Pokud jste v pátek čekali na zadání malého literárního cvičení, nemusíte být smutní, že jste se ho nedočkali. Tento měsíc se totiž vlivem různých okolností z prvního pátku stala první neděle.
Základní pravidla si můžete zopakovat zde.
I tentokrát bychom chtěli moc poděkovat všem, kteří minulý měsíc komentovali a hodnotili díla ostatních. Díky moc, s vámi všemi dostává celá akce nový rozměr.
Zadání na tento měsíc:
Toto oznámení vyšlo v Národních listech 23.6.1922:
Tento měsíc bychom po vás chtěli krátký příběh, který se od tohoto oznámení bude buď odvíjet, nebo mu bude předcházet. Prosíme, aby šlo skutečně o příběh s pointou, nikoli o prostý popis situace.
Propozice:
- text vložte přímo do komentářů pod článkem
- prvek fantastiky není povinný, klidně může jít o příběh z ničím nepřikrášlené a nijak nepozměněné reality; pokud však nějaké prvky fantastiky použijete, nezapomeňte, že text musí vycházet z tohoto oznámení a musí to v něm být poznat
- text by měl být uzavřený, měl by fungovat sám o sobě, nemělo by se jednat o úryvek nějakého delšího textu,
- délka 150-250 slov – na spočítání můžete použít třeba tento nástroj, pokud nemáte editor, který má funkci počítání slov: https://www.online-utility.org/text/analyzer.jsp,
- text musí být v českém či slovenském jazyce,
- pište s diakritikou (výjimkou je případ, kdy text psaní bez diakritiky vyžaduje, např. přepis telegramu),
- musí se jednat o originální text,
- prosíme, nepište fanfikce,
- pokud příběh zasadíte do sdíleného světa, prosíme, abyste na to upozornili v poznámce před nebo za vlastním textem.
Nedáváme to ani tento měsíc jako podmínku, ale pokud budete i tentokrát komentovat a konstruktivně kriticky hodnotit texty každý každému, budeme velmi rádi! Ostatně v minulých měsících se to velmi osvědčilo.
Hodnocení:
- Jako obvykle: Arenga a Brog u prvních tří příspěvků napíší stručný komentář se zpětnou vazbou – pokud toto hodnocení nechcete, napište před text či za něj „komentář T3 ne“. Hodnocení se pokusíme dodat dle našich časových možností, ale nic konkrétního neslibujeme (a děkujeme, že to chápete). Arenga bude podle předběžného plánu cca až do poloviny srpna s velmi omezeným připojením, takže její komentáře očekávejte raději až po půlce měsíce.
- Pokud si nepřejete, aby byl váš text komentován ostatními čtenáři, napište před text či za něj „prosím bez komentářů“.
Stručné zopakování základních pravidel:
- hlavním cílem této akce je trénink a trocha té legrace
- dodržujte autorská práva (vkládejte pouze své originální texty)
- text nesmí obsahovat sexuální scény a explicitní popisy násilí (stránky jsou přístupné mládeži)
- spam bude bez varování smazán
- nejsou přípustné žádné osobní útoky na kohokoli
- politickou diskuzi a OT diskuzi mažeme
- základní pravidla vzájemného komentování znějí: SLUŠNĚ A KONSTRUKTIVNĚ
- komentáře vulgární a s osobními útoky bez předchozího upozornění smažeme
Psaní zdar, těšíme se na vaše texty!
Arenga a Brog
Související příspěvky
Jelikož máme opět první pátek v měsíci, nebude dnes klasický článek, ale zadání malého literárního cvičení. …
O potřebě betačtenářů tady hovoříme každou chvilku. Někteří z nás je sice nepotřebují, ale ne každý autor, hlavně začínající, …
Včera jste nás mohli večer nalézt v restauraci Na Urale v pražských Dejvicích. Po kliknutí na obrázek byste …
“Zpráva je v oběhu, pane. Vyšla dnes ráno.”
“Ukaž.”
Mohutný muž ve společenském obleku natáhl ruku a převzal od mladíka ranní noviny. Přelétl očima krátké oznámení v rohu stránky. Spokojeně se usmál. Všechno klape jak má.
“Dobrá práce, Františku. Teď nás už nikdo nebude rušit při práci. Jak jsi to dokázal?”
“Nabídl jsem vedoucímu podniku zájezd na jižní Moravu. Tamější víno a krásy přírody je snad týden pozdrží mimo Prahu.”
