Jelikož máme (už zase) první pátek v měsíci, nebude dnes klasický článek, ale zadání malého literárního cvičení.
Základní pravidla si můžete zopakovat zde.
Ještě před vyhlášením nového tématu bychom všem, kteří psali minulý měsíc, chtěli poděkovat, jak jste se skvěle zhostili naší výzvy, aby každý každému napsal alespoň ANO/NE. Všichni jste se rozepsali podrobněji, díky čemuž jste také dostali celkem dost kvalitní, konstruktivní zpětné vazby. Ještě jednou díky moc, bylo to opravdu fajn. Pokud takovéto komentování zopakujete, budeme rádi jistě nejen my, ale hlavně autoři příspěvků.
Jelikož duben je měsíc drabble, nebudeme po vás tento měsíc chtít nic jiného než drabble – a to na téma:
PIJAVICE
Drabble je minipovídka přesně na 100 slov (nadpis se nepočítá). Ani o slovo méně, ani o slovo více. Proč drabble? Protože skoro nic člověka nenaučí škrtat tak, jako nutnost vejít se do sta slov přesně.
Propozice:
- termín zveřejnění není stanoven, můžete své texty vkládat kdykoli – lze ovšem předpokládat, že čím dříve vložíte, tím více lidí si vaše dílo přečte,
- jak zadání zpracujete, je na vás, budeme sice rádi, když se zde objeví nějaký prvek fantastiky, ale není to povinné,
- text by měl být uzavřený, měl by fungovat sám o sobě, nemělo by se jednat o úryvek z nějakého delšího textu bez jednoznačného začátku a jednoznačného konce,
- text vložte přímo do komentářů pod článkem,
- délka je 100 slov, ani 101 ani 99, ale přesně 100 slov – na spočítání můžete použít třeba tento praktický on-line nástroj, pokud nemáte editor, který počítá za vás,
- nadpis se nepočítá, použijete-li však v textu nějakou zkratku, jako samostatné slovo se počítá každé zkrácené – např. MHD = městská hromadná doprava = tři slova (Dodatečná vysvětlivka: myšleny jsou zkratky, které se dají napsat buď zkráceně nebo rozepsat do jednotlivých slov, viz výše ono MHD; toto opatření je proto, aby autoři zbytečně nezkracovali to, co může být rozepsáno pouze za účelem šetření slov),
- text musí být v českém či slovenském jazyce,
- pište s diakritikou (výjimkou je případ, kdy text psaní bez diakritiky vyžaduje, např. přepis telegramu nebo SMS),
- musí se jednat o originální text, žánr je libovolný, stejně tak i forma
- prosíme, nepište fanfikce,
- pokud příběh zasadíte do sdíleného světa, prosíme, abyste na to upozornili v poznámce před nebo za vlastním textem.
Nedáváme to tento měsíc jako podmínku, ale pokud budete i tentokrát komentovat a konstruktivně kriticky hodnotit texty každý každému, budeme velmi rádi! Minule se to opravdu osvědčilo.
Hodnocení:
- Arenga a Brog u prvních tří příspěvků napíší stručný komentář se zpětnou vazbou – pokud toto hodnocení nechcete, napište před text či za něj „komentář T3 ne“. Hodnocení se pokusíme dodat dle našich časových možností, ale nic konkrétního neslibujeme (a děkujeme, že to chápete).
- Pokud si nepřejete, aby byl váš text komentován ostatními čtenáři, napište před text či za něj „prosím bez komentářů“.
Stručné zopakování základních pravidel:
- hlavním cílem této akce je trénink a trocha té legrace
- dodržujte autorská práva (vkládejte pouze své originální texty)
- text nesmí obsahovat sexuální scény a explicitní popisy násilí (stránky jsou přístupné mládeži)
- spam bude bez varování smazán
- nejsou přípustné žádné osobní útoky na kohokoli
- politickou diskuzi a OT diskuzi mažeme
- základní pravidla vzájemného komentování znějí: SLUŠNĚ A KONSTRUKTIVNĚ
- komentáře vulgární a s osobními útoky bez předchozího upozornění smažeme
Psaní zdar, těšíme se na vaše texty!
