• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Květen 2019
Po Út St Čt Pá So Ne
« Dub   Čvn »
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Literární cvičení – pauza
  • 5 x 5 x Triumvirát 2020: odkládáme první setkání
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.3.
  • 5 × 5 × Triumvirát 2020
Nejnovější komentáře
  • Adhara: Z popela: o navazování
  • Adhara: Strašidelné vs. směšné
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Autorské nešvary

Tohle doma nezkoušejte! 7: Jdu spáchat sebevraždu!

17.5.2019
-
Publikováno sikar

Hmm, koukám na název článku a ano, tohle nezkoušejte nejen v literatuře, ale ani ve skutečném životě. Před nějakým časem jsme tu měli rozhovor (nejen) na téma motivace sebevrahů. Mimo jiné z něj vyplynulo, že sebevražda je věc, kterou si člověk obvykle rozmýšlí dlouhou dobu, v řádu měsíců či let. Nebývá to něco, pro co se rozhodne teď hned okamžitě.

Neříkám, že se nenajdou výjimky. Znáte to, ten chlápek skočil z okna, protože mu to v ten moment přišlo jako fajn nápad. Otázka však zní o jak nepatrné promile se v celkovém počtu sebevražd asi jedná. Nechci v dnešním článku zabíhat do statistik, spíš mi jde o motivaci.

Proč to dělají?

Seznam by mohl zabrat několik článků, takže jen shrnu tři případy ze svého okolí, u nichž znám alespoň nějaké bližší informace. Nejedná se pokaždé o sebevrahy, jimž se pokus povedl.

Hned první byl trochu kuriózní, protože vyjádření rodiny se nikomu dvakrát nezdálo. Danému člověku se prý v životě nedařilo tak, jak si představoval. Nepovedlo se mu odmaturovat a skončil na dělnické pozici. Upřímně, pár lidí k tomu řeklo, že to nemohl být jediný důvod. O jeho soukromém životě a vztazích pár let před smrtí nic nevím. Do hlavy nikomu nevidíme, ale pokud dejme tomu trpěl depresemi, tak pocity nenaplnění jak profesní tak i vztahové mohly být tím hlodáním, které působilo klidně několik let než se projevilo naplno. Od tohoto člověka vždy všichni čekali hodně (jednalo se o velmi inteligentní a charismatickou osobu), takže mohl situaci, v níž se ocitl, chápat jako zklamání, ať už své tak i svého okolí. Do dalších spekulací se nechci pouštět, přece jen, rodina řekla svoje a nechci do toho příliš rýpat. Za důležité však považuji zmínit, že tento člověk spáchal sebevraždu po několika letech a ne ihned po nástupu do práce, která jej neuspokojovala.

U druhého případu jsme dřívější deprese měli potvrzené. Tato osoba se po smrti své matky (přirozené úmrtí, mimochodem, jednalo se o velmi starou paní) pokusila o sebevraždu dvakrát pomocí léků, ale nepodařilo se jí to. Rád bych zdůraznil, že mezi oněmi událostmi vždy uplynula delší doba. První a druhý pokus o sebevraždu od sebe dělily téměř čtyři roky. V tomto případě je opět možné, že zapůsobil další zdroj, který jen prohloubil dlouhodobý špatný psychický stav.

Ve třetím případě se jednalo o člověka, jehož odmalička rodiče nutili k profesi, o kterou neměl zájem. Dá se říct, že celé roky sledoval, jak jeho život směřuje někam, kam on sám nikdy nechtěl, a když si dovolil vzdorovat, narazil na neproniknutelnou zeď přísných rodičů. Tlak byl tak silný, že to nemohl po letech unést a oběsil se.

Jak jsme si ukázali, tak i když nemáme všechny informace, nejednalo se o kvapná rozhodnutí. Smrt matky je smutná událost, ale i tak trvalo roky než se potomek odhodlal k činu. Nesáhl po prášcích hned druhý den.

