Při pohledu na název dnešního článku si někteří z vás možná začali zpívat, ale abych pravdu řekl, když někdo píše o té příslovečné tisícovce mil, často mi do zpěvu není.

Mimo jiné vzdálenosti nedávno zmínila ve svém článku Arenga. Použijete míle nebo kilometry? Nebo radši jen formulaci ve stylu, že města jsou od sebe vzdálená tři dny jízdy na koni? Pokud chcete mlžit a radši neřešit jakékoliv výpočty, vždy pochopitelně můžu doporučit poslední možnost.

Je to prosté. Potřebujete, aby hrdina strávil tři dny v sedle? Chcete naznačit, že město je daleko ale ne až tak moc daleko? Napíšete tři dny jízdy, pochopitelně včetně odpočinku. Máte vyhráno. Nemusíte násobit rychlost koně počtem hodin jízdy. Teď jen se hlavně hlídejte, abyste pak někde nenapsali, že ono město je daleko třeba právě těch tisíc mil. Pokud tedy hrdina nemá k dispozici raketového koně.

Počátky podobných autorů

Asi všichni jsme měli na základní škole (ve vyšším věku to snad už nikdo nedělá) spolužáka, který všechny údaje střílel od boku. Takového, který během zkoušení u tabule s klidným svědomím prohlásil, že Česká republika má tisíc obyvatel. Případně když jsme probírali základní údaje o Zemi a učitelka řekla, že rovník má přibližně 40 000 kilometrů, tak retardovaným hlasem (pro to jiný výraz neexistuje, některá děcka se snad vyžívala v tom mluvit a chovat se, jako když mají o pár desítek bodů nižší IQ, než jakým doopravdy disponují) vykřikoval, že MÁÁÁLOOO.

Ne, podobní lidé mi v životě fakt nechybí.

Každopádně skutečná délka rovníku je dle jeho názoru malá, ano? Zajímavé. Jakpak se to asi projeví v dalším ročníku, až dostaneme za úkol vymyslet vlastní stát. No jistě, vytvořil ostrovní zemi mající deset milionů kilometrů čtverečních.

To je ostrov větší než Kanada. A kolik že žije lidí v tom velkém městě, které zabírá dobře pětinu území? Deset milionů? Co se proboha stalo se zbytkem obyvatel tohoto vylidněného města duchů?

Upřímně, tomuto státu jsme se docela pošklebovali. Tehdy jsem ještě netušil, že až budu jednoho dne číst soutěžní povídky, čeká mě víc podobných překvapení. V zásadě bych je rozdělil na několik kategorií:

1. Přehnané vzdálenosti a plochy
2. Nesmyslné rychlosti
3. Líný autor si chtěl ulehčit práci

Víc! Víc! Nejvíc!

Bod jedna je jasný. Autor nemá ponětí o tom jak je co velké. Nedejbože, aby došlo na plochu, protože jak je něco na druhou, podobní lidé se ztratí hned. Dáme si příklad. Osm kilometrů není kdovíjaká vzdálenost, to zvládnete za dvě hodinky pěšky. Pokud vámi vymyšlený ostrov bude míst osm krát osm kilometrů, může to působit, že se jedná o místo, kde to máte všude blízko. Jenže to je na druhou stranu šedesát čtyři čtverečních kilometrů, což najednou zní jako poměrně velká plocha, že? Dostanete se sice za chvíli všude, ale prochodit ho celý vám nějaký čas zabere. Dejme tomu tropický ostrov North Sentinel nemá ani šedesát čtverečních kilometrů. Bez kontaktu s vnějším světem na něm žije kmen mající podle odhadů mezi několika desítkami až stovkami členů, kteří žijí jen z místních zdrojů. Ti lidé se živí zjevně jen sběrem a lovem a jak vidno, na ostrově, kde je to všemi směry doslova kousek, najdou jídla víc než dost, protože mezi vzdáleností a plochou je podstatný rozdíl. Prťavých osm krát dalších prťavých osm kilometrů vám poskytne dost prostoru k životu. Pro porovnání, Praha má plochu necelých tři sta čtverečních kilometrů.

