Už vícekrát jsme psali, že to, co píšete, je dobré ověřovat. Netýká se to ovšem pouze reálií nebo toho, jak se píše a co znamená to které slovo (o čemž pojednává třeba tento článek).
Už vícekrát jsme psali, že to, co píšete, je dobré ověřovat. Netýká se to ovšem pouze reálií nebo toho, jak se píše a co znamená to které slovo (o čemž pojednává třeba tento článek).
Trochu se obávám, abych tímto článkem nespustil další seriál. Ačkoliv, obávám je špatné slovo, protože kdyby někdo chtěl pokračovat svými příklady, budu jen rád. Na Světě knihy jsem zmínil problém střetu logik. Každý vnímáme svět trochu jinak a tím pádem co jednomu připadá logické, to druhému zní jako pěkný nesmysl. Během přednášky jsem uvedl jako příklad postoj prostého člověka k magii, konkrétně spor, zda by mágové byli obdivováni nebo …
Termity, kterým se v dnešním článku plánuji věnovat, samozřejmě nemají nic společného s hmyzem, ale jde o oblíbenou zkomoleninu slova termíny. Článek se ovšem nebude týkat pouze cizích termínů, ale obecně problémů s používáním některých slov.
Sikar Alice isn’t Dead jsem dočetl, pak z druhých Legend české fantasy vyzobl konečně po dvou letech novelu Slepý hon (o níž jsem na Světě knihy zjistil z edičního plánu Epochy, že vyjde letos samostatně) a v rámci Klubu konzumentů knižního braku rozečetl Zlověstného muže od Edgara Wallace. Rovnou jsem jedním šmahem vzal i jednohubky z tohoto klubu, konkrétně scénář k jednoaktovce Přerušené představení a opravdovou miniaturu O Popeláčkovi. …
Hmm, koukám na název článku a ano, tohle nezkoušejte nejen v literatuře, ale ani ve skutečném životě. Před nějakým časem jsme tu měli rozhovor (nejen) na téma motivace sebevrahů. Mimo jiné z něj vyplynulo, že sebevražda je věc, kterou si člověk obvykle rozmýšlí dlouhou dobu, v řádu měsíců či let. Nebývá to něco, pro co se rozhodne teď hned okamžitě.
Slyšeli jsme tuhle frázi už mockrát. Od učitelů, rodičů, bet, kritiků, ti šťastnější z nás od nakladatelů. Většinou je taky doprovázena konkrétními pokyny, co s danou pasáží provést (často vyhádanými kompromisy, kdy se nám nechce přece jen ustupovat). Co ale dělat, když se vám na dotaz, co s tím, dostane pokrčení rameny. Anebo sami narazíte na pasáž, která prostě „není vono“. Jak to rozpitvat a předělat?
Každý příběh musí nějak začít. Když jsme u toho, tak by měl i následně nějak pokračovat a logicky i skončit. Někteří lidé to ovšem ignorují a místo příběhu napíší trailer, v němž jen vytípnou několik bombastických momentů a u toho skončí. Takhle prosím ne, na to vám nikdo neskočí. Vy pěkně jdete psát příběh od začátku, jak to má být. Jak začnete?
Dnešním článkem bych ráda volně navázala na Sikarův článek z minulého týdne, v němž se věnoval experimentům s vyprávěním. A zároveň si tedy se Sikarovým dovolením vypůjčují jím rozjetý seriál.
Chyběli jsme vám loni na Světě knihy? Ze zdravotních i časových důvodů jsme se nemohli objevit, i když jsme byli zváni. Letos je ale všechno jinak! Letos na Světě knihy budeme!