Myslela jsem, že zadání budu tento měsíc vzhledem k zdravotní indispozici nucena přesunout až na neděli, nicméně včera večer před spaním mne napadlo téma – takže: jelikož máme opět první pátek v měsíci, bude dnes zadání malého literárního cvičení. Ale je to trochu narychlo a bez obvyklé konzultace s Brogem, tak snad mi to nehodí na hlavu.
Základní pravidla si můžete zopakovat zde.
I tentokrát bychom chtěli moc poděkovat všem, kteří minulý měsíc komentovali a hodnotili díla ostatních. Díky moc, s vámi všemi dostává celá akce nový rozměr.
Zadání na tento měsíc bude trochu odlehčenější:
Napište nám v přesně sto slovech o tom, jak píšete – a berte to trochu s nadsázkou
Propozice:
- text vložte přímo do komentářů pod článkem,
- er-forma – vypravěčem o vašem psaní může být ideálně nějaký neživý předmět z vašeho okolí, anebo třeba domácí mazlíček či jiné zvíře
- délka 100 slov přesně – na spočítání můžete použít třeba tento nástroj, pokud nemáte editor, který má funkci počítání slov: https://www.online-utility.org/text/analyzer.jsp, prosíme o dodržování limitu
- text musí být v českém či slovenském jazyce,
- pište s diakritikou (výjimkou je případ, kdy text psaní bez diakritiky vyžaduje, např. přepis telegramu),
- musí se jednat o originální text,
- ropuchy a ananasy povoleny
- prosíme, nepište fanfikce – tentokrát chceme reál (do jisté míry…)
- pokud příběh zasadíte do sdíleného světa, prosíme, abyste na to upozornili v poznámce před nebo za vlastním textem – ano, správně, tento měsíc to není aktuální
Pokud budete i tento měsíc podrobněji komentovat a konstruktivně kriticky hodnotit texty každý každému, budeme moc rádi! Ostatně v minulých měsících se to velmi osvědčilo. Díky vám všem.
Hodnocení:
- Jako obvykle: Arenga a Brog u prvních tří příspěvků napíší stručný komentář se zpětnou vazbou – pokud toto hodnocení nechcete, napište před text či za něj „komentář T3 ne“. Hodnocení se pokusíme dodat dle našich časových možností – ale nic konkrétního neslibujeme (a děkujeme, že to chápete).
- Pokud si nepřejete, aby byl váš text komentován ostatními čtenáři, napište před text či za něj „prosím bez komentářů“.
Stručné zopakování základních pravidel:
- hlavním cílem této akce je trénink a trocha té legrace
- dodržujte autorská práva (vkládejte pouze své originální texty)
- text nesmí obsahovat sexuální scény a explicitní popisy násilí (stránky jsou přístupné mládeži)
- spam bude bez varování smazán
- nejsou přípustné žádné osobní útoky na kohokoli
- politickou diskuzi a OT diskuzi mažeme
- základní pravidla vzájemného komentování znějí: SLUŠNĚ A KONSTRUKTIVNĚ
- komentáře vulgární a s osobními útoky bez předchozího upozornění smažeme
Psaní zdar, těšíme se na vaše texty!
Arenga a Brog
Související příspěvky
Po dubnové pauze se v květnu vrací pravidelné malé literárního cvičení, prozatím opět první pátek v měsíci. …
Literární soutěže hodnotím od roku 2010. Za těch několik let mi už rukama prošlo pár tisíc povídek, takže …
Nedá mi to. Vím, že tohle téma je stále pootevřené a různými oklikami se k němu nepravidelně vracíme, …
Notebook si hověl v líném sobotním odpoledni.
Měl by něco napsat.
Ve složce „Pomoc“ měl nápady.
Připomnělo mu to pomocnou školu. Podle toho ty nápady vypadají, pomyslel si sebekriticky.
Mohl by přejmenovat složku na „prakticke_a_specialni“, jak se jmenují ty školy dneska.
Zní to možná trochu líp.
Psal jen tehdy, když mohl mít čirou, nekalenou radost z vlastního blbnutí. Jako s těmi ropuchami a ananasy.
A když věděl, že to někdo čte.
Tušil, že tohle je příliš jednoduché.
