• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Říjen 2018
Po Út St Čt Pá So Ne
« Zář   Lis »
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031  
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Literární cvičení – pauza
  • 5 x 5 x Triumvirát 2020: odkládáme první setkání
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.3.
  • 5 × 5 × Triumvirát 2020
Nejnovější komentáře
  • Adhara: Z popela: o navazování
  • Adhara: Strašidelné vs. směšné
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Teoreticky

“Ukradený” nápad

5.10.2018
-
Publikováno Meridion

Poprvé mě to potkalo před mnoha lety, když jsem ještě chodila na střední školu, ve snu. Zdálo se mi, že jsme šli do kina na film, ze kterého se vyklubal příběh velmi podobný románu, který jsem tehdy měla rozepsaný. Sebralo mě to natolik, že jsem se v tom snu rozbrečela… a probudila se s polštářem promáčeným slzami.

Později se mi to stalo i ve skutečnosti, a to tolikrát, že jsem málem začala věřit v kolektivní fantazii. Copak by se dalo nějak jinak vysvětlit, že zrovna když začnu pracovat na nějakém příběhu, najednou začnou vycházet knihy nebo filmy s podobným námětem?

Dalo.

V první řadě, tyto knihy či filmy se mohly objevovat i dříve, ale teprve s vlastním námětem v hlavě nebo částečně na papíře (v počítači) jsem si jich začala všímat víc a začala vidět paralely i tam, kde by si jich nikdo jiný nevšiml.

Za druhé, již koncem 19. století zjistil divadelní teoretik Georges Polti na základě srovnání obrovského množství klasických i soudobých dramat, že existuje pouze 36 dramatických situací *), a to i přesto, že rozlišoval mstu za zločin a mstu na blízkém člověku (kdy viník i mstitel jsou spříznění s obětí), nebo obětování se pro ideál a obětování se pro blízkého člověka atd. Tyto dramatické situace, nebo chcete-li zjednodušeně zápletky, se dají stejně dobře aplikovat i na epickou prózu. Když si uvědomíme, že i prostředí, do kterých lze příběhy zasadit, nebo charakterových vlastností, kterými své postavy můžeme obdarovat, je omezené množství, pak je logické (a nevyhnutelné), že si některé příběhy budou podobné.

Vzdejte se naděje, že v dnešní době dokážete vymyslet příběh, který bude skutečně originální, ale neházejte kvůli tomu flintu do žita — vždyť kolik bylo napsáno úspěšných variací na Romea a Julii nebo hledání Svatého grálu!

Začínající autor po upozornění na dílo podobné jeho rozepsanému nápadu často prohlásí, že o něm nechce vědět nic víc, aby mohl po dopsání svého příběhu s klidným svědomím říct, že veškerá podobnost je pouze náhodná. Avšak bude tato výmluva budoucí čtenáře zajímat? Osobně se domnívám, že je lepší udělat pravý opak — vrhnout se do studia knih na podobné téma. Protože jen tak máte naději najít nějakou skulinu v zápletce, kterou předchozí autoři dosud nevyužili, poučit se z jejich chyb, obrátit často opakovaná klišé naruby, a tím vším docílit, že se fanoušek daného žánru bude kochat novou, avšak neotřelou variací na oblíbené téma, místo aby váš příběh odložil s povzdechem, že tohle četl už stokrát.

Závěrem se chci — nebo spíš pokládám za nutnost, protože potěšení mi to nepůsobí — zmínit o situacích, kdy k ukradení nápadu skutečně dojde anebo vznikne podezření, že by tomu tak mohlo být. Podrobně se tomuto problému věnovala Markéta Dočekalová v Tvůrčím psaní 3**), zaměřenému sice na scenáristiku, ale většinu opatření (uložení díla u notáře nebo u specializované společnosti, zaslaní rukopisu sami sobě v zapečetěné obálce atd.) lze uplatnit i při psaní prózy. Pokud po přečtení výše zmiňované pasáže v Tvůrčím psaní 3 získáte dojem, že svět filmového průmyslu je drsný, paranoidní a bláznivý zároveň, a mávnete nad celou záležitostí rukou, protože vám přijde vysoce nepravděpodobné, že by zrovna váš výtvor chtěl někdo ukrást či okopírovat, nezapomeňte, že se můžete ocitnout i na opačné straně barikády. Třeba vaše dílko po vydání upoutá pozornost slavnějšího autora či jeho právníků, a vy budete obviněni z plagiátorství. Sice je u nás daleko menší pravděpodobnost, že se něco podobného stane, než třeba v Americe, ale pokud k tomu dojde, bude už pozdě bycha honit. Proto bych na tomto místě doplnila Sikarův článek vybízející k archivování o další bod: Archív starých verzí rukopisu může posloužit i jako důkaz, že jste na svém románu začali pracovat dříve, než vyšel “konkurenční” příběh.

Loučím se s vámi s přáním, abyste žádnou z těchto či jiných pojistek proti ukradení nápadu nemuseli použít.

