Jestliže jste se při přečtení názvu článku zaradovali, že budu vybízet ke konzumaci alkoholických nápojů, s nimiž vám psaní půjde lépe, tak vás zklamu. K pití alkoholických ani jiných nápojů tady vybízet nebudu – alespoň ne v prvním plánu. K čemu bych naopak vybídnout chtěla, je pozorné sledování všeho, co se děje kolem vás. Rozhlížejte se. Naslouchejte. Dotýkejte se. Čichejte. Ochutnávejte – to, co se ochutnávat dá, to dá rozum, …

Tento článek bude určen jak pro ty starší, kteří si chtějí s hrůzou a nostalgií zavzpomínat na dávné časy, tak i mladší, abych je varoval před přílišným očekáváním. Článek je v podstatě pokračováním nedávného o archivování. Vybavím si sám sebe jako dvanácti až patnáctiletého, přesvědčeného, že brzy se o mně bude někde mluvit jako o nadaném, geniálním, a tak vůbec. Jsem vcelku rád, že v těch dobách jsme ještě internet vnímali jako drahou …

O pocitech při psaní bylo napsáno hodně a ještě víc. „Každý ví“, že je potřeba při psaní zůstat nad věcí, že je potřeba při psaní scény prožívat, že je potřeba psát tak, aby to mělo na čtenáře co možná největší účinek, že je potřeba to, ono, modré z nebe a hodinky s vodotryskem.* Emoce, a tedy i empatie, jsou totiž strašně mlhavá věc, vědou těžko uchopitelná </sarkasmus>, a tak nám …

Dnešního hosta asi není třeba představovat, protože pokud nás trochu sledujete, víte, že Míla Linc je takový náš externí triumvirátní agent. Pro ty, kdo ale tohoto literárně činného knihovníka náhodou neznají, přidám pár vět krátkého představení. Míla je nejlepší a rozhodně mě nedonutil to napsat. V loňském roce vydal svou už osmou knihu a v roce letošním dopsal rukopis deváté, takže pokud jste od něj zatím nic nečetli, běžte to …

Nejspíš nám neuvěříte, že jen náhodou jsme se s Míšou sešly ve stejnou dobu u jednoho tématu. Jenže kde Míša probírá proč a jak, já jsem se zaměřila na “a co se stane, když tě přece jen nechám přežít?”. Relativně nedávno (můj vesmír se poslední měsíce téměř zastavil a smrsknul na setinu původní velikosti, takže už to bude asi pár měsíců) jsem se hrabala v jedné kapitole připravovaného románu a …

Sedíte na židli. Před vámi bliká na prázdné stránce kurzor myši v textovém souboru a ruce ne a ne se rozběhnout po klávesnici. A v hlavě vám namísto příběhu běží nejistota. Bude to dost dobré? Má smysl tuhle myšlenku psát? Není tenhle začátek blbý? O čem ten příběh bude, když takhle začnu? Zajímá to vůbec někoho? Stalo se mi to několikrát a to do té míry, že jsem začala pochybovat …

Pod mým posledním článkem zazněl dotaz, zda neznáme nějaká praktická cvičení, na kterých by se člověk mohl dobře rozepsat. Věc se má tak – literárních cvičení najdete na internetu celou řadu, stačí zapátrat. Zamyslela jsem se nicméně nad těmi, které jsem si zkoušela já, a dala jsem dohromady takový malý přehled toho, co mi daly. Protože jsem jich absolvovala už celkem hodně, zkusila jsem vybrat trojici takových, které vám pomohou …