Co zajímavého přinesl tento měsíc?

Sikar

Co se nákupů týká, přibyly nám doma dva komiksy, konkrétně Ocelový alchymista 8 a Balónky oběšenců a další hororové příběhy. Oboje jsem přelouskal během dne po zakoupení. Současně s tím jsem neodolal a zakoupil Zbouchnul jsem Satanovu dceru. Jo, žádné velké umění, ale potřeboval jsem si přečíst něco ujetého. Teď ji mám rozečtenou, protože Moon over Soho jsem už dočetl.

V rámci TlusŤjochových přeposílacích služeb se mi na stůl dostali Rytíři s Kaprova a Tajemná síla v opuštěném zámku. Spolu s Jarkou Zoubkem z minula jsem to vše přečetl a poslal dál.

A to je zatím vše, vážení. Na mailu na mě čekají povídky z New Weird, měl bych se do nich pustit co nejdřív.

Ekyelka

Jelikož šel balíček s TlusŤjochovými pohádkami a vším tím ostatním ke mně, je nasnadě, čím jsem se bavila cestou výtahem ke dveřím bytu. A taky zatímco jsem si vařila kávu. Zvažuju, jestli celý obsah obálky nepozměněný poslat dál, nebo ho rozprsknout do všech světových stran – a zatím jsem se nerozhodla.

Kromě těchto drobných kratochvilných textíků jsem ovšem za poslední měsíc spořádala pár tučnějších bichlí (a méně tlustých, ovšem stejně výživných svazků). Po minule zmíněném Gentlemanovi v Moskvě (vřele doporučuji audioknihu, kterou skvěle namluvil Igor Bareš) jsem se vrátila k Frederikoi Backmanovi. Vzpomínáte na Medvědín, který jsem tuhle zmiňovala? Tak titul Babička pozdravuje a omlouvá se je naprosto jiný! Valérie Zawadská vypráví příběh kouzelného vztahu mezi sedmiletou (skoro osmiletou) Elsou a její sedmasedmdesátiletou, trochu trhlou babičkou s takovou vervou, že si ani neuvědomíte a jste najednou na konci příběhu. Po dlouhé době knížka z ranku těch, po nichž bych v knihovně sice nejspíš nesáhla, ale o to víc mne pobavily.

Nějakým záhadným způsobem se mi při přerovnávání knihovny podařilo začíst se opět do Lží Lockeho Lamory. Kouzelné, rozverné, napínavé a k slzám dojímavě tragické jako poprvé, přestože jsem věděla, jak příběh Pánů parchantů skončí. Safryš, musím si najít čas ulovit zbývající svazky! Ano, vím, že nejspíš česky v dané edici nevyjdou (neboť Laser si dává s vydáváním pořádně načas – a kdo ví, jestli vůbec budou v edici Moderní díla fantasy vůbec pokračovat), ale hej, to nás knihomoly přece nezastaví! Alespoň v to budeme doufat.

Lady Mechanika! Já vím, spousta z vás si řekne, co vidím na obyčejném komiksu, že jsem tak nadšená, jenže já prostě tenhle příběh začala mít ráda. Tabule osudů mi přistála v knihovně se značným zpožděním (nedávno vyšel už třetí díl), o to větší potěšení jsem ale ze čtení měla, protože jsem si zkrátka užívala detaily každého panelu (a že jich tam je!). Když se k tomu přidá i několikrát tam a zpátky pročítaná a prohlížená Diosamante (ta detailnost kresby je totiž vskutku opulentní), ani jsem neměla čas věnovat se obvykle sledovaným seriálům na Netflixu. Oči si našly jiné potěšení.

Co dalšího jsem čerstvě dočetla: aktuálně Kdo se bojí smrti nigerijské autorky Nnedi Okorafor. Svižný příběh post-apokalyptické africké společnosti se vším, co si pod tím představíte: magie, tradice, genocida i předurčení, poušť i radost ze samotného života. Krátké kapitoly jsou přesně to pravé, pokud musíte přestupovat cestou do práce, nebo pokud si jako já kradete chvilky na čtení o pauzách na oběd či cestou domů v MHD (nebo pěšky po chodníku – konec konců umění číst za chůze jsme se všichni naučili už jako malí, no ne?). A hlavně: je to opět něco jiného než běžné fantasy či post-apo, na jaké obvykle narazím.

Na nočním stolku ještě čeká spousta knížek ulovených tuhle na ostravském Knižním festivalu, tudíž moje nejčerstvější úlovky z městské knihovny jsou postarší Viriconium M.J. Harisona a Kaledonský gambit Dana Morena. Zatímco první titul mám na čtecím seznamu (a také na nákupním) už pár let, druhá knížka mi tak nějak sama spadla do náruče, když jsem běžela kolem regálu. Podle informací jde o „klasický sci-fi příběh s prvky špionážního thrilleru, okořeněný notnou dávkou suchého humoru“, tak uvidíme.