Pokud jste v pátek čekali na zadání malého literárního cvičení, nemusíte být smutní, že jste se ho nedočkali. Tento měsíc se totiž vlivem různých okolností z prvního pátku stala první neděle.
Základní pravidla si můžete zopakovat zde.
I tentokrát bychom chtěli moc poděkovat všem, kteří minulý měsíc komentovali a hodnotili díla ostatních. Díky moc, s vámi všemi dostává celá akce nový rozměr.
Zadání na tento měsíc:
Toto oznámení vyšlo v Národních listech 23.6.1922:
Tento měsíc bychom po vás chtěli krátký příběh, který se od tohoto oznámení bude buď odvíjet, nebo mu bude předcházet. Prosíme, aby šlo skutečně o příběh s pointou, nikoli o prostý popis situace.
Propozice:
- text vložte přímo do komentářů pod článkem
- prvek fantastiky není povinný, klidně může jít o příběh z ničím nepřikrášlené a nijak nepozměněné reality; pokud však nějaké prvky fantastiky použijete, nezapomeňte, že text musí vycházet z tohoto oznámení a musí to v něm být poznat
- text by měl být uzavřený, měl by fungovat sám o sobě, nemělo by se jednat o úryvek nějakého delšího textu,
- délka 150-250 slov – na spočítání můžete použít třeba tento nástroj, pokud nemáte editor, který má funkci počítání slov: https://www.online-utility.org/text/analyzer.jsp,
- text musí být v českém či slovenském jazyce,
- pište s diakritikou (výjimkou je případ, kdy text psaní bez diakritiky vyžaduje, např. přepis telegramu),
- musí se jednat o originální text,
- prosíme, nepište fanfikce,
- pokud příběh zasadíte do sdíleného světa, prosíme, abyste na to upozornili v poznámce před nebo za vlastním textem.
Nedáváme to ani tento měsíc jako podmínku, ale pokud budete i tentokrát komentovat a konstruktivně kriticky hodnotit texty každý každému, budeme velmi rádi! Ostatně v minulých měsících se to velmi osvědčilo.
Hodnocení:
- Jako obvykle: Arenga a Brog u prvních tří příspěvků napíší stručný komentář se zpětnou vazbou – pokud toto hodnocení nechcete, napište před text či za něj „komentář T3 ne“. Hodnocení se pokusíme dodat dle našich časových možností, ale nic konkrétního neslibujeme (a děkujeme, že to chápete). Arenga bude podle předběžného plánu cca až do poloviny srpna s velmi omezeným připojením, takže její komentáře očekávejte raději až po půlce měsíce.
- Pokud si nepřejete, aby byl váš text komentován ostatními čtenáři, napište před text či za něj „prosím bez komentářů“.
Stručné zopakování základních pravidel:
- hlavním cílem této akce je trénink a trocha té legrace
- dodržujte autorská práva (vkládejte pouze své originální texty)
- text nesmí obsahovat sexuální scény a explicitní popisy násilí (stránky jsou přístupné mládeži)
- spam bude bez varování smazán
- nejsou přípustné žádné osobní útoky na kohokoli
- politickou diskuzi a OT diskuzi mažeme
- základní pravidla vzájemného komentování znějí: SLUŠNĚ A KONSTRUKTIVNĚ
- komentáře vulgární a s osobními útoky bez předchozího upozornění smažeme
Psaní zdar, těšíme se na vaše texty!
Arenga a Brog
Související příspěvky
Jelikož máme opět první pátek v měsíci, nebude dnes klasický článek, ale zadání malého literárního cvičení. …
Jak jsem se zmínila už minule (a nejen minule), tentokrát opustíme teorii i praxi, klišé i hnízda a …
Před časem jsem dostala jednoduchou otázku: jak poznám špatnou povídku? Jsou někde ukázky? Na Triumvirátu se často věnujeme …
“Zpráva je v oběhu, pane. Vyšla dnes ráno.”
“Ukaž.”
Mohutný muž ve společenském obleku natáhl ruku a převzal od mladíka ranní noviny. Přelétl očima krátké oznámení v rohu stránky. Spokojeně se usmál. Všechno klape jak má.
“Dobrá práce, Františku. Teď nás už nikdo nebude rušit při práci. Jak jsi to dokázal?”
“Nabídl jsem vedoucímu podniku zájezd na jižní Moravu. Tamější víno a krásy přírody je snad týden pozdrží mimo Prahu.”
“Znamenitě! Uvědom ostatní, ať se připraví. Začneme již dnes večer. Troufám si tvrdit, že budeme hotovi do dvou dnů.”
“Jistě, pane. Těším se, až budou ty peníze opět náležet právoplatným majitelům.”
“Já také. Je to trochu komické… Můj děd zřejmě nepočítal s možností, že by na místě, kde ukryl své celoživotní úspory, mohla jednou stát prádelna.”