Jestli to myslí s psaním vážně, měl by si vyhlédnout nějakou soutěž a konečně ZAČÍT.
PSÁT.
Jenže byl líný jako to sobotní odpoledne.
Bylo by to fajn (zvlášť nápad s pomocnou školou se mi líbí), leč obávám se, že přenesení osobnosti autora (repektive autorky) na notebook není úplně to, co zadání řeklo…
Jasně, došlo mi to hned jak jsem vložila. Je to trochu zapeklité zadání. Stejně myslím, že zadání bylo myšleno tak, jak je zpracované v těch příspěvcích od Alchemiss a Shreyi…. ?
Ehm, nevyžádaná reklama :o)
Pokud notebook rád píše pro radost z blbnutí, tak ať si počká do dubna a zúčastní se DMD http://sosaci.net/node/28714 to se vyblbne, až ho to bude mrzet.
A složka prakticke_a_specialni náhodou nezní jako špatnej název :o)
Líbí se mi to, ale nesplňuje to zadání v tom smyslu, že se mělo psát o “sobě” – tedy něco neživého mělo vidět nás autory, jak píšeme. Jinak se mi líbí přejmenování složky na praktické a speciální – i to, že každý z nás je někdy trochu líný a nechce se mu.
Já půjdu proti proudu a řeknu, že to podle mě zadání splňuje. Er-forma to je, z pohledu předmětu a metaforicky o tvém psaní taky. Naopak mi připadá mnohem kreativnější personifikovat se do svého počítače než popisovat, jak mě počítač vidí psát. Poskytuje to prostor pro skvělé nápady jako “pomocná složka”.
Pár vět mi připadá trochu zbytečných (“tušil, že je to příliš jednoduché”). Ale celkově se mi text dobře četl a líbí se mi to.
Vítej! Na pozadí se rozkládá vesmír, nekonečný a věčný; z plochy už mává Nová složka, opuštěná a prázdná. Neotvírej tu Operu! Teď vážně není čas na stalkování bývalých, sjíždění srandovních memů se psy a propadnutí virtuálnímu shopaholismu. Jo, aha, ty si hledáš obrázky na Pinterestu. Takhle že by měl vypadat tvůj hlavní hrdina? A co to rozjíždíš ve vedlejším okně? Generátor jmen, vážně? Sakra, ženská, to nemáš špetku vlastní fantazie? Stvoříš milióntou variaci na Zaklínače? Modifikuješ bratrstvo asasínů? Předvedeš světu Gandalfa Hnědého? Na tomhle se tedy podílet nebudu. Vypínám! Padej si pro tužku a papír. No vidíš, že to jde…
Zadání bylo er-forma (tedy třetí osoba), tohle je ich… Jinak nic proti. (A vážně by mě zajímalo, jestli přídomek Hnědý u Gandalfa má znamenat to, jak si ho vykládám. Přičemž rovnou říkám, že ne, nemá to souvislost s hnědokošiláči…)
Zadání bylo erforma, a přitom zároveň že vypravěčem má být nějaký neživý předmět v okolí. To se principiálně nedá splnit, buď jedno, anebo druhé. Zjevně nejsem jediná, kdo to pochopil tak, že Arenga chce, aby to nevyprávěl sám psavec, nýbrž onen předmět – pokud to ovšem vypráví předmět, je to nutně ichforma. Ty máš zase erformu, jenže tvůj majzlík potom není vypravěčem.
Viz moje poznámka dole v dialogu s DVCstrelcem: ano, v tom zadání je rozpor. Já to pochopil tak, že “vypravěč” je v tomhle případě “protagonista” – čili to chce třetí osobu branou z jeho pohledu. Což není zas tak neobvyklý vypravěčský postup…
Jasně. A brát to takhle zas vůbec nenapadlo mě.
Navrhuju obě chápání toho, která podmínka má být splněna, tak jak je vyřčená, a která má být modifikována, považovat za přijatelná.
myslela jsem to přesně takhle – aby autor nevyprávěl sám o sobě, ale o tom, jak ho vidí něco jiného – zároveň ale je klidně možná er-forma podle mne: Tužka se zamračila. Ten její rádoby psavec ji už zase svírá tak pevně, jako kdyby chtěl vypustit duši. Chtělo se jí zakřičet, co to dělá, ale byla nucena běhat po papíře tak rychle, že sotva popadala dech. No výborně, teď ji dokonce zlomil a hledá ořezávátko. Nemohla by už konečně dostat dovolenou? Zkrátka něco v tomto duchu.