Jinými slovy, když chcete vymýšlet vlastní svět a nejste si jistí vzdálenostmi a plochami, doporučil bych v první řadě mrknout na mapu a přečíst si aspoň základní údaje o různých zemích, ostrovech a čemkoliv dalším, co potřebujete. Pak už vám stačí jen porovnávat, a nemusí se jednat jen o vzdálenosti a plochy. Chcete zemi v mírném až subtropickém pásu, na úrovni vrcholného středověku a plus mínus pětinásobně větší než naši republiku? Tak si zjistěte, kolik obyvatel v té době žilo například ve Francii. Odhady najdete, ne že ne. A nezastavujte se tady. Kdysi jsem vymýšlel parník. Stačilo si vymyslet, jak zhruba velkou loď chci, abych vcelku obratem zjistil, jak velkou potřebovala posádku, kolik nákladu uvezla, jaké dosahovala rychlosti, atd.

Honem!

Druhým příkladem jsou nesmyslné rychlosti. Ty často vznikají z nepozornosti. Jednou autor uvede, že z bodu A do bodu B je to dvě stě kilometrů, jen aby hrdina posléze ráno sedl na koně a navečer byl na místě. Nebo to možná není nepozorností, ale autor doufal, že čtenář mezitím první údaj zapomněl.

Tady mohu poradit snad jen to, že se jedná o situaci, kdy méně informací sdělených čtenáři je více. Pokud víme, že město B existuje, ale nikdy nikdo neřekl, jak je daleko, případně, že do města A z něj jel X dní, máte volnou ruku. V takovém případě je klidně stále jediný den cesty daleko. Dokud to neřeknete, je vše v klidu. Posléze se toho ale prosím držte.

Já to trochu ošvejkuju, jo?

Třetí příklad je kapitola sama pro sebe. Autor se snažil si ulehčit práci s příběhem, kde to jen šlo, tak napsal něco, co prostě nedává úplně smysl. Představte si dvě země. Ty země spolu válčí. Nevíme ani o jedné z nich, jak je velká.

Pak se dozvíme, že pěšky se lze dostat z hlavního města první země do hlavního města druhé země za tři hodiny. To je tak dvanáct kilometrů nenáročného terénu. Po poradě s jizdními řády jsem zjistil, že jen o něco málo delší mám cestu do práce.

No dobře, tohle zrovna není až tak moc přehnané. Když se mrknete do mapy, zjistíte, že v případě války Slovenska s Rakouskem se mezi Bratislavou a Vídní nachází jen pár desítek kilometrů. Tady je ale nutno poznamenat, že kdysi se obě města nacházela v jednom státu a hlavním bylo tehdy pochopitelně jen jedno. Navíc, pokud to mám říct upřímně, obě jsou ve svých státech umístěná dost neprakticky, šoupnutá málem do rohu.

Protože teď si představte, že k válce opravdu dojde. Mít hlavní města takhle blízko sebe je pěkně nešikovné. Dalo by se říct, že jsou na dostřel. A i kdyby se příběh odehrával v dávné minulosti před vynálezem děl a raket, tři hodiny chůze mi zní jako katastrofa. Ta válka by skončila opravdu záhy, takže se mi nechce věřit, že se hrdina vydá pěšky z města A do města B, aby ukončil vleklý konflikt.

Tahle situace zkrátka působila dojmem autorské lenosti. Jak zajistit, aby děj odsýpal a hrdina se mohl rychle pohybovat mezi oběma znepřátelenými městy? Budou na dohled! (Jo, a než se někdo ozve s nějakým fantastickým vysvětlením, v textu jedinkrát nepadlo, že hrdina má nadpřirozeně rychlou chůzi.)

Tohle je případ, kdy buď autor měl vymyslet nějaký vhodný dopravní prostředek, kterým by tuto díru zalepil, případně by celý příběh nastavil tak, aby hrdina nemusel spěchat tam a zpět. Pokud si dobře pamatuji na text, který obsahoval tento motiv, tak se tam konala jen jedna cesta A→B a jedna B→A, tudíž ty tři hodiny chůze mi nejdou na mysl ještě o to víc. Jo, kdyby jen jezdil každý den mezi městy do práce a z práce, to by ta vzdálenost dávala smysl. Já takhle dřív od pondělí do pátku skákal mezi Pardubicemi a Hradcem Králové.

A dál?

Vzdálenosti řešte, ale čím méně to budete dělat před čtenářem, tím lépe. Nepřehánějte, ale taky dejte pozor na směšně malé údaje.

Jo, a u složitějších příběhů není od věci si nakreslit mapu. Ale pokud nevypadá fakt parádně, radši ji čtenáři nenuťte.

Sikar