“Opravdová náhoda. Ale proč jste o ty peníze nepožádal přímo onen podnik? Nemusel jste to řešit takto složitě.”
“Lidé jsou chamtiví a majetničtí, Františku. Touto cestou bych své dědictví nikdy nedostal zpět.”
Mladík jen pokrčil rameny. Vlastně to tak pro něj bylo lepší. Kdyby jeho zaměstnavatel získal peníze legální cestou, mladý zlodějíček by nebyl třeba. A to se vzhledem k slíbené tučné odměně nesmí stát.
Oba muži se rozloučili a vydali se každý po své práci.
Gramaticky a stylisticky dobré, dokonce má zvolený jazyk patinu, která těm dvacátým letům vyloženě sluší; za mne palec vzhůru. Příběh (víceméně variace na Ligu zrzavých a ještě asi dvě další holmesovské povídky) je ovšem absurdní: prostě dotyčnou prádelnu sakumprásk koupit by vyšlo levněji než takhle komplikovaná akce… Ale nic proti, aspoň to vzbuzuje zvědavost, co si pak “dědic” s těmi penězi počne. Tipoval bych ho na něco verneovsky šíleného… (A ano, vím, že správně se píše “vernovsky”, ale takhle je to srozumitelnější.)
Četla jsem hned po zveřejnění, ale schválně jsem si nechala s hodnocením odstup. Z formálního hlediska bych určitě vytkla uvozovky – do českého textu patří jedině tyto „ a “ tedy 99 dole a 66 nahoře. Vím, že v komentářových oknech a některých editorech a aplikacích, které běhají on-line, se automaticky píší tyto uvozovky: ” a ” , ale v česky psaném textu je to špatně. Pomůže tady klávesová zkratka alt+0132 pro „ a alt+0147 pro “.
Z hlediska příběhu: pointa není špatná, ale pro mne osobně to trochu ztrácí švih, ten dialog mi přijde takový toporný, možná moc zdlouhavý. Když o tom tak přemýšlím, možná je problém v tom, že zde prakticky (kromě začátku a konce) nejsou uvozovací věty, takže jako čtenář nedokážu vnímat třeba postoje nebo emoce jednotlivých aktérů.
Z formálního hlediska je většina věcí v pořádku. Uvozovky už Arenga zmínila, pozor na “je” vs “jej”. Občas bych volil trochu jiná slova, malinko zestručnil. Ale to je drobnost Přiznám se, že mi především příběh nedává moc smysl. Pakliže zavírají všechny pražské prádelny na týden, těžko může jít o poslání jednoho konkrétního vedoucího pryč. Zadání vlastně není splněno ani z hlediska toho, kdo jel na dovolenou – mělo jít o pracovnice, ne o vedoucího. Z opačného konce… přijmeme-li, že tedy odjel jeden vedoucí, musím se ptát, proč by se kvůli tomu zavírala celá prádelna. Pointa na mne tudíž nezapůsobila příliš silným dojmem.
Pořád nemůžu uvěřit, že jsem to udělal. Když se v novinách objevila ta zpráva, že si prádelny zavřou, byla moje Anežka tak ztrápená, že mi to přišlo jako skvělý nápad, ale copak já můžu opravdu vyprat a vyžehlit sváteční šaty?
Měl jsem tři týdny na přípravu, takže jsem se rozhodl je využít, jak nejlépe umím. Začal jsem tím, že jsem zašel do městské knihovny a vypůjčil si několik knih o domácích pracích a taky pár detektivek, když už jsem tam byl.
Následovala návštěva půdy, abych obhlédl, co mám k dispozici. V jednom rohu pod kočárkem s medvědem jsem objevil mechanickou pračku. Té obludě bych nevěřil ani co by se za nehet vešlo. Naštěstí tu byla i vana s valchou, i když pravda, trochu rezavou.
Také jsem zkoušel strouhat mýdlo. Ale zarazilo mne, že nikde nezmiňují, kolik mýdla je třeba použít na litr vody, ani kolik vody je vhodné, pro jedny šaty.
Když už jsem byl opravdu zoufalý, sbíral jsem síly a odvahu, abych si došel od sousedky půjčit žehličku.
Nesebral jsem je. Tak jsem alespoň přečetl ty detektivky.
Až když dorazily ony šaty, zašel jsem do pekárny pro koláč a pak s obojím za sousedkou.
Anežka byla nadšená.
