Díl pátý: možné zádrhele a záludnosti aneb co se do předchozích dílů nevešlo

 

Konečně jsme se dopracovali k poslednímu dílu našeho čárkového opáčka. Dnes se znovu podíváme na čárky a záludnosti s nimi spojené.

 

Zesilující a vytýkací výrazy

 

Pokud před spojovacím výrazem vedlejší věty stojí zesilující nebo vytýkací výraz teprve, právě, hned, jen, zvláště, pouze, dříve, pokaždé apod., čárka se píše obvykle již před ním, ne až před spojovacím výrazem.

Příklady:

Přijde, teprve až ho pozvou.

Podívá se na to, hned jak se vrátí ze služební cesty.

Budeme rádi za každou pomoc, zvláště bude-li od srdce.

Musíte se nechat očkovat proti tropickým nemocem, dříve než vyrazíte na cestu kolem světa.

Přemluvili ho, teprve když mu nabídli tučnou sumu na osobní konto.

 

Můžeme se setkat i s případy, kdy je spojovací výraz uvozen dvěma částicemi. Čárku je pak třeba psát již před tou první v pořadí.

Příklady:

Zeptejte se svého lékárníka, třeba právě až si budete kupovat nějaké vitamíny.

Šaty nebudou zmačkané, právě jen když je pěkně pověsíš na ramínko.

 

Vedlejší věty časové závislé na příslovečných výrazech (předtím a pokaždé) čárkou obvykle neoddělujeme.

Příklady:

Předtím než podepíšete, všechno si důkladně přečtěte.

Pokaždé když toho udavače viděl, otřásl se odporem.

 

Dva spojovací výrazy vedle sebe a co si s tím počít

 

Pokud vedle sebe v souvětí stojí dva spojovací výrazy, z nichž každý patří k jiné větě, čárku píšeme jen před prvním z nich.

Příklady:

Nemohl se otáčet, protože kdyby to udělal, nedokázal by jít dál. = Nemohl se otáčet, protože by nedokázal jít dál, kdyby to udělal.

Vyprávěl nám, že ačkoli byla zahrada zanedbaná, rostlo tam několik pěkných ovocných stromů. = Vyprávěl nám, že tam rostlo tam několik pěkných ovocných stromů, ačkoli zahrada byla zanedbaná.

Pokoušel se lhát, ale jakmile jsem mu předložil důkazy, s hanbou vše přiznal. = Pokoušel se lhát, ale s hanbou vše přiznal, jakmile jsem mu předložil důkazy.

Všiml si na cestě dvacetikoruny, a protože tam nikdo nebyl, bez rozpaků si ji strčil do kapsy. = Všiml si na cestě dvacetikoruny a bez rozpaků si ji strčil do kapsy, protože tam nikdo nebyl.

Na posledním příkladu vidíme, že se takto dostane čárka i před spojku a v poměru slučovacím, kde bychom ji za jiných okolností nepsali.

 

Jestliže ovšem chápe pisatel vedlejší větu následující po dvou spojovacích výrazech jako vsuvku, může se čárka napsat mezi spojovacími výrazy. V takovém případě lze použít i pomlčky.

Raději si to ukažme na příkladu: Žádost pošlete doporučeně nebo, jestliže máte cestu kolem, ji můžete přinést do podatelny. PŘÍPADNĚ s použitím pomlček: Žádost pošlete doporučeně nebo – jestliže máte cestu kolem – ji můžete přinést do podatelny.

 

Tím se už ale dostáváme dál, totiž k vsuvkám:

 

Vsuneme-li vsuvku

 

Vsuvkou chápeme je slovo nebo slovní spojení s obsahem věty volně související, ale z hlediska gramatické stavby do ní nezačleněné.

Nezávisí na žádném větném členu a pokud by byla z věty vypuštěna, význam sdělení se nezmění.

