Jelikož máme dnes první pátek v měsíci, nebude dnes klasický článek, ale opět zadání malého literárního cvičení.
Základní pravidla si můžete zopakovat zde.
Únorové téma je:
KNIHA PŘÁNÍ A STÍŽNOSTÍ
Povinná slova: žárlivý, pečlivý, jezevec, tušit
(podstatné jméno může být užito v libovolném pádu, v jednotném či množném čísle, sloveso v libovolném čase, osobě, čísle i způsobu, jedno ze dvou přídavných jmen může být změněno na příslovce)
Propozice:
- text vložte přímo do komentářů pod článkem
- délka minimálně 300, maximálně 1000 znaků (nemáte-li žádný editor, který vám znaky spočítá, můžete použít třeba stránku www.normostrana.sk)
- NESMÍ OBSAHOVAT ŽÁDNÉ TROJTEČKY (tedy toto: …)
- text musí být v českém či slovenském jazyce
- pište s diakritikou (výjimkou je případ, kdy text psaní bez diakritiky vyžaduje, např. přepis telegramu)
- musí se jednat o originální text, žánr je libovolný, stejně tak i forma
- prosíme, nepište fanfikce
- pokud příběh zasadíte do sdíleného světa, prosíme, abyste na to upozornili v poznámce před nebo za vlastním textem
- snažte se, aby váš text obsahoval „minipříběh“ a pokud možno měl pointu
Hodnocení:
- Arenga a Brog opět okomentují první tři příspěvky – pokud tento komentář nechcete, napište před text „komentář T3 ne“. Komentář se pokusíme dodat dle našich časových možností, ale nic konkrétního neslibujeme (a děkujeme, že to chápete). I v únoru možná Arenga zvládne okomentovat víc než tři, ale slíbit to nemůže.
- Pokud si nepřejete, aby byl váš text komentován ostatními čtenáři, napište před text „prosím bez komentářů“.
Upozorňujeme, že texty si lze komentovat a konstruktivně kriticky hodnotit i vzájemně – klidně toho využívejte.
Stručné zopakování základních pravidel:
- hlavním cílem této akce je trénink a trocha té legrace
- dodržujte autorská práva (vkládejte pouze své originální texty)
- text nesmí obsahovat sexuální scény a explicitní popisy násilí (stránky jsou přístupné mládeži)
- spam bude bez varování smazán
- nejsou přípustné žádné osobní útoky na kohokoli
- politickou diskuzi a OT diskuzi mažeme
- základní pravidla vzájemného komentování znějí: SLUŠNĚ A KONSTRUKTIVNĚ
- komentáře vulgární a s osobními útoky bez předchozího upozornění smažeme
Psaní zdar, těšíme se na vaše texty!
Arenga a Brog
Související příspěvky
Jak bylo předem avízováno, tento pátek opět nebude článek od nikoho z Triumvirátu, Melody bandu či některého z …
Nové příběhy! Novější knihy! Nejčerstvější úlovky! A když ne tisíc slonů, tak aspoň dvě kavky! Aneb pravidelné …
Nejsem starý. Už dávno mi není -náct, ale ještě pořádnou dobu mi nebude -sát. Přesto mám pocit, že …
Ten záznam v knize stížností mne naštval. Že prý náš dušený jezevec byl přesolený a připálený, no viděl to svět? Vařím pečlivě, ochutnávám tolik, že hostovi na talíř skoro nic nezbyde, a teď tohle!
Stěžovatele jsem sledoval až domů; nedával si pozor, byla to hračka. Vykopl jsem dveře, vysvětlil mu, co si o něm a jeho zápisu myslím, a vůbec to dotáhl k jakžtakž uspokojivé satisfakci. Když jsem pak po sobě uklízel a otíral otisky prstů, našel jsem mu náhodou v kapse prkenici s doklady.
A tehdy jsem pochopil – mohl jsem to ostatně tušit. Nebyl to zmlsaný gurmet. Byl to žárlivý kuchař!
Do tisíce znaků, nikoli slov, to byla výzva; nuž jsem si to zkusil. Až po odeslání jsem si ale uvědomil, že jsem to uspěchal a že jsem měl nechat první tři místa mladším, po rozboru dychtivějším než já… Kdyžtak mne přeskočte.
