Nebojte se, mohu vás ubezpečit, že tímto článkem nikoho neodrazuji od pojídání jeho oblíbeného ovoce. Ten Jahoda je s velkým J, takže jistě tušíte, že se jedná o jméno. Koho? Na to zkuste přijít sami.

Letos jsem odřekl porotcování všech větších soutěží, protože jsem věděl, že bych to nestíhal. Trochu jsem se bál, abych vůbec měl materiál na články, ale nakonec jsem zjistil, že o něj nebude nouze. Upřímně, spíš jsem se vrátil ke kořenům. Dřív jsem psal často o vlastních chybách, které jsem nacházel ve svých starých textech. Pak jsem se soustředil na chyby účastníků soutěží. Nyní vám mohu s radostí psát o chybách ve svých současných textech. Jupí!

Už jsem to letos párkrát zmínil, ale na začátku roku mi na stole přistálo téměř tři sta (ten počet se mezitím ještě nafoukl) stránek plných poznámek. Už během jejich zpracování bych mohl trousit nějaké obecné rady. Pozor na nevinně vypadající, ale přesto vycpávková slova, nepište jako mistr Yoda, atd. Pak ale mám jednu radu, kterou by si každý začínající autor měl vytesat do zdi nad monitor.

Když na to přijde, prostě se vykašli na Jahodu!

Myslím, že bych kolem toho Jahody měl přestat chodit jako kolem horké kaše. Zkrátka, jednoho večera jsem konečně uspal mladšího syna. Sám jsem během toho procesu taky na chvíli zabral, takže když jsem pohlédl na mobil a tam viděl vyjádření k povídce do sborníku, nebyl jsem zcela při smyslech. Proto jsem poznámku, že bych měl radši úplně vypustit z textu toho Jahodu, vůbec nepochopil. Na můj dotaz, jakého šmarjá Jahodu, že žádného Jahodu v příběhu nemám, jsem byl jemně upozorněn, že zřejmě ztrácím smysl pro humor.

Jahoda se opravdu nejmenoval Jahoda. Vyměňte v tom slově dvě samohlásky a získáte křestní jméno jisté historické osobnosti. Nápovědy – šestnácté století, pobýval mimo jiné v Praze. Každopádně Jahoda se do textu nehodil, ale reálie kolem něho vypustit nešly. Co s tím?

A tady přesně nastává ona rada. Vypustit Jahodu znamenalo následující:

• Vymyslet, která jiná postava by ho mohla nahradit.
• Vymyslet spojitost této postavy s reáliemi přímo historicky napojenými na Jahodu.

Nezní to náročně, že ne? Protože to náročné nastává. Posledním bodem totiž je:

• Vymazat pět stránek o Jahodovi, napsat něco úplně jiného a projít zbytek textu, aby někde Jahoda nezůstal zmíněný.

Někteří z vás si asi teď říkají, co je na tom těžké. Víte, stačí dostatečně dlouho pracovat s lidmi, abyste zjistili, že spousta jich není schopná přijmout jakoukoliv změnu ve svém textu. Budou se s vámi hádat o každé čárce, natožpak aby uznali, že vedlejší postava se do děje vlastně nehodí nebo je nedejbože dokonce doslova blbě napsaná.

Při spolupráci s jakýmkoliv redaktorem se připravte na to, že některé úpravy dostanete jako návrh k vylepšení, ale jiné vám budou prostě oznámeny. Tohle vypusť/předělej, jinak tvůj text bude k smíchu.

Sami redaktoři to asi nemají snadné a nejspíš taky musí jednat s tvrdohlavými autory. Pamatuji si na telefonát, ve kterém jsem byl málem zoufale prosen o překopání jedné věty na poslední chvíli, a jestli je v pořádku, když tu změnu provedou přímo v nakladatelství a nepůjde to přese mě, protože není čas. Upřímně mě to trochu šokovalo. Šmankote, tak mi chtějí doplnit do věty pár slov a jinde změnit slovosled. Jo, souhlas, jen ať to běží do tiskárny.

Také se může stát, že vám jako návrh přijde, že máte vypustit konec. Sám jsem nedávno takhle mazal půl stránky, ale pamatuji na autora, kterému jsme kdysi navrhli, aby úplně vyškrtl hned tři. V obou případech už se jednalo jen o natahování, nic nového to čtenáři nepřinášelo, a konec předchozí části působil jako mnohem lepší závěr.

Vraťme se však k případu, kdy jsme požádáni o nemalý zásah do textu. Musíte se vzdát Jahody, ale vám se prostě zdá, že to bez něj nejde. Takže co? Odmítnete?

V takovém případě bych se rád optal, jaký máte problém. Hned teď mě napadají dvě varianty, proč tam Jahodu chcete. Lenost a ego. Buď vám přijde, že to je moc práce, tak se snažíte druhou stranu přesvědčit, že jinak to prostě nepůjde, nebo si myslíte, že váš příběh je dokonalý s Jahodou a ani náhodou nechcete Borůvku nebo Malinu.

Hele, mám jen jednu radu. On ten člověk na druhé straně stolu dělá v branži docela dlouho, řekl bych. Jo, sice nás někdy zamrzí, že nám třeba vyškrtl odstavec, který nám přišel děsně vtipný, ale co takhle si ten kousek přečíst znovu a zamyslet se nad ním?

Protože upřímně řečeno, můj Jahoda byl označen mimo jiné za papírového. Trochu jsem váhal, co přesně je tím myšleno, ale když jsem těch pár stránek přečetl znovu, měl jsem pocit, že úplně slyším to šustění. Ta postava byla pitomá, chovala se jako vůl a moc do toho všeho nezapadala.

Takže co? Ego stranou. Fakt to není ono. Lenost stranou, protože na nahrazení Jahody závisí osud textu. Stačilo se zamyslet, aby člověk našel náhradu, a pak během dvou večerů sepsal alternativní verzi.

Bolelo to? Ublížilo to textu, který přece byl už předtím dokonalý? Ani náhodou. Ten text dokonalý nebyl a asi ani není, ale po nahrazení Jahody je rozhodně lepší. Jahodův náhradník nejen že je zajímavější postavou, on dokonce příběhu dodá nový rozměr.

A stačilo co? Nepovažovat se za geniálního a důvěřovat zkušenějším.

Vážení, mám pro vás radu. Pokud vám redaktor či nakladatel něco navrhne, vyslechněte ho a zamyslete se nad oním návrhem. Aspoň zamyslete, neshazujte ho hned ze stolu. Pokud vám řekne, že byste něco rozhodně měli udělat, popadněte toho Jahodu a hoďte ho z okna, jo? Nebuďte líní, sedněte na to a makejte.

V zájmu tohoto člověka je vydat co nejlepší text. Pomožte mu s tím a nedělejte ze sebe nadčlověka, který ví vše nejlépe.

Počkat… Že občas tu změnu provést nejde? Hmm, námět na další článek?

Sikar

(Tak co, víte už, kdo je Jahoda?)