• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Září 2018
Po Út St Čt Pá So Ne
« Srp   Říj »
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Literární cvičení – pauza
  • 5 x 5 x Triumvirát 2020: odkládáme první setkání
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.3.
  • 5 × 5 × Triumvirát 2020
Nejnovější komentáře
  • Adhara: Z popela: o navazování
  • Adhara: Strašidelné vs. směšné
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Teoreticky

Drobečky, co se jinam nevešly (3)

2.9.2018
-
Publikováno sikar

Články složené z drobností, které by na samostatný článek nevydaly, jsme tu už dříve dva měli. Teď jsme se rozhodli systém jejich tvorby trochu lépe organizovat, jinými slovy očekávejte, že by jich mohlo být časem víc. Takže, co nás pálí tentokrát, ale na článek to nestačí?

Účesy pilotek (Cirrat)

V lednu se ozval Sikar s tím, jestli může mít holka-pilotka pod helmou dlouhej cop. Po konzultaci s armádními zdroji (pěstujte si kamarády ze všech oblastí života) jsme hromadně došli k názoru, že nemůže. Pro info, v tuhle chvíli víme o pilotkách v naší armádě, které ovládají podzvukovou Alku, transportní letouny nebo vrtulník Mi-24. Například v USA ale ženy na nadzvukových letounech létají.

Pomineme-li armádní regule (například v Americe vlasy musí jít upravit tak, aby končily nad límcem uniformy), pak dlouhý cop může mít pilotka právě transportního letounu. Jak vidíte, má pilotní sluchátka a žádnou helmu.

 

Kateřina Hlavsová, pilotka podzvukových letounů Alka, zdroj: Dalibor Puchta pro iDNES.cz

 

Podzvukové letouny si už žádají sofistikovanější vybavení. Tady vidíte Kateřinu Hlavsovou, pilotku Alky, ze které, až spustí hledí přilby, moc neuvidíte. I ona má ovšem bohatý culík na ramena.)

 

 

 

 

Christine “Grinder” Mau, první pilotka stealth nadzvukového letounu F35A Lightning II, zdroj U.S. Air Force by Staff Sgt. Peter Thompson

Ale u nadzvukových letounů je situace jiná, tady hraje roli ještě těsnost helmy, která musí

sedět těsně a přiléhat, aby vyrovnávala tlaky. V takovém případě je helma propojena s overalem a tvoří jeden hermeticky uzavřený systém. Aby takové propojení fungovalo, musí mít pilot holý krk – například první americká pilotka F35, Christine Mau, má mikádo pod uši.

Dlouhatánský cop, který se vyroluje po sundání z helmy, by tedy takové vyrovnání tlaku narušil, protože je to ekvivalent hrbu na páteři, popřípadě neforemné boule na hlavě.

 

 

Klasicky uvázaný šátek, ale vidíte tu šišatost vzadu? Ilustrační foto pro ruský lifestylový server.

Ne, vážně. Když se podíváte na fotky mladých, dlouhovlasých holek v šátcích, jejich hlavy mají takovýdivně šišatý tvar, protože často vlasy vyvazují nahoru, aby se pod nimi neupekly, a pak je zakryjí šátkem. Pokud má vaše protagonistka dlouhou hustou hřívu, pak by to pod její helmou vypadalo zrovna tak. A helmy na nepravidelné šišatosti se nedělají.

Dlouhé vlasy, i když jsou krásné, prostě nemají vlastní dimenzionální kapsu, kam se dají schovat, když to autor zrovna potřebuje. Jak to vyřešit?

 

Eva Popelářová, pilotka vrtulníku. Vidíte ten úžasný chvost? Zdroj: Univerzita obrany, ceremonie předání pilotního odznaku v r. 2013

Dlouhovlasá hrdinka může létat s dopravním nebo menším, civilním letounem. Nebo s vrtulníkem. Nebo má supr-dupr sci-fi skafandr, který si s podobnými neforemnostmi poradí bez ztráty bezpečnostní funkce. Nebo její vlasy vlastně nejsou tak kvalitní a od hlavy jí visí místo copu takový krysí ocásek o tloušťce tužky.