Mimochodem, pokud to mám vyjádřit zcela upřímně, příkladů bych si vybavil víc, ale tyhle jsou sice smutné, ale nic, kde by důvod mohl někomu zvednout žaludek.

Pro odlehčení smutného tématu, slyšel jsem o chlapci (zda jde o pravdivou historku, už netuším), který se rozhodl spáchat sebevraždu z nešťastné lásky, tak vzal lékárničku a spolykal vše, co v ní našel. Včetně dvou balení živočišného uhlí, které ho zachránilo.

Proč to píšete?

Traumata nebo dlouhodobý pocit zoufalství jsou silnými vlivy, které mohou lidi dohnat k sebevraždě. Jenže upřímně, s obojím se dá bojovat a nemyslím nutně pomocí léků. Se smrtí blízké osoby se lidé nakonec srovnají. Pokud žijí v podmínkách, které jim nevyhovují, mohou se pokusit nějak zlepšit svoji situaci. Vím, zní to zjednodušeně. Chápu, že lidé, o nichž jsem hovořil, třeba neměli ze svého pohledu už jinou volbu.

Jenže, drazí autoři, někdy to přeháníte!

Tímto opouštíme chmurnou realitu a přesouváme se do světa podivných důvodů z ukončení vlastního života, o nichž jsem četl. Rád bych je rozdělil na vážné ale přesto pochybné, zarážející a úplné ptákoviny.

Ještě než se dostaneme k příkladům, mám pro vás dvě sdělení. První? Lidičky, vy občas nutíte hrdinu páchat sebevraždu jen a pouze pro efekt. Dost často jí příběh končí a jedná se o náhradu pointy. Ne vždy to funguje. A druhé sdělení? Naprosto upřímně, pokud nám byl váš hrdina po celou dobu nesympatický, tak nás jeho závěrečným činem někdy škodolibě potěšíte.

Vážné ale pochybné

Usoudil jsem, že skutečně vážným důvodem může být, pokud hrdina spáchá strašné činy a není schopen s nimi dále žít. Omylem dejme tomu zabije spoustu nevinných lidí. Pilot shodí bombu o kousek vedle a místo nepřátelské jednotky zasáhne školu.

Tohle chápu. Spousta vojáků s tím žije a nemůže si odpustit. Vyhledávají psychiatrickou pomoc, berou prášky, budí se z nočních můr. Někteří to neunesou a sebevraždu nakonec spáchají. Jenže mnozí autoři nás přesvědčují, že onen pilot, který se netrefil, ihned po svém činu namíří letadlo čumákem k zemi a cíleně havaruje. Důvod tady je jasný, ale opakuji – lidé se obvykle nesebevraždí hned.

Horší příklad s vojáky, jehož jsem se dočkal, už pochybný byl. Vojáci brání poslední pevnost proti přesile nepřátel a ač utrpí těžké ztráty, nakonec zvítězí. Ví, že nepřítel na ně táhl se vším, co měl, aby vítězství bylo o to bombastičtější. (… a pak bojoval do posledního muže, místo aby obránce zkusil vyhladovět, ale tyhle detaily svedeme na autora, který tomu asi moc nerozumí…)

Jeden z obránců, úplný nováček (je to jeho první bitva!), který ovšem po celou dobu bojoval jako pozemské vtělení Chucka Norrise, však nechápe, proč jeho bratři ve zbrani oslavují vítězství. Náhle z mocného bojovníka přepíná na mód kňourala obecného a všem tvrdí, že ač je nepřítel zničen, tak oni přece prohráli. Zbývá jich jen pár, celá země je vydrancovaná… Nebudu chodit kolem horké kaše, prostě pak skočí z hradeb dolů. A aby toho nebylo málo, jeho argumenty málem strhnout i spolubojovníky, kteří jeho čin začnou schvalovat.

