Při psaní minulého článku jsem si opět jednou vzpomněl na humělce a hlášku, kterou jsem si kdysi vyslechl. Pojďme si ji připomenout.

„Víš, jaký je mezi námi rozdíl? Já oproti tobě píšu, co sám chci!“

Tyhle dvě věty padly mimo jiné ve více než rok a půl starém článku. Dovolím si na něj odkázat, protože dnes na něj víceméně navazuji.

Za ten rok a půl se toho totiž stalo hodně. Načerpal jsem nové zkušenosti, získal spoustu poznatků. Jeden z nich je, že pokud to myslíte s psaním aspoň trochu vážně, tak se připravte na to, že občas budete muset pěkně zatnout zuby a bojovat s myšlenkou, zda se vám v tom vůbec chce pokračovat.

Když vyšli nejnovější Žoldnéři fantazie, rovnou jsem oznámil, že se jedná o poslední soutěžní sborník, ve kterém najdete něco ode mě. Výjimkou by pochopitelně bylo, pokud bych byl do nějakého soutěžního sborníku pozván jako host. Se soutěžením jsem skončil a i tenhle poslední zářez jsem udělal čistě pro radost a bez ambicí na zopakování si prvního místa. Od začátku tohoto roku jsem měl dost práce s několikanásobným přepisováním více textů, takže bych na soutěžení ani neměl čas.

Zmíněné texty jsou více či méně na objednávku. Vnímám je tak. Musel jsem se v nich vejít do konkrétního tématu, reálií nebo se přizpůsobit mnoha drobným požadavkům různého charakteru. 

Uvědomil jsem si při tom jednu důležitou věc. Psaní podle kritérií vás na jednu stranu posune dál a naučí nové věci. Na druhou stranu chtě nechtě pocítíte, že vám někdo lehce přistřihl křidélka. Důležité je uvědomit si jedno. Zamyslet se nad:

Otázkou kvality

Vaším cílem je pochopitelně vždy odevzdat co nejkvalitnější práci, ať už posíláte povídku do soutěže nebo ji přímo nabízíte do sborníku či časopisu. Problém je ovšem ten, že z osobní zkušenosti mohu říct, že jistý červíček pochybnosti sedící v mozku vám našeptává kdeco.

„V soutěži byla konkurence, ale u sborníku s nikým nesoutěžíš a stejně to pak s redaktorem budete ještě ladit. Nemusíš to mít nutně dokonalé.“

Tahle myšlenka je na jednu stranu pravdivá a na druhou strašně špatná. Opravdu, soutěžíte jen sami se sebou. Nejste bodování spolu s dalšími X lidmi a nikdo vám nesebere pár bodíků za to, že jste měli špatný den a v závěru jste nasekali několik hrubek. Pokud protistrana usoudí, že váš text za to stojí, tak těch pár chybiček přehlédne. Stejně tak pomůže s divným slovosledem a vychytá logické chyby. Zkrátka vám poradí se vším, za co byste se v soutěži propadli v tabulce do nižších pozic a nesáhli byste si na publikování.

To však ani náhodou neznamená, že můžete poslat na posouzení polotovar. Ano, pokud jste už trochu zavedeným autorem…

(Přerušujeme vysílání, abychom si připomněli vtipnou historku. Vzpomněl jsem si na autora, který nabízel nakladateli román a prezentoval se slovy, že letos zaslal povídky do Žoldnéřů fantazie a Vidoucího, takže za rok už bude zavedeným autorem. Vážený autore, účastnit se soutěží je dobré, ale aby ses zavedl, chce se to v nich ještě umístit.)

… tak máte lepší pozici během jednání, ale přesto pamatujte, že nakladatel/redaktor taky může nahlížet na to, jak dobře se s vámi pracuje. Dodržujete termíny? Neskáčete jako vzteklé děcko a neobhajujete zcela jasné logické kopance v textu? Jste trpěliví a ochotní počkat si na vyjádření? A hlavně, dodáváte text ve formě, kdy je s ním ideálně co nejméně práce?

Věřte tomu nebo ne, ale pokud vše výše zmíněné dodržujete, pocit, že vám někdo svazuje ruce, může nastat velmi snadno. To se najednou psaní pro radost začalo měnit v práci. Prošvihli jste uzávěrku soutěže? Pošlete povídku příští rok! Prošvihli jste uzávěrku příjmu povídek do prestižního sborníku? No, nebudete v něm a ještě si můžete vysloužit nálepku autora, který nedodává texty včas.

Jdete do toho?

Do soutěže můžete většinou poslat víceméně co chcete, je to na vašem vlastním svědomí. Když ale píšete cíleně, v podstatě na objednávku, už se musíte držet na určité cestičce. 

Když je váš text přijat, připravte se, že se vám na stůl vrátí třeba třikrát. I když jde jen o drobné kosmetické úpravy, musíte ho projít. Pokud je delší, zpracováním poznámek strávíte docela dost času. Povídku, kterou jste psali a přepisovali měsíc, budete další měsíc předělávat.

Čtete dobře, čas, který byste jinak strávili psaním něčeho nového, musíte investovat do další práce na starém textu. Pokud trpíte obecně nedostatkem času jako já, máte se na co těšit.

Jak jsem už napsal, tenhle další stupeň vás posune dál, ale za cenu toho, že celá činnost pro vás může ztratit kouzlo. Už to není jen koníček, kterému se věnujete po večerech. Najednou honíte uzávěrky. Místo nad novým příběhem přemýšlíte na slovosledem každé druhé věty. Čtete stále dokola to samé.

Nelžu, vážně mi hlavou párkrát proletěla myšlenka, zda se mi chce ještě pokračovat.

A co vy?

Sikar