Ironie ve stylu S. Leacocka… Fajn, to se mi líbí. Věcně bych mohl podotknout, že ve dvaadvacátém roce by sice vanu (plechovou a dost možná sedací) na té půdě najít mohl, ale docela určitě by tam byly – pro jeho účel mnohem vhodnější – necky, nicméně to je drobnost. Co je ovšem velkou záhadou, je tohle: odkud a proč dorazily ony šaty zmačkané a ušpiněné? A jakto, že se vědělo předem, že v takovém stavu budou? Krejčí by je tak nedodal; půjčila si je snad sestřenice, o které se ví, že je nezodpovědná špindíra? V anekdotě takovéhleho rozsahu není bezpodmínečně nutné to vysvětlovat, ale vzhledem k tomu, že celý příběh na tom stojí, aspoń stručná vysvětlující zmínka by se hodila.
Z formálního a jazykového hlediska nemám, co bych vytkla, text se čte dobře, má i vtipné pasáže (strouhání mýdla a kolik vody na jedny šaty). Celkově mi ale asi trochu uniká pointa, pro mne osobně by klidně text mohl končit tím, že si hrdina aspoň přečetl ty detektivky – to by mi přišlo jako takové milé, úsměvné zakončení; poslední dva řádky jsou ale pro mne dost matoucí a říkám si, o čem to tedy vlastně má být a zda je poslední řádek míněn vážně nebo má jít o ironii. Unikají mi tím pádem také vztahy mezi postavami. Přemýšlela jsem také o té mechanické pračce odložené na půdě, proč ji mají odloženou na půdě, když v té době ještě pračka nebylo něco úplně běžného v domácnostech – ale vysvětlení může být, že prostě nevyhovovala, a tak raději dávali prát v prádelně. I když je otázka, jestli by se takovou nikoli lacinou věc, jako je mechanická pračka, spíš nepokusili prodat na inzerát, když ji nechtěli používat, ale o tom už příběh není, to je přílišné šťourání.
Nad tou pračkou jsem se taky pozastavil, pak mi došlo, že je řeč o mechanické pračce – tedy na kliku. A ta v té době klidně mohla být už třicet čtyřicet let stará… (Aspoň mám ten dojem; nedohledával jsem si to. Ale v Americe se někdy touhle dobou objevily dokonce už první automatiky.)
Pointu chápu tak, že koláči uplatil sousedku, aby mu to vyprala. Neškodilo by tam pár slov navíc, aby to bylo srozumitelnější, to jo.
kdysi jsem se na staré pračky dívala podrobněji, docela hezký přehled různých typů má muzeum ve Svitavách – vyfocených na webu mají spoustu mechanických praček, u nichž je uvedený rok výroby právě okolo 1920 – tak mne to zarazilo, že by něco takového bylo už vyřazené na půdě. Nejstarší pračky v těch Svitavách mají vyrobené okolo roku 1900 a to jsou ještě taková ta korýtka, kde se rumplovalo pákou sem a tam (a prádlo se tím dost ničilo)
http://www.muzeum.svitavy.cz/foto.php?id_cl=88
Zajímavé a poučné, díky. O tomhle museu jsem vůbec nevěděl (jenže jak já bych se taky dostal do Svitav, žejo). Sám jsem viděl výstavu praček v pražském Technickém museu, ale to bylo někdy začátkem devadesátých let, a pamatuju si jen zlomky (jako tu informaci, že Amíci dělali první automatické pračky už dost dlouho před válkou).
Jeden rotační klikostroj datovaný okolo 1900 v té přehlídce vidím taky (číslo 5). Ať už ale vířivka, anebo kývací šplouchadlo, pořád to znamená, že i v našich podmínkách ta pračka na půdě může být dvacet let stará… A pokud měla dřevěný korpus, už parádně rozeschlá. (Dá se to napravit; stejně jako u necek vytrvalým máčením. Ovšem vypravěč je evidentně na technické záležitosti vohráblo…)
Každopádně je legrační, kam až nás taková mikropovídečka dovedla.
Tenhle příběh se mi těžko hodnotí, protože mi absolutně uniká jeho pointa. Z formálního hlediska a jazykových prostředků je v pořádku. Možná až trochu moc ukazovací zájmem.
Pak mi příliš nesedí obsah půdy, ale to už tu padlo.
Příběh jako celek hodnotit nebudu, protože jsem si vcelku jistý, že jsem ho vůbec nepochopil.
Možná to nepochopení pointy vychází z toho, co už bylo řečeno — že není jasné, odkud mají šaty dorazit a proč si je Anežka nevypere sama (nebo nezajde za sousedkou…) – kdo je “moje Anežka”? Ve dvacátých letech by asi fakt muže nenapadlo vyprání šatů jako způsob jak udělat někomu radost. Ale pochopila jsem to jako rámec k anekdotě o tom, jak muž na začátku století objevuje proces praní :-)…
Mladému trafikantovi se líbila. Paní ji posílala do prádelny každé pondělí. Nosívala veliký koš špinavého prádla, a když šla zpátky, voněla mýdlem.
