Úsměvná klišé 44: Příšerné a ještě příšernější podzemní příšery

Toto téma mě mělo napadnout trochu dřív, protože jsem ztratil báječnou možnost publikovat článek na Halloween. No nic, třeba příště. Dnes budeme hovořit o příšerách, které na naše hrdiny číhají ideálně v podzemí. O tomto tématu vzniklo mimochodem tolik filmů pochybné kvality, až se divím, že se to někdo snaží i psát. Námět je to přesto velmi oblíbený, tak se mu pojďme podívat na klišovitý zoubek. Pokračování textu Úsměvná klišé 44: Příšerné a ještě příšernější podzemní příšery

Umění gradace – o napětí

Když se tak dívám, co všechno jsme napsali, o strachu a násilí jsme se zmiňovali opakovaně. Protože vy je opakovaně cpete do povídek. A právem! Je to nedílná součást každé společnosti, ať už její současnosti nebo minulosti. Nicméně je potřeba umět s těmito prvky taky zacházet. Dneska tohle téma jen tak rychle nakousnu a vrátím se k němu někdy v budoucnosti (takže asi za rok, jak se znám), protože i tak jsou většinou moje články na moc dlouhé lokte. Pokračování textu Umění gradace – o napětí

O hajzlech 2 – hajzlové všude kolem nás

VAROVÁNÍ – následující článek je poněkud osobnější, než obvykle. Obsahuje názory na jisté téma a nejedná se o řečení ,,toto je správně a mělo by to tak být“, ale ,,nad tímhle se zkuste zamyslet i vy, já to poslední dobou dělám až příliš často“. Děkuji za pozornost, protože u tohoto článku opravdu bylo třeba toto zmínit.

Nevím, kde mám začít. Skutečně, nemám nejmenší tušení, jak začít tenhle článek, jelikož k tomuto tématu se dá říct možná až příliš. Ano, autorská práva jsem opět odložil na později, protože během minulého týdne se mi do rukou úplně náhodou dostal další materiál, který si zaslouží hlubší prověření a zamyšlení. Takže vám mohu slíbit, že ten článek bude sice později, ale o to lepší.

Loni v květnu jsem se zabýval tím, co se stane, když píšeme hrdinu hajzla. Pod článkem se rozvinula poměrně výživná diskuze, ale to nejlepší mi přišlo soukromě. Pozor, na následujícím screenshotu jsou nehezká slova, ale co bychom taky čekali od diskuze mě a Gadra, že. A hlavně, článek možná nebude vhodný pro jedince, které ještě neopustila víra v to, že lidstvo je normální. Pokračování textu O hajzlech 2 – hajzlové všude kolem nás

Úsměvná klišé 29: Ignorující a ignorovaní rodiče

Už jsem se párkrát setkal s tím, že je obrovským klišé, pokud je váš hrdina sirotek. Nemám nic moc, co bych mohl říct proti tomuto tvrzení. Ačkoliv se kolem nás nachází sirotků vcelku dost a nechci se jich nijak dotknout, tak v literárním světě se tím, že z hrdiny uděláte sirotka, můžete vyhnout spoustě problémů. Pokračování textu Úsměvná klišé 29: Ignorující a ignorovaní rodiče

Opět o strachu – když nevíme, proč bychom se měli bát

Je to tu. Zase jednou jdu psát o strachu, žánru hororu a nepříliš specifikovaném literárním útvaru creepypasty, o které jsem už psát nechtěl, ale vždycky se k ní nakonec dostanu. Proč? Protože jak jsem už psal, devět z deseti creepypast bývá velice dobrou ukázkou typické začátečnické tvorby, jejíž nešvary vyhledávám. (Ta desátá je zpravidla věc, u které marně přemýšlím, proč je na internetu a ne na papíře.) A o čem přesně budeme dnes hovořit? O tom, jak lidé něco považují za strašidelné, ale již se nezamýšlí nad tím, PROČ by to mělo být strašidelné. Pokračování textu Opět o strachu – když nevíme, proč bychom se měli bát

Úsměvná klišé 15: Jeff a ti druzí, třetí, čtvrtí…

Žádné klišé není dost malé nebo velké, abych se mu nevěnoval v této rubrice. Možná si někteří z vás vzpomínají na dávný článek o creepy klišé, případně porovnání strašidelného a směšného. Upřímně, v nich zmiňovaná creepypasta je žánr, jenž nabývá takové popularity, že už jen čekám, kdy některá klišé specifická pro něj pomaličku přebublají do nějaké literární soutěže. Tedy, kdy přebublají ve větší míře, protože před rokem už na mě jedno baflo. Abych se dovzdělal o něco více, využívám toho, že spousta creepypasty je k nalezení na YouTube načtená. Učím se tam mnohé o dalších klišé, vyskytujících se v okrajových vodách literatury, a připravuji se na jejich invazi. O důvodech, proč se věnuji i podobnému de facto braku, co mnohdy nemá se skutečnou literaturou moc společného, se vyjádřím v jiném chystaném článku. O čem bych ale rád hovořil dnes? O typu příběhu, který byl jednou někým označen slovy „Jeff formula“. Pokračování textu Úsměvná klišé 15: Jeff a ti druzí, třetí, čtvrtí…

Úsměvná klišé 13: Elektrikáři vymřeli

Představte si, že dojde z nějaké katastrofě a vy žijete v postapokalyptickém světě. Ve světě, v němž doktor medicíny je najednou velice cenný, kdežto doktor práv by se mu měl naučit podávat nástroje, aby našel uplatnění. Ve světě, v němž člověk, který umí pěstovat zeleninu, má větší šanci přežít, než zběhlý ekonom, kterému jsou najednou všechny peníze k ničemu, protože nemají cenu. O čem budeme mluvit? O tom, že v případě zombie apokalypsy se zombie asi stávají jen z určitých profesí. Pokračování textu Úsměvná klišé 13: Elektrikáři vymřeli