Vsuvky oddělujeme od zbytku věty čárkami z obou stran. Vsuvku je také vhodné, často dokonce ještě vhodnější, oddělovat pomlčkami (Pozor na jejich nechtěnou záměnu se spojovníkem, pomlčka vypadá takto – a oproti spojovníku – má dvojnásobnou délku).

Vsuvkou může být i celá vedlejší věta, nikoli pouze větný člen. Takovou větu rovněž oddělujeme čárkami z obou stran, případně můžeme použít i pomlčky.

Příklady:

Tak jsem mu to, stručně řečeno, vysvětlil ručně.

Nikdy bych ti, na mou duši, nelhala.

Tyto závěry jsou, podotýkám, naprosto zcestné!

Dal bych si, to mi věř, ještě jednu porci. Nebo také: Dal bych si – to mi věř – ještě jednu porci.

To máme, sečteno podtrženo, dvacet pět korun.

Neběžela jsi, doufám, celou cestu?

Tenhle kabát – to bys neuhodl – nosil už můj praděda.

Ignác Jáhelný – ani se mi tomu nechce věřit – píše letos již svou sedmou knihu a ještě stíhá besedy se čtenáři.

 

Vsuvky mohou být do jisté míry ustálené, také různě ovlivňují rytmické členění věty. Pravidlo o psaní čárky zde tedy nelze chápat jako striktní. V některých případech lze čárku vypustit a nejedná se o pravopisnou chybu.

Pokud si vsuvka zachovává zřetelně větnou povahu a i v řeči by mluvčí udělala pauzu, je vhodnější ji čárkami oddělit.

Příklad: Na dvoře bylo, já nevím, pět nebo šest slepic.

U ustálěnějších, jednoslovných vsuvek bude patrně vyšší tolerance k psaní s čárkami i bez nich.

Příklad: Znal ho, tuším, od dětství. Nebo i Znal ho tuším od dětství.

Já osobně bych sice toto tuším mezi čárky vždycky zavřela, ale pokud to někdo neudělá, Jazyková příručka to za chybu nepovažuje.

O těchto jednoduchých vsuvkách ještě podrobněji níže, u výrazů s oslabenou větnou platností.

 

Výrazy s oslabenou větnou platností a výrazy, které větnou platnost pozbyly

 

Oslabená větná platnost

 

Příkladem výrazu s oslabenou větnou platností je třeba prosím. Dále také mimochodem, naštěstí, bohužel, samozřejmě, upřímně řečeno apod.

Chápeme-li informaci, kterou nesou výrazy s oslabenou větnou platností, pouze jako doplňující či volně související, čárkou je oddělujeme.

 

Varianta bez čárky ovšem v mnoha případech není chybou – jde například o některé jednoduché vsuvky jako prosím, celkem vzato, upřímně řečeno, bohužel, mimochodem apod.

Varianty: Podej mi prosím dva šálky. I: Podej mi, prosím, dva šálky. Jsou tedy dle Jazykové příručky obě správně.

Podobně jako například: Dnes jsem, bohužel, čerstvé pečivo nesehnal. I: Dnes jsem bohužel čerstvé pečivo nesehnal.

Nebo: V tomto případě naštěstí nemusíme pospíchat. I: V tomto případě, naštěstí, nemusíme pospíchat.

 

Přechodovým jevem mezi souvětím a větou jednoduchou je situace, kdy je vedlejší věta závislá na na výrazu s oslabenou větnou platností. Jde často o modální částice jako samozřejmě, hlavně, jistě, možná, škoda atd.

Psaní čárky je sice v tomto případě možné, ale obvykle se čárka nepíše.

Příklady:

Hlavně že to víš. (Ale můžeme napsat i Hlavně, že to víš.)

Samozřejmě že jsem zamkla. (Samozřejmě, že jsem zamkla.)

Možná že nic netuší. (Možná, že nic netuší.)

Škoda že dlouho nepršelo. (Škoda, že dlouho nepršelo.)

Mimochodem tohle se ti nepovedlo. (Mimochodem, tohle se ti nepovedlo.)