Jednou se po něm ohlédla, když ji hlasitě pozdravil. Sklopila oči a tváře jí zčervenaly. Nadhodila si koš s prádlem a pohodila hlavou. Byla to ještě dívka.
Začala k němu pravidelně chodit pro noviny. Jednou, když mu podávala drobné, se dotkl její ruky. Neodtáhla se, tvář jí trochu potemněla. Příště vzal její ruku do své. Setkali se očima. Později, když měla volno a on měl po práci, se poprvé sešli. Pak ještě jednou a víckrát. Kradli chvíle pro sebe. Její paní ani jeho šéf nesměli nic vědět. Chodila dál kolem jeho trafiky. Byla to už žena.
V pátek třiadvacátého června přinesla místo Národních listů nové Lidové listy. Pan domácí hudroval, přece každý ví, že on je národní demokrat a ne lidovec! Paní se zamračila – nu, služtička to jen popletla. Jen aby neměla v hlavě nějakého mužského, to by tak ještě scházelo.
V sobotu patnáctého července odjížděla rodina na letní byt. Trafika byla zavřená, trafikant prý odjel. Služka zůstala v městském bytě sama, musí přece poklidit a odnést prádlo do prádelny. V neděli připravila velký koš špinavého prádla. Byly tam pánovy kalhoty, košile, ponožky a spodky. Byly tam blůzky, sukně a punčochy paní domácí. Byly tam povlaky, dečky a parádní ubrus. Do koše se vešlo ještě pár dalších věcí.
V pondělí sedmnáctého ji sousedé viděli – jako každé pondělí – odcházet do prádelny.
Nikdy se nevrátila.
A trafika zůstala navždy zavřená.
Sám bych napsal “Byla ještě dívkou” a “Už byla ženou” (připadalo by mi to tak hladší). Jinak se mi ta trochu zvláštní romance celkem líbí, akorát si nejsem úplně jistý, co vlastně znamená. Je to soudnička o malé domácí krádeži, směřující k vybavení zakládaného hnízdečka? Nebo horror o roztržité děvence a vražedně maniakálním trafikantovi? Nevím.
Díky za hodnocení. Myšleno jako dobře naplánovaná domácí krádež… Horor v pozadí nebyl, ale proč vlastně ne? Dobrý tip 🙂 Beru si z toho, že člověk má být srozumitelnější. A méně temný.
V tom případě je matoucí ta věta “V neděli připravila velký koš špinavého prádla” – čtenář tak nějak předpokládá, že když už krást a je z čeho vybírat, odnese si čisté. (Přičemž kdyby to bylo jen “V neděli připravila velký koš”, fungovalo by to taky.)
Pravda, pravda. Bylo by to lepší. Byl za tím předpoklad, že všechno čisté (letní) si odvezli na letní byt. Kdyby se to do koše (a do textu) vešlo, přibyl by kožich, šaty do opery a boa domácí paní, a pánův smoking… 🙂
Napsané hezky, ale musím říct, že ani po několikerém přečtení a vysvětlení to asi nechápu. To prostě služka vykradla byt, když domácí odjeli, a utekla s trafikantem, se kterým mezitím navázala vztah? To mi přijde spíš jako prachsprosté využití příležitosti než ‘dobře naplánovaná krádež’. Takže mám dojem, že mi asi pořád něco uniká…:-(
Nedá mi to (reaguju na Jergona), plánovali to. Stopili (ztopili ?) ty noviny, kde bylo oznámení, že se prádelny zavírají. Služka přinesla špatné noviny schválně, a paní jí tam pak bezstarostně nechala ty hory prádla. Jinak ten odstavec s novinama by byl zbytečný, škoda znaků, tedy slov 🙂
Jinak přiznávám, že nevím, jestli Lidové listy – které začaly skutečně vycházet 1922 – toho třiadvacátého června opravdu vyšly….na to už by chtělo jít do knihovny, nejspíš do Národní.
Jj, tušil jsem, že jsem to úplně nepobral. Dík za vysvětlení – že to není patrné z textu, ti vyčítat nebudu, bo chápu, že ten rozsahový limit je tu fakt hodně tvrdý…;-)
Líbí se mi, jakou má příběh atmosféru, až na pár mírně škobrtajících vět (např. Byla to už žena – možná lépe: byla už ženou) text hezky plyne a má příjemný jazyk. Až na podruhé jsem pochopila, že záměna novin byla záměrná, aby domácím utajila to zavření prádelny. Konec je trochu otevřený, čtenář si to může vykládat tak, že se služce něco stalo, ale pravděpodobněji, vzhledem k těm zaměněným novinám, se jednalo o předem promyšlenou akci, jak domácím vybílit byt. Celkově mohu říct, že je to pěkný minipříběh.
Líbí se mi, jakou má příběh atmosféru. Připadá mi, že jazyk je občas trochu těžkopádnější. Především v polovině jsem se kvůli tomu trochu ztrácel.
