O tom, jak pojmenovat své postavy, bychom se mohli bavit dlouho. A mně se do toho ani moc nechce, protože bych vám opakoval to samé, co jste určitě slyšeli mnohokrát. Všechny takové ty řeči o tom, jak drnčivé souhlásky dělají skvělé jméno pro padoucha, zatímco melodická a zpěvná jména pro hrdinu. Nebo, jak nikoho moc nebaví část nevyslovitelná a přes půl řádku dlouhá jména obsahující po vzoru bezpečných hesel nějaký speciální znak. Případně, jaké už je dnes klišé každé postavě dávat přídomek „z <doplňte město>“ (tady měl asi velký vliv Sapkowski). Já sám většinou píšu příběhy odehrávající se na naší matičce Zemi, takže mi většinou stačí se podívat na nějaký seznam skutečných jmen a vybrat si to, které se nejvíc hodí významem, pokud je to třeba, nebo se mi prostě líbí, jak zní.

Nic z toho mi však nebrání v tom vám ukázat, na jaká jména si dát pozor.

 

Ale když mně se to líbilo!

Hmm, neříkal jsem teď, že vybírám jména, co se mi líbí? Ale taky musím doporučit je přinejmenším projet Googlem! Následující historky možná znáte z jedné mé přednášky, ale řekl bych, že je na čase zmínit se o nich i online.

Případ první se týká autorky, která pojmenovala svoji hrdinku Galadriel. To je hezké jméno, takové zvučné, ale má jeden velký problém. Není příliš časté. Nevím, jak vy, ale já Galadriel znám jen jednu, a to elfí královnu, která se vyskytla v Pánovi prstenů. Autorka na můj dotaz, proč se postava jmenuje Galadriel, odpověděla, že se jí to jméno líbilo. Jak se ukázalo, Tolkienovo dílo vůbec neznala, takže když jsem jí situaci vysvětlil, hrdinka byla obratem přejmenována.

Druhým případem je postava, která se jmenovala Jessica Slut. Těm, kdo umí dostatečně anglicky, teď ponechám chvíli, aby si utřeli poprskané monitory. Nevíte, co znamená slovíčko slut? Použijte slovník. Stejně jako měl autor či autorka té povídky, protože by svoji jinak poměrně cudnou hrdinku takhle nepojmenoval/a.

Třetím případem pak byla povídka, u které jsem prostě po chvíli čtení neodolal, abych nesáhl po Googlu. Podezření, že se v ní nachází více převzatých pojmů, tlouklo na poplach. Jedna mužská postava měla velmi specifické, asijsky znějící jméno, které už předtím patřilo ženské hrdince z nějakého seriálu. Druhý hrdina se jmenoval Wayne Johnson. Opravdu. Mimochodem to měli být bratři. Do třetice jsem ještě zjistil, že nepřátelská rasa byla okopírovaná z jedné videohry, pouze jim ve jménu přibylo nějaké písmenko navíc. Tohle byla krásná ukázka toho, co má autor rád a nějaká invence je mu docela ukradená.

Jenže to stále není hlavní problém, který chci dnes rozebrat.

 

Ona je to parodie! Nebo ne?

Kdysi jsem psal parodickou povídku, v níž vystupují tři ženské postavy se jmény Blažena (jak vidno, české), Tyria (generické fantasy jméno) a L’Afreté (pseudofrancouzský blábol), doplněné o mužskou postavu známou jako pan Bauer (zjevně německého původu). Šlo spíš o parodii, protože se mělo jednat v zásadě o postavy vytvořené pro hru na hrdiny. Dejte dohromady dostatečné množství hráčů a podobně pestře pojmenovaná skupinka se najde. Dokud se mezi nimi neobjeví zjevně internetové nicky s rokem narození na konci, dá se to tolerovat. Upřímně, už bych to osobně ale podruhé radši nedělal.

Otázka zní, kde je strop. Kdy nám ještě projde podobné tvrzení o parodii?

Setkal jsem se například s povídkou, která obsahovala nebývale velké množství postavy. Jako důležitý detail je dobré zmínit, že se jednalo o humorný kousek. Přesto, když dějem prošlo pár postav s typickými fantasy jmény bez významu a o něco méně, která byla více či méně slovními hříčkami s významy (s čímž není problém, znáte taková ta jakoby indiánská jména, ne? Vtipy typu „S Nerada-se-myje bych chýši sdílet nechtěl“. S tímhle pracoval i Pratchett.), tak se tam náhle vynořila jedna, jejíž jméno odkazovalo na naši realitu. Následující jméno si vymyslím, ale řekněme, že to byl rytíř Becherán. Ten byl trochu zarážející, protože likér, po němž dostal jméno, v tom světě zjevně neexistoval. Stejně tak ani jeho rodina nepodnikala ve výrobě alkoholu. Dokonce sám ani neprojevoval kladný vztah k podobným nápojům. Zkrátka, jeho jméno působilo jako výstřel do tmy a čtenář dost váhal, proč se rytíř jmenuje zrovna tak.

Vážení, narážky na naši realitu, které ve výsledku narážkami nejsou, nepůsobí tak vtipně, jak si myslíte. Kdyby v humoristické fantasy byl Becherán druid-alkoholik, který experimentuje s bylinkami na své zahrádce a na konci knihy světu představí svůj vynález, bylinkový likér Becheránovka, budiž. Tady ta spojitost je. Jinak to jméno dost vybočuje a ruší.

