Pořadatelé, porotci i sami autoři často žijí podle poučky, že za jakoukoliv zpětnou vazbu můžeme být rádi, protože jsou to reakce zadarmo. Něco, co jen tak někde nedostaneme, a měli bychom si toho vážit. Otázka ale je, jestli tomu tak doopravdy je.

Tento článek tak trochu navazuje na jeden z mých předchozích s názvem Střezte se (ne)pozornosti porotcovy 2 – Zpětná vazba. Než budete pokračovat dál, určitě si ho přečtěte. Dává tomuto článku kontext a vysvětluje hned několik tezí, které tu položím. Proč jsem ho tedy nezařadil pod stejnou sérii? Protože nebudu tentokrát mluvit jen o porotcích, pořadatelích a soutěžích, ale o jakékoliv zpětné vazbě, kterou dostane.

Důvod je prostý. Nedávno mi přišla (nečekaná a nevyžádaná) zpětná vazba, za kterou bych dal na rovinu autorovi záhlavec, přestože jsem pravděpodobně mnohem mladší. A v tu chvíli jsem si uvědomil, že by mi jistě mnozí řekli: “Buď rád za to, žes vůbec nějakou zpětnou vazbu dostal, když to v téhle soutěži není běžná věc.”

A víte co? Nesouhlasím.

Pakliže soutěž není nastavená na poskytování zpětné vazby, pravděpodobně na to nemá řádný systém. V takové zpětné vazbě může chybět zhodnocení plusů i minusů. Je-li jen od části porotců, může scházet náhled těch, kterým se dílo (ne)líbilo. A tak dál. Systém zpětné vazby a systém hodnocení bych rád pokryl v dalších článcích z řady Střezte se (ne)pozornosti porotcovy. Takže teď pomiňme to, že taková neorganizovaná zpětná vazba působí chaoticky, může být špatnou vizitkou atd. Raději se soustřeďme na to, proč byste jako autoři takovou zpětnou vazbu neměli chtít. A když už ji dostanete, jak byste na ni měli (ne)reagovat. (Teď to možná zní uraženě, ale ta moje zpětná vazba nebyla kdovíjak špatná a v hodnocení jsem skončil v první půlce, takže rozhodně ublížený nejsem. Jen mi něco připomněla.)

Může uškodit vaší touze psát

Představte si následující scénář. Dostanete negativní zpětnou vazbu o třech větách od blíže neurčeného porotce v poměrně dobré soutěži. Je ve smyslu: “Nedá se to číst, spisovatel z vás nikdy nebude. Maximálně jednou zvládnete dětem vyprávět hezké pohádky.” (Tuhle zpětnou vazbu jsem dostal na svůj nepříliš vydařený román, když mi bylo 12 let.)
Jinou zpětnou vazbu jste nedostali.

Ano, porotce/nakladatel/kamarád/rodič může mít s takovým prohlášením pravdu. Nebo se vám dílo skutečně tentokrát nepovedlo. A pokud jste ten typ, co se kousne a řekne si “To si ještě povíme.”, tak je všecko v pořádku. Nejspíš začnete psát o to usilovněji. Možná se poučíte a najdete si betu. Možná zkusíte nejdřív snazší žánr nebo půjdete na workshop. Nebo si koupíte knížku o tvůrčím psaní. Ale taky se může stát, že vás to na nějakou dobu pěkně potopí. Začnete pochybovat o tom, jestli vážně dovedete psát. A jestli vůbec má nějaký smysl psát. Zkrátka autorská krize jedna báseň. A to kvůli jednomu kritikovi.

Neříkám, že je špatně, aby vám někdo napsal negativní zpětnou vazbu (byť by ji rozhodně mohl napsat lépe, jak podotýkám právě v tom minulém článku). Ale jedna nepříjemná zpětná vazba z vás nedělá špatného autora. Ne každému sednete. Ne každé dílo se vám povede. Snažte se to mít na paměti, až příště přijde čas obrnit se před (nevyžádanou) zpětnou vazbou.