Kromě toho, že jsem si stejně jako Leonard nebyl jistý, jestli ji trafikant zabil nebo s ní vykradl jejího chlebodárce, za sebe zvažuji spíš, jestli by služka opravdu ukradla jen prádlo. Připadá mi v pořádku, že kradla špinavé – nechtěla být nápadná. Ale proč dovnitř nenastrkala cennější věci? Ale uznávám, že do příběhu by se to těžko vešlo.
Přece píše, že “do koše se vešlo ještě pár dalších věcí” ;-). Předpokládám, že to byly peníze, šperky nebo něco takového…
taky jsem to tak pochopila
Ano, tak to bylo myšleno. Jinak jsem vzala jako výzvu nebo hru ten limit, text má přesně 250 slov… člověku přijde líto, že si nikdo nevšiml 🙂 – ne, to je jasný, že to je vedlejší. Dík za všechny hodnocení. Stejně – jestli to můžu napsat – takhle cvičení, napsat krátký výlev “na zakázku” se zpětnou vazbou jsou skvělá možnost se procvičit. Někdo se zcela vážně zabývá vaší prací. Zajímá ho to. Ani nevíme, co máme (bez ironie).
Díky moc.
—————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————
Už od 16. července se muž ve středních letech marně pokouší doklepat na pražské prádelny, držíc haldu pomačkaného oblečení. Jeho případ se stal kuriózní vzhledem k faktu, že od 18. července bylo nahlášeno nespočet případů, kdy se muž až nestydatě dobýval do domů slušných občanů a pokoušel se je přesvědčit, aby mu vyprali oblečení. Lidé ho popisují jako roztěkaného, ale zato dokonale upraveného muže s moderním sestřihem a natočeným knírem, ze kterého byla cítit drahá kolínská. Prý se neustále oprašuje a sbírá ze sebe neexistující smítka nečistoty. Pokud se muž objeví i před Vašimi dveřmi, slušně ho odmítněte. Nebyli hlášeny žádné známky fyzického násilí, avšak muž prý vypadá velmi zoufale. Kdo ví, jak by se mohl zachovat za několik následujících dní strávených chozením po Praze s fůrou prádla.
—————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————
Máša si hlasitě povzdechla a přeložila noviny. „Ty Jarko, nevíš, kde je Bláža?“
„Asi někde vzadu, prý si dává tu novou minerální koupel.“ Máša se líně zvedla z lehátka a skoro uklouzla na mokrých kachlích. „Krucipísek, ani v lázních nemůže mít člověk chvíli klidu. Blážo! Blážo, četlas už dnešní noviny?“
Ve vzduchu plula kovová příchuť minerálů. V mosazné vaně se otevřel pár očí zaplavených blahem. „Ne, proč?“
„Nezapomněla si náhodou říct Rudovi, že prádelny budou zavřené, tak ať si prádlo odnese na Homolku k tvojí sestře, že ta se o to postará, že ne?“ Bláže spadly koutky. „Ty víš, že ten pošahaný nemožný mužský si mění oblečení několikrát denně.
No, tohle si ještě vypijem…“
Ech. Přechodníky jsou fajn a mám je rád, ale je třeba je umět. To, co tam stojí, je vlastně “muž, která drží”… Další renoncy jsou chybějící čárka před oslovením “Jarko” a “Nezapomněla si” (když ta osoba mluví spisovně, má být “jsi”).
Jinak jako anekdota ujde, až na jednu věc – úplný závěr by bylo lepší sdělit z posice vypravěče: Obě věděly, že ten pošahaný mužský…atd. Výroky typu “Ty víš”, kde jedna postava říká druhé něco, co pro ni musí být samozřejmé, nejsou zrovna nejšťastnější.
Nechápu rozdělení na ty dvě poloviny a vůbec tuhle formu podání. Ta první víceméně odvypráví všechno podstatné, ta druhá je tam víceméně zbytečná. Že muž je zoufalec, kterému “vypadly” osoby, co mu praly, a sám to neumí, to je jasné už z první půlky a ta druhá už to nikam neposune a nic nového nepřidá. Spíš bych to napsal z pohledu toho chudáka, co chodí po bytech s žádostmi o praní, a celou situaci postupně vylíčil jeho ústy…:-)
Pointa příběhu je pěkná a vtipná, celkově by ale nevadilo malé zeštíhlení textu. Pozor na správný pravopis, a to jednak přechodníky – které se do „dobového“ textu samozřejmě hodí, ale je třeba je použít správně (i kdyby měl člověk konzultovat každý tvar s jazykovou příručkou), pravopisných chyb je zde ale bohužel více, např.: známky nebylY hlášeny; oslovení uzavíráme čárkou z obou stran. Pozor také na to, že kachle nejsou to samé, co dlaždice (kachle je dutá keramická tvárnice, nejčastěji používaná ke stavbě kachlových kamen, často zdobená plastickým reliéfem). Nezdá se mi ani kovová příchuť minerálů, nikdy jsem sice v podobných lázních nebyla, ale mám pochybnost, že by se tam tohle vznášelo ve vzduchu. Myšlenka, že se pradleny rekreují v lázních se mi ale dost líbí.
