Nerad chodím kolem horké kaše, ale občas se mi to nechtěně povede. Zrovna nedávno v článku o lekačkách jsem psal o tom, jak je literatura omezená ve vyvolání strachu ve čtenáři a je to vlastně dobře, protože lekačky jsou laciné. Narazil jsem na to, že hlavně mladší ročníky moc nechápou nenápadnou hrůzu, o které jsem psal. Následně jsem se o tom přesvědčil ještě víc ve virtuálním světě a došlo …

Jak se říká, dělat humor není žádná sranda. Někdy zjišťuji, že to platí i o hororu. Můj osobní vztah k tomuto žánru je rozporuplný. Mám rád mrazivou a ponurou atmosféru, ale pokud je horor založený pouze na hromadě nechutností, tak mě spíš nudí. Ačkoliv, i ony nechutnosti jsou nakonec lepší než to, o čem si myslí spousta lidí, že je horor. O lekačkách.

Velmi často vám říkáme, dávejte si pozor na detaily. Mohou příběh ozvláštnit – nebo ho taky poslat ke dnu jak pokaženou ponorku…

Je léto, prázdniny, lidé odjíždí pryč a vrátí se plní zážitků. Asi všichni jsme prožili dovolenou na místě, které nás něčím uchvátilo. Mně se takhle například strašně líbila Korsika a měl jsem cuky na ni zasadit příběh. Nakonec jsem tak neučinil, protože se ukázalo, že mě nenapadla vhodná kombinace místa a děje.