Díl třetí: psaní čárek v souvětí

 

Po větách jednoduchých se dnes pustíme do opakování toho, jak je to s čárkami v souvětích.

Souvětí je celek skládající se z více vět, zpravidla vyjadřuje složitější myšlenku nebo více myšlenek. Při psaní čárek tedy jednak musíme pamatovat na všechna pravidla, která platí při psaní vět jednoduchých (viz Čáry máry čárky 1 a Čáry máry čárky 2), navíc je třeba se soustředit na to, kdy napsat čárku mezi jednotlivými větami.

Souvětí dělíme na souřadná a podřadná. Myšleno je to samozřejmě gramaticky, nikoli tak, že by někteří autoři plodili pouze podřadné věty.

Souvětí souřadné obsahuje nejméně dvě věty hlavní, které jsou na sobě mluvnicky nezávislé (= mohou stát samostatně a jejich smysl se nezmění). Může obsahovat i jednu nebo více vět vedlejších, na tom nezáleží: jakmile je v souvětí více než jedna hlavní věta, je souřadné.

Souvětí podřadné obsahuje pouze jednu větu hlavní, vedle ní pak jednu či více vět vedlejších, které jsou k větě hlavní připojeny podřadicími spojkami či vztažnými zájmeny a příslovci. Věta vedlejší zpravidla nedává bez věty hlavní, na níž je závislá, smysl (přinejmenším ne ten, který chceme, aby dávala).

 

Souřadné spojení vět

 

Stojí-li vedle sebe v souvětí dvě věty hlavní, jedná se o souřadné spojení. Souřadně spojené mohou být ovšem i věty vedlejší, které jsou závislé na stejné větě hlavní, ale vzájemně jsou na sobě mluvnicky nezávislé.

 

Souřadné spojení dvou (nebo více) vět hlavních

 

Bez spojky a se spojkou

 

Souřadně spojené hlavní věty oddělujeme čárkou, pokud jsou spojeny bez užití spojky.

Například:

Muži kosili louku, ženy hrabaly seno, děti si hrály u lesa.

Nevzala si bundu, musí jí být zima.

On nespal, on jen přemýšlel.

Kouká na fotografii, bere ji do rukou, slzy mu kanou z očí.

 

Jsou-li věty spojeny jakoukoli spojkou v jiném poměru než prostě slučovacím, čárku napsat musíme.

Příklady:

Na klavír hrála krásně, leč její zpěv by vzbudil i mrtvého.

Bylo tam mnoho stolů, avšak neviděl jsem žádné židle.

Byla velmi štíhlá, dokonce by mohla dělat modelku.

Dáš si čaj, anebo máš dnes spíš chuť na kávu?

Musí jí být zima, vždyť si nevzala bundu.

Nevzala si bundu, tak je teď zmrzlá jako holubí trus.

 

Spojky a, i, ani, nebo, či v poměru slučovacím

 

Pokud jsou věty spojené spojkami se slučovacím významem – a, i, ani, nebo, či, čárku mezi nimi nepíšeme.

Příklady:

Muži kosili louku a ženy hrabaly seno.

Učitelka hrála na klavír a zpívala lidové písně.

Sejdeme se na náměstí a všichni společně půjdeme do muzea a potom si dáme zákusek v blízké cukrárně.

→ Pozor, před spojeními a pak, a potom čárku nepíšeme – jedná se o spojení slučovací, které vyjadřuje prostou časovou následnost. Příslovce pak a potom nejsou součástí spojovacího výrazu.

 

Anna plela záhonky i Bořivoj plel i jejich děti se zapojily.

→ Zde se jedná o prostý výčet, kdo všechno se podílel na pletí záhonků – větu si zapamatujte, za chvíli si ji zopakujeme v trochu jiné podobě.

 

Vrátíme vám peníze nebo vyměníme zboží za nové.

Můžeš se svézt tramvají nebo můžeš jít pěšky nebo si vezmi taxíka.

Tímhle šamponem si můžeš umýt vlasy či ho můžeš použít místo pracího prášku.

→ Pomocí spojky nebo/či ve slučovacím poměru vyjadřujeme volbu mezi dvěma či více eventualitami, které jsou libovolně zaměnitelné. Jde o výčet možností, přichází v úvahu jak jedna, tak druhá, případně obě zároveň. Čárku nepíšeme ani v případě, že není důležité, která z nabízených možností bude platit.

 

Nerozumí anglicky ani německy neumí.

Neměl s sebou kompas ani mapu si nevzal.

→ V uvedených případech je spojka ani v poměru slučovacím – nerozumí anglicky a neumí německy, nemá kompas a nevzal si mapu – tedy bez čárek.

