Mám čím dál tím raději postavy, které se žádnými zbraněmi neohánějí. Ano, nedávno jsem si povzdechl, jak si lidé pletou pojmy. Označit pistoli se zásobníkem v rukojeti slovem revolver je jen vrcholek ledovce divných popisů u zbraní. To, že někdo samopal označí slovem kulomet (a naopak) je taky ještě pochopitelné. Jenže pak tu máme případy, kdy po sobě lidé daný text očividně ani nečetli nebo se nepodívali, zda daná zbraň …

Ruce nahoru, kdo máte rádi Toma a Jerryho. Nebo Asterixe. Filmy s Budem Spencerem a Terencem Hillem. Jsem si jistý, že se vás aspoň na něco z toho hlásí spousta. Co mají tato díla společného? Ve všech se nachází násilí, které je současně zdrojem humoru. A ono to funguje. Proč? A kdy to nefunguje?

Již jsem se mnohokrát vyjádřil v tom smyslu, že mě nezajímá, jak vypadá vaše postava z videohry. Je mi putna, kolik má hit pointů, zda zvládne seslat denně tři nebo pět kouzel a obsah inventáře si nechte pro sebe. Jenže ono ne, přesto se setkávám stále s texty, z nichž čiší, že je prvotně vygeneroval procesor a až poté se někdo rozhodl to napsat. Více to? Dáme si na dva …

Akční scéna dovede být kořením povídky. V rámci tohoto článku za akční scénu považujme pasáž, v níž se nějakým způsobem bojuje. Za akci můžeme označit třeba i závody, sport nebo klidně velmi divokou erotickou scénu, ale zaměříme se předně na boj. Přestřelka, šermířský souboj, epická bitva, hospodská rvačka. Tohle všechno je akce, v níž se bojuje. Boje se může účastnit tisíc lidí nebo klidně jen dva. Můžete do sebe vzájemně …

Nepište filmy. Opravdu ne. Tím nechci říct, že pokud píšete filmové scénáře, máte s tím přestat, ale že povídka nebo román opravdu není film. Sice, pokud jste četli více mých článků, jste tohle prohlášení už viděli víckrát, ale přesto si neodpustím mu věnovat jeden článek pěkně samostatně.