“Znamenitě! Uvědom ostatní, ať se připraví. Začneme již dnes večer. Troufám si tvrdit, že budeme hotovi do dvou dnů.”
“Jistě, pane. Těším se, až budou ty peníze opět náležet právoplatným majitelům.”
“Já také. Je to trochu komické… Můj děd zřejmě nepočítal s možností, že by na místě, kde ukryl své celoživotní úspory, mohla jednou stát prádelna.”
“Opravdová náhoda. Ale proč jste o ty peníze nepožádal přímo onen podnik? Nemusel jste to řešit takto složitě.”
“Lidé jsou chamtiví a majetničtí, Františku. Touto cestou bych své dědictví nikdy nedostal zpět.”
Mladík jen pokrčil rameny. Vlastně to tak pro něj bylo lepší. Kdyby jeho zaměstnavatel získal peníze legální cestou, mladý zlodějíček by nebyl třeba. A to se vzhledem k slíbené tučné odměně nesmí stát.
Oba muži se rozloučili a vydali se každý po své práci.
Gramaticky a stylisticky dobré, dokonce má zvolený jazyk patinu, která těm dvacátým letům vyloženě sluší; za mne palec vzhůru. Příběh (víceméně variace na Ligu zrzavých a ještě asi dvě další holmesovské povídky) je ovšem absurdní: prostě dotyčnou prádelnu sakumprásk koupit by vyšlo levněji než takhle komplikovaná akce… Ale nic proti, aspoň to vzbuzuje zvědavost, co si pak “dědic” s těmi penězi počne. Tipoval bych ho na něco verneovsky šíleného… (A ano, vím, že správně se píše “vernovsky”, ale takhle je to srozumitelnější.)
Pořád nemůžu uvěřit, že jsem to udělal. Když se v novinách objevila ta zpráva, že si prádelny zavřou, byla moje Anežka tak ztrápená, že mi to přišlo jako skvělý nápad, ale copak já můžu opravdu vyprat a vyžehlit sváteční šaty?
Měl jsem tři týdny na přípravu, takže jsem se rozhodl je využít, jak nejlépe umím. Začal jsem tím, že jsem zašel do městské knihovny a vypůjčil si několik knih o domácích pracích a taky pár detektivek, když už jsem tam byl.
Následovala návštěva půdy, abych obhlédl, co mám k dispozici. V jednom rohu pod kočárkem s medvědem jsem objevil mechanickou pračku. Té obludě bych nevěřil ani co by se za nehet vešlo. Naštěstí tu byla i vana s valchou, i když pravda, trochu rezavou.
Také jsem zkoušel strouhat mýdlo. Ale zarazilo mne, že nikde nezmiňují, kolik mýdla je třeba použít na litr vody, ani kolik vody je vhodné, pro jedny šaty.
Když už jsem byl opravdu zoufalý, sbíral jsem síly a odvahu, abych si došel od sousedky půjčit žehličku.
Nesebral jsem je. Tak jsem alespoň přečetl ty detektivky.
Až když dorazily ony šaty, zašel jsem do pekárny pro koláč a pak s obojím za sousedkou.
Anežka byla nadšená.
Ironie ve stylu S. Leacocka… Fajn, to se mi líbí. Věcně bych mohl podotknout, že ve dvaadvacátém roce by sice vanu (plechovou a dost možná sedací) na té půdě najít mohl, ale docela určitě by tam byly – pro jeho účel mnohem vhodnější – necky, nicméně to je drobnost. Co je ovšem velkou záhadou, je tohle: odkud a proč dorazily ony šaty zmačkané a ušpiněné? A jakto, že se vědělo předem, že v takovém stavu budou? Krejčí by je tak nedodal; půjčila si je snad sestřenice, o které se ví, že je nezodpovědná špindíra? V anekdotě takovéhleho rozsahu není bezpodmínečně nutné to vysvětlovat, ale vzhledem k tomu, že celý příběh na tom stojí, aspoń stručná vysvětlující zmínka by se hodila.