 

Spojky a, i, ani, nebo, či ve jakémkoli jiném významu než prostě slučovacím

 

Jsou-li spojky a, i, ani, nebo, či užity v jiném poměru než prostě slučovacím (tedy stupňovacím, odporovacím, vylučovacím nebo důsledkovém), musíme věty vždy oddělit čárkou.

 

Příklady vět v poměru stupňovacím:

Pracuje mnoho hodin denně, a nadto si udělá čas i na rodinu.

→ Čárku musíme napsat i před spojeními a navíc, a dokonce, a k tomu, nebo dokonce, či dokonce.

U výrazu a také se čárka píše pouze v případě, že chce pisatel naznačit zvýraznění, intonační nebo obsahový předěl (ve smyslu a dokonce také), jinak píšeme bez čárky. Podobně i u spojení a nakonec píšeme čárku jen v případě, že chceme naznačit vyvrcholení děje.

 

Anna plela záhonky, i Bořivoj plel, i jejich děti se zapojily.

→ Věta je skoro stejná jako ta o něco výš, ovšem spojka i je zde užita v poměru stupňovacím – Anna, dokonce i Bořivoj, a dokonce i jejich děti – čárka je proto nutná.

 

Neměl s sebou kompas, ani mapu si nevzal.

→ Věta je opět skoro stejná jako ta o něco výš, čárkou ovšem měníme význam: nejen, že neměl kompas, dokonce si nevzal ani mapu. Hranice mezi slučovacím a stupňovacím poměrem u spojky ani může být neostrá a užití čárky je jediným způsobem, jakým můžeme větě vtisknout ten význam, který zamýšlíme.

 

Příklady vět v poměru odporovacím:

Tak moc chtěl, a nezvládl to!

→ Pokud v textu můžeme spojku a nahradit spojkou ale, avšak, však – Tak moc chtěl, ale nezvládl to! – jedná se o poměr odporovací a před a tedy musíme napsat čárku.

 

Chtěl být dochvilný, a přece přišel pozdě.

→ Před spojením a přece, a přesto, a naopak vždy píšeme čárku.

 

Tvářil se jako neviňátko, a zatím se celou situací v duchu bavil.

→ Před spojením a zatím se čárka píše pouze v případě, že spojuje věty ve významu odporovacím = Tvářil se jako neviňátko, ale celou situací se v duchu bavil. Pokud jsou ovšem věty ve významu slučovacím a výraz zatím je příslovce určující totožný čas (je také možné nahradit příslovcem mezitím), čárka se nepíše. Příklad: Poklidně seděl v kavárně a zatím mu doma řádili zloději.

 

Příklady vět v poměru vylučovacím:

Budete chtít zboží vyměnit, nebo vám máme vrátit peníze?

Důvěřuješ mu, či se jen tak tváříš?

Lhala mu ze zlého úmyslu, nebo prostě neměla odvahu povědět pravdu.

Koupíme šest rohlíků, nebo jich raději vezmeme rovnou deset.

→ Tázaný volí pouze jednu možnost. V oznamovací větě je platná pouze jedna eventualita, nejedná se o výčet možností, často jde o silné protiklady, které se vylučují. Lze také použít pomůcku, kterou poradila Erendis v komentářích pod prvním dílem čárkového opáčka (díky!) – pokud z věty uděláme otázku a nemůžeme odpovědět prosté ano/ne, jde o poměr vylučovací.

 

V případech, že po spojce nebo a či následují výrazy a(le)spoň (význam omezovací), spíš, přesněji, lépe, vlastně apod. (význam opravný), se před spojkou nebo vždy píše čárka.

Příklady:

Oblékni si pláštěnku, nebo si ji sbal alespoň do batohu.

Přijede dnes pozdě večer, či ho máme čekat spíš až zítra?

Zavolám vám, nebo lépe napíšu esemesku.

 

Příklady vět v poměru důsledkovém:

Okamžitě půjdete pryč, nebo zavolám policii.

Udělej to pořádně, nebo se to brzy rozbije.

→ První věta souvětí představuje výzvu (může být též varování, výhrůžka, zákaz, příkaz ap.), druhá věta pak důsledek nerespektování této výzvy. Čárka se v podobných důsledkově vylučovacích souvětích píše vždy.

 

Nerozdělil ses o čokoládu, ani já se nerozdělím.

Přiznej se, a snížíme ti trest.

→ Nechci se rozdělit, protože ty ses nerozdělil. Snížení trestu je důsledkem přiznání. Proto v obou případech čárku píšeme.

Pokud však zdůrazňujeme, že jeden děj následuje za druhým, jde o poměr slučovací a čárku nepíšeme. (Např. Udělal si úkoly a šel na hřiště.)

 

Viděl ho přicházet, a tak se raději schoval.

Jeho byt je malý, a tudíž neutratí moc za topení.

→ Podobně píšeme čárku i před spojeními a proto, a tím, a tedy.

