Konec roku je tady a s ním mimo jiné i přehled, co jsme nejen přečetli, ale taky našli pod stromečkem. Jak jsme tedy zakončili tento rok?

Sikar

Trochu ztrácím v těch knihách někdy přehled. Od minula jsem rozhodně pořídil Dračí domov (manželce k Vánocům), devátého Ocelového alchymistu (a tradičně ho hned zhltnul) a Postřehy z poslední řady, které jsem lehce nakousl.

Po stromkem na mě čekaly tři knihy. Who’s a Good Boy?, The Buying of Lot 37 a Krabí zjevení, kterého jsem už přelouskal zhruba polovinu. Plus mi poštou dorazily další dvě prastaré reklamní pohádky, Pán a sluha a Tom s kozí koží. Jsou to jednohubky, ale nějak je nestíhám.

Od minula jsem dočetl Whispers Under Ground a pustil se do dalšího dílu Broken homes.

A to je vše. Nestihl jsem toho moc. Jo, a taky jsem se přihlásil na hodnocení mikropovídek a krátkých povídek v CKČ, ale ještě jsem na to ani nesáhl.

Ekyelka

Jak se blíží konec roku, stále častěji mi tenký a protivně pronikavý hlásek vzadu v hlavě říká, že bych mohla tu stovku letos pokořit. Vždyť je to jenom dvacet knížek! Žádné číslo, pro knihomola! Co na tom, že do konce roku zbývá jen osm dní, z nichž šest strávím v plném pracovním nasazení!

Ano, mám na mysli Goodreads Reading Challenge, která se zcela nezávazně pořádá každý rok na daném webu – čistě pro potěchu ze čtení. Kdykoliv v průběhu roku si nastavíte laťku, kolik knih chcete přečíst, a můžete začít. Když se dostanete ke kýženému číslu, můžete si laťku opět navýšit nebo jako já nechat být a prostě jen přidávat další knížky – zkrátka nevinná zábava pro knihomoly, kteří rádi sledují svůj postup napříč knihovnou.

Chcete malý vtípek? Já svou kýženou hranici pokořila na začátku října. Přitom v lednu jsem si sama pro sebe říkala, jestli šedesát knížek není moc, vzhledem k mému zdravotnímu stavu a plánovanému návratu do práce. No, bylo to tak akorát a všechny navíc přečtené jsem si o to víc užívala.