Arenga a Brog
Související příspěvky
Literární soutěže hodnotím od roku 2010. Za těch několik let mi už rukama prošlo pár tisíc povídek, takže …
Jelikož máme opět první pátek v měsíci, nebude dnes klasický článek, ale zadání malého literárního cvičení. …
Betačtenáři jsou lidé, kteří pročítají autorův text a předávají mu své dojmy z něj. Tato činnost se nazývá …
Nevím, jestli do tohohle půjdu (spíš ne), ale stejně mi okamžitě naskočila zlomyslná otázka. MHD se dá číst jako “městská hromadná doprava” i jako “em há dé” a v obou případech jsou to tři slova, jistě. Ale za kolik slov je “PET-flaška”?
Za dvě, ,,polyethylenová flaška”.
Tohle počítání je ovšem dost obskurní, zkratky se v drabblatech standardně počítají jako jedno slovo, ne několik.
A jak tady budou počítat spřežky? Bude se chvályhodný počítat za dvě slova a bůhvíco za tři?
Je ,,zájezd s Čedokem” pět slov?
Mno, mám dojem, že “zkratkové slovo” je už z definice jenom jedno. Slovo složené jakbysmet. Ovšem spřežky a jakákoli jiná havěť s pomlčkou (třeba “Rakousko-Uhersko”), to už je oříšek…
Dá se to napsat samostatně, aniž by to ztratilo smysl? Rakousko-Uhersko je název státu, podle mne jedno slovo.
Ale jak jsem už psala v předchozím komentáři, nechci se hádat o jednotlivá slova.
A politruk? Původně to je ruská zkratka vzniklá zkrácením originálního názvu политический руководитель. Obdobně i kombat (Командир батальона).
bude se to počítat za jedno slovo nebo za dvě?
A co karma? Pojmenování vzniklo apelativizací jména firmy, která v Čechách toto zařízení vyráběla, a to odkazuje ke jménu zakladatele – Karel Macháček.
Čedok je jedno slovo, protože je to název firmy, sice je to vytvořené ze zkratky, ale nepoužívá se to jako zkratka. Chvályhodný, bůhvíco, kdovíco apod. jsou jedno slovo, protože se dle pravidel českého pravopisu píší dohromady. Nejsou to zkratky, ale slova složená.
Ale jako opravdu bych se tady nerada hádala o slovíčka, na to fakt nemám ani čas ani energii. Cílem téhle akce je mít trochu tréninku a trochu zábavy, pokud by měl někdo 101 slov, určitě mu kvůli tomu příspěvek mazat nebudu.
Láska ke sportu
Znáte ty chvíle, když čekáte na někoho, kdo nikdy nepřijde? Domluvíte si sraz a pak jste za debila. Ať už čekáte kámoše nebo vaši potenciální drahou polovičku. Jasně, přijdu! Uvidíme se! Ujišťují, že se na vás rozhodně nevyprdnou. Co nakonec asi udělají…
Zažívám přesně takovou chvíli. Jasně, florbalový zápas, to zní skvěle! Ráda tě uvidím hrát!
Kecy. Za pět minut je buly. Ona nikde. Holt, občas potřebujete nějak nakopnout, že jo. Nějakou motivaci ukázat, že udělala chybu.
„Dal jsem hattrick.“
„Vážně? Škoda, nemohla jsem přijít. Byla jsem na hokeji… David je fakt dobrej!“
Pijavice jedna. Hokej vydělává víc než florbal.
Pointa se mi líbí, a o tu jde v takhle krátkém útvaru nejvíc. Fajn. Ale – cítím tu obrovskou nevyváženost složek úvod/stať/závěr (jak nás to kdysi učili ve škole). Úvod, čili uvedení do situace, zabírá víc jak polovičku textu, pak jsou tu dva řádky dialogu jako zápletka a jeden na pointu… Přitom celý ten úvod by šel shrnout do nějakých dvaceti slov, a potom by bylo víc prostoru pro rozvíjení situace (“Hned po zápase jí volám. Uživatel nedostupný. Vylezu ze sprchy, totéž. Až za hodinu mi to vzala…” – to je jen jedna ze spoust možností, jak by se s tím dalo pracovat – přidat na napětí, ukázat zoufalost vypravěče -, kdyby bylo kde.)
Jo, a pasáž “Holt, občas potřebujete nějak nakopnout, že jo. Nějakou motivaci ukázat, že udělala chybu.” (kromě toho, že by patří k těm kouskům, které by šlo bez úrazu vypustit) je jaksi krkolomná. Musel jsem ji číst dvakrát, abych se dobral toho, jaký (snad) má smysl.