Pokud ovšem víme, že nepřítel je opravdu pryč (to autor moc nevysvětlil nebo jsem to možná už vytěsnil), tak nebylo by lepší navzdory všemu špatnému zkusit hledat přeživší? Zjistit, co tu zbylo, pokusit se aspoň částečně obnovit zemi? Náhlá sebevražda tady jde proti všemu, co voják v roli obránce reprezentuje. Chápu, že ten mladík byl zdrcený, ale než jednám, aspoň se pokusím zjistit, zda nejde ještě něco zachránit, ne? Věřím, že by se mohl sesypat v slzách na zem, ale myslím, že kolegové by mu dali pár facek, ať se vrátí do normálu. Takovému závěru bych věřil víc.

Zarážející

Svého času se jednalo o oblíbený žánr. Hrdinu kousne upír nebo vlkodlak, díky čemuž se sám změní v tuto bytost. Neunese fakt, čím se stal a páchá sebevraždu.

Vážení, chápal bych to, kdyby hrdina věděl, že postupně ztratí rozum a stane se krvežíznivým monstrem, které se nemůže udržet a bude sát krev nebo žrát lidi. Jenže pokud má stále dost vlastního rozumu na to, aby se rozhodl pro sebevraždu, tak i může zkusit vymyslet, co s tím dělat jiného.

A představte si, že tak můžete získat o dost lepší příběh! Jsem vlkodlak? Tak co se o každém úplňku zamknout ve sklepě a zajistit, abych nemohl až do rána vylézt? Jak to utajit? Kdy si toho někdo všimne? Jak bude příběh pokračovat? Jsem upír? Co se smířit se svým osudem a využít tohoto faktu k tomu, abych dejme tomu svoji žízeň zaměřil na zločince a tím pomohl společnosti?

Hrdina jednoduše nemůže unést, že už není člověkem, ale změnil se v bytost temnoty. Tečka. Víte, následující přirovnání asi nebude úplně vhodné, ale skuteční lidé se občas musí smířit s dost vážnými věcmi. Třeba, že ztratili zrak nebo stráví zbytek života na vozíku. Ano, nepůsobí to jako vhodné přirovnání, ale upřímně, z příběhů o přeměně člověka v nečlověka úplně čiší, že hrdina začne svůj stav vnímat jako handicap. Něco, s čím nemůže žít, protože ho to změnilo.

Promiňte, ale příběh o silném hrdinovi, kterého změna nezlomí a naopak z ní zkusí něco vytřískat, je prostě lepší. Skutečné příběhy jsou v tomto ohledu inspirací. Skončili jste na vozíku? Tak co třeba dát se na plavání a dotáhnout to na paralympiádu? A do toho profesionálně fotit a pustit se i do politiky? Necucám si to z palce, s tímhle chlapíkem se známe a bydlí kousek od nás. Nenechal se obří změnou ve svém životě zlomit, zatnul zuby a něco dokázal. Jedná se o silnou osobnost a věřím, že kdyby se stal vlkodlakem, jednal by podobně jako ve svém skutečném životě a neodradilo by ho to od obdivuhodných činů.

Úplné ptákoviny

Lidičky, dostal jsem děsivou videohru! Ta je tak děsivá, že mě traumatizuje jak nic jiného! Jakmile ji dohraju, plánuju spáchat sebevraždu.

Bez nadsázky, tohle jsem četl. Podle logiky této povídky bych asi měl být už několikrát mrtvý, protože poslední děsivou a depresivní videohru, kterou jsem hrál, jsem kupoval hned v den vydání a nadšeně ji dohrál během čtyř večerů, při nichž jsem pěl chválu na tvůrce.

Podobnému protagonistovi se divím, že si nehodil mašli, když zjistil, že mu zkyslo mléko.

Kde to má původ?

Konec srandy, téma bude opět smutné. Někdy mi přijde jako když je sebevražda div že ne romantizované téma. A snad za to nemohlo jen řezání se emařů před lety.

