Je to tak, zvládli jsme se dostat až k poslední části eseje o sexu! Pro připomenutí, už jsme prošli tím proč sex psát, co vzít v potaz a jak na to, jaký vliv má autorovo pohlaví na psaní erotiky a proč číst fanfikce. Dnešek už bude jen převedení zmíněného do praxe, takže vás čeká…
Hitparáda
Každý čteme něco jiného a každému se něco jiného líbí. Zatímco někomu může explicitní popis vadit, další člověk nad ním bude vlhnout. I když je tedy literatura a její kvalita do jisté míry otázkou vkusu, připravila jsem malou hitparádu knih, kde najdete slušně zpracované erotické scény, které odpovídají svým zpracováním a vyzněním tomu, co jsem v předchozích článcích doporučovala, a také knihy, které v mnoha ohledech zklamávají čtenáře tím, že jsou v nich erotické scény zpracované mizerně, hloupě a celkově nezajímavě.
Dopředu upozorňuji, že výběr je napříč žánrovým spektrem, takže tady nenajdete jen fantastiku, a cíleně se vyhýbám českým autorům, protože v našem rybníčku všichni znají všechny, někteří znají mě a pár jich dokonce ví, kde bydlím.
Pokud budete mít nějaké vlastní tipy, podělte se v komentářích. Řekla bych „těším se na ně v komentářích“, ale s ohledem na to, kolik jsem toho za poslední měsíc prošla, se opravdu těším spíš na knížky, kde sex konečně nebude…
1. Jak ano
Pokud se chcete inspirovat napsanými scénami i bez toho, abyste se museli pročítat celou knihou, zkuste tento výběr – je v něm 50 scén sexu v angličtině, které jsou napsané chytře, vtipně, vzrušivě a celkově dobře.
Pokud vás zajímají samostatné knihy, tady je můj výběr, trojice, kterou mohu doporučit k přečtení z hlediska ztvárnění sexu:
Margaret Atwood – Příběh služebnice
Ve druhé části článku jsem poměrně nadávala na to, jak někteří autoři ztvárňují znásilnění. V knize Margaret Atwoodové Příběh služebnice se sex pod nátlakem vyskytuje hned několikrát. Celá kniha je psaná jako vnitřní hlas, vyprávění ústřední hrdinky, a stejně tak se tady přistupuje i k sexu. Systematické znásilnění, které je děsivou součástí příběhu, vyznívá strojově, lhostejně, odlidštěně a díky tomu z něj čtenáři běhá mráz po zádech.
Serena Joy mi svírá ruce, jako by šukal ji, a ne mě, jako by jí to působilo buď slast, nebo bolest, a velitel šuká pravidelným rytmem na dvě doby, jako když kape kohoutek. Je zabraný do myšlenek jako muž, který si ve sprše nevědomky pobrukuje; jako muž, který myslí na jiné věci. Je to, jako kdyby byl duchem někde jinde, čekal na vyvrcholení a bubnoval mezitím prsty do stolu.
Strohá vulgární popisnost se prolíná s myšlenkami ústřední hrdinky, které odlétají od toho, co je jí děláno, a právě onen způsob vyjadřování, odosobnění a netečnost dělají tuto scénu skutečně děsivou. Toto je totiž sex, který nemá čtenáře vzrušit, nemá čtenáře příjemně naladit, ale má mu demonstrovat hrůznost světa, ve kterém se hrdinka nachází. A to se autorce daří na sto procent.
Vydává Argo.
Neil Gaiman – Hvězdný prach
Hvězdný prach má všechno, co chce člověk od skvělého dobrodružného příběhu – hrdinu, který se změní z trouby v muže, krásnou padlou hvězdu, zlou čarodějnici, jednorožce, magii, lásku, zradu… a sex. Hned v úvodu, když se Drustan seznámí s bezejmennou kráskou, spolu zažijí horké chvilky.
Byla tak malá! Bál se, že by jí mohl ublížit, že ji poláme. Nic takového se ale nestalo. Svíjela se a zmítala se pod ním, zalykala se a vzrušeně sténala – a při tom ho vedla svou drobnou ručkou. Posela mu tváře a hruď tisícem žhavých polibků, pak byla nad ním, seděla na něm, lapala po dechu, smála se, mokrá potem a kluzká jako rybka.
Třebaže se nejedná o scénu, která by vás měla srazit ze židle, v kontextu knihy s téměř až pohádkovým laděním se jedná o příjemně decentní, byť celkem všeříkající popis, který ladí s celkovou atmosférou.
Vydává Polaris.
Cassandra Clare – Mechanická princezna
Jak napsat erotickou scénu v YA literatuře? Decentně a se zatmívačkou. Přesně tak to udělala Clare v knize Mechanická princezna z cyklu Pekelné stroje, kde se šestnáctiletá Tessa sbližuje s o rok starším Willem.
