Úsměvná klišé 44: Příšerné a ještě příšernější podzemní příšery

Toto téma mě mělo napadnout trochu dřív, protože jsem ztratil báječnou možnost publikovat článek na Halloween. No nic, třeba příště. Dnes budeme hovořit o příšerách, které na naše hrdiny číhají ideálně v podzemí. O tomto tématu vzniklo mimochodem tolik filmů pochybné kvality, až se divím, že se to někdo snaží i psát. Námět je to přesto velmi oblíbený, tak se mu pojďme podívat na klišovitý zoubek. Pokračování textu Úsměvná klišé 44: Příšerné a ještě příšernější podzemní příšery

Úsměvná klišé 43: Jsi mrtvý a navíc v pekle!

Jak se říká, člověk musí povinně dělat dvě věci – platit daně a umřít. O placení daní jsem zatím moc povídek nečetl, ale o tom, jak někdo umře, jich byla fůra. Nemám tím nutně na mysli akční příběhy nebo detektivky. Spíš chci pohovořit o případech, kdy už je postava mrtvá a přichází na řadu posmrtný život. Pokračování textu Úsměvná klišé 43: Jsi mrtvý a navíc v pekle!

Úsměvná klišé 42: Má to po tatínkovi/radioaktivním pavoukovi

Oblíbeným nakopávačem děje je tajemný artefakt. Dejme tomu prsten. Hrdina dostane prsten a zjistí, že by s ním měl něco udělat, například jej hodit do sopky. Svým způsoben podobným motivem je, když hrdina zjistí něco víc o svém původu. Jak příběh vypadá poté, a kdy se z něj může stát klišé ne ani tak úsměvné, ale nepříjemné? Pokračování textu Úsměvná klišé 42: Má to po tatínkovi/radioaktivním pavoukovi

Úsměvná klišé 41: Rozhodně ne zaklínač

Při hodnocení letošního ročníku soutěže O dračí řád jsem z legrace Cirrat navrhl, že bychom mohli udělat klišé bingo. Nápad se chytil a my dali dohromady nějakých sto dvacet, možná víc klišé, která se opakují až podezřele často. Jedno z nich bylo ,,klon známé postavy“. Původně jsem přímo navrhl, aby tam byl přímo klon zaklínače, ale uznali jsme, že to radši zobecníme. Proč si ale nepromluvit rovnou o podivných bratrancích našeho známého Geralta? Pokračování textu Úsměvná klišé 41: Rozhodně ne zaklínač

Úsměvná klišé 40: Všechno to byl jenom sen

O tomto klišé jsem vlastně ani psát nechtěl. Co jsem začal se seriálem Úsměvná klišé, přišlo mi, že o jednom z nejhorších prohřešků proti literatuře, kterého se může autor dopustit, snad ani nemusím psát. Že přeci moment, kdy se hrdina probudí a zjistí, že předchozích dvacet stránek se mu jen zdálo, je tak provařený motiv, který nemá nikdo rád, že o něm snad ani není potřeba se vůbec zmiňovat. O tomhle přeci budu psát až v momentě, kdy mi úplně dojdou náměty na články. Až nastane den, kdy všechna ostatní klišé budou roztrhána na kousky a všechny hříchy autorů rozebrány na prvočinitele.

No a pak to někdo udělal znovu a já se nad celým tématem zamyslel. A co se nestalo? Mě dokonce napadly případy příběhů s tímto motivem, které byly zpracované dobře. Pokračování textu Úsměvná klišé 40: Všechno to byl jenom sen

Úsměvná klišé 39: Mějte rádi mého hrdinu! Vždyť je to takový chudáček…

Někdo říká, že aby si příběh užil, musí mu být hlavní hrdina sympatický. Chce se do něj svým způsobem vcítit. Víte co? Ona je to na jednu stranu pravda. Sympatický hlavní hrdina činí příběh rázem snáze čitelným. Jak ovšem sympatického hrdinu psát? Pokračování textu Úsměvná klišé 39: Mějte rádi mého hrdinu! Vždyť je to takový chudáček…

Úsměvná klišé 38: Stále stejná APOKALYPSA!!!

Ráno vyšlo slunce a my snídali. Pak bylo poledne a oběd. Večer večeře a pak se šlo spát. Že tenhle příběh zní dost předvídatelně? Že jsem vám neřekl nic, co už byste neznali? Tak si držte plynové masky, jedeme z kopce! Pokračování textu Úsměvná klišé 38: Stále stejná APOKALYPSA!!!

Úsměvná klišé 37: Máme jediného schopného muže

Dva dny po uveřejnění článku o povídkách podle her mě napadlo, co jsem do něj zapomněl napsat. Jenže když jsem se nad tím tématem zamyslel, došlo mi, že to není problém literatury podle her, ale obecně všech příběhů. A není to o nepochopení rozdílů mezi jednotlivými médii, ale je to klišé jako vrata. Proto se vracíme k seriálu o úsměvných klišé. Pokračování textu Úsměvná klišé 37: Máme jediného schopného muže

Úsměvná klišé 36: Vážně si chceš koupit tohle?

Původně měl být tento díl seriálu o klišé věnován něčemu jinému, ale ukázalo se, že to téma je natolik obsáhlé, že bude třeba mu věnovat trochu delší přípravu. Místo toho tu máme jednu drobnost (doslovnou, jak vidíte na rozsahu článku), která na mě vyskakuje čím dál tím častěji. Měl by si hrdina kupovat věc, před kterou ho prodavač varuje? Pokračování textu Úsměvná klišé 36: Vážně si chceš koupit tohle?

Úsměvná klišé 35: Co to tu leží na zemi?

Jistě jsem se tomu věnoval už v jiných článcích. Hrdinové velice rádi nachází věci na zemi. Ty věci zpravidla jsou velmi důležité pro děj. Což o to, mnoho z nás už na zemi našlo věci, které se jim hodily. Já třeba jednou na ulici našel osm set korun. Potěšilo mě to. Sebral bych ovšem každý odpadek? Co myslíte? Pokračování textu Úsměvná klišé 35: Co to tu leží na zemi?