Žoldnéři fantasie jsou jednou z nejstarších literárních soutěží se zaměřením na fantastiku v našich luzích a hájích. Mají bezmála dvacetiletou tradici (soutěž se změnila v dnes známé Žoldnéře po deseti letech běhu O železnou rukavici lorda Trollslayera) a u nakladatelství Straky na vrbě každoročně vychází sborník vítězných povídek.
O tom, že my jako Triumvirát máme důvod mít tuhle soutěž rádi, asi nemůže být pochyb. Ekyelka má v Žoldnéřích z roku 2015 povídku Šperk pro princeznu, Sikar vyhrál loňský ročník a celkově se objevil už ve čtyřech sbornících ze soutěže a já jsem se mihla v posledních dvou. Proto nás se Sikarem a Arengou opět potěšilo pozvání na letošní vyhlášení.
To probíhalo jako obvykle v prostorách Městské knihovny v Praze, tentokrát v Klubovně, kam se v sobotu po jedné začali trousit první návštěvníci. Odpoledne zahájil Míla Linc, který všem soutěžícím oznámil, že na výsledky si ještě chvíli počkají. Kromě tradičních organizačních věcí přišel také s několika zajímavými statistikami.
Celkem 8 výherců, kteří soutěží prošli (ať již ve sbornících Drakobijci z prvních 10 ročníků, nebo v pozdějších Žoldnéřích fantasie), vydalo vlastní knihu a stejně tak vydalo knihu i dalších 16 autorů, kteří se umístili na jiných příčkách. Největšími rekordmany soutěže jsou Pavel Renčín, Ludmila Müllerová a Věra Mertlíková, kteří byli všichni na prvním místě již třikrát. Nejčastěji se na prvních třech místech umístila Ludmila Müllerová (celkem 5krát), v závěsu za ní Lucie Lukačovičová, Pavel Renčín a Dana Rusková (ti se umístili celkem 4krát).
Nejvíckrát se soutěže zúčastnila Lucie Lukačovičová (umístění v první desítce celkem 13krát) a druhá nejaktivnější je Ludmila Müllerová (celkem se umístila 9krát). S jediným umístěním je 50 účastníků (buď poslali něco jenom jednou, nebo v jiných ročnících neměli štěstí). Nejčastěji se tito „jednohubkáři“ umístili na druhém místě (7krát). Celkově se na stupních vítězů ocitlo 17 autorů (5 z nich s knihou) a 21 autorek (10 z nich s knihou) – v přepočtu na umístění je to 23 mužů a 37 žen.
Po úvodním bloku o soutěži přišla řada na besedu s autory, kteří se v soutěži v minulosti úspěšně umístili. Pozvání přijala Lucie Lukačovičová, Jindra Rohlík, Věra Mertlíková a Ludmila Müllerová. Čtveřice odpovídala na dotazy o tom, jak se o soutěži dozvěděli, jak se jí účastnili i jaký pocit měli ze svého prvního umístění – přičemž Lucčino „Uííííííí“ hovořilo z duše asi všem. Autoři také mluvili o svých knihách, ať již vydaných (Lucka a její poslední Hořící kůň ve spolupráci s Františkou Vrbenskou), chystaných (Jindra a jeho pokračování Bran Skeldalu), čerstvě vydaných (Ludmila s Případem ztraceného hledače) i tajemných (Věra a její blíže nespecifikovaný projekt).
Příjemně pak na toto navázal duchovní otec soutěže Michael Bronec, který vzpomenul na začátky s Drakobijci a shrnul zároveň historii soutěže i aktuální organizaci. Kromě jiného prozradil pár perliček o hodnocení a vysvětlil, proč už nepíše závěrečné statě o kvalitách povídek ve sborníku.