Ano, asi jsem se nevyjádřila úplně přesně a slovo vypravěč může být zavádějící, za to se omlouvám. Bylo to myšleno tak, že neživý předmět má být hlavním aktérem, z jehož pohledu je příběh nastíněn.
Pardon, přehmat na klávesnici. Tu druhou odpověď prosím smazat, tady je opravená:
Jenže slovo vypravěč fakt neznamená postavu, z jejíhož pohledu je příběh vyprávěn, nýbrž entitu, která jej aktivně vypráví, ať je zároveň sama aktérem (ichforma – vypravěčem je často přímo sám protagonista), anebo není (erforma – vypravěčem je většinou odosobněný duch). Třeba o sérii Harry Potter, která je až na pár kapitol (tuším jedna v první knize a dvě v šesté) celá psaná z Harryho pohledu, se rozhodně nedá tvrdit, že by v ní Harry byl vypravěčem.
No a my nejsme telepati, takže když jsi řekla vypravěč, někteří z nás neuhodli, že vlastně nemyslíš vypravěč, ale jen POV postava. A měli jsme tak za to, že by vypravěč měl hledět z er-pohledu na samotného psavce, a možná být celkem pasivní a moc do ničeho nezasahovat, ale že by, jakožto vypravěč, samozřejmě měl sám vyprávět.
Naším zadáním nebylo to, co jsi myslela, nýbrž to, co jsi řekla. Vytýkat autorům, že splnili, co jsi řekla, a ne, co jsi myslela a neřekla, mi přijde jako poněkud úlet.
Ano, definovala jsem to nejednoznačně a omluvila jsem se. Zároveň jsem to chtěla vysvětlit, jak jsem to myslela, samozřejmě je mi jasné, že čtenáři nejsou telepati – na druhou stranu, vyvstanou-li nejasnosti, není problém se zeptat.
Mně se líbí ta věta o Nové složce, připadá mi to jako takový pěkně modifikovaný strach z čistého papíru (aneb ani tužkou a papírem si člověk nepomůže a může dopadnout úplně stejně :o)
Když občas je potřeba si něco koupit, ne. A najít pár obrázků, na tom nic není.
Tak třeba autorka píše fanfikce, ne?
Říká mu něco inspirace? A co je mu vlastně do toho?!? … bych se nenechala.
Není splněno zadání – text měl být v er-formě, předpkládám, že neživá věc je počítač, takže to je v pořádku. Jinak samozřejmě zobrazení prokrastinace krutě věrné, taky se s tím potýkám.
Tady se skutečně jedná o ich-formu, takže text podle mého názoru nesplňuje zadání. Zároveň bych se přimlouval za trochu jinou strukturu a podobu. Připadá mi, že čtu spíš souhrn nějakých myšlenek, ze kterého by se dal udělat příběh o psaní z pohledu počítače.
Vezme mě za ucho a donese do dřezu.
Teploučká voda je příjemná, že bych si dáchnul. Ale to ne, zase kafe. Paráda, jen do mě.
Občas se divím, co dělá.
Sedí nad kompem, kouká a pak ťuká.
Prsty lítaj po klávesnici.
Pak se zvedne a chodí sem a tam. Bere z poličky knihu, civí do ní, listuje.
Kroutí hlavou. Mrmlá si něco.
Ťuká.
Protahuje se. Civí do blba.
Konečně mě bere za ucho. Teda promiň, kafe jsem udržel teplý jak to šlo, ale teď jsem plnej studený břečky.
Ťuká pomaleji, pozor.
Vzdychne.
Vezme mě za ucho a donese do dřezu.
Kdybych tohle psal já, bylo by to o fajfce a ne o hrnku… (Holt každý máme jiné stimulanty.) A už jsem to chtěl pochválit, když mi došlo, že je tu stejný renonc jako v předešlém příspěvku – ich-forma, nikoli er-forma. (Holt to nešťastné slovo “vypravěč” v zadání mate.)