Cítila jeho horký dech a sama dýchala čím dál rychleji, hladila jej po ramenou, pažích, bocích. Líbala bílé jizvy, které mu zůstaly po runách, ovíjela se kolem něj, až byli dokonale propletení, a polykala jeho vzdechy. „Tess,“ zašeptal. „Tess, jestli mám přestat…“
Zavrtěla mlčky hlavou. Oheň v krbu se rozhořel a na Willově těle kontrastovaly načervenalé světlo a stín. Ne.
„Opravdu to chcete?“ zeptal se ochraptěle.
„Chci,“ odpověděla. „A vy?“
Přejel jí prstem po rtech. „Kvůli tomuhle se nechám třeba navěky zatratit. Vzdal bych se kvůli tomu všeho.“
Tesse vyhrkly slzy. „Wille.“
„Dw i’n dy garu di am byth,“ pronesl. „Miluji tě. Navždy.“
A přikryl její tělo svým.
Scéna je, jak už to tak v YA bývá, prorostlá žánrovým klišé a osudovostí, kterým se dá snadno vysmát, nicméně celkové vyznění je něžné, citlivé a místy lidsky humorné (např. ve chvíli, kdy hrdina zkoumá, jak se rozšněrovává korzet: Will vrhl na korzet divoký pohled, z nějž nesálala jen touha, nýbrž i zděšení. „Jak…,“ vypravil ze sebe, „jak se to sundává?“). Oba milenci jsou nezkušení, nejistí, opatrní a přehnaně emotivní, jak už to u prvního sexu bývá, díky čemuž se s nimi mladší čtenář zvládne dobře ztotožnit. Autorka navíc ukočírovala okamžik, kdy hodit oponu. Cenu za nejlepší napsaný sex by to sice nevyhrálo, ale v rámci žánru je to celkem dobrá scéna.
Vydává Yoli.
2. Jak ne
Kromě již odkazovaných Bad Sex in Fiction Awards můžete najít zajímavé příklady mizerného sexu v klasické literatuře třeba tady.
Dál pro vás mám připravený můj osobní výběr erotického peklíčka, nicméně jak jsem zmiňovala už v úvodu, každá kniha si najde svého čtenáře, takže to, že já je považuji za špatné, nutně neznamená, že vy si v ní něco dobrého nenajdete. Zároveň platí, že pokud je kniha vydaná, obvykle prošla rukama korektorům a redaktorům, takže velká část těch úplně nejhorších chyb je z textu vymýcena – nehrozí tedy, že se setkáte s úplnou stokou jako třeba na internetu.
Laura Hamilton – Narcis v řetězech
Pokud u téhle knížky člověka neodradí už název, je tu pořád obálka, která slibuje pornografický škvár. A přesně v ten se kniha také chvílemi zvrhne…
Pořád měl na ramenou mýdlo a pěna mu zvolna klouzala ke štíhlému pasu. (…) Dosáhl si všude, jeho ruce bez námahy klouzaly po celém těle, přejížděly i po pevném zadku. „Cítíš volání mého těla, stejně jako já cítím tvé.“
Můj pulz se znatelně zrychlil. „Jsi atraktivní muž, nahý, pokrytý mýdlovou pěnou. Jsem jen člověk. Žaluj mě.“
Otočil se ke mně, stále pokrytý mýdlem. Jeho penis byl obrovský.
O tom, jaký byl jeho penis, se mimochodem dozvíme jenom v téhle scéně snad ještě asi pětkrát, a akcentování mýdlové pěny a bublinek eskaluje tím, že se je hrdina rozhodne použít jako lubrikant. Mýdlo nicméně není jediná přehnaně popsaná věc. Ve scéně se popisuje detailně všechno – anatomie hrdiny, kolikrát se na něj hrdinka podívala, kam se otočila, kdo co kam položil a zasunul… Problém je, že je to všechno popisné anatomicky a nudně. Dialogy vyznívají komicky, vnitřní dialogy hrdinky pak vyloženě absurdně. Jen tahle výše načatá scéna má asi čtyři stránky a je to asi tak o čtyři stránky víc, než člověk potřeboval. A bohužel není v knize jediná.
Vydává Epocha.
Morrissey – List of the Lost
Pamatujete si onen orgán dmoucí se na pozdrav? Pokud ne, tady to máte kompletní pro připomenutí…
At this, Eliza and Ezra rolled together into the one giggling snowball of full-figured copulation, screaming and shouting as they playfully bit and pulled at each other in a dangerous and clamorous rollercoaster coil of sexually violent rotation with Eliza’s breasts barrel-rolled across Ezra’s howling mouth and the pained frenzy of his bulbous salutation extenuating his excitement as it whacked and smacked its way into every muscle of Eliza’s body except for the otherwise central zone
Pokud si knihu přečtete celou, najdete v ní podobných scén mnohem víc. Do češtiny přeložená nebyla, nicméně umíte-li anglicky, opět tady načerpáte spoustu inspirace a přiučíte se tomu, jak ne. Autor popisuje nešikovně za použití podivných metafor a explicitních výrazů, které jsou ve většině případů spíš neúmyslně komické. Držitel Bad Sex Award in Fiction za rok 2015 prostě nezklamává.
