Evidentně začátek pro něco většího… (Hodně mi to připomíná Lovecraftovu “Ulici”, ale může to směřovat i jinam.) Jako otvírák dobré; všeobecné selanky je právě tak akorát, aby nezačala nudit, než přijde zvrat. Jen by neškodilo, kdyby ten auťák vpadl na scénu trochu dramatičtěji – stačí přidat kamínky, odletující od pneumatik, například, nebo něco podobného. Prosté konstatování, že je pro okolí “příliš luxusní”, je pro pocit ohrožení trochu málo.
(A osobně mne trochu zaráží, že se o osadnících mluví jako o “chatařích” – jak způsob, kterým byla osada budována, tak datace do třicátých let napovídá, že šlo o trampy… Ne, že by na tom nějak zvlášť záleželo, to jen, že že se ve mně ozvala vlastní trampská minulost.)

Má to pro mě hororový nádech – a to já můžu, moc můžu :-). Líbí se mi to. Docela by mě zajímalo, kam by se dal příběh rozvést.
Opravdu oceňuji poslední pasáž – Les se načepýřil a tak dále. Krásné obraty.

Třetí stranou louky uzavírala hráz a za ní rybník, místo ideální pro letní rekreaci. – Prostě mi to nejde přes pusu. Třetí stranou… Možná ze třetí strany uzavíral louky… Nebo bylo myšleno “Třetí stranu louky uzavírala hráz?” Možná jen překlep :-).

Starali se, aby rybník byl na zimu vypuštěn. – Nesedí mi slovosled. …, aby byl rybník na zimu vypuštěn. (být má funkci pomocného slovesa v pasivu, mělo by, pokud si to dobře pamatuji, patřit na druhou pozici).
Tentýž případ: “Jako poděkování Lesu do osady nikdy nebyla dovedena elektřina (…)” – Jako poděkování Lesu nebyla do osady nikdy zavedena elektřina.

“Zdálo se, že byla nastolena symbióza a že ji nemůže nic narušit.” – Zbytečně dvakrát že. “Zdálo se, že byla nastolena symbióza a nic ji nemůže narušit.”

Opravdu moc pěkné, zaujalo mě to. 🙂

Dobré. Trochu užvaněné (asi jako moje vlastní texty, když se nehlídám), takže pro leckterého čtenáře nejspíš už na té hranici, kde se košaté, atmosféru budující popisy mohou přehoupnout do nudné záplavy slov (ta hranice je ošidně tenká a každý ji má jinde, na to bacha). Čili bych doporučil krapet proškrtat – většinou stačí drobná úprava, např. “na mě začalo pomrkávat” sestříhnout na “na mě pomrkávalo” (že přibývají, plyne už z “čím dál většího počtu”). Ovšem od prvního “Přišlas” už se to rozjíždí docela pěkně a chvályhodně budí zvědavost (setkání s kým? se samotnou Smrtí? – rozhodně to působí zlověstně).
Čím si nejsem úplně jistý, je splnění základního zadání – asi dané místo skutečně znáte, ale pro nepoučeného čtenáře to vyznívá jako “kterýkoli starý hřbitov vedle kteréhokoli sídliště”, klidně i smyšlený. Což, nebýt toho výslovného požadavku, by samozřejmě nevadilo; představit si to prostředí a situaci dovedu velmi živě, a o to jde.

Náročný text, krásný. Musela jsem číst dvakrát, aby bylo jasno. Tedy jasno. “Přišlas” – nemůžu se zbavit představy, že jde o zesnulou příbuznou. Určitě horor, ať to byl kdokoli. V tom případě by bylo silnější, a dokonce i v případě, že by nešlo o příbuznou, kdyby hrdinka té bytosti také tykala – “Kudy ses sem dostala?” A trochu u ducha nesedí ošuntělá zimní bunda – to vypadá spíš na bezdomovkyni. Nu, což, asi to bylo jinak.

“Kde sakra je?” na začátku navozuje představu, že hrdinka předpokládá, že někdo přijde, a následná otázka, jak se tam dostala, může být trochu nelogická (když ji čeká). Nebo čeká někoho jiného? Nebo nečeká, ale hledá? Jinak krásná atmosféra, dušičková. A kontrast toho sídliště a hřbitova.

Teď jsem četla příhodu kohosi, že přijeli na dušičky večer – po zavírací době, nestihli to – na hřbitov, překvapivě brána dokořán. Nikde nikdo, světlo v márnici. Přesto, že mžilo, všechny svíčky na všech hrobech svítily. Každou chvíli čekali, že se brána za nimi zavře… a celou cestu zpátky k autu běželi. Nic, co by se nedalo vysvětlit, a přesto… – zážitek 🙂