Sikar

Alice isn’t Dead jsem dočetl, pak z druhých Legend české fantasy vyzobl konečně po dvou letech novelu Slepý hon (o níž jsem na Světě knihy zjistil z edičního plánu Epochy, že vyjde letos samostatně) a v rámci Klubu konzumentů knižního braku rozečetl Zlověstného muže od Edgara Wallace. Rovnou jsem jedním šmahem vzal i jednohubky z tohoto klubu, konkrétně scénář k jednoaktovce Přerušené představení a opravdovou miniaturu O Popeláčkovi. Popeláček je podstatně kratší než můj loňský Popelák, ale svým způsobem podobně akční a krvavý!

Taky jsem teď docela utrácel za knihy. Rozhodli jsme se doplnit si doma Aaronovitchova Petera Granta v originále, což znamenalo koupit první tři díly (Rivers of London, Moon Over Soho a Whispers Under Ground), stejně jako nejnovější knihu Lies Sleeping. Dál jsem neodolal a pořídil si druhou knihu od Dathana Auerbacha Bad Man. Doufám, že to bude stejně dobré jako Penpal. Dál jsem usoudil, že už jsem dlouho nečetl žádný bububu komiks, tak jsem si koupil a ten samý den zkonzumoval jednohubku Skrýš.

Na Světě knihy jsem si paradoxně nekoupil ani jednu knihu, ale aspoň jsem z jedné knihobudky zachránil dalšího Edgara Wallace, konkrétně vychvalované Žabí bratrstvo.

Teď jen vymyslet, kde najít víc času na čtení…

Ekyelka

Ach, toho Wallace ti závidím! A taky to, žes byl na Světě knihy osobně – já to ani letos nezvládla, ona koordinace návratu do práce po několika měsících marodění, našich 5×5 a dalších víkendožravých záležitostí je zkrátka náročná a ne vždy to vyjde. Ovšem nebyli bychom Triumvirátem, kdybychom si nevypomohli! Takže prosím:

Míša a Cirrat to doslova odnesly (domů) a já očividně pojedu na konci měsíce do Prahy s kufrem, i když je ten víkendová návštěva. Aneb poučení z ostravského Knižního festivalu se jedné pořádně zarylo pod kůži; táhnout podobnou nálož knih v tašce na rameni silně nedoporučuji!

Kromě veletržních úlovků mám i další materiály k prostudování. Sikarova obálka dorazila už následujícího dne po tom, co napsal svůj kousek výše, takže Přerušené představení mne čeká na polici nad postelí spolu se Sborem chilburských dam (Jennifer Ryan – ano, stále ještě jsem to nedočetla!) a Nezvladatelným dítkem kardinála Guzmána (Louis de Bernières). Mimochodem, na ten poslední titul jsem narazila v opavské MHD – náš dopravní podnik ve spolupráci s Městskou knihovnou Petra Bezruče totiž ve většině vozů zřídil malé knihovničky, v nichž se po jednotlivých linkách vozí nepřeberná paleta nejrůznějších titulů od dětských knížek a pohádek přes detektivky až po filozofické spisky, zkrátka co se zrovna vyřazovalo ze skladů knihovny. Knihy tak žijí dál, pohybují se mezi lidmi – a stále se čtou. Princip je ten nejjednodušší, co může být: vezmete, přečtete, při další cestě jakýmkoliv busem či trolejem vrátíte do přihrádky.

Nu a do uší mi Pavel Rímský odvyprávěl další dvě knihy Larse Keplera (Písečný muž a Svědkyně ohně – ano, v tomto obráceném pořadí, tedy 4. a 3. díl o komisaři Linnovi). Pokud potřebujete vyžehlit tři hromady prádla, uplést krajkový pléd nebo jen chcete ulevit očím, vydejte se tímhle směrem. Nepopírám, že audioknížky nenápadně získávají mou pozornost, ať už se jedná o kratičké, ani ne hodinové “marplovky”, nebo tyhle delší texty, poslouchané na pokračování. Skvěle se u nich relaxuje (a plete).

Nu a to by tak bylo všechno – většina titulů teprve čeká na přečtení. Letošní jaro je pro nás všechny náročnější po všech směrech včetně zdravotního. Doufáme však ve zlepšení! A mezitím se můžete klidně pochlubit v komentářích i vy, co zajímavého jste ulovili či četli!