Muž, stojící s ranečkem špinavých košil před zamčenými dveřmi, znechuceně civěl na cedulku vylepenou za sklem. „Typická rakouská Schweinerei,“ pomyslel si. „Zavřít všechny prádelny najednou, to by se v řádně vedeném státě nestalo… Nejvyšší čas, aby to tu vzal někdo pevně do ruky. Čím dřív, tím líp.“
Měl k rozhořčení důvod. Přijel do Prahy jenom proto, aby v Německé opeře shlédl Wagnerova Parsifala, a teď to vypadalo, že se tam kvůli špinavým límcům ani nedostane… Ale Rakousko ho nezklamalo zdaleka poprvé; proto se už deset let prohlašoval za Němce, nikoli za Rakušana. I do Velké války nastoupil v německé uniformě, ne v rakouské.
Odvrátil se. Nedá se nic dělat, bude muset koupit košili novou… Až po několika krocích si uvědomil, že tahle země už vlastně rakouská není. Ne že by to ale bylo lepší.
„Ne, Slovani taky nejsou státotvorná rasa,“ táhlo mu hlavou. „Kdepak. Nakonec nejsou o moc lepší než Židi… Až sepíšu tu svou knihu, věnuji jim aspoň kapitolu. Jednou s nimi budeme muset pořádně zatočit. Určitě.“
Kráčel dál a rozhlížel se po obchodu s konfekcí; přitom mu padl do oka vlastní obraz v odraze výlohy.
„A s tím vilémovským knírem musím taky něco udělat,“ rozhodl se. „Do téhle doby už se nehodí. Možná… Hm… Možná nechat jenom úzký štráfek pod nosem?“
Otočil se a vešel do holičství. Německého, ovšemže.
Jestli můžu – a jestli správně hádám – je to opravdu síla. Temnoty je v tomhle cvičení taky dost. Koupil si hnědou košili?
Na koncerty se chodí ve večerním, takže bílou. A po pravdě řečeno, zrovna tohohle pána jsem tam dal z nouze: hledal jsem někoho, kdo to Čechům za ty zavřené prádelny bude chtít dát vyžrat, ale zjistil jsem, že ani Konrád, ani Karl Hermann, ba ani Klement mi do toho roku 1922 z různých důvodů nepasují…
Pro mě zatím nejlepší… Pointa mi sice byla jasná prakticky od prvních řádků, ale je to vtipné, roztomilé a zatím jediný text tady, který jsem nemusel přečíst několikrát, abych pochopil, o čem je…:-)
Adolf je výborný! Moc pěkný text.
Takže za všechno mohly špinavé košile a zavřené prádelny…
Btw, fýrerovský knírek je prý důsledkem toho, že ten klasický nedokázal Adolf nacpat do plynové masky…:-)
„Tak to je malér, Běta. Zavřou prádelny, žehlírny i sběrny.“
„Nedělej z toho konec světa, Mařka. Jenom na týden.“ Alžběta položila koš se špinavým prádlem ke dveřím, když jí zrak padl na srocení lidí nahoře u křižovatky. „Koukej, támhle! Těch ženských s prádlem tam! Pojď, to musíme omrknout!“
Už za okamžik zaslechly hlas zatím skrytého muže, ale teprve když se přiblížily až k houfu, porozuměly jeho slovům: „…jen hlasem a prací stroj už si poradí! Snadná obsluha, nízká cena! Firma Prowler – revoluce v praní!“
„Prowler?“ Marie se roztřásla. „Běta, pojď pryč! Slyšela jsem, že nad jejich fabrikou lítají v noci takový divný světla! Jako čerti! Já se bojím, Běta!“
„Mařka, neblbni. Jaký čerti? Máme dvacátý století. Sice jsme teprv ve čtvrtině, ale stejně…“
Konečně spatřily mluvčího – právě vysypával koš jedné z žen do podivné bedny, zaoblené a blikající jako cirkusový stan. Pak pronesl několik nesrozumitelných slov – a za minutu už vracel koš plný voňavého a vyžehleného prádla užaslé služebné.
Alžbětu zamrazilo. Panenkomarjá, tohle vážně nemohli vyrobit lidi!
Počkat – jak se jmenovala ta blbost o zlých Marťanech, co kdysi dávali v rádiu? No, to je fuk… Co když nezaútočí puškami a kanóny? Co když nás zavalí krámama a za to si vezmou… Neříkali v tom rádiu, že žerou lidi?