Může uškodit vaší touze příběh vylepšit nebo ještě někam poslat

Tady je už trochu větší otázka, jestli je to vážně na škodu. Pokud se vám dílo vážně nepovedlo, někdy je lepší to prostě nechat být a zkusit něco jiného. I kdyby jen na čas. Odstup vám může pomoci najít slabá místa. Nebo si promyslet, jestli jste dílo neviděli tak trochu přes růžové brýle. Horší je, že ne vždycky je autor schopen posoudit, jestli se mu dílo povedlo. A někdy v tomhle ani čas nepomůže.

Ale! Jste-li spokojení a máte-li pozitivní ohlasy (třeba od bet), vzdát byste se neměli. Samozřejmě, i tady můžou být pauza a odstup blahodárné. Ale neměli byste si dílo nechat znechutit jedním ohlasem. Zvlášť pokud máte jeden negativní ohlas, který je spíš výkřikem do tmy bez konkrétních výtek.

Řekněme třeba, že vám někdo napsal “Vaše dílo se těžko chápe, je nesrozumitelné.” a nic víc. Jen tohle. Kritik opět může mít pravdu. Ale těžko se to posuzuje, když je to jen názor jednoho porotce mezi šesti různými, z nichž pět dalších neznáte. A posuzuje se to tím hůř, pokud úplně odjinud máte i pozitivní zpětnou vazbu. Zvlášť když vás samé postihuje autorská slepota. Co v takové situaci dělat?

• Neklesat na duchu. A pokud o díle pochybujete, ověřit si přes (beta)čtenáře, jestli má kritik pravdu. Tedy nechat je dílo přečíst a pak se zeptat, jestli je něco, čemu nerozuměli, co jim vadilo… A co to bylo.
• Taky si můžete vyžádat konkrétnější zpětnou vazbu od daného kritika. Za mě je to trochu riskantní v tom, že když vám neřekl nic kloudného poprvé, těžko čekat, že to bude podruhé jinak. (A opět se musím podivit, proč někdo takovou zpětnou vazbu vůbec posílá a proč vy byste za ni měli být rádi. Že dílo potřebuje úpravy nebo jinou soutěž/nakladatele/obecenstvo víte i bez takové zpětné vazby, když jste neuspěli.)
• Pokud jde o soutěžní příspěvek, poslat do soutěže, kde víte, že zpětnou vazbu umí dát. Třeba i bez úprav. Soutěží jsou přece mraky. Když neuspějete ani tam, můžete to (tentokrát s úpravami na základě jasných komentářů) zkusit znovu.
• Zamyslet se, v čem se liší vaše spokojené obecenstvo a daný kritik/typický hodnotitel z daného nakladatelství či soutěže.

Možností je samozřejmě víc. Hlavní je, nevzdat se kvůli jednomu nespokojenému čtenáři úplně. Zvlášť máte-li i spokojené obecenstvo.

Může způsobit, že budete odmítat zpětnou vazbu

Tohle je za mě asi největší problém. Když vám někdo dá nejasnou, až nepříjemnou zpětnou vazbu, logicky se budete chtít bránit. Útok na dílo si často bereme osobně i v případech, kdy bychom neměli. Nedejbože, když nám někdo doopravdy napíše, že jsme špatní autoři. Právě o tom ostatně mluvím ve třetím bodě výše zmiňovaného článku.

Obrana pak může vést k tomu, že se utvrdíte v mylných domněnkách. Že budete hluší i k jasnější zpětné vazbě. Že budete odmítat cokoliv se zpětnou vazbou spojeného – betačtenáře, soutěže se zpětnou vazbou, redakční úpravy… A to vážně není dobře, byť takovou reakci naprosto chápu. A můžu jen říct: “Nenechte se. Pamatujte tehdy na všechny ty komentáře, co vám k něčemu byly. Vzpomeňte si na jakoukoliv zpětnou vazbu, která vás potěšila. Uvědomte si, proč jste do toho šli v první řadě. A připomeňte si, co vám psaní dává.”

Řekněte si to, protože zpětná vazba je důležitá. Nesnažím se tímto článkem docílit toho, abyste se jí báli nebo vyhýbali. Natož jí opovrhovali. Jen bych rád, abyste měli na paměti, že ne každá zpětná vazba je kvalitně vypracovaná. Že nemusíte být vděční za každá slova, která vám o vašem díle někdo řekne. A že pokud chcete jít s kůží na trh, musíte se obrnit proti kritice. I té nepovedené. I té nevyžádané.