——————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————
Už od 16. července se muž ve středních letech marně pokouší doklepat na pražské prádelny, držíc haldu pomačkaného oblečení. Jeho případ se stal kuriózní vzhledem k faktu, že od 18. července bylo nahlášeno nespočet případů, kdy se muž až nestydatě dobýval do domů slušných občanů a pokoušel se je přesvědčit, aby mu vyprali oblečení. Lidé ho popisují jako roztěkaného, ale zato dokonale upraveného muže s moderním sestřihem a natočeným knírem, ze kterého byla cítit drahá kolínská. Prý se neustále oprašuje a sbírá ze sebe neexistující smítka nečistoty. Pokud se muž objeví i před Vašimi dveřmi, slušně ho odmítněte. Nebyli hlášeny žádné známky fyzického násilí, avšak muž prý vypadá velmi zoufale. Kdo ví, jak by se mohl zachovat za několik následujících dní strávených chozením po Praze s fůrou prádla.
——————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————
Máša si hlasitě povzdechla a přeložila noviny. „Ty Jarko, nevíš, kde je Bláža?“
„Asi někde vzadu, prý si dává tu novou minerální koupel.“ Máša se líně zvedla z lehátka a skoro uklouzla na mokrých kachlích. „Krucipísek, ani v lázních nemůže mít člověk chvíli klidu. Blážo! Blážo, četlas už dnešní noviny?“
Ve vzduchu plula kovová příchuť minerálů. V mosazné vaně se otevřel pár očí zaplavených blahem. „Ne, proč?“
„Nezapomněla si náhodou říct Rudovi, že prádelny budou zavřené, tak ať si prádlo odnese na Homolku k tvojí sestře, že ta se o to postará, že ne?“ Bláže spadly koutky. „Ty víš, že ten pošahaný nemožný mužský si mění oblečení několikrát denně.
No, tohle si ještě vypijem…“
Prosím o smazání – duplikát
Mladému trafikantovi se líbila. Paní ji posílala do prádelny každé pondělí. Nosívala veliký koš špinavého prádla, a když šla zpátky, voněla mýdlem.
Jednou se po něm ohlédla, když ji hlasitě pozdravil. Sklopila oči a tváře jí zčervenaly. Nadhodila si koš s prádlem a pohodila hlavou. Byla to ještě dívka.
Začala k němu pravidelně chodit pro noviny. Jednou, když mu podávala drobné, se dotkl její ruky. Neodtáhla se, tvář jí trochu potemněla. Příště vzal její ruku do své. Setkali se očima. Později, když měla volno a on měl po práci, se poprvé sešli. Pak ještě jednou a víckrát. Kradli chvíle pro sebe. Její paní ani jeho šéf nesměli nic vědět. Chodila dál kolem jeho trafiky. Byla to už žena.
V pátek třiadvacátého června přinesla místo Národních listů nové Lidové listy. Pan domácí hudroval, přece každý ví, že on je národní demokrat a ne lidovec! Paní se zamračila – nu, služtička to jen popletla. Jen aby neměla v hlavě nějakého mužského, to by tak ještě scházelo.
V sobotu patnáctého července odjížděla rodina na letní byt. Trafika byla zavřená, trafikant prý odjel. Služka zůstala v městském bytě sama, musí přece poklidit a odnést prádlo do prádelny. V neděli připravila velký koš špinavého prádla. Byly tam pánovy kalhoty, košile, ponožky a spodky. Byly tam blůzky, sukně a punčochy paní domácí. Byly tam povlaky, dečky a parádní ubrus. Do koše se vešlo ještě pár dalších věcí.
V pondělí sedmnáctého ji sousedé viděli – jako každé pondělí – odcházet do prádelny.
Nikdy se nevrátila.
A trafika zůstala navždy zavřená.
Sám bych napsal “Byla ještě dívkou” a “Už byla ženou” (připadalo by mi to tak hladší). Jinak se mi ta trochu zvláštní romance celkem líbí, akorát si nejsem úplně jistý, co vlastně znamená. Je to soudnička o malé domácí krádeži, směřující k vybavení zakládaného hnízdečka? Nebo horror o roztržité děvence a vražedně maniakálním trafikantovi? Nevím.
Díky za hodnocení. Myšleno jako dobře naplánovaná domácí krádež… Horor v pozadí nebyl, ale proč vlastně ne? Dobrý tip 🙂 Beru si z toho, že člověk má být srozumitelnější. A méně temný.
V tom případě je matoucí ta věta “V neděli připravila velký koš špinavého prádla” – čtenář tak nějak předpokládá, že když už krást a je z čeho vybírat, odnese si čisté. (Přičemž kdyby to bylo jen “V neděli připravila velký koš”, fungovalo by to taky.)