 

Ale ona je to vážně parodie! Fakt že jo!

Vytáhnu na sebe ještě jeden hřích mládí. Představte si, že jsem kdysi vytvořil postavu jménem Arnold Terrakota. Vtipné, že?

Pokud se teď někdo opravdu směje, tak asi jinak žije ve velmi smutném světě.

Fajn, je mi jasné, že bych to jméno asi měl vysvětlit. Bylo nebylo, četl jsem kdysi dávno Zaklínače a současně hledal jméno pro postavu čaroděje. A hle, v rozečtené knize se objevil mág jménem Artaud Terranova. Taky jsem jsem pár dní předtím na chalupě likvidoval podlahu z terakotových dlaždic. Jméno bylo na světě.

Jediná spojitost těch postav? Oba jsou čarodějové. V tom samém příběhu se ještě vyskytl rytíř s pokrouceninou jména cizí postavy, ovšem v tomto případě jsem aspoň napsal krátkou pasáž, která přímo parodovala předlohu. Přišlo mi to strašně vtipné a je to první věc, která poletí přes palubu, pokud bych to někdy chtěl přepsat. (O čemž pochybuji.)

A víte co? Ono to vlastně není špatné, pokud se to bere s mírou. Dokonce jsem to nedávno zase udělal. Obsadil jsem do příběhu cizí postavu muzikanta, ovšem jen do extrémně vedlejší role (vystoupí jako ve dvou odstavcích zmíněný předskokan na koncertu) jako takový maličký easter egg, který snad někomu vyvolá úsměv na tváři. Její jméno tam nepadlo, pouze je popsána a jediný řádek jejího dialogu je zlomek textu písně, kterou složila v předloze. Pokud ji neznáte, nebudete o nic ochuzeni. Tohle dělá kde kdo. Někdy je to maličký vtípek na pozadí, jindy dejme tomu pocta autorovi té postavy. Když už dojde k pojmenování, lze očekávat nějakou lehkou zkomoleninu původního jména, ve které ho ale znalec dozajista pozná. Nebo dejme tomu přezdívku, vyjadřující nějakou vlastnost dané postavy. Tohle byla poněkud odbočka, protože v podobných případech se autor úplně nesnaží nám předložit vtipné parodické jméno, stejně jako postava je milý bonus pro znalé, nikoliv zdroj humoru.

Otázka opět zní, jak daleko až zajít. U dejme tomu historických osobností si můžete dovolit možná i víc, než parodií na dílo někoho jiného. Jdeme opět do extrému parodií a (možná) vtipných jmen. Vezmete cizí postavu a dáte jí legrační jméno. Teď si pro změnu vymýšlet nebudu a jednoduše udělám z Gandalfa Šmajdalfa (pamatuje si to vůbec ještě někdo?). Zapojte do děje karikaturu Gandalfa a asi někoho rozesmějete. Jaké další postavy jste ještě zparodovali? Žádné? Všechny ostatní jsou vaše? No, a není on ten Šmajdalf najednou opět trochu vyčnívající prvek?

Na okraj bych rád poznamenal, že se zde chci zabývat pouze parodiemi postav nebo jen jmen ve vašem jinak zcela originálním díle. Pokud jste napsali celou knihu parodující jiný příběh, jako je třeba Rabit aneb cesta někam a zase zpátky, případně nějaká z milionu svého času tolik oblíbených parodií na Harryho Pottera, situace je celkově jiná.

Zpět k původnímu tématu. Vážení, když už chcete zabrousit k podobnému stylu humoru, tak se být vámi už moc nedržím na uzdě. Pokud znáte Billa, galaktického hrdinu od Harryho Harrisona, tak víte, že tam když už začalo parodování postav, tak se jelo ve velkém stylu. Namátkově se mi třeba vybavila dvojice pašeráků Ham Duo a Chewing Gum. (Upřímně, ona to není žádná vysoká literatura, ale četba, když se chcete smát něčemu úmyslně přiblble veselému.)

Jedna jediná zparodovaná postava je v podobném případu málem na škodu, protože pak působí téměř dojmem, že se na ni autor snažil vztáhnout pozornost. Vtipně zkomolené jméno, vlastnosti obrácené naruby nebo naopak zdůrazněné až do absurdity. Asi by radši neměla být o samotě. Neparodujte jen Gandalfa, nechte se tam mihnout i Legolase a Froda.

Pak taky máme případy, kdy zkomolíte jméno a postava nemá ve výsledku nic společného s tím, koho má parodovat. To je pak už jen další rytíř Becherán, naprosto bez významu.

 

Závěr? Na vtipná jména bacha

Vážení, pokud je vámi vymyšlené jméno vtipné bez vašeho úmyslu, není to dobře, ale vy za to nemůžete. Když už jméno má úmyslně působit vtipně, ať je pro to důvod a není to jen vtip pro vtip. Stejně tak pozor, aby parodie byla skutečnou parodií a ne jen polovičatou. A když je ta parodie úplná? Tak přesto opatrně, co s ní děláte.

Sikar