Franta Vomáčka, řidič autobusu linky číslo dvanáct jel sedmdesátikilometrovou rychlostí po třicátém kilometru trasy z Lhoty do Prdelákova. Elfí král k tažení přispěl sedmisettisícovou armádou a dvanácti kily smrtícího prášku. V obou ukázkách jsem změnil jména i některá čísla, ale myšlenka zůstala. Ta první je z jakési podivné soutěže pořádané jistou knihovou, přičemž autor daného dílka zaujal, ač se neumístil, druhá pochází z druhé nejhůře hodnocené povídky v prvním ročníku …

Sikarův dnešní článek spolu s článkem “6 Harsh Truths That Will Make You a Better Person” (6 tvrdých pravd, které z vás udělají lepší lidi) na mém oblíbeném anglickojazyčném serveru mě donutily připsat tenhle dovětek.

Slyšel jsem o někom, kdo prý teoretické články o psaní skrz naskrz prošpikovává hláškami typu “Možná, že právě vy jste příštím autorem bestselleru!” Musím souhlasit. Možná jste. Ale osobně kladu důraz na možná. Každý má v sobě schopnosti na napsání bestselleru (ostatně, pro bestseller vám stačí dostatečně “lákavé” téma a trocha mediální masáže, v nejhorším se přiživte na už rozjetém trendu a napište třeba Padesát barviček pastelek), ale ne všichni …

Trocha zamyšlení na téma, proč je dobré dopisovat povídky. Původně spácháno během Sikarova hodnocení třetího ročníku soutěže O dračí řád. Lidé drazí, proč mi tohle děláte? To si tak jedu metrem, čtu si povídku z Dračího řádu a jsem spokojen. Ta povídka není dokonalá, ale je hodně dobrá. Dobrý námět, zajímavý svět a postavy, gramaticky na úrovni, ke stylistice bych měl jen pár připomínek. Obecně materiál, kterému bych dal z …