Pokud vás název dnešního článku vyděsil, nedivím se. Kdo se měl povraždit? Jak to souvisí s tvorbou světa? Vcelku jednoduše, jak uvidíte.
Podívejme se na nějaký fantasy svět. Pro jednoduchost třeba Středozemi, tu snad známe všichni. Řekněte mi, kolik tam žije ras? Lidé, elfové, trpaslíci, hobiti, enti a pak následuje směska skřetoidů, u nichž jsem si nikdy nebyl úplně jistý, kolik jich vlastně má být přesně druhů. Nějaký ten obr a drak, pár maiar… Je toho dost, jak vidím.
Některé světy jsou v počtu ras střídmější, jiné jich na nás vychrlí celé desítky. To, že na světě nežijí pouze lidé, je ve fantastice tak běžné, že se nad tím ani moc nezamýšlíme.
A co u nás?
Než se vrátíme k úvodní otázce, pojďme se podívat, jak to vypadalo v naší realitě. Nevím, jak jste to měli vy, ale mě na základní škole učili oblíbenou zkratkovitou historii vývoje člověka, podle které se z homo habilis vyvinul homo erectus a z toho homo sapiens. A někde tam v tom všem se ještě motají neandrtálci.
Pokud jste se tímto tématem někdy zabývali, tak víte, že takhle jednoduché to ani náhodou nebylo. Mezery, nejasnosti, nové objevy překopávající vše, co jsme dosud věděli, to vše je na denním pořádku. Co je ale hlavní, tak dnes víme, že s tím vývojem jednoho druhu v jiný to bylo složitější a dejme tomu homo erectus a homo sapiens žili nějaký čas bok po boku, stejně jako s neandrtálci, denisovany a dalšími. Upřímně, klidně vás odkážu na Wikipedii, mrkněte se sami.
Téměř by se dalo říct, že v minulosti Země byla téměř fantasy světem. Měli jsme tu lidi (homo sapiens), hobity (homo floresiensis), troly (homo neandrthalensis) a další druhy, které si pojmenujte sami.
Otázka tedy zní, co se s nimi stalo, že je tu nemáme dnes? Došlo k velikému vraždění, ze kterého měla vzejít jedna jediná, nejsilnější rasa?
Ne nutně. Buďme upřímní, ony se různé druhy lidí mezi sebou mlátily celkem určitě, ale současně s tím víme, že denisované, neandrtálci a moderní lidé se mohli křížit. Ano, nejspíš i v tobě, čtenáři, se nachází trocha neandrtálské DNA. Nedá se ovšem říct, že bychom s jinými druhy doslova splynuli. O tom, jak jsme my zvítězili v konkurenčním boji, vás ale raději odkážu na odbornou literaturu. Nyní se vraťme do fantasy světa. Máme tu lidi, elfy a trpaslíky. Otázka zní:
Nestane se z nich časem jedna rasa?
Proč by ne, že ano? Ať už v daném světě pohlíží na půlelfy jakkoliv, mísení je možné. Otázka zní, zda i trpaslíci jsou geneticky kompatibilní, ale kol a kolem, v některých světech nejsou výjimkou ani poloviční orkové. Zkrátka k mísení dochází, ale pamatujme, jak to v přírodě chodí. Muly a mezkové jakožto kříženci oslů a koní jsou povětšinou neplodní, což platí i, mimo jiné, u kříženců vlaštovek a jiřiček nebo lvů a tygrů. Zajímavá pojistka matky přírody, aby tu neběhalo moc hybridů, že? Takže na otázku, proč by ne, můžeme s klidem odpovědět, že asi spíš ne.
Pochopitelně můžete použít jako argument magickou nebo technologickou léčbu neplodnosti, ale cosi mi říká, že by se zřejmě nejednalo o masovou záležitost, takže postupné splynutí v jednu rasu mi nepřijde pravděpodobné. Položme si ale nyní důležitější otázku.
Jak se mohlo na jedné planetě vyvinout současně několik inteligentních druhů?