Jo jo, to je výzva. A kdyby to mělo ještě o dvě slova méně, bylo by to parádní drabble přesně na sto slov (a myslím, že dvě dolů by se ještě dala – nicméně v zadání to nebylo, přesně stovka bude někdy příště). Musím říct, že se mi moc líbí ta zkratka, kdy mám jako čtenář naprosto jasnou představu o tom, co obnášela ona jakžtakž uspokojivá satisfakce, aniž by samotná akce byla popsaná jediným slovem.
Na slova jsem nekoukal; fakt jich je tak málo? (Drabble jsem nikdy nedělal. Mám ale dojem, že tam se do součtu počítá i název a jméno autora, což tady ani jedno není.) A ohledně té satisfakce – máte to výslovně v pravidlech: žádné explicitní násilí…
Ano, 102.
Co jsem kdy psala drabble, tak se název a jméno autora nikdy nepočítaly, ale záleží na propozicích pořadatele (taky třeba v tom, jak se počítají zkratky apod.).
Asi nejlepší komentář, co mě k tomuto dílku napadá, je, že to byla skvělá jednohubka. Vtipy jsou hezky dávkované, násilí je vyřešeno pěkným způsobem. Pointa potěší, byť je zvláštní, že má někdo v dokladech něco o tom, že je kuchař. Ale stát se to může. Snad jediné, s čím bych zkusil něco udělat je délka vět. Příkladem budiž věta začínající vykopáváním dveří. Je poměrně dlouhá a náročná k přečtení. Možná bych ji rozsekl na tři.
Děkuji. Délka vět: Ve skutečnosti jsem se krotil do stručna, při svém obvyklém stylu bych běžně dělal i mnohem delší… (Paradoxně právě v akčních pasážích mám tendence místo doporučovaných krátkých, skoro holých vět dělat takováhle řetězení. Vyhovuje mi to víc, i jako čtenáři.) Povolání v dokladech: Občas zapomínám, že se svět mění. Dneska už by to měl leda na visitce, ano. Za mého mládí by se z občanského průkazu vyčetlo, v jakém podniku je zaměstnaný, a dost pravděpodobně by u sebe měl i něco, z čeho by se dalo vyčíst, co tam dělá. Ještě o něco dřív, v dobách, které jsem ale už sám nezažil, by v občance bylo i to pracovní zařazení, a v padesátých letech – nepotvrzeně, jenom jsem narazil na detektivku, kde to bylo – dokonce i zaměstnání rodičů…
Tak zrovna s těmi doklady mě to nijak nezarazilo. Prostě jsem to vzala jako fakt, že je tam něco, podle čeho to poznat jde (třeba já mám služební průkaz, ale chápu, že to není úplně obvyklé, ale může mít nějakou identifikační kartu na vstup nebo tak něco, některé velké firmy takové mají, třeba v nějakém hotelu si to představit dovedu).
A teď, když to píšu, mě napadlo ještě to, že doba, kdy se příběh odehrává, není specifikovaná. Tudíž klidně může být i to razítko v občance (nepamatuju si to už úplně dobře, ale myslím, že táta tam měl ještě v 80. letech napsanou i pozici, na níž byl zaměstnán).
„A seš si fakt jistej?“
„Jo.“
„Já jen, abychom z toho neměli problémy. Starej je prý dost žárlivý.“
Tom mu neodpověděl a dál psal do knihy to, co měl podle Franty být jejich rozsudek smrti. Prostor před kanceláří se mu líbil čím dál míň.
„Dělej!“ okřikl Toma, ale ten se jako na potvoru zrovna dneska rozhodl být při psaní pečlivý.
„Co to zase vyvádíte!“ zaburácel za nimi obávaný hlas.
„Zdrhni!“
„Však jo!“
Studenti poněkud zaraženě sledovali profesory japanistiky a slavistiky, jak peláší chodbou, smějí se a za nimi se se zvednutou pěstičkou plouží stařičký děkan Jezevec.
„Vy jedni!“ sípl a mrštil po prchající dvojici knihou stížností. Narazila do stěny a při dopadu se otevřela:
Dáša z naší fakulty
Nosí doma kalhoty
A našemu Jezevci
Nasadila PAROHY!