Anebo se vykašlete na dlouhé vlasy jako jediný znak ženské krásy a udělejte své hrdince čupr účes, který ráno po sprše učeše ručníkem během několika málo minut a může se jít věnovat důležitějším věcem, třeba pilotování nadzvukové stíhačky proti emzákům, nebo tak něco.

 

Pravá jména (Sikar)

Pravé jméno má být naším skutečným, tajným jménem, které vyjadřuje, čím doopravdy jsme, naši podstatu a přirozenost. Podle různých zpracování jej dokonce často ani sami neznáme, pokud nám není vyjeveno. Co je však hlavní, má s sebou nést velkou moc, často magickou, a když už jej známe, neměli bychom jej nikomu jinému říkat. Ne vždy se však nutně musí jednat o jméno tajné a magické, jež neznáme, jak uvidíte v následujících příkladech.

Princip je to opravdu prastarý, už v mytologii starověkého Egypta se dá najít příběh, podle něhož bohyně Eset zjistí Reovo tajné jméno, čímž nad ním získá moc a zajistí tak, aby na božský trůn usedl místo něj Hor. Nebo například v řecké mytologii jistě znáte pověst, v níž Odysseus lže již notně opilému kyklopovi Polyfémovi a řekne mu, že se jmenuje Nikdo. Zde sice chybí nadpřirozený prvek moci, ale hrdina tím získá neuvěřitelnou výhodu nad větším a silnějším protivníkem, když ten volá na pomoc své přátelé a křičí, že ho oslepil Nikdo. Díky tomu se ostatní kyklopové na pomoc zrovna nehrnou. Po odhalení skutečného Odysseova jména už Polyfémovi ale nic nebrání v tom poprosit svého otce Poseidóna, aby námořníkům cestu co nejvíc znepříjemnil. Stejně tak jste jistě už někdy zaznamenali, že pravé boží (myšlen Bůh s velkým B) jméno je tabu a nemělo by se vyslovovat, protože s sebou nese velkou moc. (V tento moment se mi, nutno poznamenat, vybavily filmy Indiana Jones a poslední křížová výprava a Život Briana.)

Pravá jména se pochopitelně dostala i do pohádek a populární kultury. Proč například Rumplcimprcampr ztrácí moc nad královskou rodinou, když vyřknou jeho jméno? Dalším příklad může být z Hobita Bilbův rozhovor se Šmakem, při kterém také hobit mlží ohledně toho, jak se jmenuje. Z modernějších děl můžu jmenovat film Cesta do fantazie, v němž je dokonce nadneseno riziko zapomenutí vlastního jména a nahrazení jménem jiným, což se rovná zotročení tím, kdo nám nové jméno udělil. Dál hned na začátku komiksu xxxHolic je rozhovor dvou hlavních postav, v němž jedna řekne druhé, že se pochopitelně představila falešným jménem a druhá postava je hloupá, když použila jméno skutečné. Ovládání pomocí pravého jména se vyskytlo také v sérii Dobrodruh od Leonarda Medka, v níž jedna z postav má to štěstí, že jako své pravé jméno bere jiné, než které používá veřejně, takže padouch je na ni krátký.

Pokud bychom zabrousili do interaktivní zábavy, výbornou ukázkou byl závěr počítačové hry Neverwinter Nights: Hordes of the Underdark, kde si se znalostí pravých jmen několika postav můžete za prvé užít spoustu zábavy (lze třeba donutit tyranského majitele lomu, aby přestal tak dřít dělníky, přičemž on sám pak začne navrhovat další a další benefity, které jim poskytne) a za druhé dokonce i jedním jediným slovem (Chcípni!) porazit padoucha. Příkladů, ať už starých nebo moderních, by se našlo víc, zde jsem vám shrnul pár, jež znám důvěrněji.

Jak vidíte, pravá jména mají velký, mnohdy magický význam, ať už se jedná o tisíciletí staré mýty nebo moderní kulturu. V každém případě ale platí jedno – nikomu je neprozrazujte. Z tohoto důvodu je poněkud zarážející, když postava ve vaší povídce pouze na chviličku zaváhá a poté prozradí své pravé jméno. To zaváhání nebylo z důvodu, že by mohlo být jméno zneužito, ale že tím jiné postavě prý předává břímě jeho znalosti. Je to pak trochu naruby a celý princip tak drobátko ztrácí smysl.

