Trochu se obávám, abych tímto článkem nespustil další seriál. Ačkoliv, obávám je špatné slovo, protože kdyby někdo chtěl pokračovat svými příklady, budu jen rád. Na Světě knihy jsem zmínil problém střetu logik. Každý vnímáme svět trochu jinak a tím pádem co jednomu připadá logické, to druhému zní jako pěkný nesmysl. Během přednášky jsem uvedl jako příklad postoj prostého člověka k magii, konkrétně spor, zda by mágové byli obdivováni nebo …

Hmm, koukám na název článku a ano, tohle nezkoušejte nejen v literatuře, ale ani ve skutečném životě. Před nějakým časem jsme tu měli rozhovor (nejen) na téma motivace sebevrahů. Mimo jiné z něj vyplynulo, že sebevražda je věc, kterou si člověk obvykle rozmýšlí dlouhou dobu, v řádu měsíců či let. Nebývá to něco, pro co se rozhodne teď hned okamžitě.

Každý příběh musí nějak začít. Když jsme u toho, tak by měl i následně nějak pokračovat a logicky i skončit. Někteří lidé to ovšem ignorují a místo příběhu napíší trailer, v němž jen vytípnou několik bombastických momentů a u toho skončí. Takhle prosím ne, na to vám nikdo neskočí. Vy pěkně jdete psát příběh od začátku, jak to má být. Jak začnete?

Dnešním článkem bych ráda volně navázala na Sikarův článek z minulého týdne, v němž se věnoval experimentům s vyprávěním. A zároveň si tedy se Sikarovým dovolením vypůjčují jím rozjetý seriál.

Mám pocit, že jsem se k tomuto tématu vyjádřil už v minulosti. Pokud chcete psát, měli byste si dát pozor na terminologii, kterou vám vtloukali do hlavy ve škole. Když se psal sloh, jistě si vzpomínáte na útvar nazvaný jednoduše vyprávění.

Mít příběh z pohledu více postav není žádná novinka. Dokonce se může jednat o příjemné zpestření jinak všedního příběhu. Dejme tomu by v příběhu mohl být protagonista a antagonista, ale když budete střídat jejich pohled, můžete skončit s dvěma protagonisty, protože záporák sám sebe bude pochopitelně vnímat jako toho dobrého. Zkrátka, když tohle uchopíte za správný konec, výsledek může dopadnout slušně. Jenže se to musí zkrátka umět.

Dnešním článkem bych ráda navázala na nedávný článek Ale u mne je to jinak! Půjde tedy opět o tvorbu vlastního světa a o to, čemu se raději vyhnout.

Překlepy děláme všichni. Někdy nám prostě jen ujede písmenko a nesmyslné slovo je na světě, jindy se nám povede překlep, který změní význam a stává se zdrojem pobavení. Někdy v tom mají prsty i automatické opravy. Dodnes vzpomínám na takové perly jako obličej posedlý pihami, slizy stékající po tváři nebo dech vonící mraženými mandlemi. Každopádně, za nějaký ten překlep vás nikdo peskovat nebude. Pokud tedy není v každé druhé …