Mařka, až zavřou i restaurace, divadla, opery, fabriky… Možná to vážně bude konec světa. Aspoň pro nás, co neumíme nic víc než dřít na panstvo jako stroje. Protože stroje to zvládnou líp.
Zato k jídlu se hodíme líp zase my…
Na to, že je Marie vyděšená, podává report o továrně Prowler dost mnohomluvně… (Je to sice klíčové sdělení, ale bylo by to lepší rozsekat do dialogu z krátkých replik. Stejně jako Alžbětino konejšení.) Taky závěru by prospělo trochu zestručnění.
To jsou ovšem drobnosti. Co mi hlava nebere, je tohle: Kde se dostala služka v roce 1922 k poslechu rádia? Ještě o několik let později by si na vlastní z platu neušetřila, ale hlavně – pravidelné vysílání u nás začalo až 1923…
S tím reportem o továrně chápu, jenomže znakový limit.:-( I když, zas tak mnohomluvné mi to nepřijde, jsou to čtyři věty a tři z nich jsou extrémně krátké…:-)
S tím rádiem – samozřejmě nepředpokládám, že by to poslouchala sama, spíš slyšela vyprávět od někoho, kdo to slyšel anebo si o tom spíš někde přečetl nebo zaslechl – i když, jak koukám, jsem osel, bo ta hra se vysílala až v roce 1938…:’-( Ale vzhledem k tomu, že je to stejně alternativní realita, tak mi to snad odpustíte…
No, ten historický úlet s rádiem zamíchal historií, to je fakt. Jinak mně na tom zaujal ten skok skoro od průmyslové revoluce (stroje nám seberou práci) k AI – umělé inteligenci – tu pračku se sušičkou na ovládání hlasem už tu určitě máme, jen to neumí tak rychle. A až to bude umět tak rychle, tak to zase už nebude potřeba, asi:-). Prádlo se nebude prát, ale recyklovat. Třeba. V něčem co je obdoba 3D tiskárny. …Jinak člověka napadne, že už tu svou pračku musí vyměnit. A pak taky to, že SF/ fantasy se přízemními věcmi jako je praní, úklid… nějak málo zabývá. To jsou pořád boje, cesty, vznešené cíle, akce a smrt, ale aby se někdo zabýval praním? Přízemní.
Náhodou takové fantasy o praní, to by mohla být výzva! A já jsem fantasy povídku o uklízení napsala, byla jsem v jednu chvíli tak frustrovaná, že to prostě muselo ven 😉 Mám ji veřejné přístupnou na webu, ale bohužel teď nejsem schopná dát odkaz.
Našla jsem … pěkné 🙂 Zvlášť mimoprostorové komory jsou skvělý nápad, a malý pán je postava ze sna. Vůbec panelák je vděčné místo pro (nejen) úklidový horor:-). I když – úklid s prvky fantasy už vlastně někdo napsal – Popelka a její holubi (ostatně i šaty v ořechu). Téma sice okrajové, ale zřejmě věčné.
„Švehla, Rašín, Stříbrný, Bechyně, Šrámek a samozřejmě Beneš. Máte to?” Pan prezident se otočil na sekretářku a přísným pohledem, který u něj neviděla příliš často, v ní vzbudil ještě větší pocit horka, než který, posledních pár dní, přinášelo obzvláště teplé počasí letošního léta. “Ano pane prezidente, všechny obešlu, že ráčíte prosit o naléhavé setkání, které nesnese odkladu.” „Výborně. Děkuji Alžběto,” bouchly dveře za Masarykem.
“Pánové, určitě jste všichni četli dnešni noviny a já vás teď prosím o váš názor. Zítra se napříč celým světem ponese zpráva, že Češi si nemají kde vyprat své špinavé prádlo a to je vám, považte pánové, tuze velká nepříjemnost. Němci? Maďaři? Kdo stojí za tímhle podlým útokem na naší mladou republiku? No prosím prosím, mluvte pánové. Pět politiků, představitelé nejsilnějších politických stran, jindy výřeční a konstruktivní muži, mlčelo.
„Pane prezidente, určitě se vše nějak vysvětlí. Vyvarujme se unáhlených závěrů, zprávu musíme důrazně dementovat, při troše štěstí, stihneme večerní vydání.” Doktor Beneš, optimista snad od narození, přerušil to kruté ticho, které pohltilo presidentskou kancelář.
“No dobře dobře, ale já,” ještě než stačil pan prezident trochu důrazněji požádat o vyjádřeni i zbylé přísedící, vstoupil otevřenými dveřmi, které dopřávaly závan svěžího vzduchu, do místnosti muž, s novinovým plátkem v ruce a očividně dobrou náladou. „Čapek, jako na zavolanou.” Masaryk vyskočil ze židle. „Znáte někoho v Národních Listech?”