Pokud samozřejmě tuto výjimku nějak nevysvětlíte po svém. Ale jako vždy, když už porušujete pravidlo, rádi bychom znali důvod.

 

Jak psal školák Pratchett sloh (Cirrat)

Dočetla jsem právě Pratchettovu knížku A Slip of the Keyboard. Je to sbírka zamyšlení, záznamů proslovů nebo článků, které někdy někam napsal. Při jejím čtení jsem si uvědomila, že milý Sir Pterry byl prakticky věčně naštvaný, třísknul se školou v 17 (ale pozor, složil ekvivalent maturitních zkoušek) a šel do učení do místní redakce novin, a taky že byl strašlivý sysel. Jak jinak by se do knihy vydané v roce 2014 dostal přepis dopisu patnáctiletého Terryho redakci časopisu Vector (letos již 60 let nepravidelně vydávaného Britskou asociací Science Fiction), a to včetně krátké noticky o odpovědi redaktora…

Evidentně ve 20. čísle časopisu Vector (pro zajímavost, momentálně chystají číslo 288) vyšel článek o tom, jak jistý učitel nebo možná ředitel zadává svým žákům Sci-Fi témata. Terry si stěžoval, že oni se potýkají s takovými opelichanými vykopávkami jako “můj domácí mazlíček” a “den na nádraží”. I když Sci-Fi není pro každého, píše Terry, psát pošesté dokola “den na nádraží” taky ne.

Dostalo se mu odpovědi, že zrovna tato dvě témata jsou snadno upravitelná pro SF účely: domácí mazlíček může být například thoat (podle Edgara Rice Burroughse v jeho klasickém Sci-Fi románu Princezna z Marsu z roku 1912 to bylo oblíbené jízdní zvíře jednoho kmene Marťanů) nebo banth (desetinohý „lev“ s několika řadami zubů ze stejné série), zatímco den na nádraží mohou strávit archeologové v době, kdy je běžné cestování teleportem.

Thoat z původní série v podání Jamese Allena St. Johna, r. 1920, zdroj: Wikimedia (obrázek je dnes již volným dílem)

Přiznám se, že jsem ani nepátrala po tom, jak byla tato úžasná zvířátka přeložena do češtiny, a že jsem Burroughse znala pouze jako autora Tarzana. Mimochodem, právě poučení ze ztráty práv k Princezně z Marsu a následující série prý vedlo Burroughse k tomu, že je Tarzan zaregistrovaný jako obchodní známka, kterou odkázal svým potomkům. Je to pro mě neověřená pověst, ale rozhodně stojí za další prozkoumání.

Co z toho plyne? Prakticky cokoli se dá při dostatečném úsilí napsat v libovolném žánru (tuto hypotézu na vás s radostí budeme dál testovat v našich soutěžích, těšte se). I ten věčně si stěžující puberťák nebo puberťačka od sousedů / ve třídě / z rodiny má šanci stát se vydávaným autorem či autorkou. Jen by měli mít to štěstí a potkat tak rozumného redaktora, jako se to povedlo Terrymu.

Nicméně právě Terry v tomto roce poslal svou první povídku do časopisu a dostal za ni peníze. Takže zatímco si stěžoval na školní slohové práce, seděl a co? A psal.

Cirrat
realita
Sikar
terry pratchett
tvorba postav
2.9.2018
Email
18 Komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Teoreticky

Sex a jak ho (ne)psat | část 1/6

29.7.2018
-
Publikováno Míša

Sex prodává*. Není to nic nového pod sluncem. Dobře napsaná erotická scéna dokáže knížce dodat šťávu a zaujmout …

Číst více
29.7.2018
Publikováno Míša
Teoreticky

Rady pro úplné začátečníky 4: Nebojte se změn

29.12.2014
-
Publikováno sikar

Ruce nahoru všichni, kdo napsali v nízkém věku román. A teď ruku nahoru všichni, kdo jsou v onom …

Číst více
29.12.2014
Publikováno sikar
Teoreticky

Kde domov můj – díl první

9.6.2019
-
Publikováno Arenga

Realita Dnešním článkem bych ráda volně navázala na článek Ověřujte. V něm jsem se zabývala ověřováním jmen, …