Pravda, pravda. Bylo by to lepší. Byl za tím předpoklad, že všechno čisté (letní) si odvezli na letní byt. Kdyby se to do koše (a do textu) vešlo, přibyl by kožich, šaty do opery a boa domácí paní, a pánův smoking… 🙂
Napsané hezky, ale musím říct, že ani po několikerém přečtení a vysvětlení to asi nechápu. To prostě služka vykradla byt, když domácí odjeli, a utekla s trafikantem, se kterým mezitím navázala vztah? To mi přijde spíš jako prachsprosté využití příležitosti než ‘dobře naplánovaná krádež’. Takže mám dojem, že mi asi pořád něco uniká…:-(
Nedá mi to (reaguju na Jergona), plánovali to. Stopili (ztopili ?) ty noviny, kde bylo oznámení, že se prádelny zavírají. Služka přinesla špatné noviny schválně, a paní jí tam pak bezstarostně nechala ty hory prádla. Jinak ten odstavec s novinama by byl zbytečný, škoda znaků, tedy slov 🙂
Jinak přiznávám, že nevím, jestli Lidové listy – které začaly skutečně vycházet 1922 – toho třiadvacátého června opravdu vyšly….na to už by chtělo jít do knihovny, nejspíš do Národní.
Jj, tušil jsem, že jsem to úplně nepobral. Dík za vysvětlení – že to není patrné z textu, ti vyčítat nebudu, bo chápu, že ten rozsahový limit je tu fakt hodně tvrdý…;-)
—————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————
Už od 16. července se muž ve středních letech marně pokouší doklepat na pražské prádelny, držíc haldu pomačkaného oblečení. Jeho případ se stal kuriózní vzhledem k faktu, že od 18. července bylo nahlášeno nespočet případů, kdy se muž až nestydatě dobýval do domů slušných občanů a pokoušel se je přesvědčit, aby mu vyprali oblečení. Lidé ho popisují jako roztěkaného, ale zato dokonale upraveného muže s moderním sestřihem a natočeným knírem, ze kterého byla cítit drahá kolínská. Prý se neustále oprašuje a sbírá ze sebe neexistující smítka nečistoty. Pokud se muž objeví i před Vašimi dveřmi, slušně ho odmítněte. Nebyli hlášeny žádné známky fyzického násilí, avšak muž prý vypadá velmi zoufale. Kdo ví, jak by se mohl zachovat za několik následujících dní strávených chozením po Praze s fůrou prádla.
—————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————
Máša si hlasitě povzdechla a přeložila noviny. „Ty Jarko, nevíš, kde je Bláža?“
„Asi někde vzadu, prý si dává tu novou minerální koupel.“ Máša se líně zvedla z lehátka a skoro uklouzla na mokrých kachlích. „Krucipísek, ani v lázních nemůže mít člověk chvíli klidu. Blážo! Blážo, četlas už dnešní noviny?“
Ve vzduchu plula kovová příchuť minerálů. V mosazné vaně se otevřel pár očí zaplavených blahem. „Ne, proč?“
„Nezapomněla si náhodou říct Rudovi, že prádelny budou zavřené, tak ať si prádlo odnese na Homolku k tvojí sestře, že ta se o to postará, že ne?“ Bláže spadly koutky. „Ty víš, že ten pošahaný nemožný mužský si mění oblečení několikrát denně.
No, tohle si ještě vypijem…“
Ech. Přechodníky jsou fajn a mám je rád, ale je třeba je umět. To, co tam stojí, je vlastně “muž, která drží”… Další renoncy jsou chybějící čárka před oslovením “Jarko” a “Nezapomněla si” (když ta osoba mluví spisovně, má být “jsi”).
Jinak jako anekdota ujde, až na jednu věc – úplný závěr by bylo lepší sdělit z posice vypravěče: Obě věděly, že ten pošahaný mužský…atd. Výroky typu “Ty víš”, kde jedna postava říká druhé něco, co pro ni musí být samozřejmé, nejsou zrovna nejšťastnější.