Souhlasím s Leonardem. Líbil se mi rytmus toho začátku, ale hodilo by se to spíš k delšímu útvaru. Ten konec byl pak dost na rychlý, musela jsem ji číst víckrát. Jink s tím tématem mi to přijde trochu ošizené. Působí to na mě jen tak zmíněné, aby se neřeklo, že to tam není.
Možná zlatokopka by se tam hodilo víc, než pijavice.
Povidecka samotná se mi líbí, víceméně ji nemám co vytknout – jen mi přijde, že je mimo zadání. Ta ‘pijavice’ tam nesedí – tak bych spíš označil někoho, kdo mě nějakým způsobem vysává a vykoristuje, ať už hmotné nebo psychicky, ale k holce, která se na mě vykasle, mi přirovnání k pijavici nijak logicky nepasuje.
Aha, hokej vydělává víc než fotbal. Tak sorry, odvolávám, co jsem odvolal, už to chápu…☺. Btw, vážně by se nactuhle stránku nedala přidat možnost editovat, případně aspoň mazat vlastní příspěvky? Aspoň pro nás s delším vedenim a chytrým tabletem, co sám opravuje slovíčka, ať tu nejsme za voly…😕
A navíc to byl florbal… (Fotbalista by ji asi zlomil.)
Nepřijde mi úplně šťastné začít text otázkou obracející se ke čtenáři. Obecně mi začátek přijde příliš natažený, příliš “nedějový”, v delším textu by takový úvod nevadil, ale na prostoru sta slov by měl mít text rychlejší začátek a větší spád. Takto je začátek na úkor prostředka, kde šlo vybudovat větší napětí a s tím, co se vlastně stalo, seznámit čtenáře postupně.
Shoduji se s ostatními v tom, že text má hodně zdlouhavý začátek. Osobně bych začal spíš stylem: “Nesnáším, když na někoho čekám a on nepřijde. Jasně, uvidíme se! Určitě! A jak to asi dopadne…”
Už jen proto, že by pak bylo víc prostoru na rozepsání textu kolem florbalu. Od věty o nakopnutí až po hattrick je náročné se v tom při prvním čtení zorientovat.
Úplně nesouhlasím s ostatními, že by pijavice neseděla. Ta holka se radši přisaje k hokejistovi a doluje/sosá z něj dárky/peníze, než k florbalistovi. Dává mi to smysl. Zlatokopka je sice lepší termín, ale pijavice určitě není úplně zárožní.
Hirudolog
“Tak a hotovo. Už se pustila.”
“Co se s ní teď stane?” svraštila obočí.
“Zlikviduji jí jako biologický odpad. Bohužel už jí na jiného pacienta použít nemohu.”
Jen co se za ženou zavřely dveře, vložil si buclatou pijavici do úst. Převaloval jí na jazyku a pak se do ní s chutí zakousl. V koutku úst se mu objevila kapka krve, která hrozila stéct na jeho kostnatou bradu. Hbitě jí dohonil jazykem. Vycucnuté slizké tělo vztáhl z úst jako nepotřebnou slupku.
Že se upíři mohu krmit i zvířecí krví? Blbost. Tohle byla přísnější dieta.
Otevřel dveře do přeplněné čekárny:
“Další, prosím!”
Taky jsem uvažoval podobným směrem… (Takže mne vyústění nijak nepřekvapilo.) Technicky dobré, až na jeden detail – pozor na skloňování zájmena “ona” (“ji” a “jí” ani omylem není totéž). A kdybychom se měli držet klasického kánonu, nejsem si jistý, zda by upír byl schopen vůbec vyslovit slovo “bohužel”.
Jinak to dává prostor pro zajímavou úvahu: Protože dotyčný nepije přímo z člověka, vyloučil možnost, že by ho nakazil vampyrismem. To je výhodné, aspoň se upíři nepřemnoží. Ale co to udělá s tou pijavicí?
Díky za ji x jí. Už jsem na to koukala. V gramatice trochu plavu. Dost často ale nevím, co nevím. Bohužel je fakt blbost 😀 No a s tou pijavicí… to mě asi nenechá spát. Přemýšlím, jak bych zpracovala její krvelačnějš verzi.
Uchopení tématu je zajímavé, líbilo se mi, příběh má spád a jasnou pointu; ji x jí vytknul už Leonard. Opravdu na to pozor, ono to v jistých případech dokonce může lehce změnit smysl věty. Ty poučky, jak to psát správně nejsou složité, vloni jsem psala na zájmena a jejich správné užívání článek, je tady na Triumvirátu k dohledání (Základní opáčko, myslím, že třetí díl).