Ještě mohla dát autorka hrnek ohřát do mikrovlnky, to by bylo teprve utrpení :o)
Líbí se mi, jak se to krásně zacyklí. Takovej věčnej koloběh.
Trošku mě ale ruší věta ,,konečně mě bere za ucho”, připadá mi, že nepatřičně interferuje s první a poslední větou a bývalo by jí prospělo přeformulování.
A je fajn, jak je hrnek milej a ochotnej, ne jako ti nevrlí jízlivci, co máme my ostatní.
Hrnek s kafem, dobré. Akorát měla být er-forma, takže není splněné zadání. Zjevně jsem to napsala komplikovaněji, než jsem sama myslela, na druhou stranu je zajímavé, jak se s tím jednotliví autoři popasovali. Líbí se mi, jak text začíná i končí stejnou větou – a že se dá tušit, že se koloběh bude opakovat.
Tady se skutečně jedná o ich-formu, takže text podle mého názoru nesplňuje zadání. Nicméně čte se dobře a hezky živě vyvolává atmosféru, kterou mnozí při psaní zažíváme. Myslím, že by stačila drobná úprava na er-formu a vše by bylo bezva 🙂
Au! Majzlík dostal ránu kladivem do hlavy a ublíženě odskočil od žulové desky. Ale ani se nevysmekl, už to tady – au! – bylo zas….
Než skončí, bude ho hlava pořádně bolet. A to všechno kvůli tomu pitomci Tlustému zlému strýci… Že prý chce psát stylově. Přitom se, mamlas, nikdy ani nenaučil správně seříznout husí brk. Tak to zkouší takhle, že je to jednodušší.
Není! Zvlášť, když si vzal žulu a ne něco měkčího, třeba opuku (má jí za barákem celý lom) nebo pískovec.
Dobře mu tak. Není divu, že potom každá kniha trvá tak dlouho. Majzlík mu to rozhodně neusnadní.
(Poznámka: Majzlík se spisovně česky jmenuje sekáč. Ale kdybych to napsal tak, sotva kdo by rozuměl.)
…hm, striktně vzato je opravdu tohle asi opravdu první ve správné formě. Aneb: “Plyšáček se podivil, proč Arbara nemůže pochopit tak jednoduchý zadání.”
Mimochodem, líbí se mi víc majzlík než sekáč.
Tesat!
Taky by to ovšem vydrželo. Za pár (desítek?) let tyhle naše digitální výplody zmizí v propadlišti dějin.
Poradila bych Zlému strýci Leonardovi, že hliněné destičky jsou taky stylové, kdyby chtěl majzlíku poskytnout dovolenou na zotavení :o)
To by si člověk asi pořádně rozmyslel co vlastně chce psát. Hezký nápad.
Líbí se mi to a pobavilo mne to, zejména ta pasáž s opukovým lomem. A přesně nějak takhle jsem si to představovala.
Hm. Vtip je v tom, že ten lom je jediná nesmyšlená část – nemám ho hned za barákem, je na kraji vsi, asi čtyři sta metrů daleko, ale je tu… (Proto mě to taky napadlo.)
Klávesnice se slastně prohnula pod lehkým dotekem prstů. Chvíli něžně přejížděly sem a tam po řadách kláves, až se ukazováky zadrhly na drobných hrbolcích kláves F a J.
Klávesnice se vzrušeně nadechla. Začalo to. Prsty klouzaly po klávesách v tichém úsporném tanci.
A – mezerník – K – U – P – mezerník – M – L – É – K – O – čárka – mezerník – V – mezerník – N – O – R – M – Ě – mezerník – N – E – M – Ě – L – I – tečka
Rozechvělé klávesy strnuly. Klávesnice si povzdechla, když se prsty stáhly. Někdy by si přála umět číst, aby si dokázala skutečně vychutnat krásu textů, které autorka jejím prostřednictvým posílala do světa.
Taky hezký kousek (sebe)ironie. Navíc úsporný, protože ta řádka samostatných písmen v úloze slov slušně odčerpala předepsaný limit…
Pozoruji tu ale jeden zajímavý – asi psychologický – trend. Všimli jste si, že ze zatím pěti příspěvků se čtyři soustředily na psací pomůcky?