Vraťme se na chvíli do reality. Proč tu jako inteligentní rasa běhají jen lidé, je celkem prosté. Jediná dostatečně inteligentní zvířata po ruce byli primáti. Můžeme se dohadovat, že delfíni jim šlapou na paty a i spousta jiných tvorů je velmi chytrá, ale není to zkrátka stejná úroveň jako u lidí. Nejedná se, alespoň z našeho pohledu, o civilizaci. Pochopitelně záleží i na tom, zda je civilizací jen to, co za ni považujeme my, ale to by bylo na delší diskuzi. Nebo ne, vždyť se jedná o docela dobrý námět, ze kterého by šel vytřískat fajn příběh, ten bude lepší než diskuze.
Jednou z možností, jak získat inteligentní (či spíše ještě inteligentnější) rasu, je poskytnout delfínům pár milionů let vývoje ode dneška. Ale rozhodně si nachystejte vysvětlení, jaký by mohli mít vůbec důvod, aby to dělali. Nejsou oni spokojení s tím, co mají, a okolnosti je nenutí k něčemu jinému? Nejsou nucení slézt ze stromů, abych tak řekl.
Jako fajn vysvětlení by mohlo být, že se jiná inteligentní rasa vyvinula odděleně na samostatném kontinentu nebo dejme tomu v podzemí. Tady v případě naší reality narážíme ovšem na fakt, že když se v pravěku první lidé dostali do Ameriky nebo Austrálie, docela určitě na jinou inteligentní rasu nenarazili. (Pokud dojde v následujících letech k odhalení našimi předky sežrané civilizace inteligentních a velice chutných kachen, předem se omlouvám.) Jenže neomezujme fantazii. Chcete sepsat příběh o rase, která se vyvinula v Austrálii odděleně od zbytku světa. Nepište nutně o inteligentních klokanech, ale co takhle se právě vačnatci nebo vejcorodými savci inspirovat? Stejně tak v případě podzemí a vývoji ve tmě. Absence očí, orientace echolokací, to vše mi přijde dost inspirativní.
Vždy lze argumentovat tím, že jiná rasa přišla z odlišného světa, ať už se jedná o jinou dimenzi nebo planetu. Stejně tak lze pracovat s myšlenkou magií povolaných nebo stvořených bytostí.
Tím, že vymyslíte původ, jsme se však stále nezbavili prapůvodní otázky.
Proč se ještě nepovraždili?
Jistá nevraživost mezi inteligentními rasami byla ve fantasy světech znát vždy, i když spolu jinak vychází. Kolikrát už jste četli o elfech, které ostatní rasy považují za bandu snobů? Nebo tom, že lidé trpaslíky mají vcelku rádi za jejich zručnost, ale i tak k nim přistupují opatrně a mají je za chamtivce? A oni i ti jinak pohodoví hobiti v některých světech získali nálepku zlodějů. A to stále ještě mluvíme o rasách podobných lidem, ničem příliš exotickém.
Konflikt mezi rasami je oblíbeným motivem, a dle mého názoru se jedná o něco, k čemu by muselo zákonitě dojít. Upřímně, v naší realitě se lidé mlátili kvůli všem možným i nemožným rozdílům.
Nad celou touto otázkou jsem se musel zamyslet, když jsem byl před ani ne dvěma týdny v kontextu jednoho svého příběhu otázán, jak mohlo v onom světě dojít k takovému mísení kultur a ras. Jestli došlo kdysi k nějakému paktu, v němž se dohodly, že se přestanou žrát.
Tady pak záleží jen na vás. Vyvíjely se rasy izolovaně a potkaly se až v dobách, kdy násilný konflikt, ať už kvůli čemukoliv, jim přijde v první řadě nemorální? Opravdu spolu dlouhé věky soupeřily, ale poté dostaly společného nepřítele, tak smazaly spory a vybudovaly spojenectví silné tak, že přetrvalo? Nebo celý zdejší ekosystém byl odjakživa tak promíchaný a rasy si vyrůstaly bok po boku, klidně i ve vzájemné symbióze, že se od začátku považovaly za rovnocenné partnery? Dobře, tahle možnost zní už hodně fantasticky.
Co s tím vším ale?
Víte, oni po vás čtenáři žádné vysvětlení třeba ani chtít nebudou. Vlastně ho ani nemusíte nutně vymýšlet. Spousta autorů to nedělá, tak proč byste měli vy?
Abyste cvičili mozek. Nemusíte čtenáři jako encyklopedie vysvětlovat dopodrobna zákonitosti svého světa, ale je dobré mít alespoň nějakou představu pro sebe sama. A hlavně, když si podobnou otázku položíte, opět se může stát, že narazíte na novou rovinu příběhu, která by vás bez ní ani nenapadla.