 

Jestliže modální částice stojí na začátku věty a za ní následuje krátké slovo, které nemá vlastní přízvuk (tzv. příklonka), čárka se po modální částici nepíše.

Příklady:

Samozřejmě jsem zamkla.

Možná nic netuší.

Bohužel jsi nic nevěděl.

 

Výrazy, které pozbyly větné platnosti

 

Jde o ustálená spojení – typ s vedlejší větou, která automatizací pozbyla své větné platnosti. Čárku zpravidla nepíšeme (ale její užití se nepovažuje za chybné).

Příklady:

ať chce(,) nebo nechce

ať dělá(,) co dělá

ať se dělo(,) co se dělo

 

Ustálená spojení, která se píší bez čárky:

dělej co dělej

ber kde ber

sněz co sníš

buď jak buď

chtěj nechtěj

 

Výpustka

 

Podobné platí i pro tzv. výpustku neboli elipsu, tedy vynechání části věty s informací, která je posluchači či čtenáři známa a bez které dokáže smysl sdělení pochopit.

Tyto výrazy jsou často chápány spíše jako holý větný člen a čárka se před nimi nepíše.

Příklady:

Řekni mi jak.

Netušil jsem proč.

Nevěděla komu.

Nejde o to kdy.

Podobně se čárka nepíše ani v případě, že se na konci celku ocitne samotný spojovací výraz „vypuštěné“ věty.

Příklady:

Toužil jej navštívit, ale nevěděl kde. (X Toužil jej navštívit, ale nevěděl, kde bydlí.)

Chtěl po něm omluvu, ale neřekl za co. (X Chtěl po něm omluvu, ale neřekl, za co by se mu měl omluvit.)

Musíš se to naučit, i když nevíš proč. (X Musíš se to naučit, i když nevíš, proč bys to měla umět.)

 

Často dochází např. k vypuštění určitého slovesa, i přes jeho vypuštění je však zbylý celek stále vnímán jako věta, je-li je zachován příslušný spojovací výraz, a čárkou se odděluje. Čárku je vhodné psát i v případech, kdy je celek více rozvitý. I v těchto případech ovšem psaní čárky kolísá a ani její nenapsání se za chybu nepovažuje.

Příklady:

Nevěděl(,) jak z toho ven. (= nevěděl, jak se z toho má dostat)

Volič chce vědět(,) co a jak.

Zaměstnanci jsou zvyklí neptat se(,) proč a nač. (= neptat se na důvody) (*)

 

Psaní či nepsaní čárky nemůže být v případě výpustky dle Jazykové příručky formulováno jako striktní pravidlo, protože tzv. „míra pozbývání větné platnostiƒ“ se liší případ od případu a míra ustálenosti je vnímána subjektivně.

 

Infinitivní konstrukce

 

Začněme tím, čemu jsme se věnovali v předchozím oddíle, tedy výpustkami.

Za věty s výpustkou určitého slovesa jsou považovány zejména takové infinitivní konstrukce, u nichž lze dosadit sloveso v určitém tvaru tak, že vznikne věta hlavní (tedy věta mluvnicky nezávislá). V takovém případě se infinitivní konstrukce odděluje čárkou.

Příklady:

Hlavně [je potřeba] co nejvíce číst, opakovali mu pořád dokola.

Nejistě stojí u hranice, teď už [zbývá] jen udělat poslední krok.

 

Pokud infinitivní konstrukce zastupuje vedlejší větu, čárku píšeme.

Příklady:

Vědět to dřív, byl bych se rozhodl jinak. (= kdybych to věděl dřív…)

Mít tak více času, hned bych tam šel s vámi! (= kdybych měl více času…)

Vůbec nevěděl, co s tím podniknout.

Poradil mu, jak nejlépe zhodnotit úspory.

Netušila, na koho se obrátit.

Marně přemýšlel, komu napsat dřív.

Opravdu dlouho řešili, zda s výzkumem nyní přestat.