Číst více
9.6.2019
Publikováno Arenga
← DALŠÍ ČLÁNEK
Triumvirát v knihovně 2018 – co, kdy, kdo
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
Sex a jak ho (ne)psat | část 6/6

18 Komentářů

Drobečky, co se jinam nevešly (3).
  1. Zlý strýc Leonard
    2.9.2018 @ 12:18
    -
    Odpovědět

    Cirrat pro doplnění: Marsovské (barsoomské) termíny se v českých vydáních nemění, to zůstává stejné. A zrovna ten thoat na obrázku musí být mládě, protože na dospělých jezdí všechny rasy Marťanů, včetně zelených, a ti jsou čtyři metry vysocí… (Tohle je mimochodem problém, který mají ilustrátoři s Johnem Carterem pořád. Nebožtík Burroughs ve své gigantomanii popsal všechny ne-lidské tvory na Marsu obrovské a s příliš mnoha končetinami, načež malíři zjišťovali, že se jim to do obrázků prostě nevejde.)

    • Zlý strýc Leonard
      2.9.2018 @ 15:56
      -
      Odpovědět

      Aha, beru zpět, není to mládě. Nespočítal jsem si ruce – jsou čtyři, takže na zviřátku nesedí John Carter, ale právě jeden z těch zelených a velikostní poměry odpovídají. Úplně ovšem neodpovídají jiné věci… Schválně: Zatímco zatímco rudí, žlutí, bílí a černí Marťané mají velikost i tvar jako lidé (jen ty barvy jsou doslovné a ač se můžou s Pozemšťany úspěšně pářit, jsou vejcorodí), u zelených je to jinak. Mají šest končetin, z toho prostřední pár dostatečně nízko, aby jej mohli používat jako ruce i jako nohy, spodní zuby vyčnělé až do úrovně očí (v starodávném českém překladu je řeč o řezácích, ale na všech vyobrazeních, co jsem kdy viděl, to byly tesáky) a oči po stranách hlavy a vystouplé tak, že se jimi mohou dívat dopředu i dozadu. Thoat má mít čtyři páry nohou a tlamu po celé délce hlavy až k šíji, a to nikoli vodorovně, nýbrž svisle. Kolik najdete rozdílů?

      • Kadet
        2.9.2018 @ 21:11
        -
        Odpovědět

        Abych si celého Cartera konečně přivezla od rodičů a zase ho přečetla, úplně jste mě na to tady nalákali.

  2. Sothis
    2.9.2018 @ 17:23
    -
    Odpovědět

    Jak můžete psát o moci pravého jména včetně využití ve fantasy a ani jednou se nezmínit o Zeměmoří, kde je tenhle motiv jedním z ústředních?

  3. TlusŤjoch
    2.9.2018 @ 18:11
    -
    Odpovědět

    Pěkně to měl se jménem vymyšlené James Thurber v pohádce “Třináctery hodiny”. Klaďas se jmenoval Zorn of Zorna, ale vyslovovalo se to jinak.

  4. Erendis
    4.9.2018 @ 11:00
    -
    Odpovědět

    “… udělejte své hrdince čupr účes, který ráno po sprše učeše ručníkem během několika málo minut…”
    Zaplést jednoduchý cop trvá cca dvacet vteřin. Francouzský nebo šikmý “Katniss Everdeen” cop dvě až tři minuty.
    Mytí dlouhých vlasů sice o něco déle trvá, ale velký rozdíl v tom také není. A zapletené vlasy přes noc udrží tvar, takže krotit je ráno sprchou netřeba. 🙂
    Ona se praktičnost krátkých vlasů hrozně přeceňuje.

    • idle
      4.9.2018 @ 11:08
      -
      Odpovědět

      Mytí vlasů je ještě v pohodě, to spíš sušení je otrava a na “nechat to uschnout” není vždycky čas a počasí. 🙂

      • Erendis
        4.9.2018 @ 20:37
        -
        Odpovědět

        Já právě upletu ten cop z ještě mokrých vlasů a hotovo. Schnou pak sice 24 hodin, zato mám druhý den přírodní vlny.
        Nebo si myju vlasy večer a uschnout je nechávám přes noc.