A mít dva příběhy za cenu jednoho je fajn, ne? Schválně, zda ten nový dokonce nezastíní původní nápad. Důvod, proč spolu dvě rasy spolupracují, ač rozdíly mezi nimi jsou opravdu propastné, mi zní možná zajímavěji než miliontá pátá variace na téma, jak hrdinové musí zničit magický artefakt.
Sikar
Technická k hybridům a plodnosti – neplatí to vždy a úplně.
Dobrým příkladem je kočka bengálská (plemeno kočeky domácí), která je potomkem kříženců kočky domácí (felis catus) a divoké kočky bengálské (prionailurus bengalensis). Platí, že v první generaci je samčí potomstvo téměř stoprocentně neplodné, v druhé cca 50 %. Samice jsou ale plodné už od první generace.
Pro zajímavost – Tolkienovi elfové se s lidmi normálně křížit mohli, biologicky šlo totiž stejný druh (rozdíl byl ve spirituální rovině).
Pěkný článek, rozhodně souhlasím s tím, že při tvorbě je důležité domyslet i okolnosti, které autor přímo čtenáři nesdělí. Nejen proto, že je z nich možné vyzískat další příběh. Ve skutečnosti důkladná kotva je v příběhu “cítit”, i když není podána explicitně. Ale o tom jsem psát nechtěla.
Když jsem se nad otázkou v názvu zamyslela, došlo mi, že je to – autor promine – totální blbost. Proč se vzájemně nepovraždila zvířata různých druhů na Zemi v rámci evoluce? Otázka morálky s tím nemá co do činění. Jedná se o jednoduchou zásadu udržení ekosystému, neboli – když sežeru všechny antilopy, nebudu mít zítra co do huby. Všichni víme, že válka je vždycky ztrátová záležitost. A o moc a bohatství jde v důsledku přece všem, ne? Proto musí být ve fantasy knížkách jeden záporák, kterému rupne v makovici a poštve myslící druhy proti sobě. Bez onoho trotla by soužití různých druhů bylo všem celkem šumák a tak akorát by cizincům zkoušeli prodat vlastní bižuterii, aby získali jejich dukátky.
Drobná námitka. Udržení ekosystému nemá co dělat s morálkou, souhlasím, ale ani s racionalitou: zvířata (a velmi často ani lidé) tímhle způsobem nemyslí. Proto se občas přiházívá, že některý druh – zvlášť, je-li specialisován na pojídání jednoho určitého jiného druhu nebo konkrétní rostliny – vymře, když sám sobě vyžral všechnu potravu… V praxi je jakýkoli ekosystém spíš dynamický proces než zachovávání statu quo. Takže tahle analogie moc nesedí, a nesedí ani vývod z ní. Že válka je ztrátová záležitost, si myslíme my dneska, a přesto na světě běží paralelně kolik – deset válek? Dvacet? Třicet?
A v minulosti, když válčení nebylo tak nákladné – a hlavně obchod tak složitý a provázaný -, se na to nahlíželo jinak. Vyhladit protivníka bylo snazší než ho přizpůsobit (viz slavné heslo “Mrtvý Indián, dobrý Indián”), a i tam, kde nešlo o účelovou genocidu, násilí bývalo lepší než smlouvat o korálky… Dobře to ilustruje tohle: slovo “pirát” pochází ze řeckého “peiratós”, což doslova znamená něco jako “objevitel”. Bylo to tak, že staří Řekové se s oblibou vydávali na průzkumné plavby, a kde našli něco zajímavého, pokusili se to získat. Násilím, když to šlo, a teprve když to nešlo, to jest, když usoudili, že majitel je příliš silný, než aby se vyplatilo zaútočit, přistoupili na obchodní výměnu.
Jinak jeden podstatný rozdíl mezi realitou a fantasy knížkami (ne všemi, ale hodně z nich) je ten, že ve fantasy často stačí zlikvidovat dotyčného “trotla” a je vymalováno. V realitě obvykle jejich učení přežívá a konec sporu je v nedohlednu. (Mohamed, Marx, Maocetung… A to jsou jen ti od M.)
[…] že například o vývoji života na Zemi nám na základce podali hodně zjednodušený obraz. Psal jsem o tom nedávno, nechci se opakovat, tak to vezmu z jiného úhlu […]