„Já to tušil!“ řekl děkan. „Já to tušil, že když mají v životopisech napsané ‚organizátoři dětských táborů‘, budou s nimi jen problémy!“
Zajímavý nápad, ale moc jsem nepochopila smysl celé akce Toma a Franty – navíc překvapení, že se nejedná o studenty, je podle mne prozrazené moc brzy. Takové zásadní odhalení by mělo být ideálně na samém konci textu. Navíc mi moc nesedí to, že se jednalo o profesory – vzhledem k tomu, že tohoto akademického titulu dosáhne člověk zpravidla až ve středním či ještě zralejším věku, mi to nekoresponduje s tím, že měli v životopisech uvedeno, že byli organizátory dětských táborů (navíc tohle by si asi do životopisu nikdo, kdo je už profesorem, neuváděl). Realističtejěí by bylo, kdyby se jednalo o odborné asistenty jednotlivých oborů, ale chápu, že profesor je takové víc překvapivé. Pozor na to, že když nějaká osoba používá v přímé řeči hovorový jazyk, mělo by to být konzistentní – v jedné větě “starej” a “žárlivý” docela bije do očí. Na čtvrtém řádku také dochází k určitému, minimálně gramatickému zmatení hlavních protagonistů. Tom píše a v další větě se mu prostor před kanceláří líbí čím dál míň – zde byl asi myšlen Franta, ale z věty vypadl. Stejně tak je jasné, že repliku “dělej” pronesl Franta, ale jelikož je podmět nevyjádřený a v předchozích větách je stále podmětem Tom, stylisticky to kulhá. Obojí jsou ovšem kosmetické, snadno odstranitelné nedostatky. V poslední přímé řeči bych asi nepoužila jako uvozovací větu poměrně sterilní “řekl”, ale nějaké výstižnější, emočně zabarvenější sloveso. Za co mohu jednoznačně pochválit, je formálně správné psaní dialogu včetně správného psaní uvozovek.
Myšlenka, že Jezevec je člověk, je super řešení problému. To chválím. Podobně je vcelku v pořádku gramatika. Ale jinak… Nu, teď ale udělím radu, která bude znít blbě, protože překope vlastně celý příběh – absolutně bych vynechal školní prostředí.
Nedovedu si představit, co by na Filozofické fakultě dělala někde ve volném prostoru jakási kniha stížností (alespoň u nás na MUNI takhle knihy stížností nemáme). Ani že by lidé s titulem profesora takhle veřejně ztrapňovali děkana. Natož před studenty. (O tom, že udělat něco takového v době, kdy nehrozí přistižení, ani nemluvě. Zrovna profesor se dovede v budově zdržet tak, aby tam nikdo jiný nebyl. Ostatně… dovedou to i doktorandi, když je to jo, hodně potřeba.) Nad podivnou potřebou napsat nebezpečnou říkačku velice pečlivě musím zvednout obočí. Dále, pakliže by byl děkan Jezevec tak starý, že se musí ploužit a má jen “pěstičky”, nedovedu si moc představit, že by v sobě měl dost sil na vrhání knihou po utíkajících lidech. Navíc člověk takového věku by pravděpodobně něco tak těžce nedůstojného nedělal, když ani neví, co prchající dvojice provedla, a když jsou kolem studenti.
Celý příběh se prostě hodí spíš pro dva puberťáky a jejich třídního učitele, kteří se na školním výletě vyskytly u nějaké knihy přání a stížností. Ale chápu, že tím se z relativně originální myšlenky stává myšlenka průměrná.
Na stylistiku už upozornila Arenga, takže jen přizvučím, že mě to ve všech daných případech také mátlo či trkalo do očí. Za sebe bych jen dodal, že verše se obvykle nepíší bez interpunkce. Ani se nepíše tak, že by na každém řádku bylo velké písmeno, pakliže v tom není nějaká konkrétní myšlenka. A pak je tu fakt, že říkanka ani nemá pravidelné metrum. Což je dost zvláštní, když text tvořili jazykovědci.
Mimochodem, profesoři se typicky nezaměstnávají, na fakultách se profesory stávají. A stejně by je pravděpodobně nepřijímal děkan.
Možná by se to mohlo odehrávat v nějakém přepychovém hotelu, Hiltonu nebo něčem na ten způsob. Tam by se dala předpokládat kniha stížností, přitom tam může být fůra obstarožních vysokých manažerů, u kterých se to infantilní uličnictví bude taky docela vyjímat…:-)
‘Milý Bože. Naše kultura je zkažená a míří do záhuby. Za posledních sto let zahynuly ve válkách desítky nevinných. Nevážíme si jeden druhého. Národ Drpů je dokonce tak žárlivý na půvab naší země, že nám u hranic pokácel už tři krásné stromy. Jsem zhnusen tímto světem, vznáším stížnost na Tvé dílo.’