Psací pomůcky mají na to naše psaní holt nejlepší náhled :o)
Na vaše možná…
Pěkné a chytré, krásný jazyk, plyne to. Ten konflikt mezi vznešeným tancem prstů a obsahem sdělení 🙂 Jojo, někdy je lepší, že klávesnice neumí číst. Kdyby se to naučila,…. námět na povídku.
P.S. A to jako fakt? Vždycky jim zásobování celkem fungovalo 🙂
Já potřebuju bezlaktózové, to jim občas dojde :o)
Vtipné a nápadité
Děkuju :o)
Nevím, jestli ,,prostřednictvým” je chyba nebo záměr. Na záměr mi to připadá jako příliš osamělej výkřik do tmy.
A zajímalo by mě, kdo i ve vzkazu [osobám sdílejícím společnou domácnost] ohledně nákupu píše ,,mléko”, já bych určitě psala ,,mlíko”.
Celkově se mi to líbí, ta procítěnost vyprávění tomu pěkně dodává šťávu. Povedenej kontrast.
Spíš chyba, to je tak, když člověk píše a dělá u toho tři další věci :o)
A ačkoli se nijak nebráním psát hovorově, tak zrovna “mléko” vážně píšu takhle. Mně “mlíko” vizuálně vadí.
Text se mi moc líbí. Personifikace klávesnice se opravdu povedla, líbí se mi ten paradox, že neumí číst. A ta dávka sebeironie, se kterou je text napsaný. I stručnost celého textu, který přitom ale barvitě líčí danou situaci, je potěšující. Hezké dílko. Díky za něj.
Nápady si se mnou poslední dobou hrají na schovávanou. Zato chuť, ta dotěrná dáma, kterou uspokojit není vůbec jednoduché, se hlásí s pravidelností Staroměstského orloje. A když si ženská něco zamane, víme jak to končí.
Zase mě dostala. Lezu za klávesnici, s hlavou prázdnou jako láhev rumu, kterou jsem večer dopil. Musím jí uspokojit. Bude to rychlovka, pak snad dá pokoj. Píšu a mažu, chvílema usínám. Dnes jsem jako autor zklamal, ještě že je tu Triumvirát, každý měsíc mi hodí záchranné lano. Zavírám počítač a otvírám další láhev, v ní bude nápadů jistě dost. Ta mrcha nenažraná musí pár dní počkat.
Dobré. A od posledně obrovský pokrok v gramatice; gratuluji. Ale přečetl jste si pořádně zadání? Ich-forma, navrch z posice autora, jeho specifikace nesplňuje ani napůl…
Děkuju. Posílal jsem opravu hned jak mi to došlo. Naštěstí s tím nebylo tolik práce.
Nápady si s ním poslední dobou hrají na schovávanou. Zato chuť, ta dotěrná dáma, kterou uspokojit není vůbec jednoduché, se hlásí s pravidelností Staroměstského orloje. A když si ženská něco zamane, víme jak to končí.
Zase ho dostala. Leze za klávesnici, s hlavou prázdnou jako láhev rumu, kterou večer dopil. Musí jí uspokojit. Bude to rychlovka, pak snad dá pokoj. Píše a maže, chvílema usíná. Dnes jako autor zklamal, ještě že je tu Triumvirát, každý měsíc mu hodí záchranné lano. Zavírá počítač a otvírá další láhev, v ní bude nápadů jistě dost. Ta mrcha nenažraná musí pár dní počkat.
( Sem se zase unáhlil a psal rychleji než četl, tady je oprava z pohledu vypravěče)
Aha. A KDO je ten vypravěč?
Nejspíš dopitá flaška…:-D
Tak to ani sám nevím. Teď už chápu vaší výtku.
Nojo, tohle zadání je zapeklitější, než se zdá (taky, když se kouknete výš, spousta respondentů s ním měla problémy). A mezi námi, i já si myslím, že se při jeho zadávání Arenga trošku upsala. Ale což, mantinely byly dány, jak jsou, a aspoň je to zajímavější…
Souhlasím, pravidla jsou pravidla. Já pochopil, že text má být z pozice vypravěče, jen jsem nevěděl, že vypravěč musí být odtajněn.