Jo, tenhle nápad se mi líbí (byť pointa, postavená na tom, že se vrcholní politici ptají novináře Čapka, jestli nezná někoho v novinách, je poněkud absurdní – a to i když odhlédnu od toho, že každý z nich už díky své funkci musel znát novinářů mraky). Zvolený jazyk taky celkem v pořádku, až snad na “novinový plátek” – slovo “plátek” v souvislosti s novinami znamená list nevalné úrovně, a nějak nevidím, proč by si zrovna Čapek něco takového kupoval… (A pokud ano, co to má společného s ostatním děním? V delší povídce takový detail může dokreslit charakteristiku; v takto malém formátu toliko odvádí pozornost do slepé uličky.)
Z formálního hlediska už je to horší. Lapsy v interpunkci – oslovení se má oddělovat (tedy “Děkuji, Alžběto,” a “mluvte, pánové.”), “posledních pár dní” by naopak odděleno být nemělo; taky za “pánové.” chybí koncová uvozovka. Ve třetí větě je dvakrát “který” (nežádoucí opakování, přitom některé šlo snadno nahradit “jaký”). Přívlastek, i rozvitý, se skloňuje podle svého předmětu, tedy má být: “Pět politiků, představitelů atd…”
Kromě toho je už dvě stě let dobrým zvykem v dialogu dávat repliku jiné osoby vždy na nový řádek (je to přehlednější). Čili exposice (rozhovor Masaryka se sekretářkou) by neměla být v jednom odstavci, nýbrž ve třech – a kdybyste to tak udělal, patrně byste si všiml, že a) je ten úvod nedostatečně vypravěčsky oddělený od následující sekvence, kde Masaryk už vítá hosty (splývá to dohromady), a b) vzhledem k dalšímu dění je neúměrně dlouhý (celkem běžná – nejen začátečnická – chyba: člověk má tendenci se rozběhnout, aniž by si uvědomil, že maří prostor na nepodstatné). Obojí by přitom vyřešilo, kdyby např. sekretářka těch šest pánů jenom uvedla (a při té příležitosti je vyjmenovala).
Ahoj, nedá mi to. Mně se líbí, že je to svižně napsané a dobře se to čte. Ta situace se dá docela dobře představit. Jinak je to opravdu absurditka absurdní. Masaryk v Národních listech sám publikoval, takže tam asi někoho znal. Čapek asi nechodil k Masarykovi (do kanceláře?) jen tak jako na procházku.
Na druhé straně – oceňuju historický exkurz k “silné pětce”, to je opravdu dobré.
A nápad s tím, že Češi nemají kde prát a obviňují z toho kde koho 🙂 – celkem příznačné.
Maličkost – podle výstřižku se nemá prát jen v Praze, což není celá země, takže není jisté, jestli je to narážka na pragocentrizmus Masaryka (to by bylo ale hodně, hodně divné), nebo jen vlastní rozšíření zadání, protože je to takhle zajímavější.
A ještě k tomu pravopisu, spíš dotaz: v přímé řeči je “prezidente” versus “presidentskou kancelář”. Nevím, jak to s těmi “s” a”z” a “ismy” versus “izmy” vlastně je, asi je možné obojí, ale pak je lépe to psát vždycky stejně, ne?
Dekuji za zpětnou vazbu. Celý příspěvek je vlastně jedna velká absurdita a byl to záměr. Pointa měla být trochu jiná, ale jako vždy jsem špatně odhadl délku textu a musel jsem ho utnout. I s neplánovaným ukončením jsem se ale rozhodl text odeslat. Novinový plátek mají být právě Národní listy a očividně dobrou náladu pana Čapka má na svědomí sázka s Ferdinandem Peroutkou, která vyustila ve zmiňované oznámení v novinách. “Průšvihy” slohové i gramatické beru na vědomí a snažím se je odbourávat.
Zdravim. Jsem si vědom absurdnosti celé té situace, ale opravdu, takový byl plán:) S tím “s” “z” si myslím, že správně by měla být varianta se “s” Tak jsem to původně napsal a až dodatečně přepisoval( ani nevím proč) Ve slově prezidentská jsem asi zapomněl. Děkuji za názor.
Možné je obojí, pravopis se “s” je původní, se “z” uplatnitelný tuším už od padesátých let. Současná Pravidla (mor na ně, a nejen kvůli tomuhle) upředňostňují “z”, nicméně za Masarykových časů by to byla chyba. A ano, i když si pisatel v tomhle případě může vybrat, měl by v rámci jednoho textu zachovat konsistenci.
Tak to je opravdu trefné. Dokonale vystihujete atmosféru té doby. Až mi ten pán ožívá před očima.