 

V případech, že je infinitivní konstrukce závislá na slovech být (nebýt) a mít (nemít) a tvoří nimi těsnou významovou jednotku a zvukový celek, čárkou se neodděluje.

Příklady:

Nemám co číst.

Má kam jít?

V této situace je na co odkázat.

Není co dodat.

 

Podobně jako lze na vedlejší větu odkázat zájmenem, může zájmeno odkazovat také na infinitivní konstrukci ve stejné platnosti. Zde jde např. o konstrukce typu jde o to, snažím se o to, mám nárok na to, počítám s tím, důvod k tomu ap.

Pokud po zájmenu následuje rozvitý infinitiv, čárka se obvykle píše. Infinitiv může zájmenu též předcházet, např. ve zvolacích a vytýkacích větách.

Pokud ovšem zájmeno a infinitivní konstrukce nestojí těsně u sebe, je přípustné i psaní bez čárky.

Příklady:

Snaží se o to, najít nové neotřelé náměty.

Mám nárok na to, cestovat se slevou i první třídou.

Jde o to, porozumět jeho svébytnému stylu.

Teď už ti zbývá jen to, vypořádat se se svou minulostí.

Tohle je rozhodně důvod k tomu, neuspěchat naše plány a nenechat se ničím zaskočit.

Snaží se o to, najít pro své knihy nové čtenáře.

Jeník a nejít v sobotu tancovat, to by musel být nemocný.

Mít tak na téhle dlouhé cestě co číst, to bych byl rád!

ALE:

Jaké to je(,) ocitnout se v noci a sám v tmavém lese?

 

Jestliže infinitiv není rozvitý, čárka se obvykle nepíše.

Příklady:

Snažím se o to nepřestávat.

Jde o to porozumět.

Jaké je to létat?

Je důvod k tomu radovat se každý den.

 

Pokud infinitivní konstrukce není uvozena zájmenem, platnost vedlejší věty se vytrácí a čárka se v takovém případě nepíše. Infinitivní konstukce se zde chápe jako větný člen.

Příklady:

Snaží se najít nové neotřelé náměty.

Mám nárok cestovat se slevou i první třídou.

Teď už ti zbývá jen vypořádat se se svou minulostí.

Tohle je rozhodně důvod neuspěchat naše plány a nenechat se ničím zaskočit.

Snaží se najít pro své knihy nové čtenáře.

 

Stejně tak se infinitiv čárkou neodděluje, pokud plní funkci různých větných členů.

Příklady:

Přečíst jednotlivá slova neznamená porozumět obsahu sdělení.

Nevěřil v její odvahu vydat se po jeho stopách.

Ludvík slyšel cosi šramotit v hromadě listí.

Ignáce Jáhelného vždy uspokojovalo radit a pomáhat ostatním.

Dodržet zadání soutěže ovšem připadalo Ignácovi pod jeho úroveň.

 

Úplně nakonec ještě případ, kdy konstrukce s infinitivem vyjadřuje míru. Měrový význam infinitivu bývá zesílen částicí jen. Čárka se před ní píše.

Příklad:

Víčko kompotu bylo vypouklé, jen vybuchnout a nadělat všude svinčík.

Obrázek byl jako opravdový, jen se pohnout a začít mluvit.

 

 

To by tedy bylo k čárkám rámcově asi tak vše, pro podrobnější studium jsem vždy uváděla další odkazy, z nichž jsem také čerpala. Výklad o čárkách a jejich správném užívání samozřejmě také naleznete v kterékoli mluvnici.

Díky moc všem, kteří dočetli až na konec. Doufám, že byl tenhle čárkový seriál aspoň někomu trošku prospěšný.

 

Arenga

 

Více informací najdete například:

V jazykové příručce

Na stránkách pravopisně

Na Diktátoru

Na StudentMag

Na blogu Včeliště

 

(*) Zatímco ostatní příklady modifikuji podle vzorů nebo zcela vymýšlím, tyto jsou doslovně převzaty z Jazykové příručky (ke dni 18.11.2018).