Pro začátek si řekneme jeden starý vtip. Víte, jaký je rozdíl mezi černým a morbidním humorem? Černý humor je deset dětí v jedné popelnici. Morbidní humor je jedno dítě v deseti popelnicích.

Chvilka ticha, házejte po mně pukavce.

Jo, ten vtip je nechutný a kromě dětí jsem ho taky slyšel s různými menšinami nebo spíš jednou konkrétní, jmenovat nechci, všem je to asi jasné. Ten vtip si prosím zapamatujte, bude potřeba později.

Přesuňme se myšlenkami ke kávě. K takovým těm malým pytlíčkům, na nichž se píše, že se jedná o výrobek 3v1 (3 v 1, 3-v-1, vyberte si, já to budu psát takhle). Nebo různým multifunkční nástrojům a přístrojům, které se chlubí, kolik funkcí najednou se v nich skrývá. Já jsem si například nikdy nepořídil MP3 přehrávač, protože k čemu by mi byl, když mobil zvládne to samé? Více věcí v jedné je přece výhodou!

Snad až na povídky.

 

3v1! Objednejte do hodiny a přidáme drbátko na záda úplně zdarma

Prvním nešvarem je povídka 3v1. Teď si možná řeknete, co je na špatně na tom, že povídka obsahuje příběh, hrdinu a roztomilé zvířátko. Ne, povídka tři v jednom vypadá následovně.

Hrdina, říkejme mu třeba Franta, se vydává na výpravu, protože chce zabít děsivého draka. Toho nakonec nachází a zabíjí. Poté se vypraví do dalekého přístavu Propiskova (aneb hra, co první zahlédnu na stole, abych vymyslel jméno), kde se připlétá do vyšetřování záhadné loupeže kouzelných artefaktů. Po vyřešení této záhady odplouvá lodí na ostrov Pinzeta (opravdu se nachází kousek od propisky). Zde prožije dobrodružství, během něhož bojuje proti kultu nového boha uctívajícího dálkové ovládání od hi-fi věže.

Ty příběhy mají všechny hlavu a patu, v zásadě jim třeba ani není moc co vytknout, ale přesto se čtenář nemůže ubránit myšlence, že právě přečetl tři krátké povídky, které autor propojil vratkými oslími můstky a vydává je za jedinou povídku. Nebo ty oslí můstky ani nemusí stavět, někdy stačí konec jednoho příběhu, střih a následuje další příběh.

Je to špatně? Ano i ne. Není to špatně, pokud má autor ambice napsat sbírku povídek o Frantovi nebo dokonce povídkový román, v němž by na sebe příběhy přímo navazovaly. To je skvělé. Jenže v tom případě by si měl rozmyslet, kam tohle pošle. Chápal bych, kdyby podobný text poslal nakladateli se slovy, že se jedná o tři kapitoly z patnácti románu, a zda by měl zájem si přečíst zbytek. Jenže problém nastane, pokud se pokusí s podobným textem prorazit v soutěži.

To si pak porotce říká, zda autor neměl poslat tři kratší povídky nebo raději z těch tří vybrat tu nejlepší a tu poslat samotnou. (Důvodem je, že jak se píše například v propozicích Žoldnéřů fantazie, děláte sami sobě konkurenci, případně u CKČ mi bylo přímo řečeno, že posílat do jedné kategorie dva texty není dobrý nápad.)

U povídky 3v1 může mít čtenář problém, na který děj by se měl vlastně soustředit, náhlá změna prostředí i postav ho může mást, marně hledá souvislosti a ve výsledku mnohdy odchází s dojmem, a nebývá to jen dojem, že tyhle tři kousky spolu vůbec nesouvisely. Že autor jen toužil dosáhnout vrchního znakového limitu soutěže.

Vážení, i když chcete prorazit s povídkovým románem, pošlete v takovém případě jako ukázku jen jednu povídku! Tohle je ve výsledku stejný přístup jako podívat se na znakový limit a zjistit, že se do něj vejdou přesně první dvě kapitoly knihy (v nichž se pochopitelně nestihne nic vyřešit), a ty poslat. Když o tom tak mluvím, to už jsem dlouho neviděl, že by se autoři poučili?

 

A co povídka 1v3?

Povídka 1v3 se může zdát jako úplný opak, ale stačí krátké zamyšlení, abychom dospěli k závěru, že se jedná v podstatě o to samé, ale autor zvolil trochu lepší přístup.

Ne teda o moc, jak brzy zjistíte.

Spousta z nás si vymyslela hrdinu a o něm psala sérii povídek. Zmínil jsem to určitě opakovaně. Ano, ta série, ze které můžete vzít tři povídky a vydávat je za jednu. Ne, to není dobrý nápad, já radši ty tři povídky vezmu a pošlu je do tří soutěží!

Jo, to zní dobře. Není to špatný nápad.

Škoda jen, že občas se nepovede, aby čtenář pochopil, co je hrdina zač. Je jasné, že zmiňovat zas a znovu v každé povídce všechny reálie světa není úplně ideální, ale aspoň té postavě, kolem které se vše točí, byste trochu pozornosti věnovat mohli.

Je celkem jasné, že kdyby se všechny povídky nacházely v jedné knize, tak první příběh by sloužil v první řadě k seznámení s Frantou. Jak vypadá, jak se chová, jaké má schopnosti, atd. Zkrátka stačí zasadit Frantu do situace, v níž se naplno projeví a čtenář má tak šanci ho poznat. V dalších povídkách se autor pochopitelně musí snažit být konzistentní s tímto nadneseným obrazem, ale už se Frantovi nemusí tolik věnovat.

Škoda jen, že ta první povídka šla do Ceny Karla Čapka, zatímco druhá do Žoldnéřů fantazie a třetí je ve Vidoucím. Ne že by se nenašli lidé, kteří čtou všechny tyto soutěže, ale obávám se, že jeden porotce důkladně pozná Frantu a bude přemýšlet, proč je tolik prostoru věnováno seznámení s postavou vyskytující se v jediném příběhu, zatímco dva jiné zase ovládne zmatek z toho, kdo je sakra zač ten Franta, a proč dělá, co dělá.

Pak tu máme extrémní případy, kdy do soutěže přijdou tři povídky s názvy Frantovo dobrodružství část první až třetí. To jsem ale viděl zatím jen jednou a snad už nikdy neuvidím.

 

Co s tím?

Pamatujete na vtip ze začátku? Jedna popelnice je přecpaná, a u druhé vás za chvíli bolí ruka, protože jste museli otevřít spoustu vík. A třeba jste ani všechny ty popelnice nenašli.

Povídky 3v1 ani 1v3 nejsou ideální. Jedna mate, druhá nutí čtenáře, aby si dohledal další Frantovy příběhy, ke kterým ale nemá třeba šanci se dostat. Jenže víte co? Porotce těch povídek četl třeba sto. Ono ho další Frantovo dobrodružství možná ani nezajímá.

Prosím, když už píšete sérii, na tohle si dejte pozor. Ať už zvolíte první nebo druhou variantu, věřte, že ideální není ani jedna.

 

Sikar