Léto je tady! A protože poslední dny nebylo počasí žádná sláva, máme pro vás tradiční porci knížek, které jsme přečetli nebo číst chystáme…
Ekyelka
Pokud jsem si myslela, že v červnu to bylo s mým čtením bídné, červenec se může jít rovnou zahrabat na kompost. Legendy české fantasy mi stále ještě leží na nočním stolku – jakmile jsem dočetla Mosteckého Štěňata vlků, kniha šla bokem, protože jsem se místo ní chopila Pravidel zdvořilosti Amora Towlese. Máte rádi Fitzgeralda, Capoteho nebo S.Lewise? Potom se vám bude nejspíš líbit i tenhle román.
Březinové stať o Andersenovi si s sebou vozívám do práce a prokousávám se jejími stránkami během svačinové pauzy. Jde to pomalu, ale aspoň mám víc prostoru pro přemýšlení (a občasné odskočení zpět k pohádkám, které stať rozebírá – mimo jiné mne to přinutilo ponořit se do hlubin své knihovny a vyhledat, které překlady vlastně fyzicky vlastním).
Ostatní minule zmíněné knihy si lebedí na nočním stolku, na polici nad postelí i přímo v posteli (kam je občas shodí moje kočka). Místo otáčení stránek jsem totiž poslouchala ušima: Medvědín Frederika Backmana je sice přeplněný postavami, problémy i příběhy, ale především díky hlasu a přednesu Pavla Soukupa jsem dychtila zjistit, co se bude dít dál. Netuším, zda bych se stejným nadšením pročítala samotnou knížku – o hokeji. Ale audiokniha? Báječné odreagování!
Nu a protože nejen čtením živa je Ekyelka (ale také pletením a vůbec ručními pracemi), další v pořadí je Mayův Sál smrti, opět v audio podobě. Mediatéka naší městské knihovny doplňovala tituly vydavatelství OneHotBook, takže mám o přísun čerstvých detektivek do ouška postaráno hned na několik týdnů.
Z dalšího čtení, které jsem potkala: červencová XB-1 je už nachystaná na hromádce „dovolenkové čtivo“ spolu s Domem U Mořského boha. Tenhle román mám už pár měsíců doma, ale stále jsem ho odkládala pro jiné tituly, ovšem tématicky se hodí k mým plánovaným výletům k rybníkům a do lesů, takže šupajdí do příručního zavazadla. Ovšem jestli se dostane na dovolené ke slovu – kdo ví? Vždycky se totiž může stát, že cestou narazím na nějakou opuštěnou knížku (nebo knihkupectví).
Sikar
Nestíhám, nestačím. Rozečetl jsem a blížím se konci Bad Man od Dathana Auerbacha. Je to podstatně ukecanější než jeho první kniha Penpal, ale když se člověk dostane přes prvních sedmdesát stránek, konečně se tam začne pořádně něco dít. Ale čte se mi to dobře, ne že ne.
Dále jsem přelouskal druhé komiksové Americké bohy, které jsem během tohoto měsíce koupil spolu s Ježibabiným vysavačem a Hildou a parádní slavností, na něž jsem ale dosud nesáhl.
Současně mi od TlusŤjocha v rámci čištění jeho knihovny přišel poštou Noční oceán. Kdy se k těm všem knihám dostanu, to je ve hvězdách. Mám nějaký písmenkový přetlak a nestíhám to louskat. Není kdy, není klid…
Míša
Konečně jsem se zase dostala ke knížkám a k Triumvirátu! Za poslední měsíc jsem si přinesla celou řadu nových úlovků a dočetla jsem pár starých restů.
V první řadě jsem přelouskala Posledního boha od Lucky Lukačovičové, dobrodružnou steampunkovou novinku z Indie 19. století. Knížka je jako celek parádní: krásná obálka, vypiplaný potah, uvnitř mapy, slovníček, doslov a samozřejmě i samotný příběh. Osobně se mi celkem líbil, i když je místy v příběhu až příliš vysvětlivek a popisů reálií na úkor děje. Celkově je to ale příjemné počtení ve stylu dobrodružných románů z edice KOD. Lucka je profík a ví, co dělá, a pokud by vás zajímaly i nějaké pikantnosti ze zákulisí, připravovala jsem s Luckou rozhovor do dalšího čísla Pevnosti. Mělo by vyjít co nevidět.
Druhá kniha, kterou jsem už konečně dorazila do úplného konce, je Vyhlídka na věčnost od Jiřího Kulhánka. V rámci akční fantastiky mám ještě celkem čtenářské manko, takže jsem konečně přelouskala alespoň jednu knížku od našeho mistra žánru. Naprosto chápu, proč jsou z toho čtenáři unešení, styl je úžasný a i když šel příběh i hrdina dost mimo mě, nezvládala jsem se nudit ani na chvíli.
Hodně mě potěšily Levné knihy, kde jsem ulovila v anglické sekci Ursulu K. Le Guin. Kromě Čaroděje ze Zeměmoří měli i Lavinii a Levou ruku tmy. Ani jednu z knížek jsem zatím nečetla, takže jsem na ně zvědavá, zvlášť, jestli se zvládnu poprat s originálem.
A v neposlední řadě jsem dorazila Slow, útlý svazeček ve stylu Hygge. Jako většina podobných knih ani tahle nenadchne, ale zároveň neurazí a jsou v ní celkem fajn recepty. Jako neutrální dárek je tedy ideální.
Související příspěvky
Nějaký ten týden zpátky (vážně dlouho mi trvalo, než se mi tenhle článek v hlavě rozležel) se Sikar …
Název článku by mohl inklinovat k tomu, že budu zdůrazňovat, jak se má člověk cítit dobře, když vyhraje, …
Jaké praktické dovednosti jsme si museli osvojit kvůli psaní? A co člověk všechno vyzkouší, aby měl text autentický? …