        • idle
          4.9.2018 @ 20:59
          -
          Odpovědět

          Brr, to mě teda neláká.

        • Cirrat
          8.9.2018 @ 23:44
          -
          Odpovědět

          Okay, přiznám se, že tady možná podléhám vlastní zkušenosti, ale já mám tak husté vlasy, že když jsem je měla delší, schly volně přes osm hodin a zapletené by neproschly nikdy. Pokus proveden, po dvanácti hodinách mě začala svrbět pořád ještě mokrá hlava. Momentálně mám podhol kolem dokola hlavy a většinu posledních let jsem strávila s max. několika málo centimetry, aby se to dalo snést, zvlášť v létě. Proto hodně záleží na kvalitě vlasů a také na jejich množství. Krátký sestřih je proto nejvíce univerzální.

          • Sothis
            9.9.2018 @ 18:25
            -

            To tvrzení o univerzálnosti krátkých sestřihů si prosím nech od cesty. Myslím, že by tě nepotěšilo, kdybych tě začala přesvědčovat, jak jsou univerzální dlouhé vlasy – i přesto, že mi není známo nic o tom, že by tě někdo nutil nechávat si dlouhé vlasy násilím nebo nátlakem. Kdybys takovou zkušenost měla, nejspíš by tě takové kecy přímo děsily.
            Krátký střih vyhovuje tobě. Univerzální není, takový neexistuje. A podobným prohlášením ošklivě narážíš do hranic osobní tělesné autonomie druhých.
            S vlasy se často spojuje identita. Násilné ostříhání je velice ponižující zásah přímo do těla a právě i do identity, který trvá, soustavně se připomíná a navíc si oběť jasně uvědomuje, jak je její hanba patrná. S oblibou se přesně za tímhle účelem používá i cíleně. (Na druhé straně máš skupiny, které si především u žen dlouhé vlasy vynucují, třeba některé fundamentalistické křesťanské kulty. Pro ty, které z nich unikly, je pak často zase ostříhání nakrátko důležitým projevem osobní svobody.)

          • Kadet
            9.9.2018 @ 18:50
            -

            Sothis, s tebou musí být hrozně těžký se normálně bavit, že jo?

          • Erendis
            9.9.2018 @ 20:40
            -

            Já reagovala primárně na citovanou větu – to, že krátké vlasy se upraví ručníkem za několik minut. Z vlastní zkušenosti vím, že za několik málo minut lze v pohodě upravit i normální evropské vlasy douhé něco pod pas (tady je dobré poznamenat, že obecně se liší vlasy různých ras a etnik). Čekala bych, že s krátkými (evropskými) to půjde ještě rychleji.
            Univerzálnost záleží na tom, k čemu člověk ty vlasy potřebuje. Souhlasím, že pod těsnou helmu jsou nejlepší krátké. Ale v té poslední větě jsem už nekomentovala ani tak článek, jako dost rozšířený názor, že krátké vlasy jsou praktické a dlouhé ne. Třeba zrovna účes, který má ta americká pilotka, by pro mě vůbec nebyl – věčně by mi padaly do očí a nejsou dost dlouhé na to je sepnout. Problém krátkého sestřihu je také v tom, že se musí často krátit, jinak nezůstane krátký.