Meridion

*) Mathausová, Milena: 12 pádů scenáristiky, Victoria Publishing, Praha, 1996, s. 65-67; nebo online anglicky: https://en.wikipedia.org/wiki/The_Thirty-Six_Dramatic_Situations (stručný přehled) a https://archive.org/details/thirtysixdramati00polt (celý Poltiho text v anglickém překladu)

**) Dočekalová, Markéta: Tvůrčí psaní pro každého 3, Grada, Praha, 2010, s. 34-37.

autorská práva
Meridion
teorie
5.10.2018
Email
4 Komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Teoreticky

O každodenních radostech a starostech

4.8.2016
-
Publikováno sikar

Omlouvám se za absenci článků, červenec byl nakonec podstatně náročnější, než jsem čekal. konečně jsem ale zpět a …

Číst více
4.8.2016
Publikováno sikar
Tak trochu vedle, Teoreticky

Problém hrubého zrna

4.6.2014
-
Publikováno Ekyelka

Nedávno jsem při práci v redakci (protože nejen Triumvirátem živ je kritický čtenář) narazila na otázku jedné autorky: …

Číst více
4.6.2014
Publikováno Ekyelka
Teoreticky

Existují i jemnější nástroje než sekyra

15.1.2014
-
Publikováno Ekyelka

Pokud dnes očekáváte oduševnělý článek, nabitý moudry, zklamu vás. Neuspokojím ani ty čtenáře, co se těšili na přehlídku …

Číst více
15.1.2014
Publikováno Ekyelka
← DALŠÍ ČLÁNEK
Má vši a smrdí - aneb hrdina (nejen) na cestě
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
Úsměvná klišé 48: Jsi v Římě, tak mluv jako Říman!

4 Komentářů

“Ukradený” nápad.
  1. Lokken
    6.10.2018 @ 3:31
    -
    Odpovědět

    Podle všeho prý spisovatel nápady nekrade, jen si je půjčuje. Tím ale vyvstává otázka, kdy je jako hodlá vrátit?

  2. Erendis
    6.10.2018 @ 11:52
    -
    Odpovědět

    Práva znalý autor neužívá institut výpůjčky, nýbrž výprosy, která se na rozdíl od výpůjčky vyznačuje neurčeným termínem vrácení a nesjednaným účelem využití. 😀

  3. Teron
    7.10.2018 @ 19:42
    -
    Odpovědět

    S poselstvím tohoto článku jsem se setkal už v mnoha komentářích všude možně na FB a dodnes tento názor považuju za totální pitomost. Pročpak? Je to stejné jako s technikou či vědeckým pokrokem. Stejně jako se věda a lidské poznání obecně derou stále…možná ne kupředu, ale zkrátka zjišťují každý den nové a nové poznatky o realitě tohoto vesmíru, stejně tak může autor stále nacházet nové a nové způsoby prezentace příběhu. Ano, spektrum vztahů, prvků a dalších faktorů bude mít určité omezení. Jenže čím rozsáhlejší znalosti napříč obory lidského poznání bude autor mít, tím víc si může hrát se základními parametry, které mohou s klidem měnit právě i ty vztahy a prvky.

    Průser neoriginality a generičnosti je právě v tom, že autoři slepě a tupě pouze přebírají již jinde popsané a prezentované mechanismy a prvky, aniž by si je jakkoli upravili po svém. Je to stejný jako zkoušet vyrobit novej typ nábytku za pomoci základního nářadí. Ne, aby autor napsal něco nového, musí si prostě vyrobit nástroje vlastní.
    Kámoš mi kdysi vyprávěl, jak někdy ve 20. století chtěli v USA uzavřít patentový úřad s odůvodněním, že už nelze vynalézt nic dalšího. Tohle je podobný postoj…
    Naprosto souhlasim s tím, že se autor nesmí vyhýbat z pitomého důvodu “literatuře XY”, aby náhodou nebyl ovlivněn. Nedávno jsem tohle četl v medailonku Kalašnikova, kterého se vojáci často ptali, jak se někdo může stát konstruktérem zbraní. Součástí jeho odpovědi bylo, že “člověk musí vědět o všem, co se v jeho oboru kdy odehrálo a co ho utvářelo, aby mohl sám přijít s něčím novým nebo se o to aspoń pokusit”

  4. Adhara
    5.2.2019 @ 11:44
    -
    Odpovědět

    Poznám, poznám, poznám… dokonca toľkokrát, že som si v puberte, vrcholne urazená častou podobnosťou filmov či kníh so svojou originalitou, začala viesť „Knižku naschválov“, súpis všetkých prílišných zhôd, ktoré som objavila. A netýkalo sa to len nápadov v deji, ale napríklad aj prípadov, keď sa tri hlavné postavy z filmu volali krstnými menami rovnako ako tri hlavné postavy z môjho príbehu.

    Omnoho neskôr som ale objavila aj svetlejšiu stránku tohto fenoménu – na Databazi knih môžem k svojim románom tie príliš podobné, nad ktorými som si kedysi šklbala vlasy, pridávať ako podobné knihy a získavať nových čitateľov. 🙂

    A existuje aj lepší variant – náhodné zhody s realitou, kedy aj bez dostatočného štúdia budete vyzerať veľmi vzdelaní. 🙂 Napríklad v románe Večnosť omylov som mala fiktívneho významného ruského profesora Vernova študujúceho geomagnetizmus. A čo som po vydaní knihy nezistila? Že v Rusku skutočne pôsobil významný profesor Vernov zaoberajúci sa geomagnetizmom!

Zanechej komentář

Váš názor je pro nás důležitý. Zadaný email nebude veřejně publikován
Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
“Ukradený” nápad | Triumvirát