Vtipné a nápadité.
Prosím Broga, aby nekomentoval. Děkuji. (Arenga může.)
(A dovolím si dát textu název, který do rozsahu nezapočítávám.)
Klikyhák, škrtanec, vpisek
To není jen tak, být něčíma očima. Na co my se musíme dívat!
Nejhorší jsou sešity.
Plné nečitelných klikyháků, protože dáma je sice dysgrafička, ale to ji přece neodradí.
Rozvalí se v čajovně, že je tu šero, je jí asi úplně jedno, a sotva se trochu odmlžíme, vytasí ten pitomý sešit a už to jede. Klikyhák, klikyhák, škrtanec, vpisek, klikyhák, dlouhé přemejšlení, složitá malůvka, ještě delší zamyšlení, listování po čtyřiceti stránkách předchozího nečitelného textu, odzávorkování posledních dvou stran, že neplatí, klikyhák, vpisek, škrtanec, klikyhák.
A kdo na to všecko musí ostřit? Ona snad? To by ani nedokázala.
My, jak jinak.
Předpokládám, že je to o brýlích – oči si jakožto “předmět z okolí” dost dobře nedovedu představit (teda dovedu, ale to by byl jiný žánr). Jinak až na tuhle nejasnost fajn. (Vůbec se zdá, že úkol “psát sám o sobě zvenku” přítomným docela sedl…)
Taky si myslím. Pokud máš dost prostoru zopakovat x-krát “klikyhák, vpisek, škrtanec, etc.”, můžeš tam klidně napsat něco jako “nasadí si nás, svoje milované brýle…” Taky jsem nepochopil, kdo je to “my” a nebýt Leonardova komentu, nejspíš bych to nechápal doteď…;-)
Opakování “Klikyhák, škrtanec, vpisek…” v textu a v názvu tomu dává rytmus a smysl…. A že jsou brýle mezi řádky, vůbec nevadí, takhle mi to přijde stylově čisté, má to šmrnc a přitom si člověk dovede představit tu práci na textu. Bez brýlí je to lepší.
No, nic proti tomu opakování slov, to máš určitě pravdu – ale jednou se na konci objevilo to “my”, takže by bylo záhodno mít jasno, o kom/čem se mluví. Kdyby to tam vůbec nebylo, samozřejmě by mi nepřítomnost brýlí nijak nevadila…;-)
Natěšeně si načechrala peří. Těšila se, na korelu byla dost zvědavá.
Ťukla zobákem do klávesnice.
Nová povídka, zdá se.
Začíná to slibně.
Ale rozjíždí se to pomalu, tisíc slov vyplácaných na začátku, a na pointu nezbude místo.
Načepýřila se.
Eh… co že to ta postava dělá?
Musela si trochu prohrábnout peří, aby se uklidnila. Tomu jako říká logika?
Proč ta osoba víc nečte?!
Posadila se na knihovnu a klovla na sborník. Navíc už to tady bylo, přesně tady.
Musím si přečíst něco, co má hlavu a patu.
Zaletím si do knihovny.
Nebo do trafiky.
Tady si normální pták prostě nepočte.
(Kombinace obou pojetí zadání :o)
Ani ne tak kombinace, jako skutečně třetí osoba (vložené myšlenky v první osobě základní pojetí neruší). A taky už to zase jednou sklouzává k surrealismu – což není výtka, právě naopak. když se to nepřehání, je to milé ozvláštnění.
Když luna z černých dálek hledí,
mdlá jako oko umrlcovo,
na hrot, jenž chvíli neposedí
a v běhu rodí nové slovo,
kojí je září jak duch bledou.
A slova tančí, řádky jedou.
Budou dnes kurvami vyžilými,
co rozkoše už nepřidají,
anebo děvami spanilými,
jež v náruč hbitě přihopsají?
To předem říci nedovedou.
A slova tančí, řádky jedou.
Ty, tužko, stará zbrojmistrová,
došla ti náplň, vyschl hrot?
Což, nahradí tě mladá, nová!
Jsi pouhá větev, nejsi plod!
Když není modrá, máme šedou.
A slova tančí, řádky jedou.
Příběhy jak pavouk listím
papírem si sítě předou.
