Dnešní článek bude trochu jiný než běžně. Z průběhu tohoto roku jsem několikrát psal o tom, na co se připravit, když se s psaním dostanete trochu dál a spolupracujete s redaktorem. Mezitím jsem udělal další zkušenost, a tou je úzká spolupráce s ilustrátorem.

Jakmile se povede, že je nějaký váš text ilustrován, připravte se, že ne vždycky to bude ono. Například u soutěžních sborníků, pokud jsou ilustrované, nemáte často vůbec kontrolu nad tím, jak bude obrázek u vaší povídky vypadat. Kreslíř si představil danou věc nebo osobu jinak nebo neznal kontext z jiné povídky ze stejné série. To se pak děje všechno možné. Osobně se mi stalo, že hrdina změnil barvu vlasů, případně postava, kterou jsem popisoval jako tlouštíka, vypadala na obrázku sice ne jako sportovec, ale aby dosáhla mnou chtěných rozměrů, musela by aspoň čtvrt roku pojídat jen řízky a dorty. Případně jednou jsem hleděl na ilustraci a přemýšlel, zda opravdu patří k mému textu.

Tohle vše se může stát, a to nemluvím o drobných detailech, nad nimiž mávnete rukou. Když už se něco podobného povede, rozhodně nedělejte tu chybu, že se ilustrátora optáte, zda to vůbec četl. Vlastní zkušenost, dost jsem se za ten dotaz pak styděl.

Každopádně, pokud jste šťastlivcem, jemuž bude ilustrovaná celá kniha, dostáváte se do situace, kdy komunikace s ilustrátorem by měla být povinností. Pokud máte opravdu hodně velké štěstí, naladíte se na stejnou vlnu a vše půjde jako po másle. Přesto ale pro vás mám pět rad, kterých se držte, i když si budete rozumět. 

(A ano, vím o jedincích, co píší a současně jsou graficky nadaní. No není to proti přírodě, umět všechno?)

1) Plánujte dopředu a debatujte

Tahle rada může znít jako něco samozřejmého, ale radím vám, nenechte nic náhodě. Než se začalo s ilustrováním, ilustrátorce (je asi načase odhalit totožnost, jedná se o Evu Letákovou) jsem poslal několik sáhodlouhých mailů s rozepsanými detaily, obrázky a dalšími podklady. Mnohdy jsem se rozepisoval i o podrobnostech, které by mohly působit jako nepodstatné.

U toho jsme neskončili, komunikace pochopitelně běžela na obě strany. Každou chvíli jsem dostal zprávy například s čtyřmi fotkami různých věží a dotazem, která se nejvíc podobá té z knihy. O tuně náčrtků s návrhy nemluvě. 

Dejte všemu dostatek času, zajistíte tak, že vše bude vypadat jak má. Například u hlavních postav jsem u dvou vzal bez jediné poznámky první návrhy, ale u dalších dvou jsme se shodli až u třetího. S tím ostatně souvisí druhý bod.

2) Nebojte se říct NE

Skutečně. Pokud něco nevypadá, jak by mělo, nebojte se to říct. Právě plánováním zajistíte, že výsledný produkt bude vypadat už napoprvé podle vašich představ. Při troše štěstí budete takhle řešit jen drobné detaily, které půjde napravit dejme tomu stínováním.

3) Klidně přiznejte, že nevíte

Znáte ten pocit, že si něco umíte dokonale představit, ale popsat to tak, aby podle toho vznikla kresba, vám dělá neskutečný problém? Popisovat něco v textu je pohodě. Spousta čtenářů si dosadí na místo vlastní představu. Obvykle to, co jim během čtení přijde nejbližší. 

Pokud je u textu i obrázek, není místo pro pochybnosti. Tady nemůžete nechat prostor pro fantazii, vše musí vypadat, jak má. Osobně jsem se takhle zasekl u popisu hlavního hrdiny. Čtenáři je postupně předložena spousta detailů ohledně vzhledu, ale když měla vzniknout jeho podoba ve formě obrázku, uvědomil jsem si, že jsem ho hned dvakrát po sobě popsal špatně. Ve výsledku jsem Evě řekl, ať vytvoří hybrida prvních dvou návrhů, že to by snad mělo být ono. Naštěstí bylo. Připravte se, že váš popis se totiž dá někdy vyložit dvojím způsobem.

Výsledkem může být, že si vlastně nejste vůbec jistí, co chcete. Přiznejte to. Ilustrátor vám pomůže. Někdy natolik, že se uplatní následující rada.

4) Nebojte se text upravit podle ilustrací

Vážně. Pokud to ještě jde a ilustrátor nakreslí tak úžasný detail v obrázku, že se prostě musí stát součástí textu, neváhejte. V mém případě se jednalo o jedno logo. Když mi přišly čtyři návrhy, jak by mohlo vypadat, jeden jsem vybral a popis v knize následně upravil, aby víc odpovídal obrázku.

5) Nechte ilustrátora, ať se vyřádí

Jo, dejte mu/jí trochu volnosti. Nediktujte vše, jen ať spontánně vzniknou drobné detaily, které obrázek oživí. Počkejte si, zda v ilustracích nenajdete skrytý vtip nebo easter egg. A pokud ne, klidně se optejte, zda tam není něco, co uniká vaší pozornosti. Třeba budete příjemně překvapení.

Mimochodem, musím na okraj doplnit, že výběr výjevů na ilustracích jsem nechal na Evě. Ať kreslí, co sama chce. 

Závěrem?

Připravte se na to, že spolupráce s ilustrátorem vás může nabít k další práci. Vidět, že díky vašemu textu vzniklo něco dalšího, je opravdu povzbuzující. Hlavně v moment, kdy si představíte, až text a obrázky budou pospolu.

Tímto ještě musím Evě poděkovat veřejně nejen za těch třináct ilustrací, které v předchozích dvou měsících vytvořila, ale také za námět na článek. Těším se na obálku a jakoukoliv další spolupráci.

Výsledků naší společné práce se dočkáte již brzy, jak se můžete přesvědčit na tomto odkazu.

Sikar.