Rukopis krále Wrxe, navzdory rozhořčení stále velmi pečlivý, pokrýval další a další řádky Knihy – dokud se v mozaikových oknech nezablýsklo a zhůry se nerozezněl hromový hlas:
„Nevděčný zmetku! Mohl jsem tušit, že to takhle skončí! Zdolal jsi hory, řeky a hvozdy, došel jsi až sem, vstoupils do Prvního Chrámu a ke Knize, jen abys mi plivl do tváře?! Dobrá, jak si přeješ! Přepíšu Stvoření! Stanete se zvířaty a dar rozumu získá úplně jiný tvor! Ukážu vám, jak vypadá zlo!“
Jezevec Wrx padl na všechny čtyři, během několika okamžiků obrostl chlupy a ještě než se mu mysl nadobro zakalila, před vnitřním zrakem mu proběhl děsivý výjev.
Opice stavící se na zadní.
Nepoužívala bych jednoduché uvozovky – správná podoba je navíc ‚ ‘, tedy v podobě 9 6 a počáteční uvozovky dole – ale buď normální dvojité nebo kurzívu. Jednoduché uvozovky se používají až jako druhé v řadě, tedy potřebujeme-li napsat uvozovky uvnitř uvozovek.
Nejsem si úplně jistá psaním velkých písmen v „První Chrám“ – osobně bych psala spíš „První chrám“.
Jinak nemám, co bych vytkla. Text je napsaný svižně, bez zbytečné vaty, má pěknou, na samý konec umístěnou pointu (což je zvlášť u krátkých textů žádoucí). Představa jezevců na místě “lidí” mě docela pobavila. A text vede i k určitému zamyšlení (-pokáceli nám tři stromy; – ukážu vám, jak vypadá zlo… jo, lidi si dělají mnohem horší věci, to je bohužel naprsotá pravda, ach jo)
Takže za mne celkově velmi dobře.
Také bych se přimlouval za to, aby text v knize nebyl označen jednoduchými uvozovkami. Nejvhodnější by za mne byla kurzíva, ale chápu, že je náročné ji v komentáři vytvořit. Podobně souhlasím i ohledně dalších připomínek od Arengy.
Co se příběhu týče, jsem rád, že navzdory krátkosti dovede člověka nejen pobavit, ale i přivést k zamyšlení. Trochu mne mrzí, že rozumu dostal nejočekávatelnější možný tvor, ale celková pointa je hezká.
Ještě bych podotkl, že pomlčku bych asi nepoužíval, čárka by stačila. A větu “Jezevec Wrx…” bych možná rozdělil na dvě, je dlouhá a komplikovaná na to, že směřuje ke gradaci pointy.
Celkově jde ale o hezký jednoduchý příběh, kterému lze vytknout jen kosmetické detaily.
Strašně bych chtěla vědět, proč já? Proč mi tohle dělá?
„Nebul!“ okřikla mě kamarádka v telefonu. „To přece nic neznamená! No tak si změnil status, že je ve složitém vztahu, no bóže!“
„Ale já určitě vím, že byl venku s holkou odvedle!“
„Nic nevíš! Nebuď tak žárlivá!“
„Ale co ta fotka, co si přidal na zeď?“
„Ta s kamarády? Co je s ní?“
„Je tam i ta holka!“
V telefonu se ozval povzdech. „Proč nejsi takhle pečlivá i ve chvíli, kdy mi máš poradit, co na sebe?“
„Opustí mě,“ vzlykla jsem.
„Prdlačku! Vypni mobil a raději dělej něco užitečného! Víš, co nás zítra čeká! Hlavu vzhůru. Čau!“
Mobil oněměl.
Nešlo ji poslechnout.
Byla jsem zakládajícím členem stránky „Kniha přání a stížností“, což se mi teď hodilo. Otevřela jsem ji a napsala krátký příspěvek: Neštěstí v lásce – život je krutý! Určitě někdo brzy odepíše!
Konečně jsem se natáhla pro učebnici přírodopisu, odkud na mě zíral jezevec lesní, zítřejší test, na který jsem se nemohla soustředit. Kdo by totiž tušil, že život v šesté třídě je tak náročný!
