Je tu další měsíc a další knihovnička. Četli jsme knihy české i zahraniční, fantastické i klasiku a tentokrát se ke čtení dostal konečně i Sikar!
Ekyelka
Od posledního hlášení z bitevního pole se toho u mne moc nezměnilo. Nestvůra z Essexu stále nedočtena, stejně tak Sara Baume, protože jsem se místo toho znovu prokousávala úctyhodnou bichlí Krev teče vždycky červená od Haniny Veselé. Píšu znovu, protože jsem měla možnost si přečíst už hrubý rukopis – a znovu se vydat do Plaveny byla zábava.
Neméně zábavné bylo proposlouchávat se (ano, opět audiokniha) Mlýnem na mumie Petra Stančíka. Opulentní hostina v přeneseném i přímém slova smyslu! Chvílemi jsem sice přivírala oči, protože sledovat občas rozvláčné monology vyžadovalo skutečně veškeré síly k soustředění, abych hlas Zdeňka Maryšky nepotlačila do stejných míst kdesi vzadu v lebezni jako muziku v marketu – ale stálo to za to. Dvakrát nebo třikrát jsem se dokonce přistihla, že místo pletení se jen držím jehlic a napjatě poslouchám.
Nu a pak tu byly opět soutěžní texty, vyplněné detektivkami Agathy Christie (Pět malých prasátek, Schůzka se smrtí) a Larse Keplera (Paganiniho smlouva, Lovec králíků).
Nač se těším: Počátek (J. Sawyer), Pandořina hvězda: Bariéra (Peter F. Hamilton – konečně vyšla česky!) a Sbor chilburských dam (J. Ryan), což je zcela mimo má obvyklá žánrová loviště. O to větší je moje zvědavost, jak se mi to bude líbit.C
Míša
Za poslední měsíc jsem měla celkem dost času číst, takže jsem se vrhla na Krev pro rusalku od Kristýny Sněgoňové. Knížku jsem přečetla za dvě odpoledne, a i když to byl žánr, který běžně nevyhledávám, nadchla mě. Byla jsem celkem ráda, že knihu čtu na antidepresivech, protože atmosféra Brna byla špinavá, hlavní hrdina parchant a děj temný a skličující tak, že bez prášků bych to asi špatně rozdýchala. Celkové tempo bylo ale naprosto parádní a už se moc těším na Kristýninu další knížku.
Druhá knížka, kterou jsem se pročetla, byl Holdstockův Les Mytág. Doporučil mi ji Míla Linc, a jakmile jsem se začetla do prvních stránek, pohltila mě atmosféra kouzelného lesa, lásky a tajemství. Popisy lesů byly naprosto dechberoucí a melancholická atmosféra v člověku zanechávala příjemný srdcebol. Prokládala jsem si to ještě Kulhánkem a Vyhlídkou na věčnost, která právě svým svižným tempem ostře kontrastovala s Holdstockovým pomalým vyprávěním, ale i tak u mě Holdstock to srovnání vyhrál. Možná i proto, že jsou mi ty lesy bližší než automatické zbraně…
Sikar
Čtu! Jezdím zase do práce a konečně si čtu v metru! Dočetl jsem konečně Draky na hradě Ruinově, z nichž jsem ale dost rozpačitý. Nevědět, že to je Pratchett, v životě bych to asi nepoznal. Některé ty příběhy měly něco do sebe, čtení pro děti to je zábavné, ale jiné zase šly jaksi odnikud nikam. Díky předmluvě chápu, že to psal hodně dávno atakdále, ale jak jsem řekl, nevědět to, nepoznám ho.
Nakupovaly se hlavně komiksy, konkrétně Ocelový alchymista 6 a Bojový anděl Alita 4. Oboje už jsem přelouskal. Navíc jsem ještě ženě koupil knihu Zlatoruká Gartha Nixe, o které jsme ani netušili, že má vyjít. Taky už ji zhltla.
V současné době čtu konečně Alice isn’t Dead a rozdíly oproti původní podcastové verzi jsou znatelné. Co budu číst poté, se ještě uvidí.
Související příspěvky
Rok se s rokem sešel a jsme opět na zahradě. Reálně (tedy aspoň já) i virtuálně, protože …
Knihomol to má v životě těžké – dívají se na něj jak na blázna, když vpadne do knihkupectví …
Jak jsme vlastně našli naše betačtenáře? Kolik jich máme? Jak často je vytěžujeme? Čím je uplácíme a jak …