Při psaní minulého článku jsem si opět jednou vzpomněl na humělce a hlášku, kterou jsem si kdysi vyslechl. Pojďme si ji připomenout.
Při psaní minulého článku jsem si opět jednou vzpomněl na humělce a hlášku, kterou jsem si kdysi vyslechl. Pojďme si ji připomenout.
V tomto článku se budeme věnovat tématu, které otevřel George R. R. Martin, autor Písně ledu a ohně (Hry o trůny). Martin před nedávnem řekl, že přestal věnovat pozornost fórům a sociálním sítím, aby ho čtenáři neovlivňovali v dalších pokračováních jeho příběhu. A mě okamžitě napadlo, jestli je to takhle dobře.
Nedávno jsem byl účastníkem rozhovoru, během něhož si druhá strana postěžovala, že teď jaksi nemá nápady, co vlastně psát. Že vše, co napíše, je ve výsledku bez hlubší myšlenky. Optal jsem se, zda je to nutné. Prý že bez hlubší myšlenky a sdělení to není ono, nemá to takový smysl.
Zdravíme. Omluvte předchozí dva týdny ticha. Problémy zasáhnou čas od času každého a ani my toho nejsme výjimkou. Každopádně, jak to vypadá na čtecí frontě?
Elisa Lam byla slečna, kterou v roce 2013 zachytily kamery v hotelu Cecil v Los Angeles, kterak se marně snaží odjet výtahem a chová se, jako by ji někdo pronásledoval. O pár týdnů později ji po stížnostech hostů na divnou vodu tekoucí z kohoutků našli na střeše hotelu zavřenou v nádrži, kam se logicky neměla jak dostat.