Co se týče pijavice, brala jsem to tak, jako že ji prostě zlikvidoval, že ji vysál tak dokonale bezezbytku, že už je skutečně jen nepotřebnou slupkou.
mimochodem, 101 slov
a žádné sporné (101 mi napočítala tři na sobě nezávislá počítadla)
každopádně prostým vypuštěním onoho Bohužel by se to srovnalo na sto a věta by smysl neztratila
Na začátku mi dělalo trochu problém se zorientovat, ale je možné, že to dělají ta jí místo ji. Zvážil bych ale zda trochu neubrat v popisu likvidace pijavice a nepřidat za nějakou z přímých řečí uvozovací větu, která by trochu vysvětlila, co se děje.
Větu o zvířecí krvi jsem popravdě úplně nepochopil a přijde mi v textu skoro až navíc nebýt toho, že vysvětluje, že jde o upíra (což už jsem ale v ten moment věděl).
Pointa je ale jinak pěkná.
Poprvé Rilka ty tvory spatřila, když jí bylo deset. Nikdy dřív ji maminka do jejich osady nevzala.
„Proč jsou tak smutní, mami? Protože musejí žít na tomhle ošklivém místě?“
„Nemohou být smutní, miláčku. Necítí jako my.“
„Ale proč se aspoň neusmějí…?“
Maminka vzdychla. „Jdi ty, hloupá. Mají, co potřebují. Jestli se jim to nelíbí, jejich věc… Pojď, ochutnej. “
„Můžu?“ Rilka stáhla jednoho humána na zem, přitiskla sosák ke kovovému náústku na jeho hlavě, nasála a polkla. Endorfin, serotonin… Divná slůvka. Ale což. Hlavně, že tahle zvířátka máme.
„Máš pravdu, mami,“ usmála se. „Nemůžou být smutní, když je svět tak nádherný…“
Uff. Rozumím každému jednotlivému slovu (až na “humána”, tam musím domýšlet). Smysl mi dává i každá jednotlivá věta, víceméně. Ale stejně v celku absolutně nevím, o čem a o kom jsem to zrovna četl…
chápu to dobře, že jde o jakési “vyměnění rolí” – inteligentní pijavice a lidé chovaní na potravu?
taky se asi úplně neorientuji a závěrečná pointa, pokud mi zcela neutekla, mi přijde slabá
osobně bych také možná vytkla nadužívání zájmen
(každopádně si ráda počkám na druhý kousek)
Ne nutně inteligentní pijavice, prostě nějací inteligentní ne-lidé, vzhledem k rozsahu to nerozvíjím…:-) Tentokrát mi nějak nepřišel výrazně ostrý nápad, jaký by takhle krátká povídka vyžadovala, tak jsem prostě napsal takové obecně lidské podobenství – o tom, jak pro vlastní pohodlí ubližujeme druhým, nějakou skupinu, sociální vrstvu, menšinu – a pak si to před vlastním svědomím hezky okecáme, abysme se nemuseli moc stydět. No, asi to není nejlepší téma pro drebl, ale mohl jsem to aspoň podat míň zmateně, to zas jo…
aha, tak to je dobrá pointa a myšlenka, ale není to tam, aspoň pro mně, úplně dobře čitelné
Já význam pochopil, ale moc mě to ani tak nezaujalo. Možná proto, že takové podobenství je na tak malý rozsah příliš komplexní myšlenka, která by stála za větší rozepsání. Pro takovýto typ útvaru to chce mnohem silnější pointu, možná i na úkor myšlenky. (Přece jen člověk by asi nebyl zrovna veselý z takového života, i kdyby z něj ty potvory nesály zrovna endorfiny.)
Myslím, že co je na tom příběhu nejvíc zarážející, je, že se lidi nebrání. A přesně to je jeden z důvodů, proč je to podle mě vhodnější na delší text, kde se všechny tyhle aspekty mohou vysvětlit.
