Poslední dobou se mi množí nápady na články, které by se rozrostly do takových rozměrů, že je lepší z nich udělat seriál. To je i případ toho dnešního, který měl pracovní název Experimenty na prd, ale usoudil jsem, že budu radši shovívavější. Seriál se tedy jmenuje Tohle doma nezkoušejte a hodilo by se doplnit, že hlavně v případě, pokud si opravdu nejste jistí, co děláte.

Jeden můj kamarád se mi před časem svěřil v pocitem, že lidé píšící a lidé vymýšlející hry na hrdiny jako kdyby se příliš nemíchali a tvoří dva tábory. Upřímně, zkušenost mám odlišnou, ačkoliv nevím, zda se dá počítat, když někdo pouze píše povídky a romány z herního světa, ale ke hře samotné ničím nepřispívá. Zkrátka ale tyhle dva tábory promíchané více či méně jsou.

Někdy si ale říkám, že by neměly.

Pokud čtete tento odstavec namísto psaní naštvaného komentáře, děkuji. Dovolte mi situaci vysvětlit. Nemám nic proti psaní z herních světů. Pokud si dáváte pozor na autorská práva a máte vše patřičně ošetřeno, nemůžu říct ani žble proti.

Nechci se opakovat, tak to shrnu jedním odstavcem. Jako vždy pamatujte na to, jaký je rozdíl mezi povídkou/románem a průběhem hry. Jako autor povídky máte nad příběhem absolutní moc. Máte kladného hrdinu a záporáka, sled událostí řídíte jen vy a příběh pěkně spěje k závěru tak, jak si přejete. Nestane se vám, že skupinka kamarádů hrající družinku dobrodruhů kompletně překope celý příběh. Pokud jste někdy nějakou hru vedli, určitě jste to zažili. Místo, aby se hrdinové vypravili podle vašeho plánu do hor, uznají, že radši půjdou k moři. Nebo zabijí důležitou postavu klíčovou pro děj. Případně se ukáže, že svým chováním si zajistili, že padouši jsou oni, zatímco plánovaný antagonista začne vyznívat jako docela fajn chlápek.

Taky se vám můžou během hry dvě postavy (ne nutně hráči) pohádat. Upřímně, je docela zábavné sledovat lidi, kteří jsou dobrými přáteli, jak hrají individua, která si zjevně nerozumí a jsou věčně v rozporu. Z hlediska hraní role je to paráda, budují se tím charaktery postav a celý příběh to obvykle příjemně okoření.

Snad až do momentu, kdy spor vede k souboji.

Ne nutně si musí ti dva jít doslova po krku. Naopak se může klidně jednat o přátelské střetnutí mající za cíl jen porovnat síly. Tohle se mi stalo, navíc se jednalo o spor postav na téma, zda v souboji zvítězí fyzická zdatnost (tvrzení postavy A) nebo vynálezy, které ji mají kompenzovat (tvrzení postavy B).

Jak si myslíte, že to dopadlo? Pochopitelně zhruba dvaceti minutami souboje a argumentů, protože ani jeden hráč nechtěl prohrát. Nakonec jsem nechal na scénu přijít jinou postavu, která ty dva zarazila a řekla jim, že oba mají své přednosti a slabiny, díky kterým jsou si víceméně rovní.

Zkrátka se jednalo o situaci, která by během psaní asi jen těžko nastala. (A pokud ano, hrozila by čtenáři smrt nudou.) Vy jste autor, takže přece víte, kdo v tom souboji zvítězí.

Ale co když je autorů víc?

To, že jeden příběh napíší dva autoři, je docela běžné. Osobní zkušenost se spoluautorstvím zatím nemám, ale s jedním člověkem jsem před rokem o případné spolupráci tohoto ražení už mluvil. Víceméně jsme se shodli, že nejlepší pro nás by bylo text si rozdělit na části a určit, kdo které napíše. Vím, že některé dvojice autorů tento postup volí, ale nemohu hovořit za všechny. Máme tu moderní dobu a například Google dokumenty, které může současně editovat několik lidí najednou. Kdysi jsem se dokonce lehce otřel o projekt, ve kterém měli v plánu udělat právě to, ale pak z něj sešlo.

Rozhodně by si ale autoři, ať už jich je jakékoliv množství, měli ujednat, jakým směrem bude děj směřovat. Na jednom internetovém fóru kdysi vznikla diskuze, v níž mohl kdokoliv svým příspěvkem navázat na rozepsaný příběh. Netrvalo dlouho a sympatie autorů se rozdělily mezi posádku obchodní lodi a piráty, a následná bitva ne a ne skončit.

Proto autorské dvojice i větší skupiny vyzývám, aby se jasně rozhodly, zda vítězem klání bude Pepa nebo Franta. Možná vám přijde, že tu píšu pouze o projektech, které nebyly ani náhodou míněné vážně, ale opak je pravdou. Na stole mi už přistály i texty psané dvěma lidmi, u nichž právě k tomuhle došlo. Dva autoři vytvořili dva hrdiny a střídali se podle toho u psaní dialogů. Celkem obratem došlo ke sporu a hádce. To, že hádka postav přešla v hádku autorů, z nichž ani jeden nechtěl ustoupit a dál si vedl svou, z celého textu čišelo na dálku. Většinu dialogů jsem měl sto chutí proškrtat na polovinu, protože ve výsledku to byla vata.

Když už chcete psát ve více lidech, nejprve se dohodněte! To, že se zuby nehty budete držet své postavy, která musí mít za každou cenu pravdu, nikam nevede. To si pak totiž musíte s druhým autorem položit pár důležitých otázek.

Spolupracujete nebo soupeříte? Je ten člověk vaším kolegou nebo rivalem? Máte vůbec zájem psát společně s ním nebo z výsledku chcete mít za každou cenu jen svůj vlastní text?

Promluvte si o tom. Hraní role postavy a psaní je vážně něco jiného.

Sikar