Ale POZOR! Před spojeními a tak / a tím čárku nepíšeme, pokud se jedná o vyjádření způsobu (jednoduchá pomůcka je nahrazení daného spojení výrazem „tím/tímto způsobem“) – např.: Jezdí do práce na kole a tím šetří životní prostředí.

 

Zdvojené spojovací výrazy

 

Jestliže jsou věty spojeny zdvojenými spojovacími výrazy (ať – ať, ať – či, ať (už) – nebo, ani – ani, jednak – jednak, nejenže – ale (i) / ale ani / ba dokonce / nýbrž i, buď – (a)nebo, na jedné straně – na druhé straně, hned – hned, tu – tu, apod.), čárku píšeme vždy.

Příklady:

Dílo dnes dokončíme, ať bude sněžit, či bude svítit slunce.

Jednak je mi zima, jednak mám hlad.

Ani neuklidili, ani si nepřipravili věci na zítra.

Nejenže neuklidili, ba dokonce si ani nepřipravili věci na zítra.

Nejenže je mi zima, ale mám i hlad.

Hned se usmíval, hned zase plakal.

Buď pojedeš posledním metrem, nebo tu budeš muset zůstat až do rána.

 

Někdy se při užití dvojitého spojovacího výrazu připojují ke druhé větě v pořadí souřadně další věty. V takovém případě se čárka píše před druhý a každým dalším souřadicím spojovacím výrazem.

Např.:

Buď jsem ho viděl ve středu, nebo jsem ho zahlédl ve čtvrtek, či jsem se s ním potkal až v pátek.

Nejenže na něj nepočkal, ale ani mu nenechal vzkaz, ba dokonce se mu později ani neomluvil.

 

Pokud je ovšem mezi zdvojeným spojovacím výrazem spojka a, čárku před ní nepíšeme.

Příklad:

Jednak jsem vám volal a jednak jsem se vás pokusil kontaktovat i osobně.

Hned se usmíval a hned zase plakal.

 

Souřadné spojení vět vedlejších

 

Jak již bylo řečeno výše, souřadně spojené mohou být nejen dvě věty hlavní, ale i dvě věty vedlejší (nebo více vět). Ty jsou závislé na stejné větě hlavní, ale vzájemně na sobě mluvnicky závislé nejsou (tzn. kdyby se jedna z těchto vět vedlejších škrtla, druhá má stále stejný smysl).

Platí totéž, co pro oddělování souřadně spojených vět hlavních:

• není-li zde spojka, čárku píšeme
• je-li zde jiná spojka než a, i, ani, nebo, či v poměru prostě slučovacím, čárku píšeme
• je-li zde spojka a, i, ani, nebo, či v poměru prostě slučovacím, čárku nepíšeme
• je-li zde spojka a, i, ani, nebo, či v jiném poměru než prostě slučovacím, čárku píšeme
• při užití zdvojených spojovacích výrazů platí stejná pravidla jako při užití zdvojených spojovacích výrazů v souřadně spojených větách hlavních

 

Příklady:

Bez spojek (mezi jednotlivými vedlejšími větami) – čárka ano

Přála bych si, abychom si na dovolené odpočinuli, aby bylo krásně, abychom se hodně potápěli.

Těším se, že pojedeme vlakem, že budeme stanovat, že se budeme chodit koupat, že budeme opékat buřty.

 

Vedlejší věty spojeny jinými spojkami než a, i, ani, nebo, či – čárka ano

Nabádal mne, abych se už nezlobila, ale abych si všechno dobře zapamatovala.

Vydíral ho, že to poví jeho rodičům, dokonce že to nahlásí na policii.

Pověz mi, jestli si dáš čaj, anebo jestli máš raději kávu.

Šel pomalu, aby si vychutnal krajinu, totiž aby se mohl kochat.

 

Věty vedlejší spojeny spojkami a, i, nebo, či v poměru slučovacím – čárka ne

Sliboval, že mi bude psát i že na mne nikdy nezapomene.

Šel rychle, protože se pomalu stmívalo a protože se mu chtělo na záchod.

Viděl ho před divadlem, jak tam stojí a smutně kouká do země.

Mluvil o knize, která kterou včera dočetl a jejíž název začíná nějak na Ch…

Abych vás dále nenapínal nebo ve vás nevzbuzoval plané naděje, oznámím výsledky hned.

Jestliže vám bude špatně od žaludku či budete mít závratě, přestaňte lék okamžitě užívat.

 

Věty vedlejší spojeny spojkami a, i, nebo, či v jiném poměru než prostě slučovacím – čárka ano

 

Nejím mák, protože mi nechutná, a navíc jsem na něj alergická.

Viděl jsem, jak Anna pleje záhonky, a dokonce jak je pleje i Bořivoj.

Tvrdil, že na něj bušil dobře deset minut, a on že mu neotevřel.