Nevydává u nás nikdo. Díky bohu…
E. L. James – Padesát odstínů šedi
Další knížka, které se dá snadno vysmívat celý den. Padesát odstínů je porno, a pokud se v nich člověk pokouší najít něco hlubšího, nepochodí. Knížka je povrchní, příběh slaboučký, postavy nezajímavé a stylisticky je to občas peklo.
Padesáti odstínům se nedá upřít jedna věc, a sice, že se toho nebojí a autorka píše erotiku beze studu. Potíž je v tom, že způsobem, který je prostě neobratný:
Prudce jím (pozn. bičíkem) švihne, takže mě jeho rozšířený konec ostře pleskne do citlivého místa a já vrcholím, nevázaně, křičím u toho rozkoší. Náhle se probouzím, celá zpocená a zadýchaná, s ještě doznívajícími orgasmickými stahy.
Podobně popisné pasáže spolu s až chorobným obdivováním hlavního protagonisty vyznívají povrchně, nevyzrále a lacině, podobně jako u výše zmíněné Anity Blake. Nemluvě o tom, že se na autorku sesypala kritika snad odevšud ohledně jejího pohledu na BDSM komunitu.
Nechci se do téhle knížky opírat víc, než je nutné, protože ji většina lidí čte jen jako porno, a proto neočekává literární hodnotu. Pokud se ale na knížku podíváte jako na studijní materiál, najdete v ní nemálo příkladů toho, jak sex nepsat, pokud právě ono porno psát nechcete.
Vydává XYZ.
Perlička před koncem
Sandra Hill – Rough and Ready
Existují knížky, kterým je strašně jednoduché se smát, a Rough and Ready by klidně mohlo být snadným cílem. Je to erotická červená knihovna s polonahým pánem na obálce a jednoduchou zápletkou, která nemíří do žádných intelektuálních výšin. Ve své podstatě nic špatného, prostě erotická oddechovka, kterou čtou lidi na propláchnutí mozku.
Když zalovíte v hlubinách internetu, odhalíte ukázku, kterou autorka zveřejnila, a v ní i větu, která je naprosto kouzelně komická:
As Hilda’s buttermilk bosoms squished up against his granite abs, Torolf almost had a dick aneurysm.
Ano, zatímco se Hildina mléčně zbarvená ňadra tiskla na jeho žulové svaly, Torolf měl málem aneurysma přesně tam. Tento skvost inspiroval dokonce i dramatické čtení (zkuste se u toho nesmát alespoň pět vteřin).
Kde je ale háček?
Ukázka a ani ta zmíněná věta nejsou autorčiným dílem.
V originále sice najdete jiné komické věty, nicméně Torolfovo nešťastné aneurysma se objevilo na internetu a rozbouřilo jeho vody, aniž by bylo v knize. Byla to snaha zvenčí autorce ublížit a knihu pošpinit? Nebo naopak dobrý marketingový tah, který ke knize přitáhl pozornost a autorku postavil do role oběti?
Kdo ví. Chtěla jsem vám na tom nicméně ukázat, že psaní erotiky může být celkem ošemetná záležitost. A pokud na takovou scénu půjdete nešikovně, můžete se stát třeba i terčem pranýřování v kyberprostoru – a o to určitě nestojíte.
Rada na závěr
Celý tento cyklus byl celkem obsáhlý a snažila jsem se v něm pokrýt vše, co vám se psaním sexu může pomoci. Na závěr tedy zbývá jediná otázka – co je nejlepší pro psaní dobrých erotických scén?
Praxe.
Ano, není to rada nikterak světoborná, nicméně funguje nejlépe.
Čtěte. Čtěte příběhy romantické, čtěte červenou knihovnu, čtete pornografickou literaturu a čtěte fanfikce, čtete žánrovou literaturu. Čtěte literaturu kvalitní a literaturu brakovou. Čtěte, sledujte, jak na to jdou jiní, uvědomte si vlastní nedostatky a učte se.
A praktikujte. Vypsáním se a vlastními zkušenostmi se totiž posunete nejdále.
Takže psaní zdar!
(A já si jdu konečně otevřít něco bez sexu. Vidím to na nějakou dětskou knížku…)
Míša
Související příspěvky
Nápad na tento článek ve mně hlodal už hodně dlouho. Původně jsem si myslel, že bude jediný …
V první části jsem se věnovala důvodům, ve druhé faktorům a teď už se tedy konečně dostávám ke …
Lidé prý mají jen dvě jistoty: že jednou umřou a že daně se musejí platit. Jenže pokud se …
Je poměrně zajímavé, že anglicky napsaný text vržený vší silou proti google překladači, najednou zcela ztrácí svoje původní kouzlo, avšak získává kouzlo úplně nové s o to vtipnějším vyzněním, než má počáteční originál. 🙂
“Eliza a Ezra se v té chvíli sevřeli do jediného chichotavého sněhového koule s plnohodnotnou kopulí…” Ahahahahahhhahhahhahahahahahahahahaaaa 😀 😀 😀 😀
Tedaaa, když jsi řekla, že nejlepší je praxe, tak jsem fakt nečekala, že myslíš PSANÍ!
Však to byl záměr 😀