Jj, mám dojem, že tohle podání asi fakt není nejšťastnější … Už mě napadá jiné, tak sem večer dám ještě jeden skrebl že stejného světa…☺
Z louže do bláta
Bahno na dně rybníka se zvířilo v temném oblaku. Jeho bosé zelené nohy se s každým krokem bořily a z nosu mu unikaly drobné bubliny. Chaluhy a ruduchy, které mu jako vlasy vyrůstaly z hlavy, se ladně vlnily za ním. Vodní hladina se zčeřila a na břeh z ní vylezla podivná mužská postava. Muž se rozhlédl, jestli ho nikdo nevidí, poté sebou otřásl a začal ze sebe strhávat pijavice. „Krucinál, tak lidé si myslí, že komáři jsou otravní? Radši budu snášet hejno komárů než tohle.“ Vylezl na vrbu, přikryl se větvovým a konečně po dlouhé době upadl do hlubokého spánku.
Základní nápad je pěkný, ale celkově to působí trochu nedotaženě, něco tomu chybí, něco, aby nešlo o pouhý popis prostředí, vodníka a situace. Nabízí se také otázka, proč si na tu vrbu nechodí zdřímnout pravidelně (odhlédneme-li od toho, že na takové běžné vrbě musí být dost nepohodlné spaní).
‘Deset člověků uteklo z rezervace a zdemolovalo dům’. Drylk přelétl nadpis článku na obrazovce a nakrčil sosák. „Postřílet je všecky, kurvy!“
„Co jim chybí?“ přisadil si Yrka. „Žrádlo mají! Bydlení! Zábavu! A nehnou ani prstem!“
„Že prej trpěj chro…nickýma depresema.“
„Bodejť by ne, celý dny se jenom válej!“
„No tohle!“ Drylk vytřeštil všechny oči. „Nadávaj nám do pijavic! Šmejdi nevděčný! Vždyť to oni vysávají nás!“
„Do dolů s nima a makat! Hele, skoč mi ještě pro jednu endorfinovou limču…“
„Praskni, ty ochlasto.“
Yrka zdvihl ze stolu prázdnou plechovku. „ČLOVĚČINA,“ zasyčel. „To mi řekněte, proč se jmenuje zrovna po těch darmožroutech…“
No fajn. Vzhledem k tomu, že od okamžiku, kdy se objeví “zelené nohy”, je jasné, oč jde, není třeba mlžit lidskými opisy (“mužská postava”, “muž”); lepší by bylo říct rovnou natvrdo “vodník”. (A “větvovým” vyloženě bolí, nehledě k tomu, že pokud jde o větve rostoucí ze stromu, těžko se jimi přikrýt.)
Jinak základní nápad dobrý, leč poněkud zabitý umístěním pointy doprostřed. Buď by měla přijít až na konec, anebo – a název to koneckonců slibuje – by tam měl být závěrečný twist, ukazující, jak si ten chudák vůbec nepomohl. Může se pod ním ulomit věte, může ho v noci sežrat medvěd, cokoliv; takto to ale působí neukončeně.
Teď nevím, jestli jsem zazmatkoval já, anebo systém – tohle samozřejmě patří k “Z louže do bláta”. A vyčítám neukončenost a sám napíšu “věte”, ach jo…
Já myslím, že ukončené to je, nic bych tam nepřidával, jako krátký vtípek to funguje a hladový medvěd by tam byl docela dost navíc… Spíš bych asi nezdůrazňoval, že vodník zalehl na vrbě a spokojeně usnul, spíš bych to zakončil tím, že tam otráveně sedí, příjemné to vůbec není, ale ty pijavice jsou prostě ještě horší… Logicky bych asi prohodil slova názvu (z bláta do louže, ostatně v tomhle pořadí se to snad i normálně říká…) a trochu ten megaodstavec rozčlenil. Jasně, u takhle krátkého útvaru to může být jedno, ale nečlenit odstavce je fakt ŠÍLENÝ zlozvyk… A samozřejmě pořešit gramatické chyby.
To je právě to. “Pijavice horší komárů” jsou pointa; na tom se tuším shodneme. Kdyby to na ní skončilo, v pořádku. Protože to ale pokračuje, jakožto čtenář očekávám něco dalšího, co ji pokud možno překoná – a ono tam nic není…
Jj, to chápu, já ovšem zase vnímám tu poslední větu jako “dojezdovou”, takovou, která dokreslí závěrečnou pointu a víceméně se stane její součástí (a i kdyby celá povídka měla dejme tomu pět stran, tak ta věta bude pořád jen jednou větou). Že mi nepřijde úplně vhodná obsahem, jak jsem psal výš, to je věc jiná…
Krátká připomínka na začátek: nenašel jsem, jak tady dát text do kurzívy, takže místo toho je to v závorkách. Má to vyjadřovat vnitřní monolog/myšlenky.
