Aneb psaní -mě- x -mně- ve slovech   V minulém Základním opáčku jsme se podívali na problematické psaní zájmen a to včetně správného užívání tvarů zájmen první osoby jednotného čísla, tedy tvarů mě, mne a mně. Dnes bych se ráda zaměřila na psaní mě a mně ve slovech –  přiznám bez mučení, v tomto sama mnohdy tápu a jsem vděčná, když mi můj textový editor špatně napsané slovo podtrhne. Ale …

Úplně jednoduše můžeme říct, že zájmena zastupují podstatná a přídavná jména nebo na ně ukazují. V větě mají zpravidla funkci podmětu, předmětu nebo přívlastku. Některá z nich používáme naprosto automaticky a chybu neuděláme, ani kdyby nás vzbudili o půlnoci z hlubokého spánku. I v užívání a správném psaní zájmen však někteří dělají přešlapy (často opakovaně) nebo přinejmenším tápou (také opakovaně).   Rozlišujeme sedm druhů zájmen. Zájmena osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací, …

V návaznosti na první základní opáčko připomínající, kde se správě píší ta proklínaná íčka a ýčka, tady máme další článek do série – tentokrát se zblízka podíváme na eska a zetka a jejich správné užití nejen v předponách, ale i na místě předložek.  Takže bez dlouhého úvodu, pojďme na to:

Možná se mnohým z vás bude zdát tenhle článek naprosto zbytečný. Což je v podstatě dobře, protože to znamená, že s pravopisem problémy nemáte. V poslední době jsem ovšem narazila na texty, které se vcelku triviálními pravopisnými chybami hemžily tak, že mi to skoro “vypálilo oči” – jen upozorňuji, že to nebyly pouze v rychlosti psané vzkazy, které si po sobě člověk ani nepřečte, a texty v téměř anonymních hlubinách …