Zaznamenal jsem například případ náctiletého, který spáchal sebevraždu kvůli kyberšikaně. To je hrozné, opravdu hrozné. Ti, kdo ho k tomu dohnali, jsou upřímně řečeno hovada. Jenže reakce některých jeho vrstevníků? To, že se odhodlal k sebevraždě, považovali za hrdinský čin. Prý byl tak silný, že to zvládl.

Ne. Prosím vás, ne. Chápu, že člověka to svým způsobem musí stát spoustu úsilí sebevraždu spáchat, ale nedá se to rozhodně prohlásit za hrdinství. Je to útěk. Je možné, že pro ty lidi byla situace neřešitelná a už nevěděli jak dál, ale přesto prohlásit, že jsou proto hrdiny, je rozhodně špatné.

To, že Romeo a Julie končí dvojitou sebevraždou není známkou toho, že se jedná o ideální romanci. Naopak, spíš to je nejdestruktivnější možný druh vztahu. Trval několik dní a zanechal za sebou několik mrtvých.

Hrdina se svým osudem bojuje. Postaví se mu. Nemusí zvítězit, ale hlavní je, že vzdoruje. Ne jako vlkodlak, který obratem po proměně nevidí jiné východisko než vlastní smrt. Kdyby aspoň zkusil vyhledat nějakou čarodějku a optal se, zda je proces vratný! Ne, on skočí na stříbrnou vidličku.

Nenechávejte hrdinu páchat sebevraždu jen pro efekt. Prosím.

Sikar

nesmysl
Sikar
tvorba postav
17.5.2019
Email
4 Komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Úsměvná klišé

Úsměvná klišé 13: Elektrikáři vymřeli

31.3.2014
-
Publikováno sikar

Představte si, že dojde z nějaké katastrofě a vy žijete v postapokalyptickém světě. Ve světě, v němž doktor …

Číst více
31.3.2014
Publikováno sikar
Autorské nešvary

5 pojmů, které lidi neustále motají

9.5.2016
-
Publikováno sikar

Sem tam se setkávám se zmatením pojmů. Když si někdo poplete achát a akát, chápu, že to je …

Číst více
9.5.2016
Publikováno sikar
Autorské nešvary

Kos není UFO a čtenář vám to nesežere

9.12.2013
-
Publikováno sikar

Už jsem slyšel, že dnešní čtenář je v podstatě nenáročný a nechce se mu přemýšlet. Logickým řešením pro …

Číst více
9.12.2013
Publikováno sikar
← DALŠÍ ČLÁNEK
Z knihovničky Triumvirátu | květen 2019
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
Přepiš tu scénu!

4 Komentářů

Tohle doma nezkoušejte! 7: Jdu spáchat sebevraždu!.
  1. Zlý strýc Leonard
    17.5.2019 @ 11:24
    -
    Odpovědět

    Ten příběh o hrdinném obránci/posléze sebevrahovi smysl dává. Za předpokladu, že to byl původně infiltrovaný agent nepřítele, který se nechal při obraně pevnosti strhnout všeobecným nadšením, a když euforie vyprchala, uvědomil si, že způsobil totální a definitivní porážku vlastní strany… (No jasně, i pak je otázka, jestli by to bylo na mašli, a pokud ano, jestli hned. Ale jako motivace je to pravděpodobnější než vítězství, zvané Pyrrhovo.)

  2. yeyra
    17.5.2019 @ 22:37
    -
    Odpovědět

    Tvoje poznámka o člověku na vozíku mi připomněla jeden dokument, resp. konkrétní díl s medvědicí. Tenhle týpek sebevraždu nespáchal a ještě motivuje ostatní! https://www.youtube.com/watch?v=Vr13u3sUT_w
    A ten heho příběh vyznívá fakt silně.
    Takže jo, prosím, žádné sebevraždy na efekt.

