Zkusili jsme si představit, že bychom se mohli vrátit v čase o nějakých pět, deset, patnáct, dvacet či více let a ve snu navštívit sebe sama s tím, že bychom svému mladšímu já mohli dát tři rady týkající se psaní.

Co bychom svým mladším já poradili?

Kdyby Arenga mohla navštívit sebe samu, když jí bylo cca 15 až 20:

1. Vykašli se na psaní románu /románů/. Piš povídky. Víc se na nich naučíš a je opravdu potěšitelné vidět hotový výsledek v rozumném čase.
2. Zbav se strachu a předsudků a účastni se literárních soutěží. Ber to jako sport a stejně tak přistupuj i k výsledkům. Nech si poradit a neprožívej kritiku jako osobní selhání.
3. Využívej času, který máš jako studující, svobodná a bezdětná. Hodně čti, piš, cestuj, účastni se různých akcí, najdi si kurz tvůrčího psaní. Se stálým zaměstnáním a založením rodiny už tak časově flexibilní nebudeš (i když mít práci a rodinu bude taky fajn).

Kdyby Brog mohl navštívit sebe sama, když mu bylo cca 12 až 17:

1. Když už píšeš romány, nauč se si pořádně dělat poznámky k jednotlivým postavám a událostem. Nejlépe i s osnovou, souvztažnostmi a pozadím tvého příběhu a příběhu tvých postav dávno předtím, než se odehrává to, co chceš vyprávět lidem.
2. Čti českou fantastiku. Ať už se ti líbí, nebo ne, uděláš si představu o tom, co v Česku vychází, co zajímá české nakladatele a s čím se dá prorazit v soutěžích.
3. Nauč se přepisovat. A nejlíp kvůli tomu začni psát povídky, abys to nejdřív dělal na něčem kratším a až potom si to zkoušej na delších útvarech. Přepisování a tříbení textu je snad ještě důležitější než stvořit „raw“ příběh, ať už jsi s ním spokojený sebevíc a ať už ses skrz něj vypsal z čehokoliv.

Kdyby Sikar mohl navštívit sebe sama, když mu bylo cca 21 až 26:

1. Lépe využívej čas nejen k psaní, dokud nemáš děti, protože se ti pak veškeré plány zpozdí o tři roky. Nejen, že toho napíšeš méně, odrazí se to i na kvalitě a budeš se muset znovu učit, jak se to dělá. Přestaň taky dělat ve chvílích volna dokola stále to samé a zaměř se radši na něco nového, přinese to inspiraci.
2. Nenech se tolik ovlivňovat věcmi, které tě zaujaly. Ne vždy to je skutečný zdroj nápadů a vézt se na módních vlnách ti nejde.
3. Rada proti proudu. Nepiš jen spousty povídek, zamysli se pořádně i nad něčím delším. Pak zjistíš, že nemít v rukávu hotový román, který by už stál za řeč, je vážně chyba.

Kdyby Meridion mohla navštívit sebe samu, když jí bylo cca 18 až 25:

1. Neflákej se! Piš, kdykoliv máš čas, a ne jenom, když do toho máš chuť. S přibývajícím věkem ti ubude nejen volného času, ale i nápadů a obratnosti se slovy. (Nedostatek tréninku?)
2. Neusni po prvním úspěchu na vavřínech a koukej se snažit dál. Chození s kůží na trh se časem nestane samo od sebe jednodušší a to, že jsi uspěla se svými dvěma prvotinami, ti nezaručí, že budeš mít úspěch, kdykoliv se později odhodláš vytáhnout něco ze šuplíku.
3. Čti knihy v češtině, i když je pro tebe jednodušší sehnat si anglický originál než čekat, až vyjde český překlad, a i když tě v nich rozčilují překladatelské chyby. Po patnácti letech, kdy nepřečteš snad jedinou českou knihu, ti začne zakrňovat slovní zásoba a budou se ti hůř hledat vhodné výrazy při psaní.

Tolik tedy naše tři rady.  Co byste si poradili vy?