    • ioannina
      5.9.2018 @ 0:13
      -
      Odpovědět

      Dodám k copům. Francouzský cop zahnutý těsně nad límcem zpátky pod vlasy a zagumičkovaný vydrží celý den cvičení včetně protahování hlavy mezi paží a tělem soupeře. Je v tomhle ohledu praktičtější než krátké vlasy, protože za krátké vlasy se dá chytit, za tenhle účes ne.
      Z hlediska různých helem: pravděpodobně se (polo)dlouhé vlasy v tomhle tvaru vecpou pod helmu nejsnáz. Nedělá to ten hrb pod šátkem z obrázku nahoře. Nicméně nějaký, byť rovnoměrný prostor to na té hlavě zabírá, dělá to takovou jakoby vlasovou helmu od temene po zadní straně hlavy až ke krku.
      Úspěšně jdou zastrčit zpátky pod francouzský cop (spletené) vlasy do délky po lopatky. Delší se tam nevejdou všechny.
      Pokud jde o časovou náročnost úpravy krátkých vs. dlouhých vlasů, jednoznačně jsou méně náročné dlouhé, pokud jsou nošeny spletené (cop, drdol apod.), protože je není potřeba foukat (stejně se vlastní vahou vytáhnou zpátky do přirozeného tvaru), češou se dvakrát denně (při tvoření drdolu / copu a jeho rozplétání), tvorba účesu zabere max. půl minuty včetně rozvažování, kterou barvu gumičky si člověk vezme, nejsou citlivé na zmoknutí nebo zpocení (téměř žádná změna), jsou v mnohem menší míře citlivé na vítr (vytahá pár pramínků, ale to je vše) a pevné copy jsou výhodné při boji zblízka. (Drdol je náchylný na rozmotání. Pokud není vyztužen hromadou železa a převázán napevno látkou. Pak vydrží i tři hodiny kotoulů. Ovšem takový drdol dělá pod helmou hrb.)
      Pokud jsou dlouhé vlasy nošené volně, je to naopak. S volnými dlouhými vlasy je spousta práce a všude se pletou.
      Inspirovala bych se i krasobruslařkami, baletkami a podobně. Ty holky potřebují mít permanentní kontrolu nad vlasy, aby jim nevlezly do zorného pole v blbou dobu nebo se o něco nezachytily. Co nosí, pokud mají dlouhé vlasy?
      Drdol – tuhý bobek převázaný pevnou a širokou gumičkou nebo kusem látky.

      • Cirrat
        9.9.2018 @ 0:00
        -
        Odpovědět

        Ty předpokládáš, že někdo ty vlasy bude foukat. To… asi úplně pro vypjaté situace neplatí. Zvlášť ne pro takové, kdy se bavíme o pilotech, kteří musí nosit těsně přiléhající helmu, do které drdol ne a ne a nenacpeš. O to šlo.

        Pokud se bavíme o vojákyni pěšího vojska, ano, tam jsou drdoly, francouzské copy a podobně na denním pořádku, ale opět, moje vlastní zkušenost: ráno se učesat a zaplést cop, když jsem měla vlasy po prdel, trvalo 35 minut přesně. A to jsem spěchala. Opakuju, já mám nadprůměrně moc vlasů. Když jsem pomáhala s česáním holkám, které říkaly, že je mají husté, měla jsem vždycky pocit, že jsou asi momentálně nemocné a vlasy jim vypadaly. Když jsem je shodila, udělali z nich tři paruky. Takže ano, má zkušenost není obvyklá, ale existuje. A proto je důležité mít na paměti, co v jakém prostředí a za jakých požadavků na vzhled nazýváme dlouhými nebo krátkými vlasy.

        • ioannina
          9.9.2018 @ 9:03
          -
          Odpovědět

          No, já to vzala obecněji. :-)) Helmu jsem nenosila, zato jsem se prala s dlouhými, polodlouhými i krátkými plus jsme si v šatně s holkama dost radily, co s hárem na závodech, tak jsem se podělila o tyhle zkušenosti. Na žíněnce vede francouzský cop zastrčený zpátky pod vlasy. I před krátkými.
          Bude samozřejmě záležet na množství vlasů, jak říkáš. I na kudrnatosti. Zkušenost kudrnaté části rodiny: na nespletené skutečně kudrnaté vlasy, takové to, co když natáhneš a pustíš, ozve se doinnng! a pružina se vrátí zpátky do nenataženého tvaru, se čepice narazit nedá, neb ji vlasy odstrčí. Na spletené se dá.
          Záleží taky, jak definuješ drdol. Existují placaté tvary.
          Plus záleží, jestli “dlouhé vlasy” jsou po zadek, po lopatky, nebo jen pod ramena. Ty po zadek nejspíš pod helmu nedostaneš, ty pod ramena pravděpodobně jo.
          Takže asi nejlepší rada je: autore, vezmi helmu, najdi osobu s hárem takovým, jaké má mít postava, a proveď test realitou. :-))