Text má 1010 znaků, takže přesahuje daný limit. Vzhledem k tomu, že je to v 10% toleranci, mazat nebudeme, ale příště bych prosila o přesné dodržení propozic. Díky.
Nemá být i první řádek přímá řeč v uvozovkách?
Jinak chválím za správné formální psaní uvozovek i dialogu.
Celkově jsem ale z textu trochu rozpačitá, protože ani po několikerém přečtení se nedokážu rozhodnout, zda to má být nadsázka či parodie, nebo je vše míněno vážně. Pokud to má být nadsázka, případně parodie, něco tomu chybí, aby to vyznívalo správně, člověk okamžitě pochopil, že je to legrace, a náležitě se u toho pobavil. Pokud je to míněno vážně, tak mě to spíš trochu děsí.
Celkově bych také doporučila trochu seškrtat, dialog je zbytečně dlouhý, nemá švih, čtenář dlouho čeká, co z toho bude – a pointa se nachází mimo dialog, až na samém konci – což je ovšem naprosto v pořádku, jak jsem psala i u předchozího hodnocení, tam pointa u krátkých textů jednoznačně patří. V tomto případě ovšem trvá moc dlouho, než se k ní dostaneme a jako čtenáře mě to tak úplně nezaujalo (myslím průběh toho dialogu).
Nejprve chci poděkovat za reakci a názor.
Co se týče mezer, nevím, kde je chyba, ale já když si to znovu překopíruji do wordu, tak mi to ukazuje 997 znaků včetně mezer. Tak nevím, kde dělám chybu.
První řádek neměl být v přímé řeči. Chtěla jsem to pojmout jako její myšlenky, menší úvod pro čtenáře, nechtělo se mi začínat přímou řečí. Přišlo mi to divný. Ale otázka je, co je divnější. Rozhodně to nebyla snaha ušetřit znaky.
Chtěla jsem z toho udělat nadsázku, na druhou stranu když někdy vidím děti, jak se na fcb chovají, myslím, že to zase až tak veliká nadsázka bohužel nebude.
Ty jo, škrtat dialog? 😀 A to byl tisíckrát delší! No dobrá no… 🙂
Ještě jednou děkuji.
Ještě jednou jsem si to zkusila přehodit do Wordu a kouknou na ty znaky – mně to ukazuje 1010 – myslím, že problém byl v odražení odstavců, když jsem si zobrazila skryté znaky, na konci každého odstavce byla taková vlevo směřující šipka (↵) místo klasického znaku ¶, který se mi udělá, když odklepnu odstavec entrem. Když jsem to zkusila na konci řádku odklepnout normálně entrem a tu šipečku přitom vymazala, počet znaků se zmenšil.
Jestli je to nadsázka, možná by stálo za to to ještě maličko vytáhnout tím směrem, aby to bylo jasnější. Může to i ten dialog předtím docela oživit – a čtenáře to bude bavit a bude se třeba i smát ještě před tím, než dojde k závěrečné pointě.
Takže jsem tedy splnila nebo někde udělala chybu a je těch znaků víc? Myslela jsem, že na tohle je word je spolehlivý.
Dialog by třeba šel upravit, ale do 1000 znaků to prostě nevidím reálně. 😀
Jde to. Například “Nežárli!” poslouží úplně stejně jako “Nebuď tak žárlivá!” a hned je dvanáct znaků dole… Atd. Na tohle ta cvičení jsou: naučit úspornosti. Mimo jiné.
Deset, ne dvanáct. Jak jsem to počítal, hrome? Nicméně zbytek platí.
Ano, akorát zrovna to žárlivý bylo v zadání jako povinné přídavné jméno.
Ale jinak je to právě o tom, že člověk musí zjistit, kde ubrat a jak jít až na dřeň, aby zachoval smysl; co všechno se dá osekat – a pak třeba zjistí i to, že celek funguje daleko lépe. Mně osobně hodně dalo právě to, když jsem začala psát drabble – člověk napíše kratičký příběh, ale má těch slov třeba 120 a 20 musí tím pádem prostě pryč. Jako první to většinou odnesou spojky, pak jdou zbytná přídavná jména a příslovce atd. Ve chvíli, kdy jsem se naučila seškrtávat drabble, pracuje se mi mnohem lépe i s delšími texty.