsou zahrnuty.

Českou obdobu této ceny vyhlásil časopis Reflex v roce 2017.

Prošla jsem ukázky knih, které toto ocenění získaly jak u nás tak v Británii, a místy jsou to skutečně jobovky. Zejména doporučuji projít si ty české, v drtivé většině případů je to chladný popis bez emocí a jiskry, zato se solidní dávkou WTF faktoru. 

Vliv pohlaví na psaní sexu

Ocenění Bad Sex in Fiction Award je každoročně dominováno muži. Ve výběru časopisu Reflex se v českých luzích a hájích ocitla se na seznamu deseti nominovaných jen trojice žen. Znamená to tedy, že muži píšou horší erotické scény než jejich něžné protějšky?

Ano i ne.

V první řadě je dobré pohlížet na Bad Sex in Fiction Award s rezervou. I když je toto ocenění dobrým kompasem a podává už léta určitý pohled na literaturu, ocitá se často pod palbou kritiky kvůli britské rezervovanosti a absenci veřejné debaty na téma sexu v literatuře. Sice to neznamená, že by její laureáti nebyli oceněni po zásluze, pořád je ale dobré si uvědomit, že se jedná o věc vkusu.

A právě vkus je to, kde se mezi muži se ženami často rozcházejí.

Při psaní o lásce píší muži častěji o sexu a akci, zatímco ženy o manželství a citech. Než mě ukamenujete za genderovou generalizaci, není to z mojí hlavy. Tvrdí to hned několik studií a zrovna toto mám z The New York Times*. Pokud byste měli otevřít alespoň jeden odkaz z mého článku, je to rozhodně tento – histogramy v něm obsažené jsou všeříkající. Jediná škoda je, že jsem nebyla schopná zjistit přesnou metodologii této studie, takže nevím, jak velkému vzorku se zde věnují.

Klikněte si, já počkám.

Už jste to prošli? Výborně. Takže teď o tom budu chvilku mluvit.

The New York Times citoval celkem zajímavou, byť starší studii, která naznačuje, že rozdíl ve vyjadřování mužů a žen může být způsobem přístupem k pocitům. Zatímco ženy o nich častěji mluví už od dětství a je to bráno jako společensky přijatelné a v normě, chlapci jsou častěji vychováváni k tomu, aby neplakali a o svých citech nemluvili. Jejich slovník je tak v této oblasti omezenější. Ženy jsou také empatičtější než muži, což se pak odráží i v psaní, kde ženy dokáží vytvořit komplexnější charaktery po citové stránce. Poměrně zajímavý (byť v rámci tématu okrajový) je i rozdíl přístupu k hněvu – chlapci a muži bývají podporováni k jeho vyjádření, dívky jsou mnohem častěji nabádány, aby ho neprojevovaly, protože je považován za neženský.

Jak tedy tento rozdílný přístup zapadá do psaní sexu a do toho, že muži dominují Bad Sex in Fiction Award?

Zase budu trochu generalizovat.

U mužů převažuje při psaní častěji analytický přístup, u žen emoční.

Muži tak spíš budou přistupovat k sexu jako k akční scéně – sundal toto, udělal tohle, zasunul sem, chytil tady… Soustředí se na samotný akt, na jeho fyzickou stránku, na popis jednotlivých úkonů a aktérů, na bod samotného vyvrcholení. Byť je taková scéna třeba i přesná, po přečtení je vzrušivá asi jako nákupní seznam.

Ženy zase snáz a otevřeněji napíší pocit a to třeba i bez konkretizace aktu, věnují se hodně stavům před a po, důsledkům aktu. A protože jsou emoce na intimní úrovni, vyzní špatná scéna možná sentimentálně, ale v porovnání s anatomickým popisem muže-autora méně hrubě.

Samozřejmě neříkám, že ženy píší jen citečky a muži pouze otrocky popisují, oba popsané přístupy se hodně mísí a každý dobrý spisovatel se časem naučí využívat všech prostředků, které má k dispozici i s ohledem na své publikum. Pro vás jako autory je ale dobré si uvědomit, jestli vlivem vašeho pohlaví nepřistupujete k erotickým scénám stereotypně a případně s tím zkusit pracovat.

Samotný anatomický popis nicméně ve většině případů nestačí k tomu, aby byl autor nominován na Bad Sex in Fiction Award. V nominovaných textech se opakovaně objevuje ještě jeden faktor, který je u mužů silnější než u žen, a tím je vlastní ego.

Frank Brinkley, pomocný redaktor Literary Review, shrnul Bad Sex in Fiction Awards pro The New York Times celkem zajímavě: „Muži mají často potřebu být větší, širší, popsat nejlepší sex na světě nebo alespoň lepší než kdy předtím, dávají v textech znát, že mužův penis je úžasný, ženy ho milují a je to to nejlepší, co kdy viděly.“

Když projdete texty nominované na Bad Sex in Fiction Awards, uvědomíte si, že až příliš často čtete stále stejnou variaci macho-popisu, který ženu pasuje je do role sténající nadržené matrace, zatímco muže oslavuje za jeho schopnosti milence. Obecně řečeno tedy, muži-autoři tohoto typu si popisem erotické scény mnohdy zvyšují své sebevědomí, kompenzují frustrace, ujišťují se o vlastních schopnostech, dokazují si svou maskulinitu, nadřazenost, sílu.

Opět netvrdím, že je to případ všech mužů-autorů. Nicméně je to pro vás podnět k zamyšlení, jak scénu psát a jak ne. Někdy je v pořádku napsat „píchačku“, protože to text vyžaduje, nicméně pokud jsou všechny vaše erotické scény tohoto ražení, měli byste to zvážit. A stejně tak byste měli rozmyslet, jestli se nenimráte v každém pohledu a záchvěvu, který hrdina nebo hrdinka cítí.

A než se na mě v diskuzi snese hněv, zkuste si v Guardianu otestovat, jestli uhodnete pohlaví autora podle napsané scény 🙂 

Míša

* Pro zájemce ještě navíc jeden článek o rozdílech psaní žen a mužů