    • Sothis
      5.9.2018 @ 13:26
      -
      Odpovědět

      Teda cop za dvacet vteřin bych skutečně neupletla – schválně jsem to zkusila, ani při velmi spěšném a halabala provedení jsem to nedala pod minutu a půl (samotné pletení a konec, shánět se po gumičce se mi nechtělo, tak celkem dejme tomu dvě minuty). Francouzský neumím. Oproti tomu drdol mám umotaný a zasponkovaný do čtvrt minuty (z toho dvě třetiny času zabírá manipulace se sponkou). Ani jedno ale samozřejmě nezahrnuje rozčesávání, kterému s délkou vlasů skutečně stoupá časová náročnost dost prudce, ne že ne; nehodlám to teď ověřovat, ale myslím, že u mě už to jednotky minut asi nejsou. Na druhé straně, návštěvy kadeřnictví včetně cesty a všeho dávají čistou nulu, a to ne za měsíc, nýbrž za celá desetiletí.
      Jenže pokud otázka nestála, jaká úprava je nejbezpracnější, ale jaké vlasy se vejdou pod helmu nadzvukového pilota, jsou tyhle rozbory především irelevantní.
      Jo, minuty jsou zbytečně nadstřelené, hodně krátké vlasy nepotřebují česat třeba vůbec a ani s mikádem se pilotka asi do běžného provozu moc crcat nebude, ale myslím, že to nebyl hlavní smysl sdělení a i ta konkrétní věta měla především připomenout, že žena s krátkými vlasy může klidně být velice hezká a přitažlivá. (K čemuž bych pak zase já dodala, že krása a okamžitá fyzická přitažlivost by snad nemusely být u ženských postav tak strašně nutné. Já chci, kruciš, vidět hrdinky přitažlivé hlavně osobností. A občas taky takové, u kterých otázka přitažlivosti zůstane úplně mimo záběr, protože příběh se toho prostě nijak netýká.)
      On to v té vlasové části není jediný nesmysl, mě zas praštilo do očí tohle: Vyčesávat vlasy do drdolu, abych se pod nimi neupekla, by bylo vyloženě kontraproduktivní, v horku jsou zdaleka nejpříjemnější rozpuštěné vlasy, které mohou volně povívat, pokud to prováděná činnost dovoluje. Drdol má pro mě proti copům tu výhodu, že se dá snadno rozpustit, provětrat a zase stáhnout, ale na hlavě žádnou úlevu nepřináší, ba naopak zahřívá asi ze všeho nejvíc. Důvody, proč je pod šátkem specificky drdol a ne jiný typ účesu, můžou být třeba: Vlasy mají být zakryté celé (šátky nošené kvůli náboženství a cudnosti); nebo: Dáma chce být a zůstat upravená (pokud si šátkem chrání účes před rozcucháním větrem); nebo: Dolů visící vlasy si překážejí s límcem kabátu (při nošení šátku v zimě). Ale tepelná pohoda při horku, tak o tom silně pochybuju. A mimochodem, šišatost vzadu ani opravdický drdol být nemusí. Mezi hidžábovanými muslimkami je docela populární dávat si tam vycpávku.
      No a i když to nemám podložené zkušeností, je mi těžko věřit, že se vlasy nedají na hlavu nacpat i míň šišoidně – jak se to dělá třeba v kostýmu pod parukou? Tam zjevné šišatosti být nesmějí, a přitom se dají schovat i dost dlouhé vlasy. Nešlo by je třeba i pod tu nadzvukovou helmu dát nějak dostatečně rovnoměrně?
      A technická: Že má pilotka transportního letounu sluchátka a žádnou helmu, to teda nevidím – obrázek v článku není.

      • Erendis
        9.9.2018 @ 21:01
        -
        Odpovědět

        Vlastní zkušenost – s tezí, že v horku jsou zdaleka nejpříjemnější rozpuštěné vlasy lehce povívající, nemohu souhlasit. V horku jsem pobývala, ať už se jedná o jižní státy nebo Prahu letos v létě, a je to jako mít na zádech teplou deku. Nejvíc se mi vyplatily takové účesy, kde se vlasy zároveň vyčesají, aby nehřály krk a záda, a zároveň nezabírají velkou část hlavy. (Ale v jižních částech Egypta a Tuniska jsem stejně nosila přes hlavu bavlněný šátek – kvůli slunci.)

Zanechej komentář

Váš názor je pro nás důležitý. Zadaný email nebude veřejně publikován
Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
Drobečky, co se jinam nevešly (3) | Triumvirát