Vyšší dobro
Sešel jsem po ošlapaných schodech dolů do sklepa. Byl z poloviny zatopený vodou, ve které plavaly pijavice, dlouhé jako předloktí a odporně bíle zbarvené. Slizké zrůdy s řadami ostrých zubů.
(Taková bezbožnost.)
Vyhrnul jsem si rukávy a vyslovil mocná zaklínadla, schopná zbavit svět těchto odvěkých hrůz. Pijavice se začaly kroutit, jak se vařila voda v jejich buňkách. Za chvíli byla hladina pokrytá mazlavou bledou vrstvou, ze které stoupala pára.
(Tak, dokonáno jest. Nakonec, co bych neudělal pro dobro lidstva.)
Vylezl jsem zase nahoru, na denní světlo, pryč od těch nestvůrností dole.
„Padesát zlatých za deratizaci přemnožených pijavic,“ řekl jsem sedlákovi.
Jako literární celek dobré. Dokonce i ty závorky místo kursivy fungují, klidně by to bylo publikovatelné i tímhle způsobem. K čemu mám výhrady, jsou některé detaily technického rázu… Pijavice nemají zuby, to za prvé. Za druhé, je tu jakýsi zaklínač-vypravěč a k tomu sedlák, což evokuje středověký nebo podobný svět; je tedy otázkou, jestli by ten čaroděj měl nějaké ponětí o buňkách a bunečné stavbě. A za třetí, “deratizace” znamená doslova “odkrysení”, tudíž to není slovo úplně na místě – lepší by byla “eliminace”, “odstranění” nebo něco podobného. Jo, a za čtvrté (Sikar tomu tady kdysi věnoval celý článek) – padesát zlatých je děsně moc, dokonce i když vezmu jejich hodnotu za Rakouska-Uherska, představuje to víc jak patnáct gramů skoro ryzího zlata, za to by ten sedlák měl odhadem deset krav nebo chalupu…
Docela pěkné, jen pointa mi přijde v rámci textu nepříliš výrazná. Předpokládám, že tu asi jde o kontrast – celou dobu máme vnímat protagonistu jako velkého geroje, který jde zachránit svět nebo tak něco, a nakonec se dozvíme, že je to jenom šmudla, co jen dělá za pár drobných nějakému vidlákovi “deratizaci” (a souhlasím s tím, že tohle slovo je fakt nevhodné). Na takovýchhle kontrastech už vznikly spousty pěkných anekdot a mikropovídek, funguje to, ale měl by být zkrátka výrazněji podaný. Já osobně jsem toho chlapa celou dobu měl jen za nějakého “deratizátora” a nic víc, takže mě pointa nepřekvapila. Ano, máš tam dostatečné množství patetických slov – jenže on když jde někdo do sklípku hubit nějaké žížalky (třebas i ozubené), taknějak nepředpokládám, že jde “zbavovat svět odvěkých hrůz”, ať už to popíšeš jakkoli. Možná by pomohlo udělat z hrdiny opravdu nějakého Dona Quijota, který to od začátku bere tak, že jde třeba do temného hradu válčit z draky a až na konci profláknout, že to byl jen sklep s pijavicemi. Ostatně hádám, že hrdina asi nějaký magor ve stylu DQ opravdu je, jinak by to takhle nepopisoval…:-)
VŠEDNÍ VEČER
„Tož, roba, pěkné věci jsem sa dočúl! S Franckem, s tým ludračiskem, sa mi za zády slézáš, sám Pámboh ví, jaké techtle s ným máš… Však si sa za mňa vydala, enem abys na gruntu byla, což, ty pijavica? Sukovicú ťa zmalujem!“
„Tak pijavica? Pijavica?! A kdo sa o ťa stará, záda opodeldokem maže, kravám podestélá, když ty u truňku sedíš, a když z krčmy nadraté přindeš, eště ťa kafem napájá, aby ťa po ránu žáha nepálila? Pěkného vděku jsem sa dočkala, jen co je pravda, já neščastnica…
A však kafe už je hotové… Tu máš, Vávro! Pij! A více!“
(To abyste neřekli, že když se tu do všech strefuju, že mi to nemůžete vracet. A omlouvám se, nářečí – hanácké nebo jakékoliv jiné – není moje parketa, jenže tohle jinak nešlo.)