Vyprávěl, jak si koupil osm stíracích losů, a přesto že nevyhrál ani dvacet korun.

Pověz mi, jestli je to on, či jestli jde o někoho jiného.

Netuším, pamatuje-li si ještě něco, nebo zda už všechno zapoměl.

Byla si jistá, že tahle kniha je vynikající, a proto že má dobrou naději na úspěch.

Slyšel jsem, že ho několikrát podvedli, a tudíž že už nikomu nevěří.

 

Spojka ani: v poměru slučovacím – čárka ne, v poměru stupňovacím – čárka ano

Netvrď mi, že za to nemůžeš ani že jsi o tom nic neslyšel.

→ Dalo by se říci i Netvrď mi, že za to nemůžeš a že jsi o tom nic neslyšel. Tedy netvrď mi ani jedno z toho – jedná se o poměr slučovací a čárku nepíšeme.

Netvrď mi, že za to nemůžeš, ani že jsi o tom nic neslyšel.

→ Netvrď mi to první, a dokonce ani to druhé. Tzn. jedná se o poměr stupňovací a čárku píšeme.

Nechci vědět, kolik ti za to zaplatili ani co jsi s těmi penězi udělal.

→ tzn. nechci vědět ani jedno z toho – poměr slučovací, bez čárky

Nechci vědět, kolik ti za to zaplatili, ani co jsi s těmi penězi udělal.

→ sdělením věty je, že nechci vědět kolik dostal, dokonce ani co s penezi udělal – jde tedy o poměr stupňovací a čárku píšeme

 

 

 

Čárky a věty vedlejší

 

Vedlejší věty mohou být uvozeny spojkami podřadicími (aby, ač, ačkoli, ať, až, byť, jelikož, jestliže, jako, kdyby, když, leč, leda(že), -li, pokud, poněvadž, protože, přestože, sotva, takže, třebaže, zdali, že apod.), vztažnými zájmeny (kdo, co, který, jaký, čí, jenž), příslovci (dokud, kam(koli), kde(koli/), kdy(koli), proč atd.)

 

Věty hlavní a věty vedlejší od sebe vždy oddělujeme čárkami.

Příklady:

Udělala úkoly, aby mohla jít ven.

Ačkoli je nemocný, chodí do práce.

Nemůžete lelkovat, když máte tak moc práce.

Podej mi sekeru, co leží támhle u dveří.

Mám doma květinu, která nádherně voní.

Absolutně nechápu, proč to s sebou vláčíš.

Tak nám pověz, kdy se to stalo!

 

Čárkou od sebe vždy oddělujeme také dvě vedlejší věty, jsou-li spojeny podřadně – tzn. jedna obsahově závisí na druhé (vedlejší věta je větou řídící jiné vedlejší věty). Pokud je věta vedlejší vložená mezi větu hlavní a jinou větu vedlejší, oddělujeme ji čárkami z obou stran.

 

Příklady:

Ignác Jáhelný toužil po tom, aby měl právě dokončovaný rukopis úspěch, který ještě předčí úspěch jeho předchozího díla.

Když jej nakladatel upozornil, že podobně znějící titul vydali vloni u konkurence, byl opravdu zdrcený.

Rozhodl se román přejmenovat, byť mu při tom krvácelo srdce, protože se obával, že jen těžko vymyslí název, který by byl dostatečně umělecky hodnotný a zároveň neprozrazoval pointu.

 

V případě, že je závislá věta vložená do věty řídící oddělujeme ji čárkou z obou stran.

Příklady:

Jáhelný považuje svůj nový román, jehož děj se odehrává ve zdánlivě obyčejné vesnici, za originální a barvitou směs několika bezbarvých klišé.

Toto dílo, které se na pultech knihkupectví objeví ještě před Vánocemi, nese název „Ztratil jsi cestu! Z(a)tracený šviháku!!!“.

 

Čárku z obou stran píšeme také v případě, že je věta vedlejší vložena mezi dvě hlavní věty. Jedná-li se o dvě věty hlavní spojené spojkou a, i, ani, nebo, či v poměru prostě slučovacím, čárka se objeví i před spojkou, kam by za jiných okolností nepatřila.

Příklady:

Zahlédl ji na ulici, kterou právě projížděl kropicí vůz, a hned se vydal za ní.

Můžeš se svézt tramvají, jako to udělal včera Pavel, nebo můžeš jít pěšky, což trvá zhruba stejně dlouho, nebo si vezmi taxíka.

 

Pro dnešek tady skončíme a příště (podle předběžného plánu za týden) se budeme věnovat možným záludnostem nejen v souvětích, ale i ve větách jednoduchých.

Arenga

 

Více informací najdete například:

V jazykové příručce

Na stránkách pravopisně a tady

Na Diktátoru a ještě tady

Na StudentMag

Na Nechybujte.cz

Na Český-jazyk.cz