A slova tančí, k stovce jedou…
Tentokrát mě téma nějak svedlo spíš k básnění…:-) Ale neříkal nikdo, že to musí být próza, ne?
Ne, v zadání skutečně nevidím podmínku, aby to byla próza, i když bych se dvakrát nedivila, kdyby se tam napříště začala objevovat, protože kdykoliv Triumvirátníci ve svých článcích něco napsali o poezii, tak snad pokaždé jedině to, že z ní v textech nechtějí vidět ani veršíček.
Mně poezie nevadí. Co mi ale vadí, je, jak její rytmus, zvlášť takhle výrazný, místy dělá kotrmelce. Pro příklad třeba na začátku druhé sloky, kde najednou přecházíš z dvoudobého rytmu (trochejí) na třídobý (daktyly). To je pro mě jak náraz nosem do pouliční lampy umně ukryté v chumelenici. A takových momentů je v básni víc. Je fakt, že to aspoň většinou není nezvládnutí rytmu, spíš jen jeho náhlé změny, ale i tak mě to ruší.
Dál mi nesedí šroubovanost některých vět, první sloku jsem rozplétala na tři pokusy.
Text nedává logický smysl, je to spíš snový sled halucinačních obrazů a metafor, což není chyba, ale já na to moc nejsem, mně tam ta logická provázanost trochu chybí. Obraz z čtvrté sloky (příběhy jak pavouk listím papírem si sítě předou) se mi ovšem moc líbí. Ty ostatní se mi ale zdají buď vyloženě náhodné, nebo poněkud otřelé.
Refrén ,,a slova tančí, řádky jedou” mi připadá stylově rozpolcený – zatímco první část se hodí k vzletnosti ostatních veršů, ta druhá vyznívá najednou civilně, a na to, aby to byl funkční rozpor, je toho civilního zase příliš málo. ,,K stovce jedou”, to už mi přijde vůbec mimo.
Celkově oceňuju ambici, ale k výsledku se stavím spíš rozpačitě.
A co dám radši do zvláštního komentáře, protože to bude pravděpodobně smazáno jako politická připomínka:
Obraz ve druhé sloce je nechutně sexistický. Dívá se na ženy jen jako na využitelný zdroj tělesného uspokojení. Buď je to ,,kurva”, která se nabízí k použití, ale ono použití muži ani nedá potěchu (že by proto, že už není první zákazník?), anebo ,,děva spanilá”, která… se kdovíproč taky hned automaticky nabízí k použití. A ne, to, že ty ženy jsou metaforické, na věci nic nemění. I metafora může být nechutně sexistická, a v tomhle případě je.
No, zasvěcenci asi poznají, že tenhle můj pokus je tak trochu pocta Francoisi Villonovi – a ten se s tím sexismem fakt moc nemazlil. Ostatně to v jeho časech takřka nikdo…:-D
Z Villona si už dávno pamatuju kromě hynutí žízní u pramene a vlků, co z lesů žene hlad, akorát to čtyřverší, co by tady neprošlo censurou, jak v něm hlava pozná, oč je [zadnice] těžší – takže jak moc je sexistický (což mimochodem není totéž co sexuální, někteří chlapi si to žel pletou, tak pro jistotu), neposoudím; ale nepovažovala bych to za zrovna pocty a napodobení hodný aspekt jeho tvorby, ty bych hledala jinde.
Že to je inspirované zrovna Villonem, mě skutečně netrklo; to by mě nejspíš napadlo jedině, kdybys fakt použil strukturu villonské balady (což, uznávám, je s rozpočtem sta slov opravdu výzva)… zjevně nejsem zasvěcenec.
Villona jsem taky nepoznal… Já tam cítil spíš Máchu (první dva verše rozhodně) a potom směs gellnerovské generace a Nezvala (v té čitelnější poloze, čímž se ale kruh uzavírá, protože tu presentuje v první řadě Robert David, rovněž inspirovaný Villonem).
🙂 K tomu lze dodat jen
Jak mozkem myšlénky se blysknou,
tak z nebe hvězdy vyskakují,
sem tam i v hustém sboru trysknou,
jak rosné kapky z mechu v sluji.
Už nebe plno. Slávou odín
kruh šine hvězd se během hodin.