Příjemná byla také přednáška Lucky Lukačovičové, která v plné Klubovně mluvila o bozích války. Její přednáška s podtitulem Patroni bojovníků, vojáků a žoldnéřů trvala hodinu a přinesla účastníkům nejednu zajímavost z mytologie. Lucka se ve světových bájích nejen vyzná, ale očividně také cítí jako ryba ve vodě, protože mluvila s nadšením a zápalem, a i když se soustředila nejvíce na pověsti řecko-římské, které člověk obvykle dobře zná, dokázala překvapit nejednou souvislostí a zajímavostí, o níž běžný čtenář neměl ani tušení.
Samotné vyhlášení výsledků soutěže pak bylo zlatým hřebem odpoledne. Začalo se tradičně s celkovými statistikami. Michael vysvětlil, že letos bude publikováno prvních 9. míst, což bylo dohromady 10 povídek, páté místo totiž sdílely Jarmila Kašparová a Jitka Švubová.
Na kompletní výsledky i s bodovým hodnocením se můžete podívat na webu Strak na vrbě, ve zkrácené podobě se na výsledky prvních devíti míst můžete mrknout níže.
Ve výsledkové listině jsme na příjemném osmém a sedmém místě figurovali také Sikar a já a Arenga brala krásné stříbro. Příští rok vás tedy čeká sborník nových Žoldnéřů ze třetiny triumvirátí 😉
- Věra Mertlíková: Cesta rytíře
- Irena Moravcová: Na letním bytě
- Filip Šinkner: Případ noci svatojánské
- Jiří Klečka: Srdce temnoty
- Jarmila Kašparová: Čemeřice ane Poslední FAGRcon, Jitka Švubová: Slunci tvář
- Zbyněk Moravec: Sad v Zabové
- Michaela Merglová: Trnité přátelství
- Karel Doležal: Jupí, čerte, pozvi mě dál!
- Martin Paytok: Tenkrát v Zálivu
- Michael Bronec se tváří spokojeně
- Míla Linc přednáší
- Leonard Medek si luští křížovku
- Jiřina vorlová, jedna z porotkyň
- Beseda s autory
- Lucie Lukačovičová s Jindrou Rohlíkem
- Věrka Mertlíková s Ludmilou Müllerovou
- Beseda s autory
- Michael Bronec spokojeně čeká na další otázku o historii soutěže
- Míla Linc klade otázky
- Michael Bronec mluví o historii soutěže
- Žoldnéři fantasie ke koupi
- Přednáška Lucky Lukačovičové
- Lucka Lukačovičová přednáší
- Na Lucčinu přednášku bylo narváno
- Návštěvníci odpoledne
- Sikar závidí Mílovi vydanou knihu
- Michael Bronec s Mílou Lincem a Sikarem
- Martin Paytok rozdýchává přirovnání k Fabiánovi
- Sikar skončil letos osmý
- Míša rozdýchává, že musí mluvit před lidmi
- Jarmila Kašparová s Jitkou Švubovou
- Jarmila Kašparová sdílí páté místo s jitkou Švubovou
- Jitka Švubová na pátém místě
- Jiří Klečka s povídkou Srdce temnoty
- Filip Šinkner se umístil na třetím místě
- Věra Mertlíková přijímá gratulaci k prvnímu místu
- Věrka Mertlíková letos již potřetí první
Opravdu nás s mužem mrzí, že jsme tam nebyli, ale časová kolize byla nepříznivá, a to jsme v době, kdy jsme se z účasti omlouvali, ještě nevěděli, že na nás navic sedne nějaký bacil. Tak musím jen doufat, že bude nějaké příště a nebudu taky jednohubka. 😉
(Mimochodem, myslela jsem si při pohledu na fotky, že Leonard něco kreslí nebo někoho portrétuje – víte, jako jsou ti profesionální kreslíři u amerických soudů, když u nekterych jednáni zakáží fotografy – takže křížovka mne fakt překvapila)
Těch křížovek bylo ve skutečnosti povícero – jedna by mi na pět hodin nevydržela. Což ale neznamená, že bych neposlouchal, nedíval se a občas i něco (ponejvíce zlomyslného) neřekl…