Průmět Matrixu s Brownovým “Vtom někdo zaklepal na dveře”? Proč ne… Formálně v pořádku, obsahově se mi celkem líbí. Jenom mám dojem (a totéž jsem si říkal už před lety i u toho Browna), že na to, že za sebou mají bezprostřední trauma takového formátu, jako je vyhlazení lidstva (nebo přinejmenším zničení Země), to zúčastněné postavy berou pozoruhodně zlehka…

Zaujalo. Má to spád a jasnej příběh. Umíš psát dialogy. A krátké věty tomu pomohly, rychle se to čte. Z hlediska logiky to pro mě trochu kulhá, mají zpátky přítomnost, když vědí, že to je minulost? Nebo se něco stalo? Pěkný 🙂

Hezké. Zaujalo mě to. Kdo jsou ti Oni? Kdo jsou ti dva? Chtěla bych to zjistit.
Dialogy super. Skvělá slovní zásoba.

Souhlasím s ostatními, že na to, že právě došlo ke konci světa, jsou tihle dva “v akvárku” celkem vyrovnaní, nebo možná odevzdaní? Ale třeba jim ti tajuplní Oni aplikují nějaké “přizpůsobivé” drogy, co my víme :-).

Jinak – já už s tím budu asi opravdu otravná:
Ne, tohle neměli dělat, ať už ti Oni jsou kdokoli. Slovosled – Ne, tohle neměli dělat, ať už jsou ti Oni kdokoli. (existuje pravidlo pro pozici příklonek v české větě, viz třeba tady: https://mluvtecesky.net/cs/grammar/word_order)

Taky se omlouvám za zpoždění, semestr se chýlí ke konci, do toho Vánoce… Zkrátka moc věcí.

K textu. Líbí se mi, že myšlenku známého místa využívá neotřele. Bohužel, mám ale pocit, že by na tenhle způsob využít byl třeba větší rozsah. Při prvním čtení se mi obtížně chytalo, o co přesně jde, těžko se mi přijímalo, proč to ti dva lidé víc neprožívají. Tón byl takový zvláštní. Pointa by se dala podat s větší silou – což je možná tím, že právě ve zbytku textu chybí více emocí, na něž není moc prostor. Stručně: Dobrý námět na větší prostor, hodně zajímavý. Na tomhle krátkém prostoru text nepokrýval všechno, co bych si od něj přál.

Evidentně začátek pro něco většího… (Hodně mi to připomíná Lovecraftovu “Ulici”, ale může to směřovat i jinam.) Jako otvírák dobré; všeobecné selanky je právě tak akorát, aby nezačala nudit, než přijde zvrat. Jen by neškodilo, kdyby ten auťák vpadl na scénu trochu dramatičtěji – stačí přidat kamínky, odletující od pneumatik, například, nebo něco podobného. Prosté konstatování, že je pro okolí “příliš luxusní”, je pro pocit ohrožení trochu málo.
(A osobně mne trochu zaráží, že se o osadnících mluví jako o “chatařích” – jak způsob, kterým byla osada budována, tak datace do třicátých let napovídá, že šlo o trampy… Ne, že by na tom nějak zvlášť záleželo, to jen, že že se ve mně ozvala vlastní trampská minulost.)

Má to pro mě hororový nádech – a to já můžu, moc můžu :-). Líbí se mi to. Docela by mě zajímalo, kam by se dal příběh rozvést.
Opravdu oceňuji poslední pasáž – Les se načepýřil a tak dále. Krásné obraty.

Třetí stranou louky uzavírala hráz a za ní rybník, místo ideální pro letní rekreaci. – Prostě mi to nejde přes pusu. Třetí stranou… Možná ze třetí strany uzavíral louky… Nebo bylo myšleno “Třetí stranu louky uzavírala hráz?” Možná jen překlep :-).

Starali se, aby rybník byl na zimu vypuštěn. – Nesedí mi slovosled. …, aby byl rybník na zimu vypuštěn. (být má funkci pomocného slovesa v pasivu, mělo by, pokud si to dobře pamatuji, patřit na druhou pozici).
Tentýž případ: “Jako poděkování Lesu do osady nikdy nebyla dovedena elektřina (…)” – Jako poděkování Lesu nebyla do osady nikdy zavedena elektřina.

“Zdálo se, že byla nastolena symbióza a že ji nemůže nic narušit.” – Zbytečně dvakrát že. “Zdálo se, že byla nastolena symbióza a nic ji nemůže narušit.”

Opravdu moc pěkné, zaujalo mě to. 🙂

Taky se omlouvám za zpoždění, semestr se chýlí ke konci, do toho Vánoce… Zkrátka moc věcí.

Začnu paradoxně koncem – za mě je naopak skvělé, že příběh končí, kde končí, a nepokračuje. Kdyby se odhalilo, o co přesně jde, k jaké hrůze dojde, mohlo by to ztratit dopad. Horory jsou dobré tím, co může zůstat nevyřčeno a co si čtenář musí představit. Když se pak objeví mluvící vesmírná želva, co svádí odvěký boj s vesmírnou pavoučicí, trocha kouzla se může ztratit, pokud se to nepodá dobře.

Jinak ale souhlasím, že začátek textu na mě působí lehce těžkopádně. Hůř se mi chytalo. Je ale super, že i přes silnou popisnost má příběh. To je další dobrý prvek pro hororový text. Takže za mě by to určitě mělo cenu rozepsat, ale zároveň jsem vlastně dosti spokojen i se současnou podobou a užil jsem si četbu.