Nechápu rozdělení na ty dvě poloviny a vůbec tuhle formu podání. Ta první víceméně odvypráví všechno podstatné, ta druhá je tam víceméně zbytečná. Že muž je zoufalec, kterému “vypadly” osoby, co mu praly, a sám to neumí, to je jasné už z první půlky a ta druhá už to nikam neposune a nic nového nepřidá. Spíš bych to napsal z pohledu toho chudáka, co chodí po bytech s žádostmi o praní, a celou situaci postupně vylíčil jeho ústy…:-)
Muž, stojící s ranečkem špinavých košil před zamčenými dveřmi, znechuceně civěl na cedulku vylepenou za sklem. „Typická rakouská Schweinerei,“ pomyslel si. „Zavřít všechny prádelny najednou, to by se v řádně vedeném státě nestalo… Nejvyšší čas, aby to tu vzal někdo pevně do ruky. Čím dřív, tím líp.“
Měl k rozhořčení důvod. Přijel do Prahy jenom proto, aby v Německé opeře shlédl Wagnerova Parsifala, a teď to vypadalo, že se tam kvůli špinavým límcům ani nedostane… Ale Rakousko ho nezklamalo zdaleka poprvé; proto se už deset let prohlašoval za Němce, nikoli za Rakušana. I do Velké války nastoupil v německé uniformě, ne v rakouské.
Odvrátil se. Nedá se nic dělat, bude muset koupit košili novou… Až po několika krocích si uvědomil, že tahle země už vlastně rakouská není. Ne že by to ale bylo lepší.
„Ne, Slovani taky nejsou státotvorná rasa,“ táhlo mu hlavou. „Kdepak. Nakonec nejsou o moc lepší než Židi… Až sepíšu tu svou knihu, věnuji jim aspoň kapitolu. Jednou s nimi budeme muset pořádně zatočit. Určitě.“
Kráčel dál a rozhlížel se po obchodu s konfekcí; přitom mu padl do oka vlastní obraz v odraze výlohy.
„A s tím vilémovským knírem musím taky něco udělat,“ rozhodl se. „Do téhle doby už se nehodí. Možná… Hm… Možná nechat jenom úzký štráfek pod nosem?“
Otočil se a vešel do holičství. Německého, ovšemže.
Jestli můžu – a jestli správně hádám – je to opravdu síla. Temnoty je v tomhle cvičení taky dost. Koupil si hnědou košili?
Na koncerty se chodí ve večerním, takže bílou. A po pravdě řečeno, zrovna tohohle pána jsem tam dal z nouze: hledal jsem někoho, kdo to Čechům za ty zavřené prádelny bude chtít dát vyžrat, ale zjistil jsem, že ani Konrád, ani Karl Hermann, ba ani Klement mi do toho roku 1922 z různých důvodů nepasují…
Pro mě zatím nejlepší… Pointa mi sice byla jasná prakticky od prvních řádků, ale je to vtipné, roztomilé a zatím jediný text tady, který jsem nemusel přečíst několikrát, abych pochopil, o čem je…:-)
„Tak to je malér, Běta. Zavřou prádelny, žehlírny i sběrny.“
„Nedělej z toho konec světa, Mařka. Jenom na týden.“ Alžběta položila koš se špinavým prádlem ke dveřím, když jí zrak padl na srocení lidí nahoře u křižovatky. „Koukej, támhle! Těch ženských s prádlem tam! Pojď, to musíme omrknout!“
Už za okamžik zaslechly hlas zatím skrytého muže, ale teprve když se přiblížily až k houfu, porozuměly jeho slovům: „…jen hlasem a prací stroj už si poradí! Snadná obsluha, nízká cena! Firma Prowler – revoluce v praní!“
„Prowler?“ Marie se roztřásla. „Běta, pojď pryč! Slyšela jsem, že nad jejich fabrikou lítají v noci takový divný světla! Jako čerti! Já se bojím, Běta!“
„Mařka, neblbni. Jaký čerti? Máme dvacátý století. Sice jsme teprv ve čtvrtině, ale stejně…“
Konečně spatřily mluvčího – právě vysypával koš jedné z žen do podivné bedny, zaoblené a blikající jako cirkusový stan. Pak pronesl několik nesrozumitelných slov – a za minutu už vracel koš plný voňavého a vyžehleného prádla užaslé služebné.
Alžbětu zamrazilo. Panenkomarjá, tohle vážně nemohli vyrobit lidi!
Počkat – jak se jmenovala ta blbost o zlých Marťanech, co kdysi dávali v rádiu? No, to je fuk… Co když nezaútočí puškami a kanóny? Co když nás zavalí krámama a za to si vezmou… Neříkali v tom rádiu, že žerou lidi?
Mařka, až zavřou i restaurace, divadla, opery, fabriky… Možná to vážně bude konec světa. Aspoň pro nás, co neumíme nic víc než dřít na panstvo jako stroje. Protože stroje to zvládnou líp.
Zato k jídlu se hodíme líp zase my…