  3. Maximus
    23.5.2019 @ 8:00
    -
    Odpovědět

    Proč nakonec George zastřelil Lennieho (O myších a lidech)?
    Ta poznámka o “ne-hrdinství” snad nebyla nutná. Přinejmenším nezasluhovala zvýraznění.

  4. Adhara
    23.5.2019 @ 11:23
    -
    Odpovědět

    Toť prednedávnom som sa pri písaní článku o knižnej smrti (https://www.adhara.sk/?page_id=5243) zamyslela nad tým, prečo moji hrdinovia tu a tam spáchali samovraždu. Vždy som sa ale snažila, aby to neboli malicherné dôvody a aby ich bolo podľa možností viac. Všetky moje konkrétne prípady:

    1. Muž bez rodiny stratil svoju sociálnu skupinu, trápilo ho svedomie, potom bol surovo podvedený a napokon sa ukázalo, že svojou smrťou môže zachrániť niekomu život a tak uľaviť svedomiu.
    2. Muž sa stal spoluvinníkom vyhynutia celého ľudstva s výnimkou ôsmich priateľov, ktorých možno svojou smrťou zachráni. Navyše je postarší, život má za sebou a ťažko by sa adaptoval na novú situáciu (rozumej život bez zvyšku ľudstva).
    3. Umrela mu životná láska, ktorá čakala jeho dieťa, on je neliečiteľne chorý, navyše stratil aj životný cieľ skúmať cudziu planétu. Tak ju ide skúmať aj za cenu vlastného života.
    4. Náhla pohnútka: muž prepustil miesto v kozmickej lodi inému, ktorý namiesto neho zahynul. V silnom pohnutí emócií sa preto zastrelil.
    5. Muž neustále prežíva všetko najhoršie, čo sa mu môže stať, umreli mu priatelia aj láska a svojou smrťou môže zachrániť ľudstvo. Tak prečo váhať?
    6. Matka sa neznesie pozerať, ako jej jediné dieťa umiera. Rodinné a priateľské zázemie tiež nulové. Preto sa pokúsi zabiť skokom z výšky.
    7. Nie je úplne isté, či spáchal samovraždu, každopádne má na rováši podiel na vyhynutí ľudstva, vraždu a kruté sebapoznanie, že je v skutočnosti zbabelcom. Psychika sa mu rozpadávala postupne po celú knihu až k tomuto koncu.
    8. Je v zanikajúcom vesmíre, ktorý ako celok nemá žiadnu budúcnosť. Žiadna rodina, žiadny priateľ. Navyše je smrteľne zranený a k tomu ešte ožiarený smrteľnou dávnou radiácie. Vpáli do seba guľku, aby unikol mukám istej a zdĺhavej smrti.

    Potom mám ešte zopár prípadov na hrane, kedy nemá byť čitateľovi jasné, či sa postava chcela zabiť (dôvod by bol), alebo išlo o nehodu.

    Dodatok k postave 4, pretože podľa článku je jeho čin najmenej vierohodný. Ja myslím, že nie je. Pri smrti blízkej osoby smútok slabne s časom, takže najpravdepodobnejšie by to urobil v šoku a náhlom poryve citov hneď. A pri tých ďalších postavách, kde došlo k samovražde náhle a nie po siahodlhom plánovaní, skrátka nebol na rozhodovanie čas. Buď by nešťastný hrdina umrel aj tak (a pomalšou a horšou smrťou), alebo by umrel (aj) niekto iný.

    Možno sa z tohto zoznamu zdá, že samovraždu knižných postáv považujem za úplne bežnú a samozrejmú vec, ale v skutočnosti som aj ja z jej častého používania znechutená. Hlavne keď sa objavuje v kontexte sebaobetovania. Ale o tom tiež píšem vo vyššie nalinkovanom článku.

Zanechej komentář

Váš názor je pro nás důležitý. Zadaný email nebude veřejně publikován
Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
Tohle doma nezkoušejte! 7: Jdu spáchat sebevraždu! | Triumvirát