Pěkný! 🙂
Velmi povedené, vskutku. Dokonce i rytmicky, což ne každý veršotepec zvládá…
Nenenenenenene, musím odmítnout …. je to starší překlad Shakespeara, zaujal mě totiž ten rým ababcc, což není příliš časté, a říkala jsem si, kdes na to přišel. Podle té básně – Venus a Adonis – se dokonce nazývá to rýmové schéma (neplést s virovou infekcí), strofa Venuše a Adonise.
Překlad je (zdá se, podle jiného zdroje) Vrchlický. Kdo umí, umí. Sláva klasikům!
ještě odkaz, kdyby měl někdo zájem o veršotepectví…. http://versologie.cz/v2/tool_cvicebnice/txt_pruvodni.php?lang=cz . Btw, ten odpor k poezii nechápu, proč? Spojení fantasy s poezií…. mně se to zdá docela zajímavé, ale asi je to zase zcela mimo mísu 🙂
Nám není třeba kopím třásti
či bít se s lítým kapitánem,
my svedem verše k sobě klásti,
jsme sami svého pera pánem.
Prach šedý stlučem v hvězdy jasné;
a William ať tiše žasne.
Ten odpor k poezii prý vznikl z toho, že spousta autorů po vzoru Tolkienově strkala do povídek verše, takže toho bylo trochu moc, a ještě k tomu byly ty básně typicky celkem mizerné. Jenže rada, která se tu potom šíří, není ,,když chcete dát do povídky verše, měly by za prvé do textu pasovat a nebýt tam jen tak náhodně vytrčené, a za druhé být obstojně napsané, aby se to dalo číst”, nýbrž ,,do povídky verše za žádnou cenu nepatří a hotovo dvacet”.
Wow, to čumím, jaká je to věda! 😮 Už jsem se tam zaregistroval – já jsem toho nikdy moc nenabásnil a nejspíš s tím ani nezačnu, ale není na škodu trochu se vzdělat…:-)
Ač nerad, musím uvést na pravou míru – moje pochvala se vztahovala k Jergonovi (to jenom ten automat, který vřazuje – respektive řadí – příspěvky, to neumí pořádně odlišit). Teda jestli je tohle zase reakce na mne, a ne na Jergona.
A k tomuhle – tak Vrchlický? Inu, to by vysvětlovalo ten třeskutý rým odín/hodin… (Vrchlický uměl, to bezesporu, a zvlášť tyhle archaické věci mu sedly. Ale jeho překlad Havrana mne kdysi hodně zklamal…)
Ano, on chválil i Jergon… a já zase špatně odklikla odpověď. Mimochodem, je třeba zmínit, že je to opravdu přesně 100 slov, to teda klobouk dolů.
Knihovna už byla přepracovaná, bolely jí podpěry, i regály si občas vzdychly. Prý knihovna i studovna. Lidé si sice občas něco vezmou, ale pak to jiní strčí zpátky, a cpou knihy na sebe tak, že už nikde nezbývá ani mezírka.
Knihovna to nechápala.
Lidé tu přece studují, ale tahle osoba navíc píše.
Podívám se, co vlastně.
A knihovna se zasmála tichým smíchem, který znají jen knihovníci, kteří zůstávají přesčas, ti, kteří po nocích bloudí mezi ztemnělými regály.
Jen ať si píše, tohle nikdy nebude ve mně, naštěstí.
To by se musela mnohem víc snažit, a nepsat ptákoviny jako je tato.
Žena je natěšená, že bude psát. Nápady se jí honí hlavou a ruce dopadají v euforii na klávesnici.
„Mami, já mám hlad,“ přeruší tok myšlenek dětský hlas.
Uprostřed epické myšlenky se jde ohřívat kaše.
Dítě rozpatlává jídlo po gauči stejně jako hrdý mág rozsévá ohnivá kouzla po nepřátelích.
V tu chvílí nastane dějový zvrat. Dítě začalo malovat fixy po stěně.
Máma rozhodne, že nové graffiti v obýváku je vlastně inspirující a nechá dítě tvořit, zatímco mág v knize bere do ruky mocnou hůl a pustoší zbývající vojsko.
Po boji je čas přečíst pohádku. Vést děti ke knihám je přeci důležité.