Pokud píšete fantastiku, je značná šance, že se ve vašem díle objeví nějaká příšera, mimozemšťan nebo obecně bytost, která zkrátka a prostě ve skutečnosti neexistuje. Máte dvě možnosti, buď pracovat s už zavedenými pojmy nebo si vymyslet něco vlastního.

Na práci s něčím už čtenáři známým je výhodné, že když napíšete elf, trpaslík nebo trol, nemusíte kdovíjak popisovat. Každý si zhruba představí, co má. Například mytologie je v tomto ohledu bezednou studnicí, z níž můžete čerpat dle libosti. Co když ale chcete vymyslet něco úplně vlastního? Možná byste si měli položit následující otázku:

Kam až sahá vaše fantazie?

Nechci říkat, že ji nemáte dostatek, ale často se setkávám s tím, že lidé jednoduše jen zkombinují známé věci. Ne že by se toho nedopouštěli už naši předci. Upřímně, minotaur, mantikora, chiméra, tohle všechno vzniklo tak, že vytvořili hybrida dvou a více tvorů. Otázka pak zní, zda už to není nadužívané. Když svůj svět obydlíte deseti druhy humanoidů, kteří se podobají různým zvířatům, je to už trochu moc. 

V případě mimozemšťanů také často nastává syndrom Star Treku, jinými slovy, všichni emzáci jsou lidé s rozdílnými výrůstky na hlavě. Nutno podotknout, že to je v případě seriálů dané předně věcmi jako nedostatečný rozpočet a v dřívějších dobách omezené speciální triky. Namísto Borgů původně měl být inteligentní hmyz, ale kyborgové se ukázali jako levnější. Hmyzáků jsme se později dočkali v sérii Enterprise, kde byl mimo jiné znát i fakt, že se natáčela o pěkných pár let později. (Kol a kolem Nová generace vysvětluje onu podobnost druhů společným mimozemským předkem, který rozšířil své geny po galaxii, ale to už je hodně bokem.)

Kde tedy hledat inspiraci, když nechcete jen kombinovat? Není to až tak těžké. Pamatujte totiž na následující:

Ve škole vás nic nenaučili!

Tím myslím školu základní, protože ne každý se při dalším vzdělávání zabýval biologií. Nevím, jak vypadá výuka dnes, ale rozhodně vím, že například o vývoji života na Zemi nám na základce podali hodně zjednodušený obraz. Psal jsem o tom nedávno, nechci se opakovat, tak to vezmu z jiného úhlu pohledu.

Když chceme vymyslet bytost, která se teprve vyvine a ovládne planetu po nás, chtě nechtě se v ní často odrazíme my sami. Bude mít lidské vlastnosti a mnohdy i tvary. 

Myslíte, že kdybyste se optali dinosaurů, když vládli planetě oni, jak budou vypadat jejich nástupci, že by si představili savce? Nevymysleli by jen lepšího dinosaura? Mimochodem, prvohory a druhohory byly ohledně vývoje dost divoké a před dinosaury dlouho Zemi vládli synapsidé, směsice plazů a savců, kteří měli blíže spíš k savcům. Savci tedy žili celou dobu vedle dinosaurů, s jejichž nástupem však vymizely všechny velké druhy a proháněly se tu převážně roztomilé malé myšky.

Prvním krokem je zkrátka uznat, že pokud máme znalosti o životě na naší planetě na úrovni základní školy, víme za prvé málo a za druhé i pěknou řádku polopravd a zastaralých poznatků. Bez nadsázky, mě ve škole učili dnes už neplatné věci a nedělám si iluze, že učební látku aktualizují stejně rychle, jako se objevují nové skutečnosti. Mám proto následující radu.

Pište o tom, co zná… neznáte!

Ano, přesně tak. Normálně říkáme, že máte psát o tom, co znáte, ale tentokrát vás pošlu přesně opačným směrem. Nebo to řeknu ještě jinak, vzdělávejte se.

Znáte kopinatce? Na první pohled by si člověk myslel, že se dívá na malou rybu, ale není to tak. Kopinatec je asi nejblíž živočichům, z nichž se vyvinuly ryby. Možná byste čekali, že podobný tvor už musel zákonitě vyhynout. Kdepak. Nač vlastního tvora nevymyslet podle podobného mezistupně mezi druhy? Co takhle rovnou taky vymyslet nástupce savců? Nebo alternativu, která se mohla vyvinout namísto nich?

Upřímně, jakmile život vylezl z vody, měl to evolučně už docela nalajnované. Ale dokud zůstával pod hladinou, jednalo se o chaos se spoustou slepých vývojových větví. Chcete nějaké exoticky vypadající tvory? Šup do prvohor a hledejte takové potvůrky jako marrella, wiwaxia, opabinia, hallucigenia nebo anomalocaris. Najednou se trilobiti zdají jako docela nuda, že? Neříkejte, že už při pohledu na tyhle příšery vás nenapadá vlastní mimozemšťan.

A tady zdaleka nekončíme! Před těmito tvory, kteří se objevili v době takzvané kambrijské exploze, jsme tu měli ještě jiné formy života, jež se prostě neuchytily a zanikly. Další pojem, o kterém si něco přečtěte, je ediakarská fauna.

Víte, co je ale nejzábavnější? Podle odhadů z fosilií známe možná jen jedno jediné procento živočišných druhů, které na Zemi žily.

Vaším cílem není nutně inspirovat se přímo, ale začít uvažovat nad tím, jaké jsou všechny možné alternativy, a co by s nimi dál šlo dělat. Zrovna nedávno jsem v rámci jedné soutěže četl povídku, jejímž hlavním hrdinou byl vodní tvor, který byl natolik originální, že autora podezřívám z inspirace prvohorami. A víte co? Ta bytost mi přišla opravdu zajímavá, žádná stá variace na elfa.

A ani tady se nezastavujte. Nač inspirací zůstávat v prvohorách? Co takhle se zamyslet nad druho… Ne. To si necháme na příště, ano? Sotva jsem o tématu začal psát, ukázalo se, že by se jednalo o obrovskou odbočku, která vydá na vlastní článek.

Závěrem?

Víte co? Ony ale ty sté variace na elfa nejsou špatné. Hlavní je, aby seděly k vašemu příběhu. Návrhy, čím se můžete inspirovat, jsou opravdu jen k zamyšlení. Berte to opět jednou jako cvičení, které třeba nakonec oživí váš příběh. A hlavně, možná během hledání mnou nadnesených pojmů narazíte na něco, o čem jste neměli dosud ani tušení, a napadne vás příběh, který byste jinak nevymysleli.

Pokud se